Vietnam je země, kde fungují dodnes desítky království

Vietnam je země, kde fungují dodnes desítky království
Vietnam je známý svými „královstvími. Soustředěnou výrobou, produktem, v jenom místě. Už jsem narazil na kokosové království, království kávy, ananasů, cukrové třtiny, keramické, kamenické, sochařské, okurkové, skořicové království, království dýh, pohřebních uren,…

Nemyslím ovšem královské paláce, ale království v přeneseném slova smyslu. 

Nedávno jsem v mém článku popisoval, proč fungují u nás tak dobře vietnamské večerky s tím, že to není vždy proto, že by byli Vietnamci pilní jako včeličky.

 

Jedním ze základních vlivů na chování Vietnamců je totiž jejich velmi malá kreativita. To neplatí jenom pro Vietnamce, to platí obecně v Asii. Samozřejmě z tak obrovské země jako je Čína, z velmi vyvinutého Japonska, Koreje, … přichází spousta nápadů, ale v poměru obyvatel ve srovnání s Evropou nebo Spojenými státy je toto číslo velmi malé.

Tato asijská vlastnost je ale velmi dobře viditelná a seznámí se s ní každý turista, kdo vytáhne paty z měst, kdo projede kousek Vietnamu.

 

Čím je tato vlastnost viditelná?

Jak projíždíte Vietnam, najednou vás překvapí všude podél silnice se sušící dřevo, dýhy. Pak všude okolo vidíte kameníky vytesávající Buddhy, najednou vidíte u silnice desítky prodavačů s ananasy, jinde s pomeranči,.. a zase s melouny..

Tyto oblasti jsem začal nazývat královstvími. I když některá „království se tak už nazývají dokonce oficiálně, v deltě je to například  kokosové království a  v DakLak  království kávy.

 

Při mých cestách jsem osobně poznal a navštívil tato království: 

Kokosové království

Království kávy 

Království dýh

Keramické království

Kamenické království

Sochařské království

Okurkové království

Skořicové království

Království ananasů

Království cukrové třtiny

Království pohřebních uren

Pomerančové království

Království jídelních hůlek

Království čaje

Ananasové království

Království kovářů vyrábějící nože

Království řezbářů

Česnekové království

Království pepře

Království krevetích farem

Království tkadlen

Kaučukové království

Banánové království 

Království dračího ovoce

 

Skoro neuvěřitelné, ale projížděl jsem i královstvím hřbitovů. Zde to bude mít ale jinou příčinu. 

Jsem přesvědčený, že tento seznam zdaleka není celý. Jsou zde pouze ta království, která jsem sám navštívil.

Samozřejmě i my se setkáváme s určitými oblastmi. V místech, kde je dobrá hlína na keramiku, tam vyrostlo logicky hodně keramických dílen. Stejně oblasti, kde jsou dobré podmínky třeba na pěstování čaje, vinné révy, .. To zde ale není jediný důvod. 

 

Vietnam není Evropa.

 

Proč tomu tak je? 

Vietnamci se opičí. Vidí úspěšného souseda, tak se snaží být také úspěšnými. Moc neřeší, že by bylo dobré si vymyslet něco jiného, aby konkurence nebyla tak velká. A dále má vliv jejich spokojenost se životem a celková malá rozvinutost země. Lidé dělají totéž, co dělali jejich rodiče, prarodiče, jsou spokojení, nesnaží se zlikvidovat souseda konkurenta. Chtějí se mít dobře, ale neženou se za více a více, …jako my.  Mimochodem všimli jste si, že třeba firmy u nás se umí jenom zvětšovat a případně zkrachovat? Neumí se zmenšovat.

 

Tato vlastnost Vietnamců  se projevuje i na trzích. 

Viděl jsem stát vedle sebe asi 5 žen, každá měla na jízdním kole koš plný melounů a tyto prodávaly. Stály vedle sebe, usmívali se, bavily. A když jde někdo koupit meloun, prostě si náhodně nějakou z žen vybere, nebo jde rovnou ke svojí známé a u té nakoupí. Nepodbízejí se, nehádají se. Samozřejmě toto neplatí všude, ale to, že to vůbec existuje, říká mnohé.

 

A co vám doručují na cestách?

Až budete projíždět nějakým královstvím, zastavte. Jenom se nedívejte, ale projděte vesnici. Vietnamci jsou přívětiví, zvlášť v neturistických oblastech. Prohlédněte si, jak se třeba vyrábějí keramické nádoby, jídelní hůlky.   

Spousta turistů dělá totiž velkou chybu, že se pouze zpovzdálí dívá

Je to i dáno zase naší mentalitou. My žijeme často desítky let na jednom místě a neviděli jsme sousedův dům zevnitř.  Ve Vietnamu, samozřejmě s dodržováním určitých společenských zásad, můžete nakouknout do dílen i  příbytků. 

 

Mimochodem to je velký problém levného cestování baťůžkáře. Jede obvykle místním autobusem od města k městu a nemůže zastavit. Vystoupit. Proto doporučuji si pronajmout mopedy nebo auto, nebo alespoň dojet do městečka a vyrazit do okolí. Samozřejmě nejlépe s Vietnamcem.

 

Mnoho návštěvníků se vyhloubá, jak „je vyšel Vietnam levně“ levně. Nemusí to být vždy výhra. 

Hlavní účel je co nejvíce poznat, dozvědět se, zažít

 

Pokud se vám článek líbil, klidně klikněte, sdílejte, potěšíte a budu vědět, že to alespoň někoho zajímá.  

(A nejemom zda Drahoš nebo Zeman)