Strýček Ho

Strýček Ho
Můžete si být jistí, že s Vietnamcem si o politice nepopovídáte. Není to tím, že by se báli, ale nemají to rádi. A už vůbec nezkoušejte otevřít téma Ho-Chi-Minh. Pro ně je to náš Masaryk. Pro ně je to někdo daleko větší jako náš Masaryk. Setkáte se s jeho obrázkem v mnoha domácnostech, příbytcích.
Pro ně je to Strýček Ho, osvoboditel.
 
Země která žila dlouhá staletí pod Čínou, potom pod Francouzi, pak pod Japonci, pan zase pod Francouzi. Konečně je porazili ve slavné bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954. V té době se studená válka dostávala na vrchol, Ho-Chi-Minh potřeboval pomoc a nelezl jí v Moskvě. Přišli Američané, kteří se snažili expanzi komunizmu zastavit. Ale Vietnamci nebojovali za komunizmus. Ti bojovali za vlastní zemi. Ti neřešili geopolitické rozdělení světa. Ti chtěli svůj Vietnam. A že by ho měli spolu s Američany, v to nevěřil nikdo.
Vietnamce nezajímá mezinárodní politika. Nechápou jí, dnes veřejně přístupným informacím nevěří.
 
Vietnam je stát s jednou vládnoucí stranou, komunistickou. Samotná země je však veskrze kapitalistická, stejná, jako je dnes Čína. Socializmu máme dnes v Evropě daleko více, jako je ve Vietnamu. Můžeme vidět na ulici reklamu soukromé firmy provozující mobilní telefonní síť a na ní je srp a kladivo, případně obrázek strýčka Ho. Pro nás je to těžko pochopitelný systém. Ten může existovat pouze v Asii, s asijskou mentalitou. Nejsou zavřeni za hranicemi, jako jsme byli my. Cestovat mohou bez omezení. Ale mají problém, že jim vyspělé země nechtějí dát visum. Vietnamců jsou po světě destítky milionů a Vietnam je na ně hrdý. Přístup až na velmi malé vyjímky k informacím, k internetu mají.
 
Strýček Ho je z považován za jednoho z diktátorů dvacátého století, který určitě čisté ruce nemá. Ale západem je ze všech diktátorů nejvíce akceptován. Byl velmi vzdělaný, sám žil asketickým způsobem. A snad mu pomohlo i to, že „včas“ umřel. Kdy pogromy v Jižním Vietnamu po odchodu Američanů byly až po jeho smrti.

Ho Chi Minh   Původně Nguyễn Sinh Cung  1890 - 1969

1887-1954 francouzská kolonie (přerušena japonskou okupací za II světové války) 

1954 rozdělení Vietnamu na sever a jih, prakticky okamžitě napětí mezi severem a jihem 

1964 – 1973 vstup vojsk USA na podporu jihu – Vietnamská válka 

1975 – konec války, sjednocení země pod vedením komunistické strany, původně ze severního Vietnamu 

(následně vojenské konflikty s Rudými Khmery v Kambodže a krátká válka s Čínou

 

Znát před cestou alespoň základy historie Vietnamu, je nejenom slušnost, ale výlet vnímáme zcela jinak, výrazně si z cesty více odneseme. 

 

Není cílem tohoto příspěvku zde ale psát historii, více zde  ale vědět, že osoba HoChiMinha má pro Vietnamce podobný význam, jako pro nás TGM. Je to Otec Osvoboditel. Strýček Ho.

 

Bez ohledu na pohled na koloniální dobu, válku, komunizmus, komunistickou stranu řídící volný trh, na pohled západu nebo východu, .. pro Vietnamce je to strýček Ho, je to Osvoboditel. Uctívaná modla. 

 

Ano, je doba, kdy se ještě nepíše zcela otevřeně historie. Ale oficiální názor ve Vietnamu se vzácně shoduje s názorem za zdmi každého uzavřeného domu.  Nepokoušejte se srovnat Vietnam s naším ČSSR. Kde názor lidí od oficiálních medií se diametrálně lišil. 

Cílem tohoto příspěvku je naznačit, co si většina Vietnamců myslí. A to přes různé odlišnosti myšlení Jihovietnamce, Severovietnamce, horala, člověka z města. Strýček Ho  je nedotknutelná modla. 

 

Můžete si být jistí, že s Vietnamcem si o politice nepopovídáte. Není to tím, že by se báli, ale nemají to rádi. A už vůbec nezkoušejte otevřít téma Ho-Chi-Minh. Setkáte se s jeho obrázkem v mnoha domácnostech, příbytcích.I v jižním Vietnamu.  Kritika jeho osoby neexistuje a také, pokud byste se o to pokusili, byste se se zlou potázali.

 

Země žila dlouhá staletí pod Čínou, potom pod Francouzi, pak pod Japonci, pan zase pod Francouzi. Konečně Francouze  porazili ve slavné bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954. V té době se studená válka dostávala na vrchol, Ho-Chi-Minh potřeboval pomoc a nelezl jí v Moskvě a později i v Pekingu. Přišli Američané, kteří se snažili tehdejší obrovskou expanzi komunizmu zastavit. Pomysleme jaká byla doba. Komunizmus se v tehdejší dogmatické formě šířil do střední Ameriky, jižní Ameriky, severní Afriky, jihovýchodní Asie, na střední východ,  za stálého napětí na korejském poloostrově a kdy nedávná  kubánská krize málem spustila III světovou válku   Bylo nebezpeční, že se na polovině světa utvoří obrovská Severní Korea,.. .. Ale Vietnamci nebojovali za komunizmus. Ti bojovali za vlastní zemi. Ti neřešili geopolitické rozdělení světa. Ti chtěli svůj Vietnam. A že by ho měli spolu s Američany, v to věřil málokdo. Postupně se tento názor rozšířil i do jižního Vietnamu.  (nelze samozřejmě generalizovat a polemizovat by se zde dalo hodně) 

 

Vietnamce nezajímá mezinárodní politika. Nechápou jí, dnes veřejně přístupným informacím nevěří.

Vietnam je stát s jednou vládnoucí stranou, komunistickou. Samotná země je však veskrze kapitalistická, stejná, jako je dnes Čína. Socializmu máme dnes v Evropě daleko více, než je ve Vietnamu. Můžeme vidět na ulici reklamu soukromé firmy provozující mobilní telefonní síť a na ní je srp a kladivo, případně obrázek strýčka Ho. Pro nás je to těžko pochopitelný systém. Ten může existovat pouze v Asii, s asijskou mentalitou. Nejsou zavřeni za hranicemi, jako jsme byli my. Cestovat mohou bez omezení. Ale mají problém, že jim vyspělé země nechtějí dát visum. Vietnamců jsou po světě desítky milionů a Vietnam je na ně hrdý. Až na velmi malé výjimky, k informacím, k internetu, přístup mají. Internet není tak řízen jako v Číně. 

 

Strýček Ho je sice Západem považován za jednoho komunistických vůdců dvacátého století, ale i Západem je ze všech nejvíce akceptován, uznáván a tolerován.  Byl velmi vzdělaný, sám žil asketickým způsobem.  Co se dělo ve Vietnamu krátce po válce, zvlášť na jihu, bylo už po jeho smrti.

Osobně jsem přesvědčen, že on skutečně žil pro svojí zemi a obětoval se jí. Zda to dělal správně, je už na historicích. Na rozdíl od řady jiných velikánů se před ním ukloním. 

 
p.s. 
 

A perlička nakonec. Když jsem se známých Vietnamců ptal, co říkají tomuto článku, tak bez vyjímky odpověděli, nevím, nemám názor, politika mne nezajímá. Neboli tím vlastně potvrdili co píši. 

Když lajknete, potěšíte, že jsem to nevypotil zbytečně