Při cestě do Vietnamu MUSÍTE navštívit menšiny. Důležitější než HaLong.

Při cestě do Vietnamu MUSÍTE navštívit menšiny. Důležitější než HaLong.

Spousta lidí navštíví Vietnam a často až po návratu jsou překvapeni, jak Vietnam skutečně vypadá. Každého zaujme tajemné slovo Mekong, něco co nemáme ani vzdáleně. Ale když někdo doporučí ve Vietnamu hory, tak si řekne, to máme také, nebo nedaleko v Rakousku ještě větší a ztratí zájem.  

Opak je ale pravdou.  Ve severním Vietnamu (a severním Laosu) jsou prakticky poslední místa v JV Asii, kde je možné vidět ještě domorodce jako před stovkami let. Život v horách, jaký si ani ve snu nedovedeme představit  Mekong, pláže, kokosy, .. bude v Asii pořád. Ale menšiny za pár let už ne.

 

Pár faktů

1) Přestože menšiny tvoří pouze 15% obyvatel Vietnamu,  v málo obydlených horách tvoří i většinu populace.

2) Menšiny nejsou Vietnamci. Mají zcela odlišné zvyky a mají vlastní jazyk. Često neumí vietnamsky. 

3) Turisté si myslí, že jsou jenom v Sapě, ale oni jsou na většině území severního Vietnamu. 

4) Při jejich návštěvě je potřeba se ale vzdálit od hlavních silnic do kopců, do hor. 

5) Ženy většiny menšin nosí s tradiční oděvy denně, tzn. i při práci na poli doma, stále. 

6) Baťůžkáři dělají zásadní chybu, že jezdí busem nebo na mopedu mezi městy po hlavních silnicích, případně se vzdálí od hlavní silnice pouze pár set metrů, výjimečně pouze několik kilometrů. Proto často ani skutečné vesnice menšin nezaregistrují. 

 

Jak je nejlépe je vidět, kde se s nimi setkat

1) Navštívit turistická místa Sapa nebo Mai Chau, Moc Chau, kam se organizují výlety. Dobré hotely, dost turistů, Jednoduché. 

2) Nejlepší je ale sehnat průvodce znalého hor, ubytovat se ve vesnici nebo městečku a udělat si výlety do hor. Nejenom vidět vesnice zvenku, ale hlavně navštívit příbytky, vidět je zevnitř, přes překladatele si popovídat.  Osobně doporučuji například sem, nikde jinde se o tom moc nepíše a proto zde je minimum turistů. Krásných míst je spousta, ale musíte tam, kam nedoporučují weby a cestovky. Tam, kam je problematická doprava. 

3) S cestovkou se dostanete dnes už pouze do „divadla“, šou pro turisty.

4) Vietnamci, obyvatelé městeček, většinou neví, kde vesnice  menšin v okolí jsou, přestože je vidí téměř denně přicházet na trh. Nezajímá je to, co tam. 

 

V oblasti hranic severního Vietnamu se konají každý týden trhy horských menšin. Obvykle jednou týdně, někde s šestidenním cyklem. Ty jsou nejlepší, protože turisté těžko zjistí datum.

Přestože je ve Vietnamu 54 menšin, ne všechny poznáme, myslíme, že to jsou Vietnamci,  protože někteří již tradiční oděvy nenosí a jsou asimilování do většinové populace.  

Pouze některé menšiny jsou velmi výrazné díky překrásným oděvům žen. Nejčastěji si všimneme Hmongů, Dao a Thai.  

 

Základní znaky menšin

1) Žijí v chudých chýších ve vesnicích v horách. 

2) Pěstují především rýži, v horách kukuřici.

3) Ženy nosí překrásné oděvy denně. Ve vzdálenějších oblastech chodí i muži ještě v tradičních oděvech. A mluví vlastním jazykem.

4) Z moderního světa jich velká část má mopedy a používají mobily. V odlehlých vesnicích mají většinou krosové motorky, protože cesty jsou pro mopedy nesjízdné.

5) V absolutní většině vesnic je již elektřina, v nejzápadnějším místě Vietnamu jsou ještě některé vesnice bez elektřiny.

 

Něco z historie

Menšiny do příchodu Francouzů byly velmi separované, původně pocházejí z Číny, mongolských nájezdníků, Malajsie a sousední Kambodže.  Vzhledem k tomu, že po svatbě se žena stěhuje k muži a 100% přejímá pořádky a zvyky mužovy rodiny, při výjimečných smíšených svazcích nedocházelo k splývání. 

Francouzi začali mít problémy s rebelující nížinou obývanou Vietnamci, která se chtěla osamostatnit. Menšiny se začaly obávat, že naopak se stanou vazalové Vietnamců a ztratí dosavadní autonomii a  tak se s Francouzi spojili. 

To se nezměnilo ani po nástupu Američanů, kteří využívali hlavně Hmongy pro boj v džungli. Vietkong neměl uniformy, každý vesničan byl potencionální nepřítel a tak to bylo řešení.

Když v roce 1973 Američané opustili Vietnam, nechali Hmongy napospas osudu. Ti to považovali jako zradu a v poválečné euforii to mělo pro Hmongy strašné následky, hlavně v Laosu.  Později Američané dovolili imigraci Hmongů do Spojených států. To bylo ale také smutné, protože asimilace byla velmi problematická a Hmongové se složitě zařazovali do života v USA. U Hmongů dodnes existují separatistické tendence.

V současné době vláda menšiny podporuje, pomáhá jim. Mají například většinou zadarmo elektřinu. Většina vesnic je již elektrifikovaná. Zavádí se voda, staví školy.  Z řady zákonů mají vyjímky například v porodnosti.

 

Obydlí 

Mají většinou chudé dřevěněné nebo bambusové domky, v horách hliněné nebo kamenné.  Základní plodinou je rýže, v horách kukuřice. Někde stále pracují v určitých komunách, družstvech, zavedených vládou.  Nejchudší domy jsou s hliněnou podlahou, bohatší s betonovou. Ještě bohatší domy jsou na chůdách, sloupech, podobně jako vietnamské. To umožňuje držet dům v čistotě i v období dešťů kde je všude množství bahna. A před slepicemi a prasaty.  

 

Školy

Ve větších vesnicích a městečkách jsou nově postavené školy, většinou s ubytováním pro děti ze vzdálených vesnic.  Na rozdíl od vietnamských škol někde dostávají zdarma stravu. 

 

Náboženství

Je většinou na animistickém základě, uctívají řadu duchů a dominuje kult předků. Část, zvlášť na jihu, inklinuje k buddhismu a jsou mezi nimi i katolíci.

 

Zvyky

Vzhledem k obrovskému množství menšin je i velké množství zvyků které se vyvíjely oddělené, stejně jako jazyky menšin. Mezi to patří především pohřební rituály, svatby,  tradiční únosy žen dívek .. tolerované státem. Ženy tráví velkou část času vyšíváním a prací na poli. Muži často pijí a flákají se.  Alkoholizmus je mezi nimi bohužel velmi rozšířený. V horách se stále pěstuje opium i když je velmi silně stíháno.  Nejkrásnější je navštívit menšiny v době TET, to nosí skutečně sváteční oblečení a hlavně jejich pokrývky hlav jsou uchvacující. Jako příklad zde menšina HaNhi

 

Názvy menšin  a jejich rozlišení

Nejzajímavější jsou samozřejmě pro turistu ty, kde ženy nosí překrásné, většinou ručně vyšívané oděvy. Také názvy jsou ovlivněny jejich oděvy. Máme například bílé Hmongy, květinkové Hmongy,  černé Dao…  Pro cizince (tzn i mne) je problém je rozlišit a ještě více, když již tradiční oděv nemají. Moji kamarádi Vietnamci je ale rozliší okamžitě. 

 

Po zvídavější

Nevidím za zcela účelné zde přesně rozepisovat podrobnosti. I pro znalého je orientace problematická. 

Ale pro úplnost alespoň něco:

 

Celkem je 53 etnických menšin, 8 hlavních skupin dělící se podle jazyka.

1. Viet – Muong (Chut, Kinh, Muong, Tho)

2. Mon – Khmérové (Ba Na, Brau, Bru Van Kieu, 

Cho Ro, Co, Co Ho, Co Tu, Gie Trieng, Hre, Khang, Khmer, 

Kho Mu, Ma, Mang, M’nong, O Du, Ro Mam, Ta Oi, Xinh Mun, 

Xo Dang, a Xtieng)

 

3. Tay – Thai (Bo Y, Giay, Lao, Lu, Nung, San Chay, Tay, Thai)

4. Tibeto – barmské (Cong, Ha Nhi, La Hu, Lo Lo, Phu La, Si La)

5. Malajsko – polynéští (Cham, Chu Ru, E De, Gia Rai, Ra Glai)

6. Kadai (Co, Lao, La Chi, La Ha, a Pu Peo)

7. Mong – Dao (Dao, H’mong, Pa Then)

8. Han (Hoa, Ngai a San Diu)

Jedenáct menšin má dokonce svoje vlastní písmo:  Tay, Thai, Nung, Hmong, Muong, Cham, Khmer, Kohor, Ede, Bahnar a Jarai.

 

Viet (Kinh, Vietnamci)  tvoří 85% obyvatelstva. Menšiny 15%.

 

Největší menšiny jsou Tay: 1.9 %; Thai: 1.8 %; Muong: 1.5 %; Khmer:

 

Pokud se vám článek líbil, klikněte prosím na like nebo share. Potěšíte a budu vědět, že jsem to nevypotil zbytečně, že to někdo četl. 

 1.5 %; Mong 1.2 %; Nung: 1.1 %; ostatní 5.3 % (většinou číňané) To nejlepší Vietnamu  co MUSÍTE poznat.  Jednoznačně menšiny, obyvatele horských vesnic.
 
Spousta lidí navštíví Vietnam a často až po návratu jsou překvapeni, jak Vietnam skutečně vypadá. Každého zaujme tajemné slovo Mekong, něco co nemáme ani vzdáleně. Ale když někdo doporučí ve Vietnamu hory, tak si řekne, to máme také, nebo nedaleko v Rakousku ještě větší a ztratí zájem.  Ale Mekong, pláže, kokosy, banány, to je něco, co se musí vidět.
Opak je ale pravdou.  Ve severním Vietnamu (a severním Laosu) jsou prakticky poslední místa na světě, kde je možné vidět ještě domorodce jako před stovkami let. Život v horách, jaký si ani ve snu nedovedeme představit 
Pár faktů
1) Přestože menšiny tvoří pouze 15% obyvatel Vietnamu,  v horách tvoří i většinu populace
2) Turisté si myslí, že jsou jenom v Sapě, ale oni jsou na většině území severního Vietnamu 
3) Při jejich návštěvě je potřeba se ale vzdálit od hlavních silnic do kopců, do hor 
4) Ženy většiny menšin nosí s tradiční oděvy denně, tzn. i při práci na poli doma, stále 
5) Baťůžkáři dělají zásadní chybu, že jezdí busem nebo na mopedu mezi městy po hlavních silnicích, případně se vzdálí od hlavní silnice pouze pár set metrů, výjimečně pouze několik kilometrů. Proto často ani skutečné vesnice menšin nezaregistrují. 
Jak je nejlépe je vidět, se s nimi setkat
1) Navštívit turistická místa Sapa nebo Mai Chau, kam se organizují výlety
2) Nejlepší je ale sehnat průvodce znalého hor, ubytovat se ve vesnici nebo městečku a udělat si výlety do hor. Nejenom vidět vesnice zvenku, ale navštívit příbytky, přes překladatele si popovídat
3) S cestovkou se dostanete dnes už pouze do „divadla“, šou pro turisty
 
V oblasti hranic severního Vietnamu se konají každý týden trhy horských menšin. Obvykle jednou týdně, někde s šestidenním cyklem. Ty jsou nejlepší, protože turisté těžko zjistí datum.
Přestože je ve Vietnamu 54 menšin, ne všechny poznáme, myslíme, že to jsou Vietnamci,  protože někteří již tradiční oděvy nenosí a jsou asimilování do většinové populace.  
Pouze některé menšiny jsou velmi výrazně díky překrásným oděvům žen. Nejčastěji si všimneme Hmongů, Dao a Thai.  
 
Základní znaky menšin
1) Žijí v chudých chýších ve vesnicích v horách. 
2) Pěstují především rýži, v horách kukuřici.
3) Ženy nosí překrásné oděvy denně. Ve vzdálenějších oblastech chodí i muži ještě v tradičních oděvech.
4) Mluví vlastním jazykem, některé mají i vlastní písmo. Často nerozumí vietnamsky.
5) Z moderního světa jich velká část má mopedy a používají mobily. V odlehlých vesnicích mají většinou krosové motorky, protože cest jsou pro mopedy nesjízdné.
6) V absolutní většině vesnic je již elektřina, v nejzápadnějším místě Vietnamu jsou ještě některé vesnice bez elektřiny.
 
Něco z historie
Menšiny do příchodu Francouzů byly velmi separované, původně pocházejí z Číny, mongolských nájezdníků, Malajsie a sousední Kambodže.  Vzhledem k tomu, že po svatbě se žena stěhuje k muži a 100% přejímá pořádky a zvyky mužovy rodiny, při výjimečných smíšených svazcích nedocházelo k splývání. 
Francouzi začali mít problémy s rebelující nížinou Vietnamců, která se chtěla osamostatnit. Menšiny se začaly obávat, že naopak se stanou vazalové Vietnamců a ztratí dosavadní autonomii a  tak se s Francouzi spojili. 
To se nezměnilo ani po nástupu Američanů, kteří využívali hlavně Hmongy pro boj v džungli. Vietkong neměl uniformy, každý vesničan byl potencionální nepřítel a tak to bylo řešení.
Když v roce 1973 Američané opustili Vietnam, nechali Hmongy napospas osudu. Ti to považovali jako zradu a v poválečné euforii to mělo pro Hmongy strašné následky, hlavně v Laosu.  Později Američané dovolili imigraci Hmongů do Spojených států. To bylo ale také smutné, protože asimilace byla velmi problematická a Hmongové se složitě zařazovali do života v USA. U Hmongů dodnes existují separatistické tendence.
V současné době vláda menšiny podporuje, pomáhá jim. Mají například většinou zadarmo elektřinu. Většina vesnic je již elektrifikovaná. Zavádí se voda, staví školy.  Z řady zákonů mají vyjímky například v porodnosti.
Obydlí 
Mají většinou chudé dřevěněné nebo bambusové domky, v horách hliněné nebo kamenné.  Základní plodinou je rýže, v horách kukuřice. Někde stále pracují v určitých komunách, družstvech, zavedených vládou.  Nejchudší domy jsou s hliněnou podlahou, bohatší s betonovou. Ještě bohatší domy jsou na chůdách, sloupech, podobně jako vietnamské. To umožňuje držet dům v čistotě i v období dešťů kde je všude množství bahna. A před slepicemi a prasaty.  
Školy
Ve větších vesnicích a městečkách jsou nově postavené školy, většinou s ubytováním pro děti ze vzdálených vesnic.  Na rozdíl od vietnamských škol někde dostávají zdarma stravu. 
Náboženství
Je většinou na animistickém základě, uctívají řadu duchů a dominuje kult předků. Část, zvlášť na jihu, inklinuje k buddhismu a jsou mezi nimi i katolíci.
Zvyky
Vzhledem k obrovskému množství menšin je i velké množství zvyků které se vyvíjely oddělené, stejně jako jazyky menšin. Mezi to patří především pohřební rituály, svatby,  tradiční únosy žen dívek .. tolerované státem. Ženy tráví velkou část času vyšíváním a prací na poli. Muži často pijí a flákají se.  Alkoholizmus je mezi nimi bohužel velmi rozšířený. V horách se stále pěstuje opium i když je velmi silně stíháno.  Nejkrásnější je navštívit menšiny v době TET, to nosí skutečně sváteční oblečení a hlavně jejich pokrývky hlav jsou uchvacující.
 
Názvy menšin  a jejich rozlišení
Nejzajímavější jsou samozřejmě pro turistu ty, kde ženy nosí překrásné, většinou ručně vyšívané oděvy. Také názvy jsou ovlivněny jejich oděvy. Máme například bílé Hmongy, květinkové Hmongy,  černé Dao…  Pro cizince (tzn i mne) je problém je rozlišit a ještě více když již tradiční oděv nemají. Moji kamarádi Vietnamci je ale rozliší okamžitě 
 
Po zvídavější.
Nevidím za zcela účelné zde přesně rozepisovat podrobnosti. I pro znalého je orientace problematická. 
Ale pro úplnost alespoň něco
 
Celkem 53 etnických menšin, 8 hlavních skupin dělící se podle jazyka
1. Viet – Muong (Chut, Kinh, Muong, Tho)
2. Mon – Khmérové (Ba Na, Brau, Bru Van Kieu, 
Cho Ro, Co, Co Ho, Co Tu, Gie Trieng, Hre, Khang, Khmer, 
Kho Mu, Ma, Mang, M’nong, O Du, Ro Mam, Ta Oi, Xinh Mun, 
Xo Dang, a Xtieng)
 
3. Tay – Thai (Bo Y, Giay, Lao, Lu, Nung, San Chay, Tay, Thai)
4. Tibeto – barmské (Cong, Ha Nhi, La Hu, Lo Lo, Phu La, Si La)
5. Malajsko – polynéští (Cham, Chu Ru, E De, Gia Rai, Ra Glai)
6. Kadai (Co, Lao, La Chi, La Ha, a Pu Peo)
7. Mong – Dao (Dao, H’mong, Pa Then)
8. Han (Hoa, Ngai a San Diu)
Jedenáct menšin má dokonce svoje vlastní písmo:  Tay, Thai, Nung, Hmong, Muong, Cham, Khmer, 
Kohor, Ede, Bahnar a Jarai
 
Viet (Kinh, Vietnamci)  tvoří 85% obyvatelstva. Menšiny 15%.
 
Největší menšiny jsou Tay: 1.9 %; Thai: 1.8 %; Muong: 1.5 %; Khmer:
 1.5 %; Mong 1.2 %; Nung: 1.1 %; ostatní 5.3 % (většinou číňané)