Nemocnice ve Vietnamu

Nemocnice ve Vietnamu
 
Při první návštěvě Vietnamu si tuto zemi zamilujete. Uvidíte překrásné skály zálivu HaLong, roztomilé děti menšin v horách, nebo fascinující život v deltě Mekongu.
I když dnes Vietnam patří mezi nejrychleji se rozvíjející země Asie, návštěva nemocnice vás dostane do zcela nových rovin. Na úvod musím sdělit, že se situace v oblasti techniky a léků výrazně zlepšuje. Setkáte se i s nejmodernějšími vyšetřovacími systémy, většinou ze zahraniční pomoci, s moderními léky.
Ale vlastní systém zabezpečení pacientů je stále tragický a zde je zatím posun minimální. Na rozdíl od školství, kdy dnes prakticky každá větší vesnice má dnes svojí školu, s nemocnicemi je to stále velmi špatné. Ale pozoroval jsem již z výstavbu nových nemocnic, stát si tuto situaci uvědomuje. 
Nejlépe na tom jsou státní zaměstnanci, zvlášť příslušníci policie, armády a vysoko postavených činitelů,  „autorities“. Pojištění ostatních obyvatel je dobrovolné a zajistí jenom základní péči. Korupce je někdy extrémní a zde platí, bez peněz do nemocnice nelez. 
V zásadě platí, že účel nemocnice je léčit. Ostatní, především hygiena a stravování, je každého vlastní starost. Proto prakticky s každým pacientem je stále přítomen příbuzný. Pokud je z místa, tak většinou jezdí na noc domů. Ale to je spíše výjimečné, příbuzní spí v místnosti s pacienty, pod postelemi, před budovou, kde se dá. V místnosti není neobvyklé, že je 20 i více postelí. Na každé posteli často leží dva pacienti a spolu s příbuznými je proto stav nemocničních pokojů velmi deprimující.
K tomu je potřeba uvážit, že do nemocnice zde chodí lidé, kteří jsou na tom skutečně špatně. A  kdo je již přijat,  je na tom dobře. Přijetí totiž předchází velmi náročný  proces přijímacího řízení s nekonečnými frontami, do kterého jsem neměl šanci proniknout. 
Jako zajímavost uvádím, že nemocnice v horách se setkávají i s problémy, které si nedovedeme představit. Do nemocnice také přicházejí pacienti z chudých  menšin,  žijící v bambusových přístřešcích, kteří v životě neviděli sedací záchod, pořádnou postel, … A prvně vidí na záchodě toaletní papír, jehož účel nechápou. A protože jsou zvyklí chodit jenom na díru a utírat si zadky klacíky, tyto pak hází do mísy a způsobují další kolaps hygienického zázemí. 

Nic ve Vietnamu nepatří mezi větší zážitky, než návštěva nemocnic. Větší kontrast si lze těžko představit.  Tragedie a luxus. Peklo a ráj.

 

V Hanoji je v Phuong Mai několik nemocnic u sebe.  National Hospital of Dermatology, National Hospital Of Tropical Diseases, Vietnam National Heart Institute, National Otorhinolaryngology Hospital of VietNam, Hanoi Medical University Hospital,.. ale především French hospital. Některé z těchto nemocnic jsem navštívil a pak také jednu v horách v NghiaLo.

 

Na jedné straně jsem viděl to nejhorší v životě a na druhé straně French hospital  je nemocnice, o které si u nás můžeme jenom nechat snít. V jedné nemocnici leží na lůžkách po dvou pacientech, v druhé u příjmu dostanete dívku a ta vás provází po vyšetřeních, všude se vám klaní. U výtahů stojí vždy uklánějící se liftgirl. ..     

 

Jaký je mezi nimi ještě rozdíl? V obou platíte. V jedné v obálkách a v druhé na konci kreditní kartou. U jedné logicky výrazně méně proti druhé. 

 

Už na ulici, když vidíte někoho, kdo míří do nemocnice, podle vizáže bezpečně poznáte, do které nemocnice míří. French hospital ale není žádný Sanopz jako byl u nás za socializmu. Může do této nemocnice skutečně každý, pouze musí zaplatit.   

 

Byl jsem schopen velmi jasně rozpoznat sociální zázemí těchto nemocnic, ale ne kvalitu léčebné péče, kvalitu lékařů. Dokonce si myslím, že v té "obyčejné" může být kvalita lékařské péče lepší, včetně  lékařů,  než v té francouzské. Kde je spousta zahraničních lékařů a kde se  mohu domnívat, že tam jsou především mladí, kteří vyrazili do světa na zkušenou. To napovídají i vizitky na dveřích. 

 

V běžné nemocnici je velmi smutné vidět už v 5 hodin ráno frontu příchozích. A protože jsou skutečně nemocní, z velké části leží na chodbách. V pokojích často leží více pacientů na jedné posteli. A protože v nemocnici sestry jsou především nápomocní lékařům, o pacienty se musí starat příbuzní. Bez příbuzného jste v nemocnici ztraceni. Někdo vás musí odvézt na toaletu, umýt, přinést jídlo, zajistit postel, deku. Pokud jsou příbuzní zdaleka, spí pod postelemi, před nemocnicí na zemi,.. 

 

Co mne ale velmi příjemně překvapilo, že i ty obyčejné nemocnice jsou vybaveny špičkovou technikou. V nemocnicích je možné vidět CT, magnetickou rezonanci, nejmodernější přístroje.  Z velké části se jedná i o mezinárodní pomoc.

 

Nemám přesný přehled o organizaci lékařské péče, ale vím, že existuje lékařské pojištění. Kdo se nechá nebo nenechá pojistit je na každém. Byl jsem ale překvapen, když jsem mluvil s paní domácí, u které jsme nějakou dobu bydlel, když mne vyprávěla jakou náročnou operaci mozku absolvovala v té „obyčejné“ nemocnici 

Jako zajímavost uvádím, že nemocnice v horách se setkávají i s problémy, které si nedovedeme představit. Do nemocnice také přicházejí pacienti z chudých  menšin,  žijící v bambusových přístřešcích, kteří v životě neviděli sedací záchod, pořádnou postel, … A prvně vidí na záchodě toaletní papír, jehož účel nechápou. A protože jsou zvyklí chodit jenom na díru a utírat si zadky klacíky, tyto pak hází do mísy a způsobují další kolaps hygienického zázemí.

 

Ale co je hlavní, že  lékařská péče, stav nemocnic,  se každým rokem velmi výrazně zkvalitňuje. Vietnam roste a toto patří mezi hlavní programy současného vedení státu.

 

zde pomáháme ve Vietnamu

Neváhejte kliknout like. Čím více lidí to ví, tím je větší šance, že se to změní.