Rodina, děti

Rodina, děti

S výjimkou mladých moderních Vietnamců z měst je jeden z největších přání mít velkou rodinu. Chlapci jsou více žádoucí nežli dívky a to především proto, protože pouze chlapci jsou pokračovatelé rodu a důležité pro rodové uctívání. Druhý, méně důležitý důvod je, že syn zabezpečí rodiče ve stáří. Ale výrazně důležitější je zachováni rodu. Manželé, co mají pouze dívky mají pocit, jako by udělali něco špatné ve svém životě a že budou potrestáni. V současné době ale platí ve Vietnamu státem řízená politika dvou dětí. Toto neplatí ale pro oblasti obývané minoritami. Ti mají stále rodiny velké.

Po svatbě dívka odchází do domu rodičů manžela. Ihned v den svatby. Snad tento zvyk způsobil, že jednotlivé minority, Hmongové, Dao, Thai,.. nejsou vůbec promíchány. Protože pokud dívka se vdá do jiné minority, automaticky se stává jejím členem a přebírá jejich zvyky, sama nemůže nic měnit. To je záležitost mužů. Proto je dnes stále možné vidět dvě vesnice vzdálené od sebe kilometr, kde jsou ženy zcela jinak oblékány, mají jiné zvyky. Mají i jiný jazyk.

 

Tradiční zvyky určují, že matka musí dodržovat přísná pravidla, zvyky a tabu, aby měli dobré a zdravé dítě. Měla by jíst pouze výživné potraviny, ale ne příliš výživné aby narozené dítě nebylo příliš velké. Těhotné ženy nekouří ani nepijí alkohol. Jako ostatně ani když nejsou těhotné, ženy ve Vietnamu kouří a pijí skutečně vyjímečně.


I když jsou dnes těhotné ženy stále více chránění před těžkou prací, zvlášť na poli, stále se s tím setkáváme.


Nastávající matka by se neměla účastnit svateb a pohřbů, protože se předpokládá, že její přítomnost by mohla přinést smůlu do těchto rodin. Také platí několik dalších zvyků např. že matka by se neměla setkat s turisty, výletníky, neměla by překročit houpací síť protože by se jí narodilo líné dítě atd.


Porodní asistentky přeseknou pupeční šňůru kamenem nebo bambusovým nožem. Dítě pak obléknou do starých oblečení svých bratrů a sester. Obávají se, že by zlí duchové mohli žárlit na nové oblečení a způsobit dítě onemoc. Otec může vidět dítě až poté, až je dítě omyté a oblečené. Samozřejmě že se stále absolutní většina dětí rodí doma. Kojenecká úmrtnost je ve Vietnamu poměrně vysoká tj. 23 na 1000 dětí (v ČR 4) ale zase velmi výrazně nižší, jako třeba v Africe.


Vlasy dítěte a nehty se nesmí stříhat během prvního měsíce.


Po dobu dobu dvou až tří měsíců by neměla žena dělat těžkou práce ale v mnoha oblastech se často matky vrací na pole již během několika dní.

 

Kočárek můžete vidět zcela výjimečně a to jedině v HCMC nebo Hanoji. Matky nosí děti na zádech a to i při práci. Dnes je ale možné vidět s dítětem na zádech i muže. Velmi často děti na zádech nosí děti. A to tak malé, že mají sami ještě dost starostí se sebou.


Oslavy

Po přibližně jednom měsíci rodiče novorozence pořádají party na oslavu prvního měsíce narození dítěte.

A další po jednom lunárního roku dítěte. To se nazývá "opuštění kolébky." To je mnohem větší oslava s mnoha hosty. Dítě je umístěno na lůžku již v sedě. Vedle dítěte se položí několik věcí jako nůžky, květiny, knihy, tužky, atd. Co dítě uchopí první naznačí jeho budoucí povolání.

 

Ale zdůrazňuji, Vietnam je země mnoha tváří. Zvlášť v oblasti zvyků je ve Vietnamu velké množství rozdílů.