2 Cestování autobusy

27.09.2015 21:17

Druhý den vyrážíme dále autobusem. Zde se opět projevil vietnamský fenomén, všichni pracují na provizi. Sedíme venku na židličce v krámku a popíjíme šťávu z kokosu a jen tak mimochodem jsme sdělili majiteli, že zde sháníme autobus. On okamžitě aktivně začal mávat na všechny autobusy, což jsme nechtěli. My si umíme mávnout sami. Chtěl provizi. Tak jsme se zvedli, a poodešli asi o 50 m. On ale přesto vybíhal. Nakonec jsme se domluvili s jedním autobusákem, chlápek z krámku ale přiběhl a vyžadoval provizi. My jsme řidiči řekli, že jestliže tento chlápek dostane provizi, tak s ním nejedeme. Provize samozřejmě zvyšuje cenu jízdenky. Nakonec jsme to nějak urovnali, ale chlápek přesto něco dostal, 20 dongů, asi 2 koruny a s nadáváním odešel. Je to zvláštní země. Nemám nic proti provizi za službu, aly zde to bylo o něčem jiném.

Například taxi, mototaxi vás přiveze k hotelu, který jste si našli vy sami. Buďte si jistí, že počká za bukem a pak si vběhne pro provizi. A dostane jí. Výhoda cestování s Vietnamcem, kamarádem, je k nezaplacení.

Autobus je jako obvykle přecpaný. Už jsem zažil i dvojnásobný počet lidí jako je sedadel. Zde ale policie často autobusy kontroluje, pokutuje řidiče za překročení počtu míst. Nebo spíš, vybírá výpalné. Jedeme se zataženými záclonkami, v horku, aby zvenku nebylo vidět, jak je přecpaný .

Pak přišlo něco, co jsem zažil prvně v životě. Prodal (koupil) nás řidič jiného autobusu. Náš řidič měl v autobuse lidi, co jeli někam a jiné, co jeli jinam. On ale nemohl jet na obě místa. Tak se dohodl s jiným autobusem, zaplatil mu a dal mu pár lidí, včetně nás.

 

Nedovedu si představit, že bych zde byl sám. I takto jsem čuměl jako puk, nevěděl co se děje. Prostě najednou autobus zastavil. Řidič se svým náhončím vyšel ven, stoupl si za autobus. Nikdo v autobuse nevěděl co se děje. Až asi po půl hodině přijel jiný autobus a došlo k zmíněné transakci. Náš řidič druhému vtiskl ruličku bankovek a my přestoupili.

Večer jsme přijeli do Can Tho. V cílovém nádraží je to vždy „maso“. Vrhají se na nás mototaxikáři, agenti hotelů, desítky lidí. Kamarádce nabízejí provizi za mě. Mohla by mne kdykoliv a kdekoliv „prodat“. Myslí si, že to je moje placená průvodkyně a snaží s ní dohodnout, jak mne pumpnout. Pak se večer smějeme, když mne tlumočí nabídky jaké za mě dostává.

 

Nakonec nás ale dva mototaxi odvezou. Zde je to vůbec zajímavé s mototaxi. Vůbec nemusíme řešit shánění dvou mopedů. Stačí jeden a on se okamžitě sám postará o druhý. Ubytováváme se v hotelu za 8 USD.

 

Pokračování