Konflikt Čína – Vietnam: Právo silnějšího

Konflikt  Čína – Vietnam: Právo silnějšího

Přestože se jedná o dvě komunistické „spřátelené země“ země, rádi se nemají, napětí je mezi nimi veliké. A Vietnam je proti Číně malinký, tak tahá z kratší konec. Jsou to dnes především státy Rusko a Čína, které využívají mezinárodní situace a bez zábran zabírají cizí území. Využívají situace, že demokratický svět, pokud nechce eskalovat mezinárodní napětí, nedělá prakticky nic. Prostě Vietnam má smůlu.

Nejsem znalec na mezinárodní právo, pohled na mapu je však dosti výmluvný. Na Spratlyovy ostrovy si dělají nárok Čína, Tchaj-wan, Vietnam, Brunej, Malajsie a Filipíny.

Číňané hlásají, že podle jejich údajů měli Číňané tyto ostrovy odedávna obývat a také je jako první zakreslit do map. Do 19. století byly prý ostrovy také navštěvovány čínskými rybáři kvůli doplnění zásob pitné vody. Avšak jasný a zdokumentovaný nárok vznesli první až Britové, kteří v roce 1864 ostrovy obsadili. Odtud odvozují bývalé britské kolonie Malajsie a Brunej své nároky na některé jižní ostrovy v souostroví.

Mezi roky1933 a 1955 považovala Francie celé souostroví za součást své kolonie Francouzská Indočína.

Během druhé světové války obsadili ostrovy Japonci.  Po válce ostrovy opět přešly pod správu Francie jako koloniální mocnosti v Indočíně.

Po porážce Čankajškova Kuomintangu na čínské pevnině během stahování jeho jednotek na Tchaj-wan, obsadili i několik Spratlyových ostrovů Čankajškova vojska. Čína zareagovala tím, že v roce 1951 vznesla nárok na celé souostroví jako obsazené Číňany. Po porážce Francouzů v indočínské válce se Francie ostrovů vzdala. Vietnam měl dost svých starostí aby se ještě v této době staral o ostrovy.

V roce 1968 jeden filipínský obchodník vznesl nárok na některé ostrovy jako na svůj soukromý majetek; následovalo obsazení osmi ostrovů filipínskými jednotkami.

Během vietnamské války byl v roce 1973 vydán vládní dekret, kterým se celé souostroví podřizuje jihovietnamské vládě a Vietnam některé ostrovy obsadil, čímž došlo k diplomatické krizi s Čínskou lidovou republikou. Po znovusjednocení Vietnamu v roce 1976 potvrdil socialistický Vietnam nároky na souostroví.

V roce 1978 prohlašuje filipínská vláda prezidenta Marcose část ostrovů ležících západně od Palawanu za filipínské výsostné území.

Od roku 1980 se vedení ČLR rozhodlo přímo obsadit některé Spratlyovy ostrovy a odmítlo mezinárodní řešení. V roce 1988 Číňané potopili dvě vietnamské lodě, nyní je v oblasti několik desítek tisíc Čínských vojáků a nepustí k ostrovům vietnamské lodě.

Zatímco Spraytlyovy ostrovy jako část Vietnamu jsou diskutabilní, vlastnictví Paracelových ostrovů je jasnější. Ani zde ale Vietnam proti Číně nemá šanci. Po skončení války s Američany došlo v roce 1974 k bitvě o ostrovy mezi Vietnamem a Čínou, kde Vietnam neměl šanci na úspěch. Poslední roky se napětí stupňuje, Číňané vytvářejí další umělé ostrovy a tím zvětšují svoje teritoriální vody

 

Zde platí jednoduché právo, právo silnějšího

PROČ? Jednoduchá odpověď: ROPA.

 

Málo se ví, že mezi Čínou a Vietnamem došlo dokonce j „regulérní“ válce a to v roce 1979. Číně se nelíbilo sblížení Vietnamu se Sovětským svazem. Vietnamská vojska byla v Kambodži, kterou Čína považovala za svojí sféru vlivu a probíhaly boje o ostrovy. Toto byl „důvod“ k útoku Číny na Vietnam. Po 18ti dnech došlo k příměří, válka skončila jak začala. Zcela jistě splnila ale účel zastrašení.

 

Neboli Vietnamci milují Čínu asi jako my před Listopadem spřátelený Sovětský svaz. S tím rozdílem, že oni jim to do očí řeknou. My jsme si to jenom šeptali a přitom se Husák olizoval s Brežněvem.