Švýcarsko ve Vietnamu - La Crémaillère
Švýcarsko ve Vietnamu. Crémaillère.
DaLat, městečko severně od Saigonu ve střední vrchovině bylo v minulosti výletním místem Francouzů, podobně jako Sapa na severu. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla zahájena rozsáhlá výstavba železničních tratí ve Vietnamu, jejíž základem měla být severojižní trať mezi Hanojí a Saigonem. A na tu navazovala z města Tháp Chàm trať vinoucí se hornatou krajinou vzhůru do horského městečka DaLat. Na této cestě však parní lokomotivy musely zdolat velká převýšení a proto trať byla navržena jako zubačka.
Na stavbě se podíleli švýcarští inženýři, kteří s takovými tratěmi měli největší zkušenosti. Celá trať ale není jako zubačka, pouze na úseku ze Sông Pha to Eo Gio v délce asi 10 km, kde trať překonává velké převýšení se stoupáním 120‰.
Stavba byla zahájena v roce 1903 a byla rozdělena do dvou úseků. První část této úzkorozchodné tratě (má rozchod pouze 1000 mm jako všechny tratě ve Vietnamu) v délce 41 km z Tháp Chàm do Sông Pha byla otevřena v roce 1919, druhá část dlouhá 43 km ze Song Pha do Da Latu byla otevřena v roce 1932.
Historicky se tato železnice nazývala Crémaillère, jak se francouzsky říká zubačce. Vietnamský název ani neměla. Celkově vietnamština převzala z francouzštiny spoustu technických slov. Například většina součástí jízdního kola má francouzský původ.
Jenomže doba, kdy si Francouzi užívali v překrásné oblasti DaLatu skončila, začala válka a v té se železnice staly prvním terčem sabotážních akcí. Přestože tato trať neměla žádný strategický význam, stala se terčem Vietkongu.
Po skončení války byla jako první obnovována severojižní trať, a protože železnice do Dalatu nepatřila k důležitým, dílo devastace bylo dokonáno rozebráním tratě a jejich části, které byly včetně lokomotiv použity pro obnovu severojižní tratě.
Na obnovu této tratě se objevily myšlenky až s rozvojem turizmu a tak byl obnoven relativně zachovaný úsek mezi DaLatem a vesnicí Trại Mát, který je využíván od roku 2020 jako turistická atrakce.
Možná, aby název nepřipomínal dobu francouzských kolonizátorů, tato trať dnes nese anglický název Dalat Plateau Rail Road a sympatický a libozvučný název Crémaillère je zapomenut.
Stavba trati hornatým terénem s několika tunely byla mimořádně náročná a proto trvala tak dlouho. Stanice v Da Lat, postavená v roce 1938, byla navržena ve stylu Art Deco francouzskými architekty Moncetem a Reveronem, Charakteristické jsou její tři špičaté střechy.
Tyto tři štíty údajně představují tři vrcholy ikonické hory Dalat Lang Biang pro něž byla vzorem stanice v Normandii Trouville-Deauville. Unikátní design stanice se střechami, klenutým stropem a okny z barevného skla si ji v roce 2001 vysloužil uznání jako národní historická památka. Několik stanic na trati má podobný design jako Stanice Da Lat.
Pro tuto trať dovážel Francouzi lokomotivy ze ˇ3výcarska a Německa, přičemž první byly švýcarské HG 4/4,
V současné době se pracuje na projektu obnovy tratě, která bude mít 15 -17 stanic a dva ozubené úseky v nejvyšším stoupání a měla by být postavena bez zásadních odchylek od původní tratě. Je uvažováno, že vedle dielektrických lokomotiv, aby se používaly i historické parní lokomotivy
DaLat, městečko severně od Saigonu ve střední vrchovině bylo v minulosti výletním místem Francouzů, podobně jako Sapa na severu. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla ve Vietnamu zahájena rozsáhlá výstavba železničních tratí, jejíž základem měla být severojižní trať mezi Hanojí a Saigonem. Na tu navazovala z města Tháp Chàm trať vinoucí se hornatou krajinou vzhůru do horského městečka DaLat. Na této cestě však parní lokomotivy musely zdolat velká převýšení a proto byla trať navržena jako zubačka.
"Je pátek, třináctého, roku 1938 a neovladatelný vlak tažený lokomotivou SLM H4G č 708 se právě zřítil po ozubené trati. Vůz 4 třídy byl rozdrcen a nechal pod sebou 15 mrtvých a 20 zraněných. Vytahuji fotoaparát a snažím se pořídit několik snímků. V tom se ke mne vrhá evropský dozorce s bičem a rve mne z ruky fotoaparát a z něj film..." Z historie první a poslední vietnamské zubačky.
Na stavbě se podíleli švýcarští inženýři, kteří s takovými tratěmi měli největší zkušenosti. Jako zubačka však není vedena trať celá, pouze dva úseky ze Sông Pha do Eo Gio v celkové délce asi 12 km a jeden dlouhý asi 3 km u Đa Thọ, kde trať překonává velké převýšení se stoupáním 120‰.
Stavba byla zahájena v roce 1903 a byla rozdělena do dvou úseků. První část této úzkorozchodné tratě (má rozchod pouze 1000 mm jako všechny tratě ve Vietnamu) v délce 41 km z Tháp Chàm do Sông Pha byla otevřena v roce 1919, a vede většinou po rovině. Druhá část tratě ze Song Pha do Da Latu se již vine do strmých hor skalami a tunely, přes rokle po mostech a je dlouhá 43 km. Tento úsek byl otevřen v roce 1932. Užší rozchod sice snižuje náklady na stavbu tratě, ale také její bezpečnost. Nižší bezpečnost zapříčinilo i použití lehčích a tudíž slabších kolejnic.
Historicky se tato železnice nazývala La Crémaillère, jak se francouzsky říká zubačce. Vietnamský název ani neměla. Celkově vietnamština převzala z francouzštiny spoustu technických slov. Například většina součástí jízdního kola má francouzský původ.
Jenomže doba, kdy si Francouzi užívali v překrásné oblasti DaLatu, skončila. Začala válka a v té se železnice staly prvním terčem sabotážních akcí. Přestože tato trať neměla žádný strategický význam, stala se terčem Vietkongu.
Po skončení války byla jako první obnovována severojižní trať, a protože železnice do DaLatu nepatřila k důležitým, dílo devastace bylo dokonáno rozebráním tratě a jejích části, které byly spolu s lokomotivami použity pro obnovu severojižní tratě. Druhým důvodem bylo, že trať byla od počátku velmi nebezpečná a při znovuuvedení do provozu by vyžadovala velmi nákladnou přestavbu.
Snad aby název nepřipomínal dobu francouzských kolonizátorů, tato trať dnes nese anglický název Dalat Plateau Rail Road a sympatický a libozvučný název Crémaillère je zapomenut.
Zajímavosti:
Stavba trati hornatým terénem s několika tunely byla mimořádně náročná, a proto trvala tak dlouho. Stanice v Da Lat, postavená v roce 1938, byla navržena ve stylu Art Deco francouzskými architekty Moncetem a Reveronem, Charakteristické jsou její tři špičaté střechy.
Tyto tři štíty údajně představují tři vrcholy ikonické hory Dalat Lang Biang pro něž byla vzorem stanice v Normandii Trouville-Deauville. Unikátní design stanice se střechami, klenutým stropem a okny z barevného skla jí v roce 2001 vysloužil uznání jako národní historická památka. Několik stanic na trati má podobný design jako Stanice Da Lat.
Francouzi pro trať dováželi lokomotivy ze Švýcarska a Německa, přičemž první byly švýcarské HG 4/4.
V současné době se pracuje na projektu obnovy tratě, která bude mít 15 -17 stanic a dva ozubené úseky v nejvyšším stoupání a měla by být postavena bez zásadních odchylek od původní tratě. Je uvažováno, že vedle dielektrických lokomotiv by se používaly i historické parní lokomotivy.
