Část druhá

08.07.2018 10:03

5 den  Ovocná zahrada

Na západě od našeho homestay směrem k výběžku je několik domů s velkými ovocnými zahradami, kde provádějí návštěvníky. V jedné takové jsme dopoledne zakotvili, bylo to především poučné.  Je zajímavé vidět, jak ovoce, které vidíme v krámu nebo na trhu, vlastně roste. 

Zde pěstují hlavně mango, durian a lichi. Ale i spousta dalšího ovoce , pro  mne nepojmenovatelného.

Pak jsme jeli přívozem do Vinh Long, kde jsme se nezdrželi a pokračovali dále do SaDec, asi 40 km. Cestou jsme se zastavili v obrovské pagodě. Zde na jihu se dochovalo výrazně více památek, chrámů, pagod, na severu většinu smetla revoluce. Ale naštěstí staví nové.  Těsně před městem jsme našli velmi pěkný hotel za dvě stovky. Zcela nový, v evropském stylu s klimatizací, s balkonem s vyhlídkou na kanál. Krása.  Měl jsem ale někdy problém s kamarádem. Vietnamci jsou prostě zvyklí dát si odpoledního šlofíka, nap, siestu, dát si dvacet.  A to já nemohu vystát. Takže v této době jsem brouzdal sám, nebo jel na skútru do okolí.  Každý den , i několikrát za den, se zastavíme na vynikající mixfuit, kde soursop dominuje.

6 den  Květinové a lotosové království 

Po průtržích první den, dva, se počasí umoudřilo a už bylo jenom krásně. Dokonce nebylo ani smrtelné horko.   Zde je vesnice, kde se pěstují květiny. Království kytek. Vůbec Vietnam, to jsou samá „království“. Oblasti, kde všichni dělají totéž. Království jsou kamenická, skořicová, ananasová, durianová, řezbářů, království dračího ovoce, kokosová, okurková, melounová,.. 

A zde je království květinové. Je to zde takové Holandsko. Zdá se mi neuvěřitelné, že v takové chudé zemi se uživí, navíc tolik květinářství vedle sebe. Protože zde je místa nedostatek, někdy staví mosty přes kanály jenom aby zvětšili plochu pro květiny. Prý hlavním odběratelem je Čína.

V Sa Dec jsme nezůstali a pokračovali dále směr Cao Lanh po pravém břehu ramene delty s tím, že někde u městečka rameno překročíme přívozem. Už z dálky jsme ale viděli moderní most, který nebyl na mapě, Byl jsem trochu zklamaný, přívozy miluji. Naštěstí jsme ale na místě zjistili, že je sice již most dokončený ale ještě neotevřený, takže přece jenom fera.

Ve městě Cao Lanh jsme se nezdrželi jeli na východ do oblasti lotosových květů. Do lotosového království. Byl květen, ne zrovna ideální čas po kvetoucí lotosy. Ale některé kvetou. Už cestou jsme viděli  prodávat produkty z lotosu. Lotos je velmi užitečná květina. A v mnoha náboženství je to kultovní rostlina. Buddha je často zobrazován sedící nebo stojící v lotosovém květu. Zajímavostí lotosu je, že nemá smáčivé listy, je vždy velmi čistý. Roste podobně jako rýže, v mělké vodě, jako vodní rostlina. Nejenom, že má překrásný květ,  ale je velmi užitečný. Jí se kořínky, stonky i lotosová semínka.  U jednou stánku jsme zastavili a pojedli lotosová semínka a pili lotosové  mléko. Pak jsem jeli ještě dále do oblasti lotosového království. Trochu jsme bloudili a místo ráje lotosů jsme skončili v nějakém obrovském parku plném pagod. Všude okolo ale byly lotosová políčka, až jsme narazili i na turistický lotosový resort. Všude mezi lotosovými políčky byly přístřešky pro párty,  pikniky spojené lávkami uprostřed moře lotosů. Trochu umělé,  ale překrásné. Zde si užíváme opět lotosového mléka a vynikající ryby. 

Pro  zajímavost, ryby se zde někdy grilují a servírují nevykuchané. A to i velikosti menšího kapra. 

Asi v 7 hodin večer jsme dorazili do Tram Chim, kde jsme se ubytovali v hotelu. 

7 den Ptačí park Tram Chim

Asi v 7 hodin ráno jsem vyrazili do ptačího národního parku Tram Chim, kde jsme si pronajali lodičku. Některé lodě mají zajímavé moderní přívěsné motory, hybridní, na elektrický i benzinový pohon. Zaplatili jsme docela dost, asi 800 korun, ale máme loďku jenom pro  nás. Určitě ale mohu potvrdit, že to stálo za to. Protože větší lodě pro více turistů mají hlučné motory, velká motorvestla, a to určitě není ideální. 

Reklama na webu všude zdůrazňuje velké červené jeřáby,  které jsou místní atrakcí. Spatřit je je  ale velká náhoda, takže jsme také žádného neviděli.

Ptáci nebyli příliš v hejnech, pár zajímavých fotografií ale z výletu máme  Viděl jsem již ve Vietnamu spoustu parků, tento patří k těm lepším.  Samozřejmě, kdo by sem chtěl skutečně za fotografováním, musel by se domluvit individuálně, aby mohl být v parku déle, případně sám na lodičce. 

Po poledni jsme vyrazili směr Chau Doc.

Cestou jsme se odchýlili  z hlavní cesty a řídili jsem se čistě podle GPS po nejmenších cestičkách značených na Google jako velmi slabé bílé čáry.  Prvně jsem poznal deltu trochu jinak. Sem zasahují už nekonečné pláně zúrodněné delty.  Často se hovoří o Francouzích jako o velmi špatných kolonizátorech, kteří Vietnam jenom využívali. Ale za zásluhu je jim potřeba přičíst právě zúrodnění delty. Nejenom že odstranili hlad, ale výrazně pozvedli úroveň celého jižního Vietnamu. Pole protínají nekonečné rovné kanály a hráze. Na druhou stranu je potřeba uvážit, že pravděpodobně ani jeden z Francouzů nedržel v ruce krumpáč. Kanály byly budované výhradně ručně a veškerá zemina byla přenášena na vahadlech na rameni. Musely to být tisíce a tisíce tun zeminy.

Jízda podél kanálů ale vůbec není nudná. Předně více připomíná čistou Evropu, byly by zde velmi příjemné projížďky na kolech. Vedle kanálů obvykle vedou cesty a jsou hráze.  

V některých oblastech jsou obvyklé vietnamská smetiště s odpadky, zde a jak jsme později poznal i na jiných místech, bylo vše velmi čisté, žádné odpadky. Obvykle toto závisí na místní autoritě.  Cestou jsme si  udělali mnoho krásných zastávek. 

K večeru jsme přijeli do Chau Doc a po krátkém odpočinku jeli do města  na oblíbený seafood. Měli jsem opět vynikající rybu a  9 grilovaných velkých krevet. Vynikající.

Do dnešního dne jsme měnili hotel každý den, zde plánujeme zůstat déle.  Je to oblast, kam jsem se vždy chtěl dostat a hodně o ní četl. Měla by zde být  spousta zajímavostí

8 den Chau Doc Plovoucí trh

V Chau Doc je především vyhlášený plovoucí trh. Právě odtud je zážitek, který jsem uvedl v úvodu, že ten, kdo není přímo spojen prací s řekou, prostě neví kde plovoucí trh je. 

 Je zde jedna velká turistická kancelář, odkud vyjíždějí lodě s turisty na trh, ale tu my nechceme. Nejraději bych se dohodl s nějakou babkou na lodičce, aby nás na trh vzala. Už jsme to takto v minulosti udělali, ale není to jednoduché. Domluva přes znalost vietnamštiny je velmi komplikovaná, velmi těžko chápou, co vlastně chceme. To je větší šance u černých lodiček, které patří normálním rybářům, obchodníkům, ale tu a tam si projížďkou pro turisty přivydělávají. Obvykle pár slov anglicky umí. Už předchozí den jsme se v místě přívozu s jednou babkou domluvili na plavbu.  Ráno už na nás čekal její muž s loďkou a vyrazili jsme po proudu, tzn východním směrem.  Popis orientace řeky po proudu zde ale může být zavádějící. Řeka v různá období v různých ramenech teče různým směrem. Nejvíce pak rameno  Mekongu na území Kambodže směrem k jezeru Siem Reap, kdy půl roku teče na druhu stranu. 

Náš průvodce byl znalý, věděl přesně co chceme vidět. Navštívil jsem již řadu trhů, ale tento patřil k nejhezčím. Navíc žádné turistické lodě, pouze lodě na trhu a my. 

U jednoho obchodníka z lodi jsme si koupili meloun. Náš průvodce vytáhl obrovský nůž a meloun nám rozkrájel. To by ještě nebylo nic zajímavého, ale než jsem se nadál, on omyl předem nůž v deltě Mekongu. Ne, že bych se tak štítil, ale přece jenom mne to připadá trochu na hlavu.  Ale přežili jsme to bez problémů.

Pak s námi ještě průvodce zajel ke svým známým, kteří v sádkách chovají ryby. Při krmení skáčou z vody jak pirany.  Zde na řece jsou břehy všude lemovány plovoucími příbytky.   Nikde ale žádná zábava, pouze práce. Neexistuje, aby se někdo na břehu slunil, tábořil pro zábavu,,.. ne. 

Cestou jsme vystoupili na břeh a zašli i do muslimské čtvrti. Je zde několik mešit. Je úsměvné  zajímavé vidět muslimské ženy na vietnamský způsob, tzn na šátku přikrytém typickým vietnamským kloboukem.  

Nakonec s námi ještě průvodce zajel do ramene kanálu Vinh Te. Rovného širokého kanálu vedoucího až na pobřeží do Ha Tien podél kambodžské hranice. Podél kanálu jsou na velmi vysokých kůlech příbytky. Asi v něm někdy voda dosahuje velké výšky. 

 

Odpoledně jsem se byl projet sám po okolí, zatímco můj kamarád, jako skoro každý den, odpoledne si dával svých dvacet. 

9 den  Chau Doc  ptačí park 

Ráno asi v 8 hodin jsme jeli na skútru do parku Tra Su okolo svatého kopečku. Jeli jsme záměrně  po malinkých cestičkách řízeni pouze Google maps podél umělých ramen kanálů. Při tomto cestování se někdy stane, že se musíme vracet, ale obvykle ne daleko. Můstků a přívozů přes kanály je hodně. 

Výlet do parku určitě stál za to. Hlavně nám ukazuje deltu, jak vypadala před rekultivací a více si uvědomíme obrovskou práci, co její přeměna v úrodná pole stála. 

Zaplatili jsme na každého 65.000 VND a vydali se nejprve malou motorovou lodičkou parkem a pak přesedli na malou veslovací.  Ptáci zde byli, ale ne tolik jako v parku Tram Chim. Spíše byl zajímavý vegetací. Nebyl to klasické pobřežní mangrovy ale kontinuální močál který mohou trochu přiblížit fotografie. Turisté zde byli ale prakticky žádní cizinci.  Zpět jsem si vybrali opět cestu mezi poli podle Google maps.

 

 

 

 

 

Po odpoledním napu jsme vyrazili na Svatý kopeček, Sam mountain se spoustou pagod. Nejznámější z nich je Bà Chúa Xứ ve vesnici Vinh Te. Tento chrám je velmi navštěvovaný a uctívaný. S chrámem se váže  historie obrany 

Vietnamu proti sousední Kambodži pod vedením místní vladařky Thoại Ngọc Hầu. Vietnamci jsou velcí nacionalisté a oslavují svojí vlast všude a při každé příležitosti.  Zajímavostí je zde také nová pagoda na jedné noze, kopie hanojské pagody. Všude v hrozném horku prodávali plátky masla, které stále natírali nějakou šťávou aby se hezky leskly. Nějak se mi sliny nesbíhaly. Také všude prodávali obrovské „lískové oříšky“ Thot Not. Z nich hlavně mléko. 

Na kopeček se dá vyjít pěšky, viděli jsme i rozestavěnou lanovku. Všude obtěžují chlapíci, že nás tam vyvazou. Ale máme vlastní skútr, na kopec jsme se vyvezli sami. 

Pokračování 

 
Dole pod kopcem je spousta stánků, obchodů, prodávají zde zajímavé plátky masa, které v horku stále natírají nějakou kajdou, aby byly hezky červené a leskly se. Chytila nás zde obrovská průtrž ale stačili s jem se předem schovat a po dobu deště jsme otestovali  místní specialitu, ovoci Thot Not. Na pohled to vypadá jako obrovské lískové oříšky. Je z toho i nápoj, ale pro mne nevalné chuti.5 den  Ovocná zahrada
 
Na západě od našeho homestay směrem k výběžku je několik domů s velkými ovocnými zahradami, kde provádějí návštěvníky. V jedné takové jsme dopoledne zakotvili, bylo to především poučné.  Je zajímavé vidět, jak ovoce, které vidíme v krámu nebo na trhu, vlastně roste. 
Zde pěstují hlavně mango, durian a lichi. Ale i spousta dalšího ovoce , pro  mne nepojmenovatelného.
 
Pak jsme jeli přívozem do Vinh Long, kde jsme se nezdrželi a pokračovali dále do SaDec, asi 40 km. Cestou jsme se zastavili v obrovské pagodě. Zde na jihu se dochovalo výrazně více památek, chrámů, pagod, na severu většinu smetla revoluce. Ale naštěstí staví nové.  Těsně před městem jsme našli velmi pěkný hotel za dvě stovky. Zcela nový, v evropském stylu s klimatizací, s balkonem s vyhlídkou na kanál. Krása.  Měl jsem ale někdy problém s kamarádem. Vietnamci jsou prostě zvyklí dát si odpoledního šlofíka, nap, siestu, dát si dvacet.  A to já nemohu vystát. Takže v této době jsem brouzdal sám, nebo jel na skútru do okolí.  Každý den , i několikrát za den, se zastavíme na vynikající mixfuit, kde soursop dominuje.
 
6 den  Květinové a lotosové království 
 
Po průtržích první den, dva, se počasí umoudřilo a už bylo jenom krásně. Dokonce nebylo ani smrtelné horko.   Zde je vesnice, kde se pěstují květiny. Království kytek. Vůbec Vietnam, to jsou samá „království“. Oblasti, kde všichni dělají totéž. Království jsou kamenická, skořicová, ananasová, durianová, řezbářů, království dračího ovoce, kokosová, okurková, melounová,.. 
A zde je království květinové. Je to zde takové Holandsko. Zdá se mi neuvěřitelné, že v takové chudé zemi se uživí, navíc tolik květinářství vedle sebe. Protože zde je místa nedostatek, někdy staví mosty přes kanály jenom aby zvětšili plochu pro květiny. Prý hlavním odběratelem je Čína.
 
V Sa Dec jsme nezůstali a pokračovali dále směr Cao Lanh po pravém břehu ramene delty s tím, že někde u městečka rameno překročíme přívozem. Už z dálky jsme ale viděli moderní most, který nebyl na mapě, Byl jsem trochu zklamaný, přívozy miluji. Naštěstí jsme ale na místě zjistili, že je sice již most dokončený ale ještě neotevřený, takže přece jenom fera.
 
Ve městě Cao Lanh jsme se nezdrželi jeli na východ do oblasti lotosových květů. Do lotosového království. Byl květen, ne zrovna ideální čas po kvetoucí lotosy. Ale některé kvetou. Už cestou jsme viděli  prodávat produkty z lotosu. Lotos je velmi užitečná květina. A v mnoha náboženství je to kultovní rostlina. Buddha je často zobrazován sedící nebo stojící v lotosovém květu. Zajímavostí lotosu je, že nemá smáčivé listy, je vždy velmi čistý. Roste podobně jako rýže, v mělké vodě, jako vodní rostlina. Nejenom, že má překrásný květ,  ale je velmi užitečný. Jí se kořínky, stonky i lotosová semínka.  U jednou stánku jsme zastavili a pojedli lotosová semínka a pili lotosové  mléko. Pak jsem jeli ještě dále do oblasti lotosového království. Trochu jsme bloudili a místo ráje lotosů jsme skončili v nějakém obrovském parku plném pagod. Všude okolo ale byly lotosová políčka, až jsme narazili i na turistický lotosový resort. Všude mezi lotosovými políčky byly přístřešky pro párty,  pikniky spojené lávkami uprostřed moře lotosů. Trochu umělé,  ale překrásné. Zde si užíváme opět lotosového mléka a vynikající ryby. 
Pro  zajímavost, ryby se zde někdy grilují a servírují nevykuchané. A to i velikosti menšího kapra. 
Asi v 7 hodin večer jsme dorazili do Tram Chim, kde jsme se ubytovali v hotelu. 
 
7 den Ptačí park
 
Asi v 7 hodin ráno jsem vyrazili do ptačího národního parku Tram Chim, kde jsme si pronajali lodičku. Některé lodě mají zajímavé moderní přívěsné motory, hybridní, na elektrický i benzinový pohon. Zaplatili jsme docela dost, asi 800 korun, ale máme loďku jenom pro  nás. Určitě ale mohu potvrdit, že to stálo za to. Protože větší lodě pro více turistů mají hlučné motory, velká motorvestla, a to určitě není ideální. 
Reklama na webu všude zdůrazňuje velké červené jeřáby,  které jsou místní atrakcí. Spatřit je je  ale velká náhoda, takže jsme také žádného neviděli.
Ptáci nebyli příliš v hejnech, pár zajímavých fotografií ale z výletu máme  Viděl jsem již ve Vietnamu spoustu parků, tento patří k těm lepším.  Samozřejmě, kdo by sem chtěl skutečně za fotografováním, musel by se domluvit individuálně, aby mohl být v parku déle, případně sám na lodičce. 
 
Po poledni jsme vyrazili směr Chau Doc.
Cestou jsme se odchýlili  z hlavní cesty a řídili jsem se čistě podle GPS po nejmenších cestičkách značených na Google jako velmi slabé bílé čáry.  Prvně jsem poznal deltu trochu jinak. Sem zasahují už nekonečné pláně zúrodněné delty.  Často se hovoří o Francouzích jako o velmi špatných kolonizátorech, kteří Vietnam jenom využívali. Ale za zásluhu je jim potřeba přičíst právě zúrodnění delty. Nejenom že odstranili hlad, ale výrazně pozvedli úroveň celého jižního Vietnamu. Pole protínají nekonečné rovné kanály a hráze. Na druhou stranu je potřeba uvážit, že pravděpodobně ani jeden z Francouzů nedržel v ruce krumpáč. Kanály byly budované výhradně ručně a veškerá zemina byla přenášena na vahadlech na rameni. Musely to být tisíce a tisíce tun zeminy.
 
Jízda podél kanálů ale vůbec není nudná. Předně více připomíná čistou Evropu, byly by zde velmi příjemné projížďky na kolech. Vedle kanálů obvykle vedou cesty a jsou hráze.  
V některých oblastech jsou obvyklé vietnamská smetiště s odpadky, zde a jak jsme později poznal i na jiných místech, bylo vše velmi čisté, žádné odpadky. Obvykle toto závisí na místní autoritě.  Cestou jsme si  udělali mnoho krásných zastávek. 
 
K večeru jsme přijeli do Chau Doc a po krátkém odpočinku jeli do města  na oblíbený seafood. Měli jsem opět vynikající rybu a  9 grilovaných velkých krevet. Vynikající.
Do dnešního dne jsme měnili hotel každý den, zde plánujeme zůstat déle.  Je to oblast, kam jsem se vždy chtěl dostat a hodně o ní četl. Měla by zde být  spousta zajímavostí
 
8 den Chau Doc Plovoucí trh
 
V Chau Doc je především vyhlášený plovoucí trh. Právě odtud je zážitek, který jsem uvedl v úvodu, že ten, kdo není přímo spojen prací s řekou, prostě neví kde plovoucí trh je.  Je zde jedna velká turistická kancelář, odkud vyjíždějí lodě s turisty na trh, ale tu my nechceme. Nejraději bych se dohodl s nějakou babkou na lodičce, aby nás na trh vzala. Už jsme to takto v minulosti udělali, ale není to jednoduché. Domluva přes znalost vietnamštiny je velmi komplikovaná, velmi těžko chápou, co vlastně chceme. To je větší šance u černých lodiček, které patří normálním rybářům, obchodníkům, ale tu a tam si projížďkou pro turisty přivydělávají. Obvykle pár slov anglicky umí. 
Už předchozí den jsme se v místě přívozu s jednou babkou domluvili na plavbu.  Ráno už na nás čekal její muž s loďkou a vyrazili jsme po proudu, tzn východním směrem.  Popis orientace řeky po proudu zde ale může být zavádějící. Řeka v různá období v různých ramenech teče různým směrem. Nejvíce pak rameno  Mekongu na území Kambodže směrem k jezeru Siem Reap, kdy půl roku teče na druhu stranu. 
 
Náš průvodce byl znalý, věděl přesně co chceme vidět. Navštívil jsem již řadu trhů, ale tento patřil k nejhezčím. Navíc žádné turistické lodě, pouze lodě na trhu a my. 
U jednoho obchodníka z lodi jsme si koupili meloun. Náš průvodce vytáhl obrovský nůž a meloun nám rozkrájel. To by ještě nebylo nic zajímavého, ale než jsem se nadál, on omyl předem nůž v deltě Mekongu. Ne, že bych se tak štítil, ale přece jenom mne to připadá trochu na hlavu.  Ale přežili jsme to bez problémů.
 
Pak s námi ještě průvodce zajel ke svým známým, kteří v sádkách chovají ryby. Při krmení skáčou z vody jak pirany.  Zde na řece jsou břehy všude lemovány plovoucími příbytky.   Nikde ale žádná zábava, pouze práce. Neexistuje, aby se někdo na břehu slunil, tábořil pro zábavu,,.. ne. 
Cestou jsme vystoupili na břeh a zašli i do muslimské čtvrti. Je zde několik mešit. Je úsměvné  zajímavé vidět muslimské ženy na vietnamský způsob, tzn na šátku přikrytém typickým vietnamským kloboukem.  
Nakonec s námi ještě průvodce zajel do ramene kanálu Vinh Te. Rovného širokého kanálu vedoucího až na pobřeží do Ha Tien podél kambodžské hranice. Podél kanálu jsou na velmi vysokých kůlech příbytky. Asi v něm někdy voda dosahuje velké výšky. 
 
Odpoledně jsem se byl projet sám po okolí, zatímco můj kamarád, jako skoro každý den, odpoledne si dával svých dvacet. 
 
9 den  Chau Doc  ptačí park 
Ráno asi v 8 hodin jsme jeli na skútru do parku Tra Su okolo svatého kopečku. Jeli jsme záměrně  po malinkých cestičkách řízeni pouze Google maps podél umělých ramen kanálů. Při tomto cestování se někdy stane, že se musíme vracet, ale obvykle ne daleko. Můstků a přívozů přes kanály je hodně. 
Výlet do parku určitě stál za to. Hlavně nám ukazuje deltu, jak vypadala před rekultivací a více si uvědomíme obrovskou práci, co její přeměna v úrodná pole stála. 
 
Zaplatili jsme na každého 65.000 VND a vydali se nejprve malou motorovou lodičkou parkem a pak přesedli na malou veslovací.  Ptáci zde byli, ale ne tolik jako v parku Tram Chim. Spíše byl zajímavý vegetací. Nebyl to klasické pobřežní mangrovy ale kontinuální močál který mohou trochu přiblížit fotografie. Turisté zde byli ale prakticky žádní cizinci.  Zpět jsem si vybrali opět cestu mezi poli podle Google maps.
 
Po odpoledním napu jsme vyrazili na Svatý kopeček, Sam mountain se spoustou pagod. Nejznámější z nich je Bà Chúa Xứ ve vesnici Vinh Te. Tento chrám je velmi navštěvovaný a uctívaný. S chrámem se váže  historie obrany Vietnamu proti sousední Kambodži pod vedením místní vladařky Thoại Ngọc Hầu. Větnamci jsou velcí nacionalisté a oslavují svojí vlast všude a při každé příležitosti.  Zajímavostí je zde také nová pagoda na jedné noze, kopie hanojské pagody. 
Na kopeček se dá vyjít pěšky, viděli jsme i rozestavěnou lanovku. Všude obtěžují chlapíci, že nás tam vyvazou. Ale máme vlastní skútr, na kopec jsme se vyvezli sami. 
 
Dole pod kopcem je spousta stánků, obchodů, prodávají zde zajímavé plátky masa, které v horku stále natírají nějakou kajdou, aby byly hezky červené a leskly se. Chytila nás zde obrovská průtrž ale stačili s jem se předem schovat a po dobu deště jsme otestovali  místní specialitu, ovoci Thot Not. Na pohled to vypadá jako obrovské lískové oříšky. Je z toho i nápoj, ale pro mne nevalné chuti.