Menšiny, výroba skleněných nudlí

25.03.2019 14:25
Menšiny, výroba skleněných nudlí
 
Den čtvrtý
Hlavním cílem našeho zájmu v dané oblasti byly vesnice menšiny LoLo. 
Ráno jsme vyrazili nejprve do vesnice Khuo Khon, tzn jsme jeli po hlavní silnici asi 
12 km zpět a pak na východ asi 7 km do hor.
Návštěva byla zajímavá ale byl jsem trochu zklamán. Snad proto, že jsem navštívil už hodně vesnic a mám srovnání. Ve vesnici totiž místní bolševik má dohodu s Francouzi a provozuje turistický homestay a tím jsou už  vesničané už „modifikovaní“  Nesetkali jsem se s žádnou radostí, úsměvy, Navíc vesnice byla jako po atomovém výbuchu. Potkal jsme pouze pár velmi starých lidí. 
Snažili jsme se zjistit, kde všichni jsou, ale diskuze byla obtížná, nikdo neuměl vietnamsky. 
Tak spíše posunky jsme se dozvěděli, že jsou všichni za vesnicí, kde staví nějaký dům. Tak jsme se tam vypravili a skutečně, všichni obyvatelé vesnice, paradoxně hlavně ženy, tam stavěli dům. Kde byla většina mužů jsme se nedozvěděli.  To byla nakonec ta zajímavá část návštěvy vesnice, kde úvodním váhání se podařilo barieru alespoň částečně překonat.
Pak jsem ve vesnici u zmíněného bolševika poseděli na čaji.
 
Vrátili jsme se na hlavní silnici a cestou pojedli rýži zabalenou v listí. Jeli jsme asi dalších 10km po hlavní silnici a odbočili tentokrát na východ, do hor, kde měla být další vesnice menšiny  LoLo,  Khoi Ru
Zde nám zklamání z předchozí vesnice místní vynahradili dokonale. Byli jsme velice vřele vítáni. Většina obyvatel byla v jednom domě, kde celá vesnice slavila vstup do dospělosti jednoho chlapce a na tuto slávu jsme byli přizváni. Hostina se blížila už ke konci a všude se povalovaly kosti a zbytky lukulských hodů. Paradoxně oslavenec seděl v koutku bez nejmenšího zájmu ostatních. S výjimkou jediné holky nikdo neuměl vietnamsky. Od ní jsme se dozvěděli, že nejsou menšina LoLo ale SanChi.  Mne to ale rozdílné vůbec nepřipadalo  
 
Připravili pro nás speciální jídlo, ale při pohledu na něj se mne chuťové buňky někam vytratily.  Jídlo v těchto chudých vesnicích je spíše pro odvážné a vůbec nekoresponduje s obvyklým názorem, že vietnamské jídlo je vynikající. Milují kůže, tvrdé klihovité maso, zelenina se silným odérem,,,  Také do nás lili místní samohonku, ale to také jenom předstírám, že jí piji. Už na to mám i systém. Protože sklenice, nádobky jsou neprůhledné, jak je hostitel rozlívá, nalije první mne. Já jí ihned uchopím a zatím co je zaneprázdněn plněním dalších skleniček, nenápadně mojí vyliji za sebe a při přípitku předstírám piji pěkně „do dna“. Nevýhoda je, že se mne hned snaží opět skleničku dolít. 
Byli neuvěřitelně milí. Pak nás dvě ženy vzaly ještě na svojí soukromou návštěvu. V chladnu, tak 12 stupňů,  na rozbahněné silnici nás vedly do svého příbytku,.. 
 
Večer jsem si v BaoLac na trhu koupili ugrilovanou kachnu. Zde je oblast, kde grilují kachny téměř na každém rohu. Bohužel Vietnamci jí vše tvrdé, rozsekané, žádná velká pochoutka to nebyla. Oni umí zkazit i grilování kachny.
 
Den pátý
Ráno nás probudil kvikot prasat. Totiž přímo pod našimi okny hotelu začal trh prasat. A hned vedle něj trh dobytka.  Zdejší trh byl obrovský zážitek, spousta menšin, viděli jsme  hlouček hronských dívek jak si kupují hronské oblečení. Vedle toho SanChi, zase u svého oblečení. A po dalších 10ti metrech LoLo, pak zase Červení Dao,  fantazie. Samozřejmě jako cizinec jsem zde byl jediný. Zde je také trh s pětidenním cyklem, měli jsme opět štěstí. 
 
Před polednem jsme se vydali na cestu zpět s plánem se zastavit ve vesnici vyrábějící skleněné nudle. Před Nguyen Binh jsme odbočili na jih po silnici DT215 do vesnice PhiaDen. Je to jedna z nejznámějších oblastí, kde se vyrábějí skleněné nudle, Mimochodem nevyrábí se z rýže, jak se možná většina z vás domnívá ale ze škrobu. Například z hlíz dosny, canny, cu dong rieng. Ty se semelou, drtí, namáčejí, suší, vaří,..   
Přestože mám s sebou Vietnamku, projevila se naše neznalost. Vietnam je tak rozdílný, že pouze skutečně místní může nejlépe poradit. Na místě jsme totiž zjistili, že rýžové nudle se vyrábějí výhradně ráno, a to musí být očekávaný suchý sen. Vyrobené nudle se totiž dají na bambusové rošty, kde se přes den usuší. Takže jsme neviděli nic. Bylo vlhko a pozdě. Naštěstí jsme si to ale později násobně vynahradili. Tak si kamarádka alespoň nakoupila nudle. Byli jsme ověšení jako vánoční stromeček nudlemi. Ptal jsem se proč, vždyť se dají kopit všude. Ne, prý tyto jsou lepší.   Já rozdíl samozřejmě nepoznám
Na noc jsme zůstali Nguen Bing který nás při cestě do BaoLac tak zaujal. Tentokrát byl trh prázdný pouze řada žen, asi jako každý den, prodávala cukrovou třtinu. 
Večer v hotelu jsme docela klepali kosu, bez topení ve 12ti stupních nic moc. 

 

Den čtvrtý

Hlavním cílem našeho zájmu v dané oblasti byly vesnice menšiny LoLo. 

Ráno jsme vyrazili nejprve do vesnice Khuo Khon, tzn jsme jeli po hlavní silnici asi 12 km zpět a pak na východ asi 7 km do hor.

Návštěva byla zajímavá, ale byl jsem trochu zklamán. Snad proto, že jsem navštívil už hodně vesnic a mám srovnání. Ve vesnici totiž místní politický šéf má dohodu s Francouzi a provozuje turistický homestay a tím jsou vesničané už „modifikovaní“  Nesetkali jsem se s žádnou radostí, úsměvy. Navíc vesnice byla jako po atomovém výbuchu. Vylidněná. Potkali jsme pouze pár velmi starých lidí. 

Snažili jsme se zjistit, kde všichni jsou, ale diskuze byla obtížná, nikdo neuměl vietnamsky. 

Tak spíše posunky jsme se dozvěděli, že jsou všichni za vesnicí, kde staví nějaký dům. Tak jsme se tam vypravili a skutečně, všichni obyvatelé vesnice, paradoxně hlavně ženy, tam stavěli dům. Kde byla většina mužů jsme se nedozvěděli.  To byla nakonec ta zajímavá část návštěvy vesnice, kde po úvodním váhání se podařilo barieru alespoň částečně překonat.

 

Pak jsme ve vesnici u zmíněného šéfa vesnice poseděli na čaji.

Vrátili jsme se na hlavní silnici a cestou pojedli rýži zabalenou v listí. Jeli jsme asi dalších 10km po hlavní silnici a odbočili tentokrát na východ, do hor, kde měla být další vesnice menšiny  LoLo,  Khoi Ru

Zde nám zklamání z předchozí vesnice místní vynahradili dokonale. Byli jsme velice vřele vítáni. Většina obyvatel byla v jednom domě, kde celá vesnice slavila vstup do dospělosti jednoho chlapce a na tuto slávu jsme byli přizváni. Hostina se blížila už ke konci a všude se povalovaly kosti a zbytky lukulských hodů. Paradoxně oslavenec seděl v koutku bez nejmenšího zájmu ostatních. S výjimkou jediné holky nikdo neuměl vietnamsky. Od ní jsme se dozvěděli, že nejsou menšina LoLo ale SanChi.  Mne to ale rozdílné vůbec nepřipadalo.  

Připravili pro nás speciální jídlo, ale při pohledu na něj se mne chuťové buňky někam vytratily.  Jídlo v těchto chudých vesnicích je spíše pro odvážné a vůbec nekoresponduje s obvyklým názorem, že vietnamské jídlo je vynikající. Milují kůže, tvrdé klihovité maso, zelenina se silným odérem,,,  Také do nás lili místní samohonku, ale to také jenom předstírám, že jí piji. Už na to mám i systém. Protože sklenice, nádobky, jsou neprůhledné, jak je hostitel rozlívá, nalije první mne. Já jí ihned uchopím a zatím co je zaneprázdněn plněním dalších skleniček, nenápadně mojí vyliji za sebe a při přípitku předstírám že piji pěkně „do dna“. Nevýhoda je, že se mne hned snaží opět skleničku dolít. 

Byli neuvěřitelně milí. Pak nás dvě ženy vzaly ještě na svojí soukromou návštěvu. V chladnu, tak 12 stupňů,  po rozbahněné silnici, bosí,  nás vedly do svého příbytku,.. 

Večer jsme si v BaoLac na trhu koupili ugrilovanou kachnu. Zde je oblast, kde grilují kachny téměř na každém rohu. Bohužel Vietnamci jí vše tvrdé, rozsekané, žádná velká pochoutka to nebyla. Oni umí zkazit i grilování kachny.

 

Den pátý

Ráno nás probudil kvikot prasat. Totiž přímo pod našimi okny hotelu začal trh prasat. A hned vedle něj trh dobytka.  Zdejší trh byl obrovský 

zážitek, spousta menšin, viděli jsme  hlouček hronských dívek jak si kupují hronské oblečení. Vedle toho SanChi, zase u svého oblečení. A po dalších 10ti metrech LoLo, pak zase Červení Dao,  fantazie. Samozřejmě jako cizinec jsem zde byl jediný. Zde je také trh s pětidenním cyklem, měli jsme opět štěstí. 

 

Před polednem jsme se vydali na cestu zpět s plánem se zastavit ve vesnici vyrábějící skleněné nudle. Před Nguyen Binh jsme odbočili na jih po silnici DT215 do vesnice PhiaDen. Je to jedna z nejznámějších oblastí, kde se vyrábějí skleněné nudle, Mimochodem nevyrábí se z rýže, jak se možná většina z vás domnívá, ale ze škrobu. Například z hlíz dosny, canny, cu dong rieng. Ty se semelou, drtí, namáčejí, suší, vaří,..   

Přestože mám s sebou Vietnamku, projevila se naše neznalost. Vietnam je tak rozdílný, že pouze skutečně místní může nejlépe poradit. Na místě jsme totiž zjistili, že rýžové nudle se vyrábějí výhradně ráno, a to musí být očekávaný suchý sen. Vyrobené nudle se totiž dají na bambusové rošty, kde se přes den usuší. Takže jsme neviděli nic. Bylo vlhko a pozdě. Naštěstí jsme si to ale později násobně vynahradili. Tak si kamarádka alespoň nakoupila nudle. Byli jsme ověšení jako vánoční stromeček nudlemi. Ptal jsem se proč, vždyť se dají kopit všude. Ne, prý tyto jsou lepší.   Já rozdíl samozřejmě nepoznal.

 

 

 

Na noc jsme zůstali Nguen Bing, který nás při cestě do BaoLac tak zaujal. Tentokrát byl trh prázdný, pouze řada žen, asi jako každý den, prodávala cukrovou třtinu. 

Večer v hotelu jsme docela klepali kosu, bez topení ve 12ti stupních nic moc.