Fotografování ve Vietnamu

Fotografování ve Vietnamu
Fotografování ve Vietnamu
Předně Vietnam, stejně jako celá jihovýchodní Asie, je ráj na fotografování.
Fotografování přírody a měst je jednoduché, zde si vzpomeneme na Švejka,… nádraží fotím nejraději,  nehýbe se, nemusím mu říkat aby se usmívalo….
Jiné je to s focením lidí. A focení lidí je právě to nejzajímavější.
Při focení lidí vždy říkám, že výsledný efekt je přímo úměrný drzosti fotografa. Vždy si představuji, jak jedu v metru a fotím lidi. Ale jenom představuji, protože to bych musel mít hodně velkou dávku drzosti a pravděpodobnost, že bych dostal na budku, by byla velmi vysoká.
Ve Vietnamu lze „objekt“ rozdělit na tři skupiny
1) Lidé, kteří zásadně odmítají fotografování, dávají to najevo, případně naznačí, že smíte, když jim zaplatíte
2) Lidé, kteří jsou rádi, zapózují, dokonce někdy vás přímo vybízejí abyste je vyfotili
3) Lidé, kterým je to jedno a nevšímají si vás.
S první skupinou se setkáte spíše výjimečně, na vybraných místech jako Sapa. A blízko turistických center. 
V absolutní většině se setkáte s lidmi, kteří se rádi fotí, nebo jim to bude jedno.
Dnes mají Vietnamci smartphony a když pojedete delší dobu neturistickou oblastí, budete spíše zastavováni a žádání, aby si oni udělali fotku vaší, nebo ještě lepší selfie s vámi. 
Pokud fotíme zblízka, je určitě slušné požádat o dovolení. Například tak, že gestem poprosíme a ukážeme na foťák.  V případě, že chceme, aby vám „objekt“ zapózoval, tak to bez požádání ani nejde.
Zde pár fotografií mne zcela neznámých lidí, kteří velmi rádi vystavili mému objektivu.
Ve výjimečných případech gestikulují, že fotit nemám. Jsou i případy, kdy na to nereflektuji. To se stává především v případech, kdy fotím lidi při nějaké „lumpárně“. Například když vyhazují vůz s odpadky do řeky. 
Netahám sebou drahou zrcadlovku. Nejsem profesionální fotograf a fotím jenom pro moji radost. Určitě ale dlouhý objektiv. Větší foťák se velkým čipem pro malou hloubku ostrosti.
Hodně úspěchů

Předně Vietnam, stejně jako celá jihovýchodní Asie, je ráj na fotografování.

 

Fotografování přírody a měst je jednoduché, zde si vzpomeneme na Švejka,… nádraží fotím nejraději. Nehýbe se a nemusím mu říkat aby se usmívalo….

Jiné je to s focením lidí. A focení lidí je právě to nejzajímavější.

Při focení lidí vždy říkám, že výsledný efekt je přímo úměrný drzosti fotografa. Vždy si představuji, jak jedu v metru a fotím lidi. Ale jenom představuji, protože to bych musel mít hodně velkou dávku drzosti a pravděpodobnost, že bych dostal na budku, by byla velmi vysoká.

 

Ve Vietnamu lze „objekt“ rozdělit na tři skupiny

1) Lidé, kteří zásadně odmítají fotografování, dávají to najevo, případně naznačí, že smíte, když jim zaplatíte

2) Lidé, kteří jsou rádi, zapózují, dokonce někdy vás přímo vybízejí abyste je vyfotili

3) Lidé, kterým je to jedno a nevšímají si vás.

 

S první skupinou se setkáte na turistických místech, kde už místní mají turistů plné zuby nebo je mají výhradně jako zdroj peněz. Např. Sapa.  

 

V oblastech  málo navštěvovaných se ale v absolutní většině se setkáte s lidmi, kteří se rádi fotí, nebo jim to bude jedno.

Dnes mají Vietnamci smartphony a když pojedete delší dobu neturistickou oblastí, budete spíše zastavováni a žádání, aby si oni udělali fotku vaší, nebo ještě lepší selfie s vámi. 

 

Pokud fotíme zblízka, je určitě slušné požádat o dovolení. Například tak, že gestem poprosíme a ukážeme na foťák.  V případě, že chceme, aby vám „objekt“ zapózoval, tak to bez požádání ani nejde.

 

V Galerii  pár fotografií mne zcela neznámých lidí, kteří se velmi rádi vystavili mému objektivu.

 

Ve výjimečných případech gestikulují, že fotit nemám. Jsou i případy, kdy na to nereflektuji. To se stává především v případech, kdy fotím lidi při nějaké „lumpárně“. Například když vyhazují vůz s odpadky do řeky. 

 

Netahám sebou drahou zrcadlovku. Nejsem profesionální fotograf a fotím jenom pro moji radost. Určitě ale dlouhý objektiv. Větší foťák se velkým čipem pro malou hloubku ostrosti.

 

Pro skutečné fandy do focení lidí, doporučuji zkontaktujte tu Vietnamku na mém webu, organizovala už výlety pro fotografy do "nepolíbených" oblastí. Ideální je totiž mít sebou Vietnamce. Daleko více jsou místní lidé otevřenější protože není problém komunikace. A dostanete se tam, kam byste sami neměli šanci. Běžnému turistovi se to těžko podaří. Ten se řídí různými radami na webu, Lonely Planet a proto navštěvuje jenom turistické oblasti. 

Hodně úspěchů

pokud se vám těch pár fotek v galerii líbílo, neváhejte kliknout like, potěšíte