Část třetí

08.07.2018 10:02
10 den  Cesta do Long Xuyen
 
Po dvou  dnech v Chau Dioc jsme řešili kudy dále. Náš původní plán pokračovat do Kambodže bez modré karty nepřipadal v úvahu. Moje idea byla plout po  87 km dlouhém kanálu Vinh Te až na pobřeží a tam dále pokračovat podél pobřeží. Návštěvu turistického Phu Quoc jsme neuvažovali, na ostrově jsem v minulosit byl, je o válení u vody, ale my byli na jihu zkoumat deltu.  Zastavili jsme se v místní turistické kanceláři na břehu kanálu a tam nám sdělili, že plavby po kanálu Vinh Te nejsou možné. Pouze plavby do PhnomPenh a zpět přes  Vinh Long do Saigonu. Nejenom, že cena byla vysoká, ale plavit se turistickou uzavřenou lodí, navíc zpět oblastí, kterou jsme projeli, nebylo pro  nás nic  zajímavého.
 
Takže jsme zamířili  podél  ramene do města Long Xuyên. Žádné zvláštní informace o  tomto místě jsme předem neměli.  Cestou jsme viděli všude prodávat zase ty obrovské „lískové oříšky“ Thot Not, které oříšky určitě nejsou.  Uvnitř to vypadá jako bílá gelovitá hmota, ale kamarád z toho miluje mléko. Cestou jsme  viděli další druhy ovoce, který můj kamarád, severovietnamec, v životě neviděl.  Zde jsou stovky a stovky druhů ovoce, zatímco u nás se dají druhy pomalu spočítat na prstech. 
Ubytovali jsme se v hotelu a první, co jsme po odpolední siestě chtěli, zajistit na zítra loď na plovoucí trh. Byli jsme stejně úspěšní jako v ChauDoc a dohodli se s paní na břehu, že pro nás následující den  ráno bude připravená loďka.  Večer jsme pozorovali rameno Mekongu, záhadně tekoucí opačným směrem. 
 
11 den Plovoucí trh, krokodýlí farma
 
V 5.30 jsme byli na místě a vyrazili na trh.  Při rozednění se nám naskytly úchvatné pohledy, což jsme si užili zvlášť při focení. Trh byl srovnatelný s trhem v Chau Doc. Opět žádní turisté, mezi prodavači jsme byli sami. Jako minule, koupili jsme si meloun a užívali plavby. 
Pak jsme pluli podél břehů a po jednom rameni do středu ostrova Tiger island, (My Hoa Hung)  kde nás zastavily plovoucí  rostliny, které zcela ucpaly kanál. Náš průvodce nám neustále vnucoval návštěvu pomníku druhého komunistického prezidenta Tôn Đức Thắng's a prvního jihovietnamského po sjednocení Vietnamu, který je na ostrově. Moc nechápal, že nás to nezajímá. 
  
Kamarád si nenechal ujít odpoledního šlofíka a  tak jsem sám vyrazil na krokodýlí farmu, která je východním směrem, asi 10 km.  Vstupné na mne nikdo nechtěl, byla tam minimum  lidí.  Zato krokodýlů spousty. Vedle byla  i krokodýlí, restaurace. Tu jsem minul, vše zkusit nemusím. 
 
12 den  Cesta do Rach Gia
 
měli jsem v plánu se dostat do Rach Gia a dále na ostrov Nam Du. Vyrazili jsme ráno před šestou abychom se vyhnuli smrtelnému horku, které nás některé  dny skutečně trápilo.  Cestu jsme opět zkombinovali, část po hlavní silnici, část zase podle naší oblíbené Google maps. Po malinkých vlásenkových cestičkách. Byla to skutečně pohoda. Zde je opět delta velmi čistá, široká pole, nekonečné hráze s hezkými domečky okolo.
 
Cestou jsme píchli. Zadní. Už byla načatá, na plášti  byla prasklina. Stopl jsem nějakého chlapíka, který mne odvezl asi kilometr k opravně  a kamarád, který je lehčí, sám přijel. Museli jsme vyměnit plášť i duši, zaplatili jsem za vše 350 Kč. A během 30 minut jsme byli opět na cestě. Zkuste si tento problém představit u nás. 
 
Cestou jsme viděli křesťanské kostely i pagody,  ale zde se více a více objevují už i chrámy Kaodai. Kaodaizmus je zde na jihu rozšířený a je krásnou ukázkou, jak mohou náboženství žít vedle sebe a dokonce se spojit. 
 
S hotelem v Rach Gia jsme měli problém, nakonec jsem zůstali v jednou smradlavém,  kde za jediným oknem byla zeď asi ve vzdálenosti 30 cm. Ještě předtím jsme si v přístavu koupili palubní lístek na následující den. Na ten samý den byly už lístky vyprodané .
 
Večer jsem zaznamenal jev, který stojí za uveřejnění, souvisí s vietnamskou mentalitou. V současné době ve Vietnamu chybí střední třída. Vedle chudáků jezdí bouráky. Nejsou vidět chudá auta, nejsou vidět malé hezké domky. 
 
Seděli jsme na ulici na rohu na židličkách, kde paní prodávala náš oblíbený mixfutit.  Protože před tím trochu pršelo, na rohu na silnici se udělala obrovská hluboká louže. Těsně u louže zastavilo luxusní auto a z okénka vykřikla holka na prodavačku, že chce mixfruit. A ta chudák prodavačka jí ho přinesla až k okénku, brodíc se v hluboké louži po kotníky. Přitom to auto mohlo o metr a půl popojet. U nás by  jí to tak akorát vylila do obličeje, protože by si to zasloužila. A ta prodavačka se usmívala, jakkoliv to nekomentovala a nápoj jí přinesla.  
 
 
 
13 den Ostrov Nam Du
Hlavním důvodem, proč jsem chtěl na ostrov je, že se na mne dost lidí obracelo o informaci, zda je alternativou pro turistický Phu Quoc. Věděl jsem  pouze, že na Nam Du je omezený přístup pro cizince a jinak nic. Sám jsem o ostrově chtěl vědět více. 
Na místě jsme zjistili, že žádné omezení pro  cizince není  a v 6.30 jsme vyrazili rychlou lodí. Ostrov je jenom 4 km dlouhý a přesto jsem si vzali skútr abychom ho projeli.  Na lodi byla spousta Vietnamců, výletníků, ale prakticky výhradně velké zájezdy, nejvíce školní. Cizinci žádní. 
 
Na ostrově jsme zažili obrovské zklamání. Prostě tam není nic. NIC.  Žádné resorty, pouze několik bídných malinkých pláží bez ubytování. Pár hotelů ve městě, trh s rybami na pláži.  Prostě šok. Co dělat? Navíc začalo horko. Nikdo, vůbec nikdo, zde nemluvil anglicky. 
Zjistili jsme, že ostrovy jsou známé především potápěním, podmořským životem, ale ne plážemi. A protože s potápět nechceme, ale spíše si odpočinout na pláži, byli jsme v koncích. Ostrov jsme během půl hodiny celý projeli a ve výsledku jsem se rozhodli, že týž den se vrátíme. 
 
Prostě to byl jenom drahý výlet zcela na nic. Takže hned v 11.45 jsme odpluli zpět, menší lodí, která se zastavovala ještě na ostrovech Hon Son  Hon Tre.  A ve 3 hodiny jsme už seděli byli v hotelu v Rach Gia, ale v jiném, lepším jako včera. . 
Byl to sice promarněný den, ale na druhou stranu jsme o něco chytřejší. A kdo se mne nyní bude ptát, zda na ostrov, mám jasnou odpověď. Ale nevylučuji, že se to v budoucnu může změnit.
 
 
14 den  Na východní pobřeží
 
Naším dalším cílem byl  Bac Lieu na východním pobřeží jižního Vietnamu, kde je ptačí park . Cesta byla dlouhá asi 100 km, docela náročná. Ale tentokrát jsme jeli většinou po hlavní silnici  pouze dvakrát jsem se odchýlili na malé cestičky. Cestou jsme se plavili  dvěma přívozy, poslední byl malinký že jsem měl strach, že se zvrhneme.  Zde, na druhé  straně od Kambodže, se paradoxně začaly objevovat kambodžské chrámy. Přesně takové, jaké je znám z Kambodže. Včetně mnichů. 
 
Cestou jsme se také zhoupli na jednom mostku a začalo nám rachotit zadní kolo. Zastavili jsme se u opraváře, a on během chviličky vyměnil zadní ložisko za 50 korun. Hluk sice přestal, ale za chvilku se objevil zase, ložisko to evidentně nebylo. Tak jsme  to již neřešili a ujeli na něm dalších 1000 km bez problémů. Cestou jsme také projeli ananasovým královstvím, kde celý ananas stál pouhých  2.50 Kč. Levnější jsem nikdy nikde v životě neviděl.
 
 
Ubytovali jsme se v Bac Lieu a po odpolední siestě zajeli k moři  do  Nha Mat. Byl tam krásný resort, dětský park a hlavně spousta výborných rybích restaurací. Oblast byla plná turistů, ale ani jeden cizinec.  Jako většinou všude na jihu, vybrali jsem si živé potvory, které nám uvařili. Naším favoritem jsou velké krevety. Koupili jsme si jich půl kila a k tomu kilo škeblí. Byla to pohádka. 
Na koupání to zde není, pobřeží lemují mangrovy, byla tam pouze  malá plážička v resortu
 
 
 
15 den Ptačí park 
 
Park Vuon Chim je na cestě mezi Bac Lien a Nha Mat  a tvoří čtverec. Těchto parků je v deltě několik a jak jsem již psal, dávají představu o deltě před rekultivací.  A hlavně si můžeme představit, co to blyo za obrovské množství práce upravit deltu tak, aby se zde dalo chodit suchou nohou. 
Na místě nám průvodce  sděluje, že máme dvě možnosti, buď plout na lodičce krátký úsek nebo   s elektromobilem  jet do míst, kde je ptáků hodně a kde jsou hnízda.  Výsledek byl ale totální údiv. První šok nastal, když průvodce „elektromobil“ nastartoval a ozval se rachot a z výfuku se vyvalil černý dým. Na mojí poznámku, že to je nějaký divný elektromobil, jenom pokrčil rameny. Vyjeli jsme podél   podél parku, kdy po pravé straně jsme měli plot parku a vlevo kanál obklopující park. Stále jsem čekal, kdy konečně zajedeme dovnitř parku. Jaké bylo ale naše překvapení, když po projetí 4 stran dorazili na místo, odkud jsem vyjeli a on řekl, to je vše.  Ptáky jsme viděli jenom z dálky, hlavně ale vpravo plot a vlevo kanál. Docela jsem se rozčílil a chtěl jsem alespoň, aby nám dal loďku. To se také stalo a vyrazili jsme se dvěma pádly po kanálech. Lodička byla ale velmi vratká, cestou jsme museli vodu vylévat. Nechtěli jsme se vydávat moc daleko přes zátarasy. Nakonec jsme pár ptáků viděli, byla to zajímavá platba. Ale následovníkům doporučuji, tomuto parku se vyhněte.  
 
Po návštěvě parku jsem vyrazili na sever, bágly jsme měli již sebou. Hned za Nha Mat jsem viděli skutečně obrovský khmerský chrám, pagodu. Skutečná Kambodža. Musí být významný, zajíždí sem autobusy s turisty. Samozřejmě vietnamskými. Následující cestou jsme viděli ještě řadu dalších khmerských chrámů ale už ne tak obrovské 
 
Zjišťujeme, že můj vietnamský kamarád se zde nedomluví. Všichni mluví khmerksy, ne vietnamsky. Cestou jsme se také zastavili na krevetích farmách, kterých je zde spousta. 
 
V Tran De u ústí ramene Mekongu v přístavišti trajektů jsme koupili na pozítří lístek na ostrov Con Dao. Byl jsem překvapený, že už byly lístky vyprodané. Byl květen, už končila turistická sezona. 
Ubytovat jsme se jeli do  Soc Trang. Ve městě je zde spousta krásných pagod.
 
V recepci hotelu jsem se ptal recepční, kde na plovoucí trh.  Prý zde je, ale je 60 km daleko. Dobře, řekl jsem, tak mi ho ukažte na mapě a ukázal jsme jí  mapu na mobilu. Stalo se to, co jsem očekával. Na mapě trh nemohla najít, tak napsala název do mobilu,  aby ho Google vyhledal. Protože ale existuje více míst stejného názvu, ukázala mi místo někde daleko od řeky ve vnitrozemí na sever od Saigonu. To je prostě Vietnam.
 
Oba jsme začali ztrhávat. Denní přísuny velmi studených ovocných nápojů rozmixovaných s ledem a mlékem  kombinované se škeblemi a krevetami dělaly divy. Ale když to nejde někdy odříct. 

10 den  Cesta do Long Xuyen

Po dvou  dnech v Chau Dioc jsme řešili kudy dále. Náš původní plán pokračovat do Kambodže bez modré karty nepřipadal v úvahu. Moje idea byla plout po  87 km dlouhém kanálu Vinh Te až na pobřeží a tam dále pokračovat podél pobřeží. Návštěvu turistického Phu Quoc jsme neuvažovali, na ostrově jsem v minulosit byl, je o válení u vody, ale my byli na jihu zkoumat deltu.  Zastavili jsme se v místní turistické kanceláři na břehu kanálu a tam nám sdělili, že plavby po kanálu Vinh Te nejsou možné. Pouze plavby do PhnomPenh a zpět přes  Vinh Long do Saigonu. Nejenom, že cena byla vysoká, ale plavit se turistickou uzavřenou lodí, navíc zpět oblastí, kterou jsme projeli, nebylo pro  nás nic  zajímavého.

 

Takže jsme zamířili  podél  ramene do města Long Xuyên. Žádné zvláštní informace o  tomto místě jsme předem neměli.  Cestou jsme viděli všude prodávat zase ty obrovské „lískové oříšky“ Thot Not, které oříšky určitě nejsou.  Uvnitř to vypadá jako bílá gelovitá hmota, ale kamarád z toho miluje mléko. Cestou jsme  viděli další druhy ovoce, který můj kamarád, severovietnamec, v životě neviděl.  Zde jsou stovky a stovky druhů ovoce, zatímco u nás se dají druhy pomalu spočítat na prstech. 

Ubytovali jsme se v hotelu a první, co jsme po odpolední siestě chtěli, zajistit na zítra loď na plovoucí trh. Byli jsme stejně úspěšní jako v ChauDoc a dohodli se s paní na břehu, že pro nás následující den  ráno bude připravená loďka.  Večer jsme pozorovali rameno Mekongu, záhadně tekoucí opačným směrem. 

 

11 den Plovoucí trh, krokodýlí farma

V 5.30 jsme byli na místě a vyrazili na trh.  Při rozednění se nám naskytly úchvatné pohledy, což jsme si užili zvlášť při focení. Trh byl srovnatelný s trhem v Chau Doc. Opět žádní turisté, mezi prodavači jsme byli sami. Jako minule, koupili jsme si meloun a užívali plavby. 

Pak jsme pluli podél břehů a po jednom rameni do středu ostrova Tiger island, (My Hoa Hung)  kde nás zastavily plovoucí  rostliny, které zcela ucpaly kanál. Náš průvodce nám neustále vnucoval návštěvu pomníku druhého komunistického prezidenta Tôn Đức Thắng's a prvního jihovietnamského po sjednocení Vietnamu, který je na ostrově. Moc nechápal, že nás to nezajímá. 

Kamarád si nenechal ujít odpoledního šlofíka a  tak jsem sám vyrazil na krokodýlí farmu, která je východním směrem, asi 10 km.  Vstupné na mne nikdo nechtěl, byla tam minimum  lidí.  Zato krokodýlů spousty. Vedle byla  i krokodýlí, restaurace. Tu jsem minul, vše zkusit nemusím. 

 

12 den  Cesta do Rach Gia

měli jsem v plánu se dostat do Rach Gia a dále na ostrov Nam Du. Vyrazili jsme ráno před šestou abychom se vyhnuli smrtelnému horku, které nás některé  dny skutečně trápilo.  Cestu jsme opět zkombinovali, část po hlavní silnici, část zase podle naší oblíbené Google maps. Po malinkých vlásenkových cestičkách. Byla to skutečně pohoda. Zde je opět delta velmi čistá, široká pole, nekonečné hráze s hezkými domečky okolo.

Cestou jsme píchli. Zadní. Už byla načatá, na plášti  byla prasklina. Stopl jsem nějakého chlapíka, který mne odvezl asi kilometr k opravně  a kamarád, který je lehčí, sám přijel. Museli jsme vyměnit plášť i duši, zaplatili jsem za vše 350 Kč. A během 30 minut jsme byli opět na cestě. Zkuste si tento problém představit u nás.

Cestou jsme viděli křesťanské kostely i pagody,  ale zde se více a více objevují už i chrámy Kaodai. Kaodaizmus je zde na jihu rozšířený a je krásnou ukázkou, jak mohou náboženství žít vedle sebe a dokonce se spojit. 

S hotelem v Rach Gia jsme měli problém, nakonec jsem zůstali v jednou smradlavém,  kde za jediným oknem byla zeď asi ve vzdálenosti 30 cm. Ještě předtím jsme si v přístavu koupili palubní lístek na následující den. Na ten samý den byly už lístky vyprodané .

 

Večer jsem zaznamenal jev, který stojí za uveřejnění, souvisí s vietnamskou mentalitou. V současné době ve Vietnamu chybí střední třída. Vedle chudáků jezdí bouráky. Nejsou vidět chudá auta, nejsou vidět malé hezké domky. 

Seděli jsme na ulici na rohu na židličkách, kde paní prodávala náš oblíbený mixfutit.  Protože před tím trochu pršelo, na rohu na silnici se udělala obrovská hluboká louže. Těsně u louže zastavilo luxusní auto a z okénka vykřikla holka na prodavačku, že chce mixfruit. A ta chudák prodavačka jí ho přinesla až k okénku, brodíc se v hluboké louži po kotníky. Přitom to auto mohlo o metr a půl popojet. U nás by  jí to tak akorát vylila do obličeje, protože by si to zasloužila. A ta prodavačka se usmívala, jakkoliv to nekomentovala a nápoj jí přinesla.  

 

13 den Ostrov Nam Du

Hlavním důvodem, proč jsem chtěl na ostrovy Nam Du  je, že se na mne dost lidí obracelo o informaci, zda je alternativou pro turistický Phu Quoc. Věděl jsem  pouze, že na Nam Du je omezený přístup pro cizince a jinak nic. Sám jsem o ostrově chtěl vědět více. 

Na místě jsme zjistili, že žádné omezení pro  cizince není  a v 6.30 jsme vyrazili rychlou lodí. Ostrov je jenom 4 km dlouhý a přesto jsem si vzali skútr abychom ho projeli.  Na lodi byla spousta Vietnamců, výletníků, ale prakticky výhradně velké zájezdy, nejvíce školní. Cizinci žádní. 

Na ostrově jsme zažili obrovské zklamání. Prostě tam není nic. NIC.  Žádné resorty, pouze několik bídných malinkých pláží bez ubytování. Pár hotelů ve městě, trh s rybami na pláži.  Prostě šok. Co dělat? Navíc začalo horko. Nikdo, vůbec nikdo, zde nemluvil anglicky. 

Zjistili jsme, že ostrovy jsou známé především potápěním, podmořským životem, ale ne plážemi. A protože s potápět nechceme, ale spíše si odpočinout na pláži, byli jsme v koncích. Ostrov jsme během půl hodiny celý projeli a ve výsledku jsem se rozhodli, že týž den se vrátíme. 

Prostě to byl jenom drahý výlet zcela na nic. Takže hned v 11.45 jsme odpluli zpět, menší lodí, která se zastavovala ještě na ostrovech Hon Son  Hon Tre.  A ve 3 hodiny jsme už seděli byli v hotelu v Rach Gia, ale v jiném, lepším jako včera. . 

Byl to sice promarněný den, ale na druhou stranu jsme o něco chytřejší. A kdo se mne nyní bude ptát, zda na ostrov, mám jasnou odpověď. Ale nevylučuji, že se to v budoucnu může změnit.

14 den  Na východní pobřeží

Naším dalším cílem byl  Bac Lieu na východním pobřeží jižního Vietnamu, kde je ptačí park . Cesta byla dlouhá asi 100 km, docela náročná. Ale tentokrát jsme jeli většinou po hlavní silnici  pouze dvakrát jsem se odchýlili na malé cestičky. Cestou jsme se plavili  dvěma přívozy, poslední byl malinký že jsem měl strach, že se zvrhneme.  Zde, na druhé  straně od Kambodže, se paradoxně začaly objevovat kambodžské chrámy. Přesně takové, jaké je znám z Kambodže. Včetně mnichů. 

Cestou jsme se také zhoupli na jednom mostku a začalo nám rachotit zadní kolo. Zastavili jsme se u opraváře, a on během chviličky vyměnil zadní ložisko za 50 korun. Hluk sice přestal, ale za chvilku se objevil zase, ložisko to evidentně nebylo. Tak jsme  to již neřešili a ujeli na něm dalších 1000 km bez problémů. Cestou jsme také projeli ananasovým královstvím, kde celý ananas stál pouhých  2.50 Kč. Levnější jsem nikdy nikde v životě neviděl.

Ubytovali jsme se v Bac Lieu a po odpolední siestě zajeli k moři  do  Nha Mat. Byl tam krásný resort, dětský park a hlavně spousta výborných rybích restaurací. Oblast byla plná turistů, ale ani jeden cizinec.  Jako většinou všude na jihu, vybrali jsem si živé potvory, které nám uvařili. Naším favoritem jsou velké krevety. Koupili jsme si jich půl kila a k tomu kilo škeblí. Byla to pohádka. 

Na koupání to zde není, pobřeží lemují mangrovy, byla tam pouze  malá plážička v resortu

 

15 den Ptačí park 

Park Vuon Chim je na cestě mezi Bac Lien a Nha Mat  a tvoří čtverec. Těchto parků je v deltě několik a jak jsem již psal, dávají představu o deltě před rekultivací.  A hlavně si můžeme představit, co to blyo za obrovské množství práce upravit deltu tak, aby se zde dalo chodit suchou nohou. 

Na místě nám průvodce  sděluje, že máme dvě možnosti, buď plout na lodičce krátký úsek nebo   s elektromobilem  jet do míst, kde je ptáků hodně a kde jsou hnízda.  Výsledek byl ale totální údiv. První šok nastal, když průvodce „elektromobil“ nastartoval a ozval se rachot a z výfuku se vyvalil černý dým. Na mojí poznámku, že to je nějaký divný elektromobil, jenom pokrčil rameny. Vyjeli jsme podél   podél parku, kdy po pravé straně jsme měli plot parku a vlevo kanál obklopující park. Stále jsem čekal, kdy konečně zajedeme dovnitř parku. Jaké bylo ale naše překvapení, když po projetí 4 stran dorazili na místo, odkud jsem vyjeli a on řekl, to je vše.  Ptáky jsme viděli jenom z dálky, hlavně ale vpravo plot a vlevo kanál. Docela jsem se rozčílil a chtěl jsem alespoň, aby nám dal loďku. To se také stalo a vyrazili jsme se dvěma pádly po kanálech. Lodička byla ale velmi vratká, cestou jsme museli vodu vylévat. Nechtěli jsme se vydávat moc daleko přes zátarasy. Nakonec jsme pár ptáků viděli, byla to zajímavá platba. Ale následovníkům doporučuji, tomuto parku se vyhněte.  

Po návštěvě parku jsem vyrazili na sever, bágly jsme měli již sebou. Hned za Nha Mat jsem viděli skutečně obrovský khmerský chrám, pagodu. Skutečná Kambodža. Musí být významný, zajíždí sem autobusy s turisty. Samozřejmě vietnamskými. Následující cestou jsme viděli ještě řadu dalších khmerských chrámů ale už ne tak obrovské 

Zjišťujeme, že můj vietnamský kamarád se zde nedomluví. Všichni mluví khmerksy, ne vietnamsky. Cestou jsme se také zastavili na krevetích farmách, kterých je zde spousta. 

V Tran De u ústí ramene Mekongu v přístavišti trajektů jsme koupili na pozítří lístek na ostrov Con Dao. Byl jsem překvapený, že už byly lístky vyprodané. Byl květen, už končila turistická sezona. 

Ubytovat jsme se jeli do  Soc Trang. Ve městě je zde spousta krásných pagod.

V recepci hotelu jsem se ptal recepční, kde na plovoucí trh.  Prý zde je, ale je 60 km daleko. Dobře, řekl jsem, tak mi ho ukažte na mapě a ukázal jsme jí  mapu na mobilu. Stalo se to, co jsem očekával. Na mapě trh nemohla najít, tak napsala název do mobilu,  aby ho Google vyhledal. Protože ale existuje více míst stejného názvu, ukázala mi místo někde daleko od řeky ve vnitrozemí na sever od Saigonu. To je prostě Vietnam.

Oba jsme začali mít problémy. Denní přísuny velmi studených ovocných nápojů rozmixovaných s ledem a mlékem  kombinované se škeblemi a krevetami dělaly divy. Ale když to nejde někdy odříct. 

 

Pokračování