díl 3 cesta do Ha Giang

25.07.2015 09:08
Vyrážíme autobusem asi 60 km za 60 dongů někam, nevím kam. Jenom vím, že na sever. Cestování s Vietnamkou mne přináší obrovský klid. Nestarám se.
 
Cesta byla opět velice zajímavá. Autobusy jsou malé korejské, často s klimatizací, dobré. Seděl jsem celou cestu vpředu, a povídal si s řidičem, který dal dohromady několik anglických slovíček.
 
Překvapil mne svými znalostmi. Starší lidé někdy vědí co to je Československo, Znají kola Favorit, řidič sám mne upozornil i na náklaďák IFA. Asi v tehdejší době zde dobré věci byly jenom z NDR a ČSSR.
 
V polovině cesty přesedáme. Jenom vyskočíme z autobusu a přesedáme do druhého. Vůbec nevím „jaká bije“. Kamarádka na mne pouze vykřikla, přesedáme, tak jsme přesedli.
 
Tento ale s námi jede jako drak. Sedíme vzadu, skáčeme jako na koni za stálého nebezpečí, že na nás padne hromada složených krabic. Ta hora skutečně také postupně na nás padala. Po chvíli nějací lidé vystoupili, tak jsme si sedli o řadu blíže, výrazně méně to skákalo.
 
Při zastávce na oběd pozoruji mladé dívky z našeho autobusu jak v krásných dlouhých šatech na vysokých podpatcích odcházející na záchod. Zkouším si je na tom záchodě představit na bobku, jak si přidržují krásné ručně vyšívané šaty asi hozené přes hlavu. Divná to představa. To je jedna z věcí, kterou ve Vietnamu nechápu. Někteří mají překrásné domy, mramorové sloupy, velkou halu ale záchod je díra na dvorku obehnaná prkny. Ne že by byly špinavé, ale jsou skutečně trochu „easy“. Vietnamské dívky všeobecně ve Vietnamu chodí krásně oblékané, i na vesnicích po hlíně ve vysokých podpadcích. Vedle toho dívky menšin v plastových sandálech, ale v ještě krásnějších ručně vyšívaných sukních
 
Asi ve tři hodiny odpoledně jsme dorazili do Ha Giang. Neuvěřitelná rychlost na Vietnam. Celkem jsme jeli asi 230 km za 8 hodin. Je krásně, neprší, teplota dohaduji 25 až 27 stupňů což je vynikající.
 
 
 
V Ha Giang se ubytováváme, opět za 200.000 DNG. (10 dolarů)
 
V Ha Giang je obrovský trh, turisté zde nejsou,
 
Na trhu si kupujeme ananas. Zadarmo jej paní okrájí. U nás by okrájený stál dvakrát tolik. Spíše by to nikdo ani neudělal. Zde zmíním zajímavost, kterou si řada cestovatelů neuvědomí. Asiaté používají nůž od sebe, zatímco my k sobě. Kdo v Asii již  byl,  jistě ví, jak se ořezává do spirály ananas.
 
Pár turistů přece jenom vidíme, ale jsou z Číny. Přece jenom se blížíme k čínským hranicím
 
Na pokoji je sice klimatizace, ale její zvuk je srovnatelný se zvukem startujícího letadla, takže v noci se použít skutečně nedá.
 
Hotely jsou často spíše pokus se přirovnat k západu, Tzn. mají vše co mají mít. To je koupelnu, evropský záchod, dobrou postel, skříň, často klimatizaci, neboli není nač si stěžovat. Při bližším zkoumání to však vypadá jinak. Sprcha sice teče, ale jinam, voda vytéká dokonce až na chodbu. Při vypouštění umyvadla část také vytéká kam nemá. Bojler na teplou vodu nefunguje, elektroinstalace k němu má blíže k elektrickému křeslu. Zvuk klimatizace, pokud funguje, je skutečně jako letadlo, asi větrák v ní tluče vrtulí na něco jako řehtačka. Umyvadlo, podlaha, vše je nepochopitelně odřené, špinavé, dveře se zavírají s úsilím. Co je výš jak člověk otřeno od prachu nebylo snad nikdy. Deska na stolku se nepochopitelně kolébá. Dveře obvykle nedoléhají.
 
Hlavně nerozumím, že i když je to nové, během dvou let to vypadá velmi staře. U nás je dům po pěti, deseti letech stále jako nový, ale zde po pěti letech jsou zdi velmi špinavé, vše je zašlé. Nevím čím to je. Určitě na to má velký vliv vlhko, ale stejně,..
 
Raní překvapení byla nějaká potvora, ještě živá, která plavala v záchodě. Něco mezi koníkem, sklípkanem, žábou, obrovským švábem nebo ještěrem. Nevím, ale raději bez bližšího zkoumání jsem to spláchl.
 
 
 
Snídaně byla vynikající. V hotelu samozřejmě snídaně nejsou, jíme na ulici. Je to dobré a levné. Rýže, vepřové, polévka, nějaké listí.
 
Rozmýšlíme, jak pojedeme dále na sever. Autobusové linka zde není, auto je drahé, půjčit si moped sice možné je, ale kamarádka, vietnamka tuto oblast nikdy předtím nenavštívila. Mapy nejsou a pokud jsou, tak neodpovídají. A i když se zeptá na cestu, každý zná svoje okolí tak do kilometru a zeptat se na cíl vzdálený kilometrů deset vlastně ani nejde.
 
Nakonec mne úplně spadla čelist, když kamarádka během půl hodiny sehnala dva mototaxi. Chlapíky s mopedy kteří jsou okamžitě ochotni nás dva, tři dny vozit, prý cestu znají. Cena byla o málo dažší, jako kdybychom si půjčili mopedy. A hlavně, o další starost méně. Každému jsme zaplatili 400 Kč na den včetně mopeda a benzinu. Komplet.
 
Zajímavé bylo, že byli připraveni okamžitě jet. Ani kartáček na zuby nepotřebovali.
 
Nakonec jsem ale přesunuli start až na druhý den.
 
Potřeboval jsem si ještě vyřídit povolení k návštěvě památníku na hranicích, které na mne v cíli skutečně chtěli. Za to jsem zaplatil 150.000 DNG.

Vyrazili jsem autobusem asi 60 km za 60 dongů někam, nevím kam. Jenom jsem tušil, že sever. Cestování s Vietnamkou přináší obrovský klid. Nestarám se.

Cesta byla opět velice zajímavá. Autobusy jsou malé korejské, často s klimatizací, dobré. Seděl jsem celou cestu vpředu, a povídal si s řidičem, který dal dohromady několik anglických slovíček.

Překvapil mne svými znalostmi. Starší lidé někdy vědí co to je Československo, Znají kola Favorit, řidič sám mne upozornil i na náklaďák IFA. Asi v tehdejší době zde dobré věci byly jenom z NDR a ČSSR.

V polovině cesty jsem přededli. Jenom jsme z jednoho vyskočili a naskočili do druhého. Vůbec jsemnevěděl, jaká bije“. Kamarádka na mne pouze vykřikla, přesedáme, tak jsme přesedli. Vůbec při cestování mne předem nikdy nevaruje. 

 

Tento ale s námi jel jako drak. Seděli jsme vzadu vzadu, skákali jako na koni za stálého nebezpečí, že na nás padne hromada složených krabic. Ta hora skutečně také postupně na nás padala. Po chvíli nějací lidé vystoupili, tak jsme si sedli o řadu blíže, výrazně méně to skákalo.

 

Při zastávce na oběd jsem pozoroval mladé dívky z našeho autobusu jak v krásných dlouhých šatech na vysokých podpatcích odcházející na záchod. Zkouším si je na tom záchodě představit na bobku, jak si přidržují překrásné ručně vyšívané šaty asi hozené přes hlavu. Divná to představa. To je jedna z věcí, kterou ve Vietnamu nechápu. Někteří mají překrásné domy, mramorové sloupy, velkou halu ale záchod je díra na dvorku obehnaná prkny. Ne že by byly špinavé, ale jsou skutečně trochu „easy“. Vietnamské dívky všeobecně ve Vietnamu chodí krásně oblékané, i na vesnicích po hlíně ve vysokých podpadcích. Vedle toho dívky menšin v plastových sandálech, ale v ještě krásnějších ručně vyšívaných sukních

 

Asi ve tři hodiny odpoledně jsme dorazili do Ha Giang. Neuvěřitelná rychlost na Vietnam. Celkem jsme jeli asi 230 km za 8 hodin. Bylo krásně, nepršelo, teplota dohaduji 25 až 27 stupňů což je vynikající.

V Ha Giang se ubytováváme, opět za 200.000 DNG. (10 dolarů)  Je zde  obrovský trh, turisté zde nejsou, (rok 2012) 

Na trhu jsem si koupili ananas. Je běžné, že zde jej  ženy na trhu i zadarmo okrájí. U nás by okrájený stál dvakrát tolik. Spíše by to nikdo ani neudělal. Zde zmíním zajímavost, kterou si řada cestovatelů neuvědomí. Asiaté používají nůž od sebe, zatímco my k sobě. Kdo v Asii již  byl,  jistě ví, jak se ořezává do spirály ananas.

Pár turistů jsme přece jenom viděli, z Číny. Blížili jsme se k čínským hranicím

 

Na pokoji je byla klimatizace, ale její zvuk byl srovnatelný se zvukem startujícího letadla, takže v noci se použít skutečně nedá.

 

Hotely jsou často spíše pokus se přirovnat k západu, Tzn. mají vše co mají mít. To je koupelnu, evropský záchod, dobrou postel, skříň, často klimatizaci, neboli není nač si stěžovat. Při bližším zkoumání to však vypadá jinak. Sprcha sice teče, ale jinam, voda vytéká dokonce až na chodbu. Při vypouštění umyvadla část také vytéká kam nemá. Bojler na teplou vodu nefunguje, elektroinstalace k němu má blíže k elektrickému křeslu. Zvuk klimatizace, pokud funguje, je skutečně jako letadlo, asi větrák v ní tluče vrtulí na něco jako řehtačka. Umyvadlo, podlaha, vše je nepochopitelně odřené, špinavé, dveře se zavírají s úsilím. Co je výš jak člověk otřeno od prachu nebylo snad nikdy. Deska na stolku se nepochopitelně kolébá. Dveře obvykle nedoléhají.

Hlavně nerozumím, že i když je to nové, během dvou let to vypadá velmi staře. U nás je dům po pěti, deseti letech stále jako nový, ale zde po pěti letech jsou zdi velmi špinavé, vše je zašlé. Nevím čím to je. Určitě na to má velký vliv vlhko, ale stejně,..

 

Raní překvapení byla nějaká potvora, ještě živá, která plavala v záchodě. Něco mezi koníkem, sklípkanem, žábou, obrovským švábem nebo ještěrem. Nevím, ale raději bez bližšího zkoumání jsem to spláchl.

Snídaně byla vynikající. V hotelu samozřejmě snídaně nejsou, jíme na ulici. Je to dobré a levné. Rýže, vepřové, polévka, nějaké listí.

 

Rozmýšleli jsme, jak dále na sever. Autobusové linka zde nebyla, auto drahé, půjčit si skútr sice možné bylo, ale kamarádka, vietnamka tuto oblast nikdy předtím nenavštívila. Mapy nejsou a pokud jsou, tak neodpovídají. A i když se zeptá na cestu, každý zná svoje okolí tak do kilometru a zeptat se na cíl vzdálený kilometrů deset vlastně ani nejde. Nvíc já sám tehdy ještě zkušenosit s jízdou na skútru měl velmi omezené, nedávnou jsem  si natloukl. 

Nakonec mne úplně spadla čelist, když kamarádka během půl hodiny sehnala dva mototaxi. Chlapíky s skútry kteří jsou okamžitě ochotni nás dva, tři dny vozit, prý cestu znají. Cena byla o málo dažší, jako kdybychom si půjčili skútry. A hlavně, o další starost méně. Každému jsme zaplatili 400 Kč na den včetně skútru a benzinu. Komplet.

 

Zajímavé bylo, že byli připraveni okamžitě jet. Ani kartáček na zuby nepotřebovali.

Nakonec jsem ale přesunuli start až na druhý den.

Potřeboval jsem si ještě vyřídit povolení k návštěvě památníku na hranicích, které na mne v cíli skutečně chtěli. Za to jsem zaplatil 150.000 DNG.

 

Pokračování