Díl 10 vracíme se, cesta do Hanoje

25.07.2015 00:00
25.07.2015 00:00
 
 
Ráno vstáváme jako obvykle okolo páté, snídaně je vynikající a jdeme pěšky k mostu na autobus. Most je evidentně z francouzských dob, na něm je ale cedule pouze o rozměrech, datum ne, je vidět, že pod ní byla původně cedule jiná. Mám dojem, že všechny vzpomínky na francouzskou dobu jsou záměrně likvidovány. U mostu byl také docela velký strom což je patrné z obrázku. Asi po ¾ hodiny skutečně autobus přijel, malý transporter, ale byl bohužel již zcela obsazen.
 
Já byl smutný, že máme po radosti, neměl jsem informaci o jiném autobusu. Ale jako by se nechumelilo on otevřel dveře a řekl abychom nastoupili. To jsem totiž ještě nevěděl, co to je skutečně plný autobus. Postupně totiž přibíráme další a další. V řadě, co sedí obvykle tři vedle sebe, sedí pět. Autobusy jsou soukromé a čím více lidí, tím více peněz. Vůbec si začínám uvědomovat, že to je země bez zákazů, daleko svobodnější jako naše. Postupně jsme se dostali na počet dvojnásobku pasažérů proto počtu sedaček. Ani řidič nesedí na celém zadku.
 
Čeká nás dlouhá cesta autobusem, asi 300 km. V přeplněném transporteru vzadu ještě kvákají slepice a začínám je registrovat i nosem. Cesta ale byla dobrá a v Bac Can přestupujeme na druhý autobus. Je také plný ale ne přeplněný, je větší. Ve velkém městě Than Nguyen vystupujeme na autobusovém nádraží jdeme na oběd za 35 dongů, je to něco jako paela a bylo to docela dobré. Jíme zásadně v bistrech, vypadají jako větší otevřená garáž se stolky a místem k vaření, obvykle na plyn, někde ale mají ohniště
 
Ihned po obědě nastupujeme do dalšího autobusu a vracíme do Hanoje.
 
 
 
K O N E C 
 
Omlouvám se za sloh, nepsal jsem zápisky jako knihu, ale především pro sebe. Třeba bude inspirací pro další cestovatele jak je možné vyrazit do Vietnamu trochu jinak. Samozřejmě moje obrovská výhoda byla vietnamská kamarádka. Ale s dobrým vietnamským průvodcem můžete zažít totéž.
 
A na závěr prosba
 
Pokud jste to vydrželi a dočetli až sem, zasloužíte si skutečně úctu. Napiště dvě tři slova,  Budu i vděčný za negativní kritiku včetně gramatických chyb. Je toho na mne nějako moc.
 

Ráno jsme vstali  jako obvykle okolo páté, snídaně je vynikající a šli  pěšky k mostu na autobus. Most je evidentně z francouzských dob, na něm je ale cedule pouze o rozměrech, datum ne, je vidět, že pod ní byla původně cedule jiná. Mám dojem, že všechny vzpomínky na francouzskou dobu jsou záměrně likvidovány. U mostu byl také docela velký strom což je patrné z obrázku. Asi po ¾ hodiny skutečně autobus přijel, malý transporter, ale byl bohužel již zcela obsazen.

 

Já byl smutný, že máme po radosti, neměl jsem informaci o jiném autobusu. Ale jako by se nechumelilo on otevřel dveře a řekl abychom nastoupili. To jsem totiž ještě nevěděl, co to je skutečně plný autobus. Postupně totiž přibíral další a další. V řadě, co sedí obvykle tři vedle sebe, sedí pět. Autobusy jsou soukromé a čím více lidí, tím více peněz.  Postupně jsme se dostali na počet dvojnásobku pasažérů proto počtu sedaček. Ani řidič nesedí na celém zadku.

 

Čekala nás dlouhá cesta autobusem, asi 300 km. V přeplněném transporteru vzadu ještě kvákali slepice a to jsem registroval i nosem. Cesta ale byla dobrá a v Bac Can jsme přestoupili  na druhý autobus. Byl  také plný ale ne přeplněný, je větší. Ve velkém městě Than Nguyen jsem vystoupili na autobusovém nádraží šli  na oběd za 35 dongů, něco jako paela a bylo to docela dobré. jedli jsme  zásadně v bistrech, vypadají jako větší otevřená garáž se stolky a místem k vaření, obvykle na plyn, někde ale mají ohniště

 

Ihned po obědě jsme nastoupili  do dalšího autobusu a vrátili  do Hanoje.

 

 

K O N E C 

 

Omlouvám se za sloh, nepsal jsem zápisky jako knihu, ale především pro sebe. Třeba bude inspirací pro další cestovatele jak je možné vyrazit do Vietnamu trochu jinak. Samozřejmě moje obrovská výhoda byla vietnamská kamarádka. Ale s dobrým vietnamským průvodcem můžete zažít totéž.

 

A na závěr prosba

 

Pokud jste to vydrželi a dočetli až sem, zasloužíte si skutečně úctu. Napiště dvě tři slova,  Budu i vděčný za negativní kritiku včetně gramatických chyb. Je toho na mne nějako moc.