Manželství Evropan - Asiat

Manželství Evropan - Asiat

Vztah Evropana a Asiata, konkrétně Asiatky zavání exotikou a v souvislosti s otevírajícím se světem je stále častější. Nebudu zde psát o vztazích v Čechách již domestikovaných imigrantů, ale o vztahu partnerů z dvou zcela odlišných krajin. Konkrétně zde budu mluvit o Vietnamu. Že se jedná většinou o vztah Čecha a Vietnamky a nikoli naopak nemusím snad zdůrazňovat. Proč tomu tak je, je již na větší rozbor. Vychází to nejenom z větší ekonomické síly Čecha, ale i historicky, vždy si silní muži z cest po světě přiváželi „kořist“. Mezi to patřily ženy, dívky. Vietnam je stále velmi chudou zemí a žena svojí přirozeností touží mít za partnera někoho, kdo zabezpečí rodinu, děti. Ženy se vždy lehčeji zamilovaly do bohatých, silných vůdců. A nemusí to být zrovna zlatokopky. Prostě vůdce smečky imponuje.

Samotný mladý cestovatel po Vietnamu je v trvalém ohrožení. Není vyjímkou najít pod polštářem milostný dopis. Pokud prohodíte pár slov s domorodou dívkou z menšin ve Vietnamu znalé angličtiny, po výměně mailových adres skoro jistě vám z nějakého hotelu pošle mail začínající „I miss you very much..“ A protože Vietnamky jsou krásné, je „nebezpečí“ skutečně vysoké. A je známé, jak jsou Asiatky obětavé, jak se starají o rodinu, o staré lidi a opuštění manžela prakticky neexistuje, poměrně hodně mužů tomu propadne. A ona se skutečně zamiluje. My se k ženám chováme s větší úctou, respektem, umíme se dvořit, pomáháme.

 

Ve Vietnamu je stále velice nekorektní postavení syn, dcera. Kluk, holka. A dnešní vietnamské dívky vědí, že na Západě to tak není. 

 

Může ale takové manželství vydržet? Jaké má šance? Statistiky mluví jasně. Valná většina manželství nepřežije. A z těch, co přežijí je spousta těch, kde Vietnamka zůstane v manželství jako zneužívaná otrokyně.

Zde samozřejmě vyvstává otázka, proč manželství nepřežije. Ona je přece obětavá, starostlivá, skromná, on naopak rodinu zabezpečí, je oporou rodiny. Jak postupně ale opadá opojení z lásky, naplno se začne projevovat zcela jiný pohled na svět, pohled na hodnoty. 

Tím nejzákladnějším je, že pro nás mají větší hodnotu věci nežli vztahy, u Vietnamců je to naopak. My si koupíme krásné skleničky, dáme je do skříně aby se nerozbily a dále pijeme z hrnků. Vietnamec je okamžitě začne používat. Po pár týdnech, dnech už o nich ani neví. My plánujeme dovolenou k moři, ona začne plánovat cestu za rodiči. My máme rozdělen čas na vydělávání peněz a na zábavu, Vietnamci toto mají zcela propojeno. My máme také touhu vylézt na nejvyšší horu v zemi, vidět největší jezero, jít na houby. Vietnamce toto nechává zcela rezistentní. 

My pracujeme, abychom žili, Vietnamci žijí, aby pracovali 

 

My žijeme zítřkem, plánujeme, šetříme. To Vietnamce nezajímá, vydělá, utratí, nevydělá, neutratí, žije dneškem. I když nás Vietnamka bude „poslouchat“, budeme mít doma nešťastnou smutnou ženskou. Dům, kde se zabydlí, bude během roku vypadat jako po deseti letech. Vztah k věcem má nulový. Váš byt bude ale stále plný „klafajících“ kamarádek. Když jí onemocní maminka, okamžitě zanechá práce, zaměstnání a bude jí pomáhat. Určitě jí „nešoupne“ do domova důchodců.

U nás máme mnoho rodin, kde vládně žena. Ve Vietnamu je to spíše standard.

Vietnam patří mezi jednu z nejemancipovanějších zemí v Asii. Při prvním přiblížení vidíme Vietnam jako patriarchální společnost, ale uvnitř příbytků se role zcela obrací. Žena doma vládne, řídí finance, nakupuje. Neočekává se, že by to muž vůbec mohl zvládat. Muž je na fyzické domácí práce. (na poli ale i žena bez žádných úlev) Žena řídí mužovy výdaje.  Vietnamská mentalita nemá problém se podřídit vůdcům. To evropské mužské ego často nezvládne.

 

V opačném případě, Vietnamec, Češka je šance „na přežití“ ještě daleko menší. Zde již není ani ta oddanost, která je u manželství Čech - Vietnamka, jediným přežívajícím pojítkem.

To není v žádném případě kritika, hodnocení co je lepší, co je horší, je to jiný pohled na svět.

Tyto zkušenosti jsou smutné, protože Vietnamci, teď už nemyslím jenom Vietnamky, jsou velice milí a přívětiví. Ale vždy doporučuji, vše má svůj limit.  

Ale na konec něco povzbudivého. Často posmívaný pár, o hodně starší Evropan a mladá Vietnamka funguje velice dobře. Asijský respekt ke starším a mužské ego s evropskou úctou k ženám funguje.  A pokud jim to vydrží, jenom jim držím palce. Škoda jen, že si 99% lidí myslí, že to je spojení peněz a sexu. 

NENÍ TO PRAVDA.  (Alespoň někdy ne)   

Takže chlapi, nic není ztraceno, máte stále dost času,... 

 

A po čase ještě poznámka: Jedna Vietnamka, která si přečetla tento článek, se strašně urazila, že ona má doma pořádek a že kecám. Já jí samozřejmně věřím, je to možné, ale můj pohled na minimální pořádkumilovnost Vietnamců to nezmění. Jejich negativní vlastností je, že neřeší údržbu. Když se něco rozbije, už to tak zůstane. Běžně jsou ulámané kohoutky v koupelnách, špinavé zdi... Hezkou ukázkou potvrzující tento stav,  jsou hodiny času ukazující čas ve světových metropolích, které jsou skoro v každém hotelu. Ale téměř nikde jsem neviděl že ukazují správný čas. Když došly baterky, už jí nikdo nevyměnil. To je Vietnam 

Pokud se vám příspěvek líbil, klikměte na Facebook Like  nebo share.