Pleiku

16.08.2015 10:40

Jedeme autobusem z Laosu přes Kon Tum do Pleiku vyčerpávajících 11 hodin autobusem. Cestou jak na laoské, tak na vietnamské straně fotím bolševické bilboardy. V Laosu se střídaly kandelábry s reklamou na banku s těmi komunistickými. Ve Vietnamu se bilboardy již takto tematicky nestřídaly, byli totiž sjednoceny. V horní části bolševická ideologie, v dolní většinou reklama na banku nebo na pivo. Praktické spojení komunizmu s kapitalismem. Laos i Vietnam dotáhli komunizmus do absurdity. Rád fotím tyto komické sestavy. Mám zajímavou fotku z hanojské burzy, u vchodu burzy socha býka jako na Wall Streetu v NY a nad tím rudé prapory se srpem a kladivem.

Pleiku

Pleiku je velmi zajímavé městečko v jehož okolí jsou vesničky s minoritami Bahnar, které jsou naším cílem. Ubytování dobré, máme vyjímečně tři postele, dokonce klimatizaci a toto vše za 470.000 dongů.

Ráno je luxusní snídaně v ceně. Kuchaři vaří na přání, rýže, maso, závitky, ovoce, vajíčka, bageta, nudle a desítky dalších pochutin. Je to zatím jedno z nejluxusnějších ubytování na naší cestě.

Pronajímáme si dva mopedy z toho jeden s řidičem. I když cestuji se dvěma Vietnamci, jsme v oblasti, kde to neznáme, bez průvodce je to někdy velmi těžké. Jak ale později zjišťujeme, tento průvodce je skoro na nic. Bloudíme, bloudíme a zase bloudíme.

Vše za 500.000 dongů na den, to je asi 500 Kč. Dva mopedy, průvodce a benzin. Nejprve jedeme k jezeru ve městě. Pak zase až ke kambodžským hranicím k přehradě Ia Lo. Vstupné je ale drahé, na mopedu se přímo k hrázi nesmí a prý cizince všude nepouští, tak jedeme dále. Zde mne zarazila diskuze s paní v recepci. Nevěděl jsem totiž, kde přesně jsem. Můj telefon s GPS mne zkolaboval před několika dny. Paní v recepci mne nebyla schopna na mapě ukázat, kde tato přehrada je. Neboli nevěděla kde ona sama je a pracuje. Neznalost map mne již ve Vietnamu nepřekvapuje. Ale pokud ona prodává lístky k přehradě, která je mimochodem gigantická, měla by snad vědět, kde je.

Cestou se zastavujeme u gumovníkových plantáží. Prý je sklizeň dvakrát ročně, nyní se zrovna nesklízí. Dále jedeme podél obrovských kávovníkových plantáží a míjíme obrovská pole čajovníků. Nejvíce mne ale zaujaly pepřovníky. Jsou to popínavé rostliny a pepř je na nich asi jako psí víno. Někde je zelený, pak červený a nakonec černý. Ochutnávám, brrrr.

Hlavní cíl je navštívit minoritu Bahnar. Nikdy jsem se ještě s těmito lidmi nesetkal. Není to ale jednoduché. Sice v hotelu jsou odkazy na nějaké cestovky, ale těm se chceme vyhnout, nechceme turistické divadlo. Spoléháme na našeho řidiče mopedu, ale to byl docela úlet. Mají zvláštní společenské domy, zcela odlišné od domů v severním Vietnamu.

 

Jezdíme od čerta k ďáblu, nic nemůžeme najít, průvodce je neschopný.

Nakonec se zastavujeme v jednom domě se dvěma starými ženami minority Bahnar. Jedna byla normálně do půl těla 

nahá. Je těžké popsat jejich domy, způsob života. Přijetí bylo ale velice laskavé, Mai si s ženami dlouho povídala.

Pak ještě zastavujeme u první pagody Bon Minh, kde je obrovský ležící Buddha.

 

Cestou zastavujeme u řady společenských domů, kterými se tato menšina vyznačuje.

Vracíme se do Pleiku kde ještě navštěvujeme pagodu Minh Thanh Temple. Je to asi nejimpozantnější pagoda, co jsem ve Vietnamu viděl. A prakticky prázdná. Vedle ní je velký historický klášter. Vůbec zde nejsou turisté. Viděl jsem jediného neasiata u stolu v hotelu, ale evidentně to nebyl turista. Asi obchodně.

 

Také jsme viděli a navštívili zajímavé hřbitovy těchto menšin. Hroby jsou obklopené zajímavými vyřezávanými sochami. Mají představovat celý život a samozřejmě zaujme i sousoší při sexu, které je u každého hrobu.

 

Při večerní procházce se zastavujeme u velkého Ho Chi Minha. Hodně mne to připomíná obrázky ze Severní Koreje

Ráno jedeme z Pleiku autobusem do Kon Tum. Do města kterým jsme již projížděli při cestě do Pleiku.

Sužuje mě velký průjem,.... docela mám strach. Sice fetuji prášky, ale uvidíme. Luxusní snídaně v hotelu mne nechává klidným a beru si pouze půlku suché bagety. V Kon Tum jdeme na trh, kde si necháváme bágly v jednom krámě. Už mne ani ty trhy nebaví. Nakonec jsme si lehl na lavičku v jednom krámě kde čekáme asi 2 hodiny na další autobus do Quang Ngai.

Na nádraží máme s průvodčím v autobuse velkou kontraverzi ohledně lísku pro mne. Do města Quang Ngai to je asi 200 km a lístek stojí 120.000 DNG. Ale za mne prý dvojnásobek. Mai se rozčiluje a jde do prodejny lístků, ale mafie zapracovala. Ihned tam řidič volal a paní řekla, že lístky jsou již vyprodané. Pak to alespoň Mai ukecala pro mne za 200.000. Celkem nepříjemní lidé v autobuse, jsou problémy se sedačkami. Vždy cizince šoupou úplně dozadu, chtějí odsunout i mne. Ale zásadně nerozumím, nechci rozumět. Oni se obrací se na Mai, aby mne to přeložila. Mai to odmítla. Nakonec jsem svoje sedadlo uhájil, ale Mai a Tung bohužel ne. Na těchto silnicích sedět vzadu je snad za trest. Je to běžná praktika. I když je to místenkový autobus, se sedačkami vpředu se šmelí, chtějí je mít pod kontrolou. A zde se autoritám neodporuje. Ani průvodčímu v autobuse.

V Quang Ngai s taxi jedeme asi 20 km na pláž My Khe. Na nádraží se o nás perou taxikáři, mototaxikáři, jej jich spousta.

Pokračování