Stanování ve Vietnamu
Stanování ve Vietnamu není běžné. Ale je možné a doporučuji. Ne za účelem úspory peněz, už vůbec ne na pobřeží, na známých místech. Ale pro svobodné cestování na místech vzdálených turistickým oblastem. Mimo oblasti, kde jsou homestay pro turisty. Místní se bojí ubytovat, někde je potřeba na ubytování povolení, nedomluví se. Ve městech ubytování není problém, ale ve vesnicích, horách ano.
Stan (na jihu hamaka) otevírá neskutečné možnosti a hlavně zážitky. Můžete ve Vietnamu trempovat tak, jako u nás nebylo ani možné mezi válkami, kdy u nás existoval protitrampský Kubátův zákon
Ve Vietnamu jsem byl se stanem několikrát a vždy to bylo neskutečné dobrodružství. Jezdím obvykle i s mým starým Áčkem, mám k němu srdeční vztah. Jenom nesmí moc pršet..
Stanování se týká prakticky výhradně neturistických horských oblastí severního Vietnamu. Na jihu se individuální nocování řeší spíše zavěšením hamaky.
Pro normálního cestovatele s batohem, který chce navštívit Vietnam jako většina baťůžkářů, nemá smysl vůbec uvažovat o stanu, stejně jako o spacím pytli. Všude je velké množství ubytovacích možností, hotelů, hostelů, guesthouse, homestay a nabídka silně převyšuje poptávku a není ani potřeba rezervace předem. V hotelích někdy není nové čisté povlečení, ale špinavé není, není skutečně potřeba vlastní spacák. Navíc je tam teplo spíše se spí pod ničím. V hotelích, guesthouse,.. na vás (někdy) chtějí ukázat pas pro nahlášení. Někde na to kašlou.
Pokud se ale vydáte do vyloženě neturistických oblastí na kole, na motorce, skútru do hor do vesnic, kde nebudete mít cílovou destinaci město, můžete mít s ubytováním problém. Toto se týká většinou cestovatelů, kteří už ve Vietnamu byli a záměrně se vyhýbají místům, která „se vidět musí“, top místům. Nelze jednoduše někoho ve vesnici požádat, aby vás nechal přespat. Na cizince nejsou zvyklí, mají strach před místními „autorities“. Oni mají povinnost cizince nahlásit, v některých oblastech to mají přímo zakázané. Na druhou stranu je spousta těch, co se tím nezabývají, neví to a podařit se vám to může. V těchto případech já to řeším tak, že se snažím najít vesnici, kde je škola, nebo nějaká úřední budova a tam sehnat ubytování. Úředník využije příležitost k přivydělání. A ve škole jsou většinou hodní. Jednou mne poskytl polovinu postele přímo ředitel školy. Postel neměla deku, jenom překližku a on pozdě do noci vykuřoval a popíjel samohonku.
Samozřejmě je blbost si stavět stan vedle hotelu na pláži, což jsem už také viděl.
Kdy stan, hamaku ve Vietnamu
Pouze a jenom pokud se vydáte někam pěšky nebo na kole. Vyjímečně na skútru do méně obydlených oblastí, kdy víte, že vaším denním cílem nebude město. (Na skútru obvykle dojedete do městečka) Kdy nemáte jistotu, že seženete ubytování ve vesnici. V těchto případech je stan dobrý. S tím samozřejmě velmi lehký spacáček. Nafukovací karimatka je také dobrá. Prvně jsem jel bez ní s tím, že si natrhám trávu, ale to byla naivita. Pokud jdete na nějaký kopec, uvažte, že jsou vysoké i 3000 m a může být zima. Na jihu se místo stanu používá hamaka. Je tam tepleji. Ale protože na jihu je méně neobydlených oblastí pro různé treky, je toto už skutečně výjimečné.
I když jsem už viděl ve Vietnamu značku „kemp“, něco takového ale jako my si představujeme, ve Vietnamu vůbec není. Pokud půjdete na Fansipan, stan dostanete, nebo jsou už postaveny pod vrcholem. Jsou tam také už ubytovací přístřešky.
Určitě stan také potřebujete pro individuální výstupy do hor, ale to milovníkům hor nemusím říkat. Moskytiéru horách nepotřebujete.
Můžete také narazit na přístřešek na rýži, kukuřici, opuštěný dům, ,, to vždy preferuji před stanem.
Stan jakýkoliv, doporučuji starý a pak ho vyhodit. Stany jsou také už od 500 Kč, bohatě stačí, nestojí za to se s ním tahat celou cestu. V NghiaLo mohu také půjčit.
Rozdělávání ohně, vaření
Když se rozhodnete jet se stanem, s hamakou, je zcela zbytečné sebou brát vařič. Můžete kdekoliv rozdělat oheň. Určitě si ale neberte sirky, ale dobrý zapalovač. Ve Vietnamu je vlhko a i při zdánlivě pěkném dni můžete mít problém zapálit oheň bez papíru zvlášť po dešti. Já se od místních Hmongů naučil rozdělat oheň i při dešti. Pro tyto účely mají kousek gumy, duše z kola. Ekologicky to moc nezní, nicméně, to funguje. On náš podpalovač bude také pěkné svinstvo. Já si při stanování rozdělávám ohníček vždy. Hlavně z důvodu psychické podpory. Obrovsky to pomůže. Navíc tím dobře strávím čas do setmění. Většinou nevařím, jídlo obstarávám cestou po vesnicích, ale udělám si alespoň čaj nebo kávu. Pak doporučuji malý hliníkový ešus, já obvykle koupím něco velmi levně na trhu a pak vyhodím. Do Vietnamu nic netahám.
Pokud vás pojede více, je vynikající si večer něco upéci, je to taková vzpomínka na staré doby. Rozštípnout bambus a v něm opéci kachnu, .. neskutečný zážitek. Nemusím snad zdůrazňovat, že správný tremp sebou vozí pořádnou kudlu a sůl.
Moskytiera ve Vietnamu
Nikdy vlastní moskytiéru nemám a nezabývám se tím. V horku, v nížinách, mají v hotelích, homestay, moskytiéru prakticky všude. Pokud ne a myslím, že by byla dobrá, tak si o ní řeknu. Stalo se mi skutečně výjimečně, že jsem jí nedostal, pak mám spray. Ve stanu jí nepotřebuji, má síťku, dá se uzavřít.
Vietnamci a stan
S rozvojem turismu Vietnamců se začínají seznamovat i se stanem. Je to pro ně ale úplná novinka, která přišla ze západu. Problém je, že nemají znalé rodiče ani neznají nikoho jiného, kdo by je to naučil.
Toto stanování se týká výhradně mladých z velkých měst.
Je až úsměvné třeba vidět, co vše sebou tahají. Znalosti získávají pouze z internetu, kde si vygooglí „věci pro tremping“ a táhnou sebou spoustu nesmyslných věcí. Je až úsměvné je vidět s plynovým vařičem, když kousek vedle mají Hmongové ohniště. Dokonce jsem viděl kávovar.
Tak tam vnikají cestovky, které organizují stanování, „adventures“ výlety.
Postaví někde stany na kopci a organizují tam zájezdy. Stany jsou vybaveny postelemi, viděl jsem dokonce peřiny. Někde mají zavedenou i elektřinu. A turisté se pak chlubí, představ si , spal jsem ve stanu.
Tak jsem kamarádům pomáhal.
A někdy to bylo náročné. Např. při prvním našem výstupu na horu Ta Chi Nhu, pozdě večer, už tma, obrovský vítr, déšť a v tom jsme stavěli stany. A někteří ho tam v těchto podmínkách rozbalovali prvně v životě.
A nejvíce je překvapilo moje „Áčko“, to neviděli ani na obrázku. A my na tom vyrostli.
postavené stany cestovky vabavené postelemi a peřinami
Pokud to někoho zaujme, neváhejte kliknout like, potěšíte, že jsem to nevypotil zbytečně.
