Jak nás ve Vietnamu prodal autobusák

Jak nás ve Vietnamu prodal autobusák

Cestování zvlášť v severním Vietnamu není jednoduché. Tedy pokud necestujeme dálkovými autobusy, vlakem. Cestování malými korejskými autobusy je velmi často hodně dobrodružné. Že jsou někdy přeplněné a slouží i k přepravě zboží, je pro nás spíše zajímavé vzrušení. Není vyjímkou, že v autobusu počet cestujících překračuje počet sedaček až dvojnásobně. Na střeše nebo v uličce je moped, slepice, kachny, ale hlavně balíky, bedny, cukrová třtina, ...

Ale nejhorší je najít správný spoj. U místních spojů vám nějaké applikace na mobilu nepomohou, nejsou. Cizinec zcela jistě, ale i Vietnamec neznalý cestování, je někdy ztracen. Pokud jede z velkého autobusového nádraží, celkem není problém. Horší je nastoupit po cestě. Zastavuje se obvykle všude. Velkým problémem ale je, že skoro každý autobusák na naše sdělení, kam chceme jet, odpoví, ano tam právě jedu. Pokud jede jednom trošku, kousíček, naším směrem, vězte, že vás naloží. Vy ale potom jedete přes horoucí pekla. Ale i pokud se domluvíte vietnamsky, se často stanete obětí autobusového obchodu.

Už v minulosti jsem viděl, že na silnici zastaví dva autobusy, kdekoliv, ne na křižovatce, ale jedoucí stejným směrem na přímé silnici a lidé přestupují. Současně si průvodčí předávají peníze. Při mojí poslední cestě do Hanoje z Halongu mne vietnamský kamarád zasvěcoval do tohoto obchodu. S poznámkou, počkej, třeba nás cestou také prodá.

A skutečně, za chvíli zastavujeme a musíme přestupit do jiného autobusu a náš původní průvodčí současně novému předává peníze.

Hlavní důvody jsou dva. První, že autobus, co nás vezl z Halongu, měl sice ceduli Hanoi, ale do Hanoje nesmí. Nemá licenci pro cestu do Hanoje. Ale cestující shání, nabírá a pak cestou předá autobusu, co licenci má. Samozřejmě má z toho profit. Druhý důvod je, aby měl peníze alespoň za část, jede jinam a cestou se dohodne, komu cestující předat. Mobilní telefony obrovsky podpořily tento „obchod s lidmi“. Cedule postupně vyměňuje podle potřeby, i ukrývá před policií. Pokud je místo odjezdu, příjezdu na skle nebo na karoserii nalepeno, licenci má. Ale pokud má jenom ceduli zasunutu za oknem, není to již jisté.

Pro nás turisty tento „obchod“ je zajímavým zpestřením. Zásadně nevadí, bohužel toto cestování často stojí čas.

Druhou částí příjmu autobusáků je doprava zboží. Také by nemohla v současné rovině fungovat bez mobilních telefonů. Na různých místech průvodčí nakládá a vykládá balíky. Za to mu lidé platí. Dokonce jsem viděl kaskadérský kousek, že přebíral autobus balík z vedle jedoucího mopedu za jízdy.

Cena je také problém. Pokud nastupujeme na autobusovém nádraží, platíme často v budce, je cena pevná. Horší je to cestou. Cena je od oka a samozřejmě jako cizinec můžete zaplatit více.

Další zajímavostí je často start autobusu z nádraží. Dozvíte se třeba, že autobus vyjíždí z nádraží v 9:00. To se skutečně stane. A koukáte, autobus vyjel do městečka a jede krokem. Projíždí městečko krokem, to je skutečně rychlostí okolo 6 km za hodinu, troubí, průvodčí vykřikuje, shání cestující, případně nakládá zboží. A často se ještě vrátí na nádraží, dokud jste před tři čtvrtě hodinou vyjeli a pak teprve nasadí standardní rychlost. Ta je na horších silnicích 15-25 km/hodinu, na dobrých dokonce 50 km/hod.

Obvykle, pokud je volno, není problém si sednout i přímo vedle řidiče, na sedadla vpředu. Řidiči zvlášť k cizincům jsou příjemní. V předu, před dveřimi je ale potřeba se zouvat. Když je autobus plný, průvodčí vše organizuje kdo jak sedí, odmlouvání nebo protestování se zde nenosí.

V dálkových autobusech často cizince expeduje dozadu, sedadla v přední potřebuje mít volná pro svůj obchod. V těchto případech se obvykle vzepřu, není příjemná jízda na špatných silnicích na skákacím zadním sedadle.  

Pokud se vám příspěvek líbil, neváhejte kliknout na Like nebo Share, potěšíte. Alespoň vím, že jsem to nevypotil zbytečně.