Proč Vietnamci neznají světové strany. Proč Vietnamci neznají mapy.

Proč Vietnamci neznají světové strany.  Proč Vietnamci neznají mapy.

Vietnamci neznají světové strany

V úvodu, než mě někteří napadnou, toto se týká většiny „normálního“ obyvatelstva, žijící ve Vietnamu, která necestuje, která žije běžným životem. 

Původně jsem toto moje zjištění přičítal nedostatečné vzdělanosti. Ale jednou, při jízdě na kole českou krajinou v horkém létě, mně to docvaklo. Jak jasné a jednoduché. 

Nejprve je nutné  zdůraznit, že v minulosti světové strany vesničanům nesloužily k orientaci. K tomu byly různé geografické body, hory, řeky, rokle, kostel … Lidé se příliš nevzdalovali od svého rodného místa. 

 

Světové strany se vždy odvozovaly od polohy slunce. A pro Evropany byla vždy důležitá poloha slunce.  Podle slunce si stavěli svoje domy, podle slunce sázeli plodiny na svazích. A slunce bylo, je, a vždy bude na jihu. Evropan proto vždy věděl, kde je jih. 

Ve Vietnamu je ale situace zcela jiná, předně tam slunce není vždy na jihu. Vietnam je totiž již pod obratníkem. Navíc ve Vietnamu je velmi vysoká vlhkost, tzn. slunce je prakticky vždy pod mrakem. Neboli Vietnamce poloha slunce nezajímá, neví, kde je, a tudíž mu schází hlavní orientační bod pro určení světových stran.

A z neznalosti světových stran je neznalost map už odvozená. Základem mapy jsou světové strany, směry. 

Vietnamec zná dva svoje cíle, orientační body, města, vesnice. Ví, jak se k nim dostat, kudy. Ale neví, zda je to na jih, sever, západ,… 

 

Vietnamci mapy neznají. A to téměř absolutně. 

Vytáčí mne vždy do  nepříčetnosti, když se obrátím ve Vietnamu (Kambodži, Laosu, Filipínách, téměř jedno kde v Asii)  na někoho s prosbou, aby mne ukázal na mapě, kde jsem, kudy kam  jít, jet,...)

Na dotaz, kde jsem, vysloví název místa kde jsem. Jsem přece TADY. A kam že to chcete?  Do XY ?,... no to přece tudy, pak zahnete támhle, půjdete rovně a ještě zahnete a jste TAM. 

Na co mapu? Proč chcete vědět na mapě, KDE jste. Jste přece TADY.

Nemáte šanci, aby vám někdo poradil na mapě kudy kam. Jestliže přece jenom trváte na tom, aby vám ukázal místo na mapě kde jste, začne mapu z levého horního rohu postupně číst a snaží se najít místo podle TEXTU, nikoli podle OBRÁZKU, podle mapy. A vy můžete vyletět z kůže, protože víte, kde přibližně jste a kde nemůžete být. My, když dostaneme mapu Prahy v japonštině, tak nemáme problém se v ní orientovat. Asiat ne.

Dokresluje to velice dobře jeden příběh, kdy jsme z Hanoje vyrazili do jedné vesničky, kde měla být zajímavá keramická výroba. Průvodkyně přesně věděla, jaký autobus, jak je to daleko, kudy, ale neměla potuchy, zda je to na sever, jih západ nebo východ.  A druhý den to dokonala tím, že jsme jeli na jiný výlet a já zjistil, že cíl je blízko  vesničky z předchozího dne.  Proč jsme výlety nepojili? Průvodkyně netušila, že tato místa jsou tak blízko.

Dokonce většina obyvatel Hanoje nenajde na mapě města, kde bydlí.

Mapy neznají řidiči, mapy neznají taxikáři. Platí to i pro Vietnamce se středoškolským vzděláním. 

Řekněte mu jméno okolní vesnice a on vám spolehlivě ukáže cestu. Ale ne vesnice, města vzdálenějšího a už vůbec ne na mapě.

 

GPS

S GPS ale problémy nekončí. Ano, mají smartphony, GPS používají. Ale výhradně tak, že název místa napíší do mobilu a ten jim místo ukáže.

Ale běda, když má více míst stejný název.  Mně se stalo, že jsem se v deltě Mekongu ptal, kde je místní plovoucí trh. Paní vytála telefon a napsala název a velmi rychle mi ukázala místo vzdálené asi 80 km daleko na severu od Saigonu v horách. A byla schopná se hádat, že to tam je. 

Nikdy vám Vietnamec neřekne, jedu na sever, jih…. ale výhradně a jenom jedu tam a tam. 

 

Pokud se vám příspěvek líbil, klikměte na Like nebo Share. Alespoň budu vědět, že to vůbec někdo četl a to potěší. 

 
Proč Vietnamci neznají světové strany.  Proč Vietnamci neznají mapy.  
 
V úvodu, než mně někteří napadnou, toto se týká většiny „normálního“ obyvatelstva, žijící ve Vietnamu, která necestuje, která žije běžným životem. 
 
Původně jsem toto moje zjištění přičítal nedostatečné vzdělanosti. Ale jednou, při jízdě na kole českou krajinou v horkém létě, mně to docvaklo. Jak jasné a jednoduché. 
 
V minulosti světové strany vesničanům nesloužily k orientaci. K tomu byly různé geografické body, hory, řeky, rokle, kostel … Lidé se příliš nevzdalovali od svého rodného místa. 
 
Světové strany se vždy odvozovaly od polohy slunce. A pro Evropana byla vždy důležitá poloha slunce.  Podle slunce stavěl svůj dům, podle slunce sázel plodiny na svazích. A slunce bylo, je, a vždy bude na jihu. Evropan proto vždy věděl kde je jih. 
 
Ve Vietnamu je ale situace zcela jiná, předně tam slunce není vždy na jihu. Vietnam je totiž již pod obratníkem. Navíc ve Vietnamu je velmi vysoká vlhkost, tzn. slunce je prakticky vždy pod mrakem. Neboli Vietnamce poloha slunce nezajímá, neví, kde je, a tudíž mu schází hlavní orientační bod pro určení světových stran.
 
 
A z neznalosti světových stran je neznalost map už odvozená. Základem mapy jsou světové strany, směry. 
Vietnamec zná dva svoje cíle, orientační body, města, vesnice. Ví, jak se k nim dostat, kudy. Ale neví, zda je to na jih, sever, západ,… 
 
 
Vytáčí mne vždy do  nepříčetnosti, když se obrátím ve Vietnamu (Kambodži, Laosu, Filipínách, téměř jedno kde v Asii)  na někoho s prosbou, aby mne ukázal na mapě, kde jsem, kudy kam  jít, jet,...)
Na dotaz, kde jsem, vysloví název místa kde jsem. Jsem přece TADY. A kam že to chcete?  Do XY ?,... no to přece tudy, pak zahnete támhle, půjdete rovně a ještě zahnete a jste TAM. 
Na co mapu? Proč chcete vědět na mapě, KDE jste, když jste přece TADY.
 
Vietnamci mapy neznají. A to téměř absolutně. 
 Nemáte šanci, aby vám někdo poradil na mapě kudy kam. Jestliže přece jenom trváte na tom, aby vám ukázal místo na mapě kde jste, začne mapu z levého horního rohu postupně číst a snaží se najít místo podle TEXTU, nikoli podle OBRÁZKU, podle mapy. A vy můžete vyletět z kůže, protože víte, kde přibližně jste a kde nemůžete být. My, když dostaneme mapu Prahy v japonštině, tak nemáme problém se v ní orientovat. Asiat ne.
 Dokresluje to velice dobře jeden příběh, kdy jsme z Hanoje vyrazili do jedné vesničky, kde měla být zajímavá keramická výroba. Průvodkyně přesně věděla, jaký autobus, jak je to daleko, kudy, ale neměla potuchy, zda je to na sever, jih západ nebo východ.  A druhý den to dokonala tím, že jsme jeli na jiný výlet a já zjistil, že cíl je blízko  vesničky z předchozího dne.  Proč jsem návštěvu nepojili? Průvodkyně netušila, že tato místa jsou tak blízko.
 
Dokonce většina obyvatel Hanoje nenajde na mapě města, kde bydlí.
 
Mapy neznají řidiči, mapy neznají taxikáři. Platí to i pro Vietnamce se středoškolským vzděláním. 
Řekněte mu jméno okolní vesnice a on vám spolehlivě ukáže cestu. Ale ne vesnice, města vzdálenějšího a už vůbec ne na mapě.
 
  
GPS
 
S GPS ale problémy nekončí. Ano, mají smartphony, GPS používají. Ale výhradně tak, že název místa napíší do mobilu a ten jim místo ukáže.
 
Ale běda, když má více míst stejný název.  Mně se stalo, že jsem se v deltě Mekongu ptal, kde je místní plovoucí trh. Paní vytála telefon a napsala název a velmi rychle mi ukázala místo vzdálené asi 80 km daleko na severu od Saigonu v horách. A byla schopná se hádat, že to tam je. 
 
Nikdy vám Vietnamce neřekne, jedu na sever, jih…. ale výhradně a jenom jedu tam a tam. 
 
 
My se Itálii, Španělsku, Turecku... kdekoliv, kde neznáme místní jazyk, vždy s mapou nějak domluvíme. Ne ale v Asii.
Vyjímky existují, ale je jich skutečně málo.
Pokud se vám příspěvek líbil, klikměte na Facebook nebo share.