Vietnam není zoologická zahrada
V poslední době se obrovsky rozvinul turistický ruch ve Vietnamu a bohužel vede i k devastaci země, kultury, na které se podílí i čeští turisté.
Zvlášť na severu Vietnamu je velmi zajímavé poznat život na vesnicích, menšin. Zde je ale nutné dodržovat zásady, které v Evropě neznáme.
Lidé žijí v horách velmi primitivním způsobem a stává se více a více běžné, že do vesnice vtrhne banda turistů, obklopí hlouček domorodců a strkají jim fotoaparáty téměř až k nosu. Protože se nedomluví, jenom na ně čumí. Honí děti, aby si je vyfotili. Nakukují do příbytků,..
Bez nejmenšího respektu, skutečně jako v zoologické zahradě.
Je to odporné, neslušné, devastující. viz zde
A po "prohlídce" večer do pekného hotelu, dají si teplou sprchu a prohlíží fotky chudáků.
Nejezděte s motrokářskými gangy. Necestujte s velkými grupami. S těmi pouze do měst, za památkami, tam to nevadí.
ŘEŠENÍ Menšiny můžeme poznat ale ,..
Jediná cesta, nejlepší cesta, je být sám nebo skupinka maximálně tří turistů s místňákem. Ten se domluví. Nejprve si začne on sám s místními povídat, seznámí se, .. Pak je třeba se svým doprovodem i pozván do domu. Zlomí se bariery.
Nevytvoří se situace, čumilové a místní.
Vy navážete rozhovor, bavíte se,.. a teprve pak (!!!!) po tom, co jste v přátelském hovoru, co zmizel stav čumil a objekt, se slušně zeptáte, naznačíte, zda si můžete udělat fotku.
V omezené míře je to možné i bez místňáka. Ale také nejprve je nutné navázat alespoň neverbální komunikaci, třeba si začít hrát s dětmi. Nechat tomu čas, ,,, a PAK teprve je možné opatrně vytáhnout foťák a zeptat se.
A oni vám třeba i hezky zapózují. Smějí se, bavíte se.
Hlavně nevytvářet grupy. Můžete využít místní průvodce, místní cestovky, ale pouze velmi malé skupinky. Průvodce musí (!) být místní, znalý oblasti, ideálně když zná i jazyky menšin.
Nevytvářet motorkářské gangy. Bohužel se s motorkářskými cestovkami roztrhl pytel. Čím větší skupina, tím větší profit.
Není problém dnes na turistických místech, v NinhBinh, Sapa, HaLong,… tam už jsou místní zvyklí na vše. Bohužel. Tam už se to zachránit ani nedá.
Ale do neturistických oblastí, vesnic, jenom s největším respektem úctou. Foťáky až nakonec.
Asijská kultura má samozřejmě obrovské množství zvyků, které nejsme schopni podchytit. Ženy se nesmí dotýkat mnichů, k buddhovi nemáme stát zády, u stolu vždy začíná jíst nejváženější osoba, na horách nejsou zvykem na veřejnosti intimnější dotyky,.. ale to jsou všechno maličkosti, Pokud vás někdo upozorní, tak to napravíme,,,
Cestujme do Vietnamu (a nejen tam) s respektem a úctou
