DaNang, Prao

16.08.2015 10:10

Da Nang

DaNang je čtvrté největší město Vietnamu. Má moderní mrakodrapy, je poměrně čisté. Je to jedno z málo míst ve Vietnamu, kde nacházíme turistickou informační kancelář.

Ráno jsme si půjčili dva mopedy a vyrážíme na sever od DaNangu asi 30 km do průsmyku Pass Hai Van. Je chladno, trochu začalo pršet. Průsmyk nic moc, při zpáteční cestě se za stavujeme v pěkné pagodě. Pak začala skutečná průtrž mračen.

Míříme k největšímu Buddhovi Vietnamu Linh Ung s výškou 67m. Pagoda i Buddha je pouze 6 let stará. Zde vůbec jsou všechny pagody nové. Ale vypadají jako by byly staré stovky let. Píchl jsem, tlačím moped zpět k přístřešku s přioopitými chlapy. U duše je utržený ventilek. Naštěstí ve stánku mají novou, ale nikdo se k výměně nemá. Tung to začíná vyměňovat sám, ale evidentně to neumí. Jeden kluk řekl, že to vymění, ale nejprve prý musí zabít slepici. Pak ale, až jí ogriluje. Nakonec se s ním Tung dohodl, že bude grilovat za něj aby mohl vyměnit duši. Stálo to 90K.

Potom se ještě zastavujeme v obchodním domě kde mne docela hodně naštval Tung. Koupil si rýži a k ní dostal lžící a hůlky. Já si koupil jogurt, samozřejmě k tomu jsem nedostal nic.

Já celkem automaticky předpokládal, že jogurt sním lžící a on rýži hůlkami. On ale že lžíci koupil on s rýží a je tudíž jeho. Zpočátku jsem si myslel, že si dělá legraci, ale on to myslel vážně a skutečně začal rýži jíst lžící.

Později jsme společně tuto nepříjemnou situaci rozebrali. Moc se mi omlouval. Prostě je to typická vlastnost Vietnamců. Starají se o sebe, na druhé nemyslí. Nezajímá je to, neřeší to. Neuvažují nad tím. Jejich problémy jsou cizí problémy. Prostě takto jsou vyrostlí, vychovaní.

To ukazuje na jednu jejich špatnou stránku. Chybí jim evropské společenské chování. Starají se především o sebe. My máme větší úctu k ostatním cizím lidem. Nejprve nabídneme druhému vodu, pak se teprve napijeme. V Laosu se do Tunga pustil jeden Francouz. Byl zrovna v diskuzi s domácím a vtom k domácímu přišel Tung a aniž Francouz skončil, ptal se domácího na něco, dopravu. Francouz se do něj pustil "in my country we are polite, we wait till the other is on the end,.." Měl pravdu.

V tomto směru je již Mai výrazně slušnější.

Další den je středa. Prší zůstáváme v hotelu, Mai úřaduje. Jdeme pouze na trh, kde Mai kupuje nějaké věci, co chce poslat po Tungovi domů, především sušené sépie.

Po krátké pauze kdy opět pršelo jdeme na trh koupit ovoce a na večeři do lidové jídelny s mořskými potvorami. Nejdříve na rozjezd mořští šneci. Tyto šneci mají ještě další kus ulity, takový kamínek, kterým se mohou zcela uzavřít. Potom dva talíře obrovských ústřic. Ty byly skutečně vynikající. Dále talíř chobotnic, talíř krevet. K tomu miska křepelčích vajec, čerstvé buráky a obrovská miska rýže. A pití. Celkem pro tři 500.000 dongů. Jsme strašně přecpaní.

Jdeme se projít na nábřeží. DaNang je něco jako čínský Shanghai. Bohatý, mrakodrapy, spousta světel, reklam. Minimum rudých vlajek. Je to zase úplně jiný Vietnam. Je příjemný večer. Na nábřeží dominují osvětlené mosty, zvlišť ten s drakem a zavěšený most. Osvětlení se stále mění , hraje všemi barvami

Ngu Hanh Son hils

Bereme si taxi na letiště kde nás opouští Tung, který letí zpět do Hanoje. Vracíme se do hotelu na dvou mopedech mototaxi. Půjčujeme si v hotelu motobike za 60.000 dongů a kupujeme benzin za 20.000. Jedeme ai 8 km na jih do Ngu Hanh Son hils. Jsou to posvátné kopce plné pagod. Cestou se zastavujeme v obchodu s kamennými sochami, kamenictví, kde se tesají sochy. Je možné zde koupit vše. Od malých po mnohametrové, Buddhové, Kristové, Marie, moderní sousoší. Nikde v životě jsem neviděl tolik soch na jednom místě. Krásný metrový ženský Buddha z mramoru za 600 USD. Ale s daní a dopravou prý přes 2000 USD.

Na jeden kopec jedeme výtahem. Spousta jeskyní, spousta pagod. Potom jedeme ještě na sever na poloostrov kde míjíme největšího Buddhu co jsme navštívili předevčírem. Večeříme zdejší specialitu Banh trang cuon thit heo . Balíme si do rýžového papíru a rýžové placky zeleninu, maso a namáčíme v nějaké šťávě. Abych se přiznal, moc mi to nenadchlo. Vracíme se do hotelu večer.

 

 

Ráno si vyjíždíme na mopedu ale přepadá nás obrovská průtrž mračen.

Jedeme asi 150 km , míjíme několik turistických eko resortů. Místy v průtrži, místy jenom déšť . Žije zde menšina Co Tu Zastavujeme se u jednoho domu, který je tak trochu pro turisty a tam několik žen tká krásné látky na předchůdci tkalcovského stavu. Nataženou látku mají v rámu kterou drží nohami a člunek prohazují ručně. Pak zajíždíme do vesnice.

Je to zde království skořice. Je všude. Kmeny se nejprve otloukají jako my otloukali vrbu a pak se kůra jednoduše sloupne. Všude zde jsou jsou celé skořicové lesy.

Prao

Přestalo pršet, přijíždíme do města Prao přes Bhoong, Droong. Jedeme až za město, kde projíždíme k vodopoádu, který jsme ale nějak nenašli. Zážitek ale je, když potkáváme kluky, jak chytají ptáky. Jako návnadu mají živé ptáčky v látkových pytlících ze kterých jim kouká jenom hlava a nohy. V hotelu potkáváme Američana Charlieho, který cestuje na motorce zcela sám. K večeři si dáváme zdejší národní jídlo banh xeo

Zjišťuji, že jsme někde „ulovil“ pijavice, jsou již docela napité. Paní v krámku mne na to dává tabákové listy, ale nějak krev nejde a nejde zastavit.

Ráno jedeme na jih okolo krásných jezer s přehradami. Okolo roklí je s krásnými výhledy.

 

Zajíždíme do nové vesničky s jedním starým domem se satelitním přijímačem. Je zde spojeno šestnácté století s 21 stoletím.

Přijíždíme na kraj města Tranh My, po obědě jedeme směr DaNang.

Dnes projíždíme pro změnu zase ananasovým královstvím. Všude ananas, ananas a zase ananas. Kupujeme tři. Potom projíždíme královstvím hřbitovů. Jsou to celá pohoří s hřbitovními městečky. Jsou výrazně výstavnější jako jejich domy k bydlení

Pak ještě se zastavujeme u pagody, je právě ve stavbě. Všechny, tedy skoro všechny pagody jsou nové a financovaní výhradně soukromníky. Povídáme si s mnichem, první mnich co vidím s cigárem. Dal mi náramek. Na stěně ukazuje obrázek s projevem Alberta Einsteina o buddhismu Zastavujeme se ještě u vodopádu Khe Lim

DaNang

U DaNangu ještě odbočujeme asi 20 km k pohoří Ba Na, kde je nová kabinková moderní lanovka. Začíná poprchávat, vracíme se . Je zde spousta turistů, většinou místní. Na kopec vedou dvě kabinky.

Okolo cesty prodávají pštrosí vejce. Nerozumím tomu, prý jsou z farmy ve Vietnamu.

Večer jedeme taxíkem na letiště. Letadlo mělo letět v 9.00 do Saigonu ale letí až v 9.45. Zmatkuji, do Saigonu přilétáme v 11.30.

Má nám navazovat let do Malajsie, Kota Kinabalu. A protože jsme letenky koupili odděleně, od různých společností, kdybych let propásli, máme smůlu. Nikdo nám nic nevrátí, let nemáme. Batoh musíme vyzvednout, přesunout se do mezinárodní odbavovací haly, odbavit bágly, zabukovat se, projít rentgenem, celnicí a dalšími místy. To vše za hodinu. Zmatkuji, křičím, kde jsou ukazovatele, bloudíme, nadávám. Ale nakonec v pohodě jsme to stihli, ještě jsme čekali, Letadlo mělo zpoždění, letělo až v 01.30.

Tak skončil náš letošní výlet do středního Vietnamu