Jak řeší Vietnamci plenky u kojenců?

 

Mezi „zajímavá témata“ všeobecně patří hygienické zvyky v oblastech s méně vyvinutou ekonomikou. (Viz. článek záchody a hygiena)

My jsme již odvrhli látkové plenky a postupně jsme si zvykli na moderní papírové pampersky. Ale jak je to v Asii, ve Vietnamu? Samozřejmě ve městech se již dlouho přibližuje styl života našemu. Ale ve Vietnamu je stále ještě mnoho oblastí, kde je život jak před stovkami let.

Pamatuji se když jsem se ve vesnici prvně maminek zeptal, jak se řeší otázku plenek, trvalo dost dlouhou dobu, než pochopily, o co jde. Nakonec mne sdělily, prostě je nepoužíváme. Prý nejsou potřeba. Představil jsem si okamžitě zamazané smradlavé děti. Navíc vím, že s vodou je to někdy obtížnější. Nechápal jsem to. A oni mně to také nebyly schopny vysvětlit. Protože nevěděly, jak to děláme my. Jak to může být jinak.

Potřeboval jsem na to delší pobyt ve  vesnici, abych pochopil jak to dělají, jak tento systém funguje.

My jsme totiž již svázáni tolika moderními technologiemi, životem, že jsme zcela zapomněli na přirozené pudy. Miminko totiž velmi brzy po narození umí vědomě uvolnit svůj zadeček, svoje svěrače. (dva, tři týdny po narození) Neumí je ale samo řídit. Při dobré spolupráci maminky a kojence je možné zajistit, že dítě vykoná potřebu vždy mimo postýlku. Samozřejmě zde je výhodou hliněná podlaha nebo jednoduchý beton. Domy jsou z bambusu, domem profukuje, je stále otevřený. Okna jsou otvory nebo větší spáry.  Maminky jsou s kojencem prakticky pořád. Doma, na poli, na trhu, mají je na těle. Doma je obvykle kojenec v zavěšené postýlce a maminka pracuje těsně vedle něj.

Jde o to pozorovat dítě už od narození. Není to ale „učit ho na nočník“.  Sedět ani neumí. Maminky velice rychle vypozorují, jak se kojenec začne ošívat, víc kopat nebo dělat různé obličeje, případně se zakouká do prázdna. To je čas ho vyzdvihnout z postýlky a nechat vykonat potřebu na zem mimo postýlku. Sami ještě miminku pomáhají různými zvuky, které kojenec začne velmi rychle chápat. Navíc maminky nosí dítě na těle, jsou s ním prakticky srostlé. Tento systém funguje do doby, nežli je dítě schopné samo vykonat potřebu. Navíc děti mají pouze tričko. Mimo téma, pro zajímavost.  Holky, později ženy chodí „naostro“ celý život. Ostatně ani chlapi nenosí spodky.

Dnes se dokonce tento způsob prosazuje opět v západním světě jako "moderní metoda".   Metodu nazývají Elimination Communication.  (EC  - Natural Infant Hygiene) U nás jí nazýváme  BKM,   bezplenková komunikační metoda.

Jenomže plenky ale jsou pro nás výrazně jednodušší. Dítě odložíme do postýlky, ráno, večer, přes den vyměníme plenky a nestaráme se. Máme klid. 

A navíc, mají na sobě jenom tričko, pokud skukýnku, chodí vždy "na ostro" 

A zapřemýšlejte, kdy dáte malému prvně do ruky kudlu? Aby věděl co to je? 

Pokud se vám příspěvek líbil, neváhejte kliknout na like, share, potěšíte, 

Jak nosit děti.
Protože kočárek je neznámý a navíc by byl v přírodě problematický, nosí se děti na zádech. Mají se děti nosit na břiše nebo na zádech?
Primárně vždy na zádech. Protože jsou volné ruce na vaření, praní, na práce na poli, na obstarání domácího zvířectva. Existují však případy, kdy se nosí děti na břiše. To v případech, kdy na zádech je potřeba nést nůši, dřevo, a tak se uváže šátek s dítětem na břiše.  Pokud je nůše ještě prázdná, je výhodné dítě umístiti do ní. 
Pokud je nůše na zádech a je potřeba současně pracovat, je dobré s výhodou využít straší dítě. Spodní věk pro toto starší dítě jsou 4 roky. Pěti, šestileté pak už obstarají mladšího sourozence zcela spolehlivě. Děti jsou již od mala zvyklí nosit na zádech dřevo, nůše, …pomáhat.

Mají se děti nosit na břiše nebo na zádech?

Primárně vždy na zádech. Protože jsou volné ruce na vaření, praní, na práce na poli, na obstarání domácího zvířectva

Někdy je dobré s výhodou využít straší dítě. Spodní věk pro toto starší dítě jsou 4 roky. Pěti, šestileté pak už obstarají mladšího sourozence zcela spolehlivě. Děti jsou již od mala zvyklí nosit na zádech dřevo, nůše, …pomáhat.