Strýček Ho

Strýček Ho
Můžete si být jistí, že s Vietnamcem si o politice nepopovídáte. Není to tím, že by se báli, ale nemají to rádi. A už vůbec nezkoušejte otevřít téma Ho-Chi-Minh. Pro ně je to náš Masaryk. Pro ně je to někdo daleko větší jako náš Masaryk. Setkáte se s jeho obrázkem v mnoha domácnostech, příbytcích.
Pro ně je to Strýček Ho, osvoboditel.
 
Země která žila dlouhá staletí pod Čínou, potom pod Francouzi, pak pod Japonci, pan zase pod Francouzi. Konečně je porazili ve slavné bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954. V té době se studená válka dostávala na vrchol, Ho-Chi-Minh potřeboval pomoc a nelezl jí v Moskvě. Přišli Američané, kteří se snažili expanzi komunizmu zastavit. Ale Vietnamci nebojovali za komunizmus. Ti bojovali za vlastní zemi. Ti neřešili geopolitické rozdělení světa. Ti chtěli svůj Vietnam. A že by ho měli spolu s Američany, v to nevěřil nikdo.
Vietnamce nezajímá mezinárodní politika. Nechápou jí, dnes veřejně přístupným informacím nevěří.
 
Vietnam je stát s jednou vládnoucí stranou, komunistickou. Samotná země je však veskrze kapitalistická, stejná, jako je dnes Čína. Socializmu máme dnes v Evropě daleko více, jako je ve Vietnamu. Můžeme vidět na ulici reklamu soukromé firmy provozující mobilní telefonní síť a na ní je srp a kladivo, případně obrázek strýčka Ho. Pro nás je to těžko pochopitelný systém. Ten může existovat pouze v Asii, s asijskou mentalitou. Nejsou zavřeni za hranicemi, jako jsme byli my. Cestovat mohou bez omezení. Ale mají problém, že jim vyspělé země nechtějí dát visum. Vietnamců jsou po světě destítky milionů a Vietnam je na ně hrdý. Přístup až na velmi malé vyjímky k informacím, k internetu mají.
 
Strýček Ho je z považován za jednoho z diktátorů dvacátého století, který určitě čisté ruce nemá. Ale západem je ze všech diktátorů nejvíce akceptován. Byl velmi vzdělaný, sám žil asketickým způsobem. A snad mu pomohlo i to, že „včas“ umřel. Kdy pogromy v Jižním Vietnamu po odchodu Američanů byly až po jeho smrti.
Ho Chi Minh., původně Nguyễn Sinh Cung 
 
Můžete si být jistí, že s Vietnamcem si o politice nepopovídáte. Není to tím, že by se báli, ale nemají to rádi. A už vůbec nezkoušejte otevřít téma Ho-Chi-Minh. Pro ně je to náš Masaryk. Pro ně je to někdo daleko větší jako náš Masaryk. Setkáte se s jeho obrázkem v mnoha domácnostech, příbytcích.
Pro ně je to Strýček Ho, osvoboditel.
 
Země která žila dlouhá staletí pod Čínou, potom pod Francouzi, pak pod Japonci, pan zase pod Francouzi. Konečně je porazili ve slavné bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954. V té době se studená válka dostávala na vrchol, Ho-Chi-Minh potřeboval pomoc a nelezl jí v Moskvě. Přišli Američané, kteří se snažili expanzi komunizmu zastavit. Ale Vietnamci nebojovali za komunizmus. Ti bojovali za vlastní zemi. Ti neřešili geopolitické rozdělení světa. Ti chtěli svůj Vietnam. A že by ho měli spolu s Američany, v to nevěřil nikdo.
Vietnamce nezajímá mezinárodní politika. Nechápou jí, dnes veřejně přístupným informacím nevěří.
 
Vietnam je stát s jednou vládnoucí stranou, komunistickou. Samotná země je však veskrze kapitalistická, stejná, jako je dnes Čína. Socializmu máme dnes v Evropě daleko více, jako je ve Vietnamu. Můžeme vidět na ulici reklamu soukromé firmy provozující mobilní telefonní síť a na ní je srp a kladivo, případně obrázek strýčka Ho. Pro nás je to těžko pochopitelný systém. Ten může existovat pouze v Asii, s asijskou mentalitou. Nejsou zavřeni za hranicemi, jako jsme byli my. Cestovat mohou bez omezení. Ale mají problém, že jim vyspělé země nechtějí dát visum. Vietnamců jsou po světě destítky milionů a Vietnam je na ně hrdý. Přístup až na velmi malé vyjímky k informacím, k internetu mají.
 
Strýček Ho je z považován za jednoho z diktátorů dvacátého století, který určitě čisté ruce nemá. Ale západem je ze všech diktátorů nejvíce akceptován. Byl velmi vzdělaný, sám žil asketickým způsobem. A snad mu pomohlo i to, že „včas“ umřel. Kdy pogromy v Jižním Vietnamu po odchodu Američanů byly až po jeho smrti.