Vietnam je plný paradoxů. 

My starší, co jsme jsme se narodili za vlády Zápotockého a valnou část života jsme prožili za Husáka, těžko budeme rozumět dnešnímu Vietnamu. Kapitalistický komunizmus po vzoru Číny je pro nás zcela nepochopitelný.

Kdy bilboardy se srpem a kladivem jsou financovány bankami, soukromými telekomunikačními firmami, nebo pivovary.

Pro nás je zcela nesrozumitelné, že může nad hanojskou burzou, v jejíž hale stojí kopie býka z Wall Street, vlát komunistická vlajka. Možná tomu nerozumí nikdo ani ve Vietnamu. Ale na rozdíl od nás o tom  v Asii asi nikdo nepřemýšlí. Zkouším si představit co by se stalo, kdyby mne maminka v roce 1963, kdy mne bylo deset let, oblékla do americké uniformy s nápisem US ARMY. A to jsme s Američany dlouhé roky neválčili a neházeli na nás napalm.  

Ale na jejich obhajobu musím říci, že to neřeší. A tyto paradoxy hlavěn vůbec nevidí. Ukázal jsem mladým Vietnamcům fotku obchodního domu Dior a burzy s komunistickými prapory. Vůbec to nepochopili, neviděli tu parodii.