Cestovatelé se v Severním Vietnamu, na vesnicích se stále setkávají se ženami s černými zuby. Dostane se jim odpovědi, že žvýkají betel, jsou na nich závislé a zuby jim potom bohužel zčernají. Vysvětlení krátké, jasné a logické. Zcela tak to ale není, celá věc není tak jednoduchá.

Více o žvýkání betelu zde 

Původ je v Japonsku, postupně se rozšířil na řadu míst v jihovýchodní Asii. Černé zuby byly považovány po staletí za krásné a u mnohých starých žen ve Vietnamu jsou považované za krásné dodnes. Ke změně došlo v Japonsku  období Medži, během kterého  za vlády císaře Meidžiho zažilo prudkou modernizaci za podpory západních mocností. V roce 1873 se císařovna objevila se na veřejnosti s bílými zuby, čímž chtěla sama demonstrovat zákon, který černění v roce 1870 zakázal.

V Japonsku po celá staletí černění zubů je známé jako Ohaguro, (V překladu železný nápoj) a znamenalo bohatství a pohlavní zralost. Především ženy se barvily zuby černým barvivem na bázi železa, (rozpuštěné železné piliny v octe) skořicí a dalších aromatických koření jako hřebíček, anýz k dosažení lakovaného černého vzhledu. Původ černění, Ohaguro není znám. Je ale známé již z vykopávek z období okolo roku 500.

Jsou domněnky, že černé zuby měly být odolnější ke kazům, k určitým bakteriím. Stejně jako u většiny asijských tradic, existuje i řada kulturních důvodů na černění zubů. Černé zuby symbolizovaly dospělost, zralost a u žen společenského podřízení mužům. Zářivě bílé zuby byly považovány nelidské, evokující démony a psy.

Černění zubů se neomezilo na Japonsko ale rozšířilo se do Mikronésie, Melanésie, do jihovýchodní Asie od Sumatry po Timor a z Malajsie do Číny, Indočíny včetně Vietnamu a severozápadu Indie. Setkáte se s černými zuby také v Laosu, Kambodži, Myanmaru. Většinou u žen ale někde u mužů  (Myanmar)

Černění zubů ve Vietnamu stále přetrvává zvlášť ve venkovských oblastech i když stejně jako v Japonsku je to již otázka minulosti. Ještě před 30ti lety měly černé zuby prakticky všechny starší ženy. Ženy se za své černé zuby nestydí, jsou na ně pyšné.  Mají rádi i zlaté zuby pro parádu, více zde. 

Jak bylo řečeno v úvodu, zuby nečernají pouze od betelových ořechů Areca. Žvýká se substance zabalená v betelovém listu skládající se z betelového ořechu, vápenné kaše a dalších ingrediencí. Lze rozeznat černěné zuby a zuby černé od betelu, které mají červený nádech.

Je to vlastně docela snadné rozpoznat rozdíl mezi záměrně černěnými zuby a těmi, které obarví betelový ořech do tmavě červené / hnědé barvy a neustálé žvýkání a plivání je také jasným znamením.

Tradiční černění zubů dnes zůstává prakticky pouze ve Vietnamu. Naproti tomu zčernalé zuby od betelu jsou rozšířené v řadě zemí Asie s různými rozdíly. Například v Myanmaru je dnes velice rozšířené stále i u mladých lidí, ale na rozdíl od Vietnamu betel žvýkají muži, ne ženy.

Chemické látky kterými se černí zuby mohou mít různé složení.

Pro černění zubů ve Vietnamu se jako barvivo používá červený sticklac, pryskyřice získané z výměšků malých mšic, které sají mízu ze stromu, na kterém žijí hostitelské stromu,

Pryskyřice se zředí citronovou šťávou nebo alkoholem z rýže a uloží ve tmě po dobu několika dní. Dále se používají rozpuštěné železné nebo měděné piliny, zelený nebo černý kamenec s roztokem z třísloviny. Aplikuje se tlakem na všechny zuby.

Další zajímavé články zde. Pokud se na této stránce také zaregistrujete, příležitostně dostanete informace o základních změnách podmínek vstupu, zajímavosti z  neturistických míst, návrhy cest bez cestovky 

Více zde: https://www.vietnamista.cz/products/zivot-s-duchy/

Pro zvídavé ještě podrobněji 

Pokud se vám článek líbil, klikněte LIKE, sdílejte, potěšíte.