Pozor na GOOGLE MAPS ve Vietnamu

Pozor na GOOGLE MAPS ve Vietnamu
Pozor na GOOGLE MAPS ve Vietnamu. Dobré počítat se vším. A mít prášky na nervy. 
V současné době technika, především mapy na internetu a GPS, neuvěřitelně zjednodušila cestování.  To vede k tomu, že spousta cestovatelů na tuto techniku spoléhá a jakékoliv rady místních, průvodců, odmítá, umí si přece s technikou poradit sám.
V minulém roce jsem chtěl projet na kole z Tram Tau do SonLa překrásnou horskou krajinou severního Vietnamu. Někdy až záměrně odmítám jakékoliv rady na „zajímavá místa“ ve Vietnamu, protože jediným výsledkem je, že tam jedou všichni. Přitom Vietnam má krásných míst spoustu, jenom se musí hledat. Ale ne na internetu, ale pěkně „po svých“.
Na mapě spojuje velká města NghiaLo a SonLa výrazně  značená hlavní silnice DT 112.  V Tram Tau jsem se ale ztratil. Městečkem proházela pouze jediná asfaltová silnice od které odbočovalo několik bahnitých cestiček. Podle GPS jsem se zkoušel orientovat, ale protože jsem se brzy začal ztrácet v bahně, usoudil jsem, že zde prostě něco nehraje.  Nakonec jsme se vydal dále po asfaltové silnici a usoudil jsem, že zase není tak důležité kam pojedu. Výsledkem byla tato cesta…………………….., mimochodem velmi krásná. 
Letos jsem se ale rozhodl, že to zkusím znovu a po DT 112 pojedu.
Opět jsem v Tram Tau hledal tu pravou „silnici“.  Nakonec jsem se dostal až do školy, kde našli jednu učitelku se znalostí několika anglických slov. Mapy samozřejmě, stejně jako všichni Vietnamci, neznala ……………ale poslala mě po bahnité cestě za domky někam do kopce. Po několika kilometrech jsem získal jistotu, že to tato „silnice“ skutečně je. Dokonce měla místy patníky. Ale pro auta absolutně nesjízdná, pro mopedy obtížně, prakticky pouze pro terénní motorky. A pro jednoho blázna s kolem, které se dalo akorát tlačit.
Ve Vietnamu nejraději cestuji s místními Vietnamci, vietnamsky nejsem schopen dostatečně komunikovat. Cestovat sám po turistických místech není problém. Ale jak chcete něco poznat, počítejte s tím, že nemůžete moc plánovat, potřebujete velkou časovou rezervu, budete se vracet a vezměte si prášky na nervy.

Dobré počítat se vším. A mít prášky na nervy. 

V současné době technika, především mapy na internetu a GPS, neuvěřitelně zjednodušila cestování.  To vede k tomu, že spousta cestovatelů na tuto techniku spoléhá a jakékoliv rady místních, průvodců, odmítá, umí si přece s technikou poradit sám.

V minulém roce jsem chtěl projet na kole z NghiaLo do SonLa překrásnou horskou krajinou severního Vietnamu. Někdy až záměrně odmítám jakékoliv rady na „zajímavá místa“ ve Vietnamu, protože jediným výsledkem je, že tam jedou všichni. Přitom Vietnam má krásných míst spoustu, jenom se musí hledat. Ale ne na internetu, ale pěkně „po svých“.

Na mapě spojuje velká města NghiaLo a SonLa výrazně  značená hlavní silnice DT 112.  V Tram Tau jsem se ale ztratil. Městečkem proházela pouze jediná asfaltová silnice od které odbočovalo několik bahnitých cestiček. Podle GPS jsem se zkoušel orientovat, ale protože jsem se brzy začal ztrácet v bahně, usoudil jsem, že zde prostě něco nehraje.  Nakonec jsme se vydal dále po asfaltové silnici a rozhodl jsem se, že zase není tak důležité kam pojedu. Výsledkem byla tato cesta 

Sám na kole mezi Hmongy, mimochodem velmi krásná. 

Letos (2017) jsem se ale rozhodl, že to zkusím znovu a po DT 112 pojedu.

Opět jsem v Tram Tau hledal tu pravou „silnici“.  Nakonec jsem se dostal až do školy, kde našli jednu učitelku se znalostí několika anglických slov. Mapy samozřejmě, stejně jako všichni Vietnamci, neznala Vietnamci a mapy ale poslala mě po bahnité cestě za domky někam do kopce. Po několika kilometrech jsem získal jistotu, že to tato „silnice“ skutečně je. Dokonce měla místy patníky. Ale pro auta absolutně nesjízdná, pro mopedy obtížně, prakticky pouze pro terénní motorky. A pro jednoho blázna s kolem, které se dalo akorát tlačit.


Ve Vietnamu nejraději cestuji s místními Vietnamci, vietnamsky nejsem schopen dostatečně komunikovat. Cestovat sám po turistických místech není problém. Ale jak chcete něco poznat, počítejte s tím, že nemůžete moc plánovat, potřebujete velkou časovou rezervu, budete se vracet a vezměte si prášky na nervy.

Toto není vyjímka, s podobnou situací jsem se setkal v oblasti sverně od HaGiang a na dalších místech