Návrat

07.05.2017 05:33

Zastavil jsem se krátce ve vesnici na cestě. Hmongové mne zvali k nim domů, ale já už tyto návštěvy odmítám. Návštěva se vždy omezí na ukazování, jaké dítě, ke komu patří a k pití samohonky. To nemusím.  Jejich domy jsou neuvěřitelně chudé. Hliněná podlaha, v rohu ohniště, jedna postel, na které spí celá rodina. Ale k tomu rozvěšené překrásné vyšívané sukně hmongských žen. Nechápu, jak v takovém prostředí dbají na tak překrásné oblečení. 

K večeru jsem přijel do Tram Tau. Je to vlastně původní hmongské městečko, spousta žen zde chodí hmongsky oblékaná. I jsem viděl několik žen Thai a Dao. Zde do očí bije kombinace sedmnáctého a jednadvacátého století. 

Je zde několik guest house, Jenže jsem narazil na problém. Nikdo mne nechtěl ubytovat.  Byl jsem „problém“. Podezřelý, navíc ne zrovna standardní cizinec. Tu a tam zde cizinci jsou, ale výhradně s vietnamským průvodcem, ten vše zařídí. Anglicky zde nemluví nikdo. Zachránilo mne ale telefonní číslo paní domácí, která pár slov anglicky umí. Vysvětlil jsem jí o co jde a předal telefon recepční. Slyšel jsem dost vzrušenou dlouhou debatu, ale ve výsledku ode mne paní v recepci bere pas. Takže následovala očista, odbahnění, pak dobrá večeře a spánek v normální posteli. 

Druhý den na místním hmongském trhu jsem si koupil onu krásnou mačetu v dřevěném pouzdru (bohužel novou) a pak po krátké zajížďce se vydal krásnými serpentinami z mírného kopce podél terasovitých rýžových polí domů, do vesnice SonA u městečka Nghia Lo

 

Byla to krásná cesta. 

Zda tuto cestu doporučit? Když jsem byl na cestě, zcela jistě bych jí nikomu nedoporučil. Dřina a zase dřina. Nyní, po návratu už ale spřádám plány, jak se tam vydat znovu a tentokrát se k Černé řece dostat. 

 

Vietnam je totiž také tramping, nejenom turistické HoiAn, HaLong,  .. prostě bylo to SUPER

Pokud jste měli nervy to dočíst až sem, dejte Like, potěšíte. 

Zpět hlavní stránka, galerie

Vietnam je totiž také tramping, nejenom turistické HoiAn, HaLong,  .. prostě bylo to SUPERNávrat
 
Zastavil jsem se krátce ve vesnici na cestě. Hmongové mne zvali k nim domů, ale já už tyto návštěvy odmítám. Návštěva se vždy omezí na ukazování, jaké dítě, ke komu patří a k pití samohonky. To nemusím.  Jejich domy jsou neuvěřitelně chudé. Hliněná podlaha, v rohu ohniště, jedna postel, na které spí celá rodina. Ale k tomu rozvěšené překrásné vyšívané sukně hmongských žen. Nechápu, jak v takovém prostředí dbají na tak překrásné oblečení. 
K večeru jsem přijel do Tram Tau. Je to vlastně původní hmongské městečko, spousta žen zde chodí hmongsky oblékaná. I jsem viděl několik žen Thai a Dao. Zde do očí bije kombinace sedmnáctého a jednadvacátého století. 
Je zde několik guest house, hotelů. Jenže jsem narazil na problém. Nikdo mne nechtěl ubytovat.  Byl jsem „problém“. Cizinec. Tu a tam zde cizinci jsou, ale výhradně s vietnamským průvodcem, ten vše zařídí. Anglicky zde nemluví nikdo, nikdo nechce problém. Zachránilo mne ale telefonní číslo paní domácí, která pár slov anglicky umí. Vysvětlil jsem jí svůj problém a předal telefon recepční. Slyšel jsme dost vzrušenou dlouhou debatu, ale ve výsledku ode mne paní v recepci bere pas. Takže následovala očista, odbahnění, pak dobrá večeře a spánek v normální posteli. 
Druhý den na místním hmongském trhu jsem si koupil onu krásnou mačetu v dřevěném pouzdru (bohužel novou) a pak po krátké zajížďce se vydal krásnými serpentinami z mírného kopce podél terasovitých rýžových polí domů, do vesnice SonA u městečka Nghia Lo
Byla to krásná cesta. 
Zda tuto cestu doporučit? Když jsem byl na cestě, zcela jistě bych jí nikomu nedoporučil. Dřina a zase dřina. Nyní, po návratu už ale spřádám plány, jak se tam vydat znovu a tentokrát se k Černé řece dostat. 
Vietnam je totiž také tramping, nejenom turistické HoiAn, HaLong,  .. prostě bylo to SUPERNávrat
 
Zastavil jsem se krátce ve vesnici na cestě. Hmongové mne zvali k nim domů, ale já už tyto návštěvy odmítám. Návštěva se vždy omezí na ukazování, jaké dítě, ke komu patří a k pití samohonky. To nemusím.  Jejich domy jsou neuvěřitelně chudé. Hliněná podlaha, v rohu ohniště, jedna postel, na které spí celá rodina. Ale k tomu rozvěšené překrásné vyšívané sukně hmongských žen. Nechápu, jak v takovém prostředí dbají na tak překrásné oblečení. 
K večeru jsem přijel do Tram Tau. Je to vlastně původní hmongské městečko, spousta žen zde chodí hmongsky oblékaná. I jsem viděl několik žen Thai a Dao. Zde do očí bije kombinace sedmnáctého a jednadvacátého století. 
Je zde několik guest house, hotelů. Jenže jsem narazil na problém. Nikdo mne nechtěl ubytovat.  Byl jsem „problém“. Cizinec. Tu a tam zde cizinci jsou, ale výhradně s vietnamským průvodcem, ten vše zařídí. Anglicky zde nemluví nikdo, nikdo nechce problém. Zachránilo mne ale telefonní číslo paní domácí, která pár slov anglicky umí. Vysvětlil jsem jí svůj problém a předal telefon recepční. Slyšel jsme dost vzrušenou dlouhou debatu, ale ve výsledku ode mne paní v recepci bere pas. Takže následovala očista, odbahnění, pak dobrá večeře a spánek v normální posteli. 
Druhý den na místním hmongském trhu jsem si koupil onu krásnou mačetu v dřevěném pouzdru (bohužel novou) a pak po krátké zajížďce se vydal krásnými serpentinami z mírného kopce podél terasovitých rýžových polí domů, do vesnice SonA u městečka Nghia Lo
Byla to krásná cesta. 
Zda tuto cestu doporučit? Když jsem byl na cestě, zcela jistě bych jí nikomu nedoporučil. Dřina a zase dřina. Nyní, po návratu už ale spřádám plány, jak se tam vydat znovu a tentokrát se k Černé řece dostat. 
Vietnam je totiž také tramping, nejenom turistické HoiAn, HaLong,  .. prostě bylo to SUPERNávrat
 
Zastavil jsem se krátce ve vesnici na cestě. Hmongové mne zvali k nim domů, ale já už tyto návštěvy odmítám. Návštěva se vždy omezí na ukazování, jaké dítě, ke komu patří a k pití samohonky. To nemusím.  Jejich domy jsou neuvěřitelně chudé. Hliněná podlaha, v rohu ohniště, jedna postel, na které spí celá rodina. Ale k tomu rozvěšené překrásné vyšívané sukně hmongských žen. Nechápu, jak v takovém prostředí dbají na tak překrásné oblečení. 
K večeru jsem přijel do Tram Tau. Je to vlastně původní hmongské městečko, spousta žen zde chodí hmongsky oblékaná. I jsem viděl několik žen Thai a Dao. Zde do očí bije kombinace sedmnáctého a jednadvacátého století. 
Je zde několik guest house, hotelů. Jenže jsem narazil na problém. Nikdo mne nechtěl ubytovat.  Byl jsem „problém“. Cizinec. Tu a tam zde cizinci jsou, ale výhradně s vietnamským průvodcem, ten vše zařídí. Anglicky zde nemluví nikdo, nikdo nechce problém. Zachránilo mne ale telefonní číslo paní domácí, která pár slov anglicky umí. Vysvětlil jsem jí svůj problém a předal telefon recepční. Slyšel jsme dost vzrušenou dlouhou debatu, ale ve výsledku ode mne paní v recepci bere pas. Takže následovala očista, odbahnění, pak dobrá večeře a spánek v normální posteli. 
Druhý den na místním hmongském trhu jsem si koupil onu krásnou mačetu v dřevěném pouzdru (bohužel novou) a pak po krátké zajížďce se vydal krásnými serpentinami z mírného kopce podél terasovitých rýžových polí domů, do vesnice SonA u městečka Nghia Lo
Byla to krásná cesta. 
Zda tuto cestu doporučit? Když jsem byl na cestě, zcela jistě bych jí nikomu nedoporučil. Dřina a zase dřina. Nyní, po návratu už ale spřádám plány, jak se tam vydat znovu a tentokrát se k Černé řece dostat. 
Vietnam je totiž také tramping, nejenom turistické HoiAn, HaLong,  .. prostě bylo to SUPERNávrat
 
Zastavil jsem se krátce ve vesnici na cestě. Hmongové mne zvali k nim domů, ale já už tyto návštěvy odmítám. Návštěva se vždy omezí na ukazování, jaké dítě, ke komu patří a k pití samohonky. To nemusím.  Jejich domy jsou neuvěřitelně chudé. Hliněná podlaha, v rohu ohniště, jedna postel, na které spí celá rodina. Ale k tomu rozvěšené překrásné vyšívané sukně hmongských žen. Nechápu, jak v takovém prostředí dbají na tak překrásné oblečení. 
K večeru jsem přijel do Tram Tau. Je to vlastně původní hmongské městečko, spousta žen zde chodí hmongsky oblékaná. I jsem viděl několik žen Thai a Dao. Zde do očí bije kombinace sedmnáctého a jednadvacátého století. 
Je zde několik guest house, hotelů. Jenže jsem narazil na problém. Nikdo mne nechtěl ubytovat.  Byl jsem „problém“. Cizinec. Tu a tam zde cizinci jsou, ale výhradně s vietnamským průvodcem, ten vše zařídí. Anglicky zde nemluví nikdo, nikdo nechce problém. Zachránilo mne ale telefonní číslo paní domácí, která pár slov anglicky umí. Vysvětlil jsem jí svůj problém a předal telefon recepční. Slyšel jsme dost vzrušenou dlouhou debatu, ale ve výsledku ode mne paní v recepci bere pas. Takže následovala očista, odbahnění, pak dobrá večeře a spánek v normální posteli. 
Druhý den na místním hmongském trhu jsem si koupil onu krásnou mačetu v dřevěném pouzdru (bohužel novou) a pak po krátké zajížďce se vydal krásnými serpentinami z mírného kopce podél terasovitých rýžových polí domů, do vesnice SonA u městečka Nghia Lo
Byla to krásná cesta. 
Zda tuto cestu doporučit? Když jsem byl na cestě, zcela jistě bych jí nikomu nedoporučil. Dřina a zase dřina. Nyní, po návratu už ale spřádám plány, jak se tam vydat znovu a tentokrát se k Černé řece dostat. 
Vietnam je totiž také tramping, nejenom turistické HoiAn, HaLong,  .. prostě bylo to SUPERNávrat
 
Zastavil jsem se krátce ve vesnici na cestě. Hmongové mne zvali k nim domů, ale já už tyto návštěvy odmítám. Návštěva se vždy omezí na ukazování, jaké dítě, ke komu patří a k pití samohonky. To nemusím.  Jejich domy jsou neuvěřitelně chudé. Hliněná podlaha, v rohu ohniště, jedna postel, na které spí celá rodina. Ale k tomu rozvěšené překrásné vyšívané sukně hmongských žen. Nechápu, jak v takovém prostředí dbají na tak překrásné oblečení. 
K večeru jsem přijel do Tram Tau. Je to vlastně původní hmongské městečko, spousta žen zde chodí hmongsky oblékaná. I jsem viděl několik žen Thai a Dao. Zde do očí bije kombinace sedmnáctého a jednadvacátého století. 
Je zde několik guest house, hotelů. Jenže jsem narazil na problém. Nikdo mne nechtěl ubytovat.  Byl jsem „problém“. Cizinec. Tu a tam zde cizinci jsou, ale výhradně s vietnamským průvodcem, ten vše zařídí. Anglicky zde nemluví nikdo, nikdo nechce problém. Zachránilo mne ale telefonní číslo paní domácí, která pár slov anglicky umí. Vysvětlil jsem jí svůj problém a předal telefon recepční. Slyšel jsme dost vzrušenou dlouhou debatu, ale ve výsledku ode mne paní v recepci bere pas. Takže následovala očista, odbahnění, pak dobrá večeře a spánek v normální posteli. 
Druhý den na místním hmongském trhu jsem si koupil onu krásnou mačetu v dřevěném pouzdru (bohužel novou) a pak po krátké zajížďce se vydal krásnými serpentinami z mírného kopce podél terasovitých rýžových polí domů, do vesnice SonA u městečka Nghia Lo
Byla to krásná cesta. 
Zda tuto cestu doporučit? Když jsem byl na cestě, zcela jistě bych jí nikomu nedoporučil. Dřina a zase dřina. Nyní, po návratu už ale spřádám plány, jak se tam vydat znovu a tentokrát se k Černé řece dostat. 
Vietnam je totiž také tramping, nejenom turistické HoiAn, HaLong,  .. prostě bylo to SUPER