Němci a Vietnam

Němci a Vietnam

Poměrně málo se ví, že v poválečném období Vietnamu hráli významnou úlohu Němci.

 

Proč se toho málo ví, je jasné. Nikdo se totiž jejich úlohou nechlubil.

Těsně po druhé světové válce, kdy Vietnam opustili Japonci, zde sílilo silně hnutí za nezávislost pod vedením Ho-Chi-Minha. Boje mezi osvobozeneckou armádou Viet Ming a Francouzi se naplno rozhořely v roce 1946 a skončily drtivou porážkou Francouzů v bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954.

 

Boje plnou tíhou ležely na vojskách francouzské cizinecké legie. A ta potřebovala vojáky. Po druhé světové válce se ale nikomu moc bojovat nechtělo.  Mladým Francouzům se do rozlehlých bažinatých mokřin a nepropustných džunglí Indočíny nechtělo. A proto Francie musela hledat dobrovolníky za hranicemi ochotnými bojovat v neoblíbené válce. V táborech pro válečné zajatce a ve válkou zničeném Německu či Rakousku jich Francie nacházela dostatek.

 

Zemi galského kohouta se upsali bývalí frontoví vojáci i mladí kluci, kteří byli vychováváni k pevné disciplíně a sebeobětování se. Tváří v tvář drtivé porážce, vyhánění ze svých bývalých domovů a bídě ve válkou zničeném Německu, tito muži pro sebe v novém uspořádání světa nenacházeli žádné uspokojení.

 

Francie jim nabízela šanci vymanit se z truchlivé letargie. K tomu pravidelné jídlo, ubytování a nějaké peníze. Podepsáním pětiletého kontraktu získali demoralizovaní muži nový domov, novou identitu a na konci úvazku i potenciální možnost začít nový život s francouzským pasem a změněným jménem. Němečtí muži se stávali příslušníky francouzské Cizinecké legie.

 

V lednu 1948 vyšel v německém časopise Spiegel článek s výmluvným názvem "SS pod trikolorou", s podtitulkem "Potrava pro děla pro Indočínu", kde se prvně veřejnost seznámila s další neblahou úlohou německých vojáků.

 

Nedozvíme se kolik Němců v Indočínské válce bojovalo. Cizinecká legie údaje o legionářích tradičně tají.

 

Některé prameny říkají, že po roce 1946 mohlo být v Indočíně 50 až 60% vojáků německé národnosti. Střízlivé odhady hovoří o 35.000 vojácích z nichž 2.500 prokazatelně padlo a tyto jediné lze zdokumentovat.

 

Dnes už to není ani tak podstatné, ale je to minimálně zajímavá informace.

 

Zajímavostí je, že se bojů v rámci Legiií ůčastnilo i 1620 Čechů. Jejich osud popisuje film Pochoduj a zemři.  

 

Dnes z historického hlediska ale hlavní vinu na nešťastném poválečném vývoji Vietnamu Francie má. Mohla si vzít příklad z Anglie, kde podobný osvobozenecký boj v Indii vedl Gándí. I když ze začátku neochotně, přece jenom Anglie s Gándím začala spolupracovat.

 

Kdyby tehdy Francie více komunikovala, spolupracovala a nesnažila se za každou cenu kolonii udržet silou, možná nemuselo dojít k takové komunistické radikalizaci s podporou Moskvy. Ale to je již čistá spekulace.