Jak mně policie chtěla sebrat moped

Jak mně policie chtěla sebrat moped

Pozor při půjčení mopedu.

V absolutní většině případů vás ve Vietnamu nechá policie na pokoji. Stát organizuje projekty na podporu turizmu, policie má svoje „instrukce“. Nesetkal jsem se také s policajtem, který by znal alespoň pět slov anglicky.  Vidíte, jak policie zastavuje každého mopedistu, jak vidí ale evropskou tvář, mávne, jeďte dále. Neznají ani slovo passport.

Ale toto se mění. Vietnam se potýká s problémem obrovského množství ukradených mopedů. Tzn. se přeorientovává z kontroly řidičáků a helem na kontrolu techničáků.

Kdo neukáže techničák, ten se může okamžitě rozloučit se svým mopedem. Policie má vždy nákladní auto, kam mopedy nakládá.

Jenomže policie zjistila, že největší množství ukradených mopedů končí u cizinců. Ti je buď kupují, nebo se půjčují kradené. Vědi, že policie dosud cizince moc nekontrolovala. S mopedem jim techničák obvykle nepůjčují.

Pokud moped kupujete, je vysoká pravděpodobnost, že je kradený. Pokud vám dá prodávající nějaké doklady, nemáte šanci zkontrolovat, že jsou pravé.

 

Letos mě zastavila policie při naší cestě do Tram Tau. Byli jsme na dvou mopedech, já a kamarád Vietnamec. Techničák jsme neměli ani jeden. Policistů bylo asi 20, vyřešení všimným nepadalo v úvahu.

Nejprve jsem zkoušel s nimi laškovat, pochvaloval jsem jim jejich silné motorky, pak prosil, nic nepomohlo. Zkoušeli jsme to skoro hodinu. Nákladní auto bylo každou chvíli plné a odjíždělo naložené, aby se zase vrátilo pro další dávku. My ale stále vzdorovali. Kdybych nebyl s Vietnamcem já, už dávno putuje domů pěšky.

 

Po delší diskuzi prý, že zabaví jenom moped Vietnamce a on může odjet se mnou. Zásadně jsem to odmítl a zkusil mojí nejsilnější zbraň, kterou jsem si ověřil již v minulosti. Sedl jsem si na zem, na silnici mezi policisty. Udělal jsem jim záměrně problém.  Výsledkem bylo, že  by mohla zafungovat metoda zaslání techničáků na můj mobil. Už byli nalomení, ale nefungovalo dostatečné rychlé spojení na stažení obrázků.

 

Nakonec, asi po hodině a půl, zafungovalo spolehlivé řešení, které funguje všude na světě.  Sestra paní, u které bydlím, má za manžela bývalého policajta. Jeho syn je také policajtem. Po několika telefonátech zjišťujeme jméno nadřízeného policajta, těch, co nás kontrolují.   Vše ukončil  až telefon mezi nadřízeným a "mými" policajty.  Skoro dvě hodiny stresu byly ukončeny. (následně bylo dořešeno lahví Becherovky z Česka) 

Byli jsme asi 40 km daleko od domova, to nebylo tak strašné, ale byl poslední den před svátky TET. Tzn. my bychom mohli  mít mopedy nejdříve za 10 dní.

Pro mne poučení. I když cizinci techničák neřeší, já už ve Vietnamu bez něj nejedu. Pouze v turistické oblasti, kde si půjčím moped na jeden den, nemám obavu. Daleko nejedu, mám adresu hotelu, půjčovny.  Ale dál, kde turisté nejsou, už ani ránu.