16 den Soc Trang 

Město je  vyhlášené podzimními oslavami závodů dračích lodí. Byl ale květen, takže nás tento zážitek minul. 

Zde je ale spousta pagod a chrámů, celkově na jihu je chrámů a pagod řádově více než na severu.  Někdy už mne nechávají i klidným připadá mi to jako kostely. Vše je stejné.  Zde, jako v celé této oblasti, má většina pagod khmerský charakter. Ale nějaké jsme si přece jenom nemohli nechat ujít 

První pagodu, kterou jsme navštívili, byla pagoda  Đất Sét. Z ulice skoro nebyla vidět. Pagoda je známá tím, že je v ní spousta soch zvířat zhotovených z jílu a krásně vymalovaných. Proto se jich nelze dotýkat, jsou křehká. Lidé se modlí u tří obrovských svící, ke kterým se váže historie,  ale nepochopil jsem jí. Druhá zastávka byla u pagody, Wat Pătum Wôngsa Som Rông. Nejen, že jsem o ní nic nevěděl, ale nečetl jsem ani doporučení na internetu. A jak už jsme zvyklý, právě místa, která nejsou doporučena, jsou nejlepší. Na místě jsme zjistili, že je to obrovský komplex, obrovská khmerská pagoda. Opravuje se a přistavuje část, kde bude během tří let ležící Buddha 63 m dlouhý a 22,5 m vysoký. Myslím, že největší ve Vietnamu.  Všude jsem viděli drátěné kostry na nové Buddhy, obrovskou kostra na hlavu, na ruku,… Pak se kamarád dal do řeči s jedním  starším pánem, prý buddhistickým učitelem. Vzal nás do prvního patra pagody, kde probíhala zrovna výuka mladých mnichů. Mniši měli zrovna matematiku. Měli jsme i možnost nahlédnout do jejich jednoduchých příbytků. Byla to velmi hezká návštěva, následovníkům velmi doporučuji.

Poslední pagoda, kterou jsme navštívili,  byla  pagoda Chùa Dơi. O této se již na internetu píše a proto zde byli turisté. Samozřejmě ne cizinci. Samotní pagoda proti předchozí byla malá chaloupka, ale zajímavá byla tím, že zde na okolních stromech sídlí spousta obrovských netopýrů. Prý zde jsou i hroby prasat, ale nezjistili jsme, zda okolní hroby jsou skutečně tyto.  Chtěli jsem ještě ke keramické pagodě ale to už jsme  nenašli sílu.  Zde by se v pagodách a chrámech daly trávit dni.  Odpoledne jsem odjeli do Tran De, městečka u remene Mekongu odkud odplouvají lodě do Con Dao.

Večerní hlad, jako ostatně téměř každý den, zaháníme vynikajícími velkými škeblemi, které byly jako malé pánvičky na grilu s tamarinovou omáčkou. Mňam. 

17 den. Plavba na Con Dao

Ráno jsme si udělali výlet po okolí  Tran De a po poledni vyrazili na plavbu  rychlou lodí na ostrov Con Dao. Samozřejmě i s naším  skútrem. Bylo  obdivuhodné vidět, jak dopravují skútr na příď po boku lodě bez zábradlí. Jsou to eskamotéři. Při plavbě se mi podařilo se dostat krátce i na kapitánský můstek, obvykle jsou dost nevrlí.  Dokonce kapitán uměl trošku anglicky, což zde je velká výjimka. Bylo to zajímavé. 

Ze začátku jsme na ostrově zažili trochu zklamání. Projeli jsme silnice na ostrově až k letišti. Tam jsme narazili na krásné pláže, ale extrémně drahé resorty, až  5000 kč  za noc, výhradně pro ruskou mafii.  Nakonec jsme skončili v malém resortu těsně před městečkem. Je to i místo, které doporučuji ostatním. Ještě levnější ubytování je ve městě, ale pak je nutné chodit daleko k vodě.  Ve městě je dobrý trh a dobré restaurace a jídelny. Sám ostrov není ideální na koupání, na to je Phu  Quoc, ale je vynikající na potápění. 

18 den Con Dao

Den trávíme odpočinkem, hlavně koupáním. Přes počáteční rozpoložení se mi na ostrově začalo líbit.  Po snídani jsme se jeli podívat od národního parku, který se rozléhá na většině plochy ostrova. Jsou zde vidět výjimečně opice, ale jinak je to normální prales, džungle. Pro toho, kdo nikdy džungli neviděl, to je zajímavé. Není to tropický prales, tzn žádné pijavice, je to příjemná procházka po upravených cestičkách. 

Odpoledne jsme se byli podívat na místní vojenský hřbitov, hlavně k hrobu dívky Võ Thị Sáu.  Je zde velmi uctívána jako národní hrdina,  jako „nevinná oběť“ francouzské zvůle, popravené v roce 1952 v jejím věku 19ti let.  Je zvykem její hrob navštěvovat o půlnoci:  Jako mladá holka bojovala s partyzány, už jako 12ti letá dívka hodila mezi Francouze granát. 

Na trhu jsme povečeřeli  mořské řasy a  zakončili vynikající džusem rozmixovaným ovocem a  kávou. Krásný odpočinkový den.  Zaujala nás také reklamní tabule na jednom hotýlku. „Majitel mluví česky“.

19 den Plavba zpět z ostrova

Po raní koupeli jsme ještě navštívili věznici.  Je zde potřebovat vždy uvažovat, že historii píší vítězové. Jak doba koloniální tak následná válka určitě nebyla korektní. 

Večer se vydáváme do přístavu na plavbu lodí přes noc. Byl to jeden z mých nejsilnějších zážitků ve Vietnamu. Naštěstí se nám podařilo si zarezervovat lůžka, lehátka. Při koupi lístku jsme měli trochu problém, protože na nás chtěli vidět modrou kartu. Nakonec se to podařilo problém vyřešit jejím posláním na mobil. 

Při naloďování se mne vybavil film Titanik. Na nábřeží byla spousta pokřiku, nakládání zavazadel, tlačenice. Konečně se nám podařilo  naložit skútr a odebrali jsme se na loď. Protože zvenku vypadala loď docela obstojně, očekával jsme jí podobnou zevnitř. To jsem se ale hodně zmýlil. Očekával jsem totiž kajuty po dvou, maximálně po čtyřech. Ano,  na lodi byly kajuty, ale jenom tři. Jedna asi pro  60 lidí a dvě po čtyřiceti. Do té naší se lezlo dírou do hloubi lodi, pod čáru ponoru, která byla  samozřejmě bez okem. Tam byly uzoučké palandy, přítmí a u stropu větráky.  Kdo trpí klaustrofobií, tomu bych plavbu v této kajutě určitě nedoporučil.  Vedle úspěšných majitelů lehátek  na lodi byla ještě spousta  dalších pasažérů. Někteří si rozložili na zemi rohož, jiní uvazovali hamaky kde se dá. Třeba i z boku vaší palandy.  V noci naštěstí nebyly vlny, protože jak znám vietnamce z autobusů, ti blijí, kde se dá. Na palubě se se hojně popíjelo, obrovský ruch, opět mi to připomnělo zábavu na Titaniku ve 3 třídě. Takže když opilci slézali v noci do kajuty, bylo to drsné. Jeden dokonce v naší kajutě vykonal potřebu v koutě. Naštěstí jenom malou,..   No záchody na lodi byly docela síla. 

20 den Vung Tau

Skoro o 13ti hodinách plavby jsme byli na místě, ve Vung Tau. Sny o Titaniku se naštěstí nevyplnily.  Zajeli jsme ještě na špičku poloostrova, prý zde vaří nějakou místní specialitu. Skutečně to tak bylo, vynikají placičky s krevetami a buchtičky. Skutečně pečené, s „horním“ ohřevem, kde nad buchtičkami byl malý oheň se slupek kokosových ořechů. Stojí to za návštěvu. Tyto restaurace jsou těsně před kopcem na výběžku poloostrova..

Ve Vung Tau jsme  se nezdržovali, i když je to zajímavé město. Znám ho ale z mých minulých cest. Pak jsme pokračovali na sever. Ale začalo smrtelné horko byli jsme po plavbě docela unavení, tak jsme se cestou zastavili v malém hotýlku v místě zvaného Ho Tram.  Hotýlek byl přímo na pláži vedle trhu u pláže. Byl ošklivý a drahý. Stál skoro 800 Kč 

Zajímavostí ale je, že zde bylo spousta hezkých restaurací, i přímo možnost koupit seafood na pláži. Později jsem zjistili, že se sem na víkend sjíždí boháči ze Saigonu. Přijelo spousta bouráků a výletníci si užívali v restauracích. 

21 den Ho Tram

Po náročných dnech, kdy se na cestě posledních 20 dní jsme byli na jednom místě nejdéle dvě noci,  jsme si vzali den volna. Koupeme se, jíme pochutiny na pláži, užíváme si. Navštívili jsem akorát  malou plantáž dračího ovoce 

22 den Cesta na sever, horké prameny

Po jednodenním odpočinku se vydáváme na další cestu podle pobřeží na sever. Zde je možné se vyhnout hlavní silnici, vybíráme si pokud to jde, pobřežní cestu. 

Cestou jsme se zastavili v horkých pramenech Binh Chau. Je to velmi hezké místo, obrovské, platíme vstupné bez koupání 100,-- Kč. Byla to docela chyba, měli jsme sem přijet včera večer. Dalo by se zde přespat, ubytování je zde dost. Protože koupat se v horké vodě v horku přes den nějak nejde. Nám šlo ale spíše se sem jenom podívat. Cílem naší cesty je nejenom si užívat, ale hlavně poznat Vietnam. Případným návštěvníkům toto místo doporučuji. Voda je ze v rybníčkách okolo 60 stupňů, ve koupacích skořápkách, nádržích 80 °C. Docela dobré na uvaření zadku. 

Pak jsme pokračovali v cestě, v  LaGio jsem minuli obrovskou pagodu. A za  Hiep Tri začalo obrovské království dračího ovoce. Nekonečné plantáže. Jsou to vlastně obrovské kaktusy a ovoce je na koncích listů jako červené koule. Cestou jsem jich několik koupili. Obvykle toto ovoce považuji jako vodu bez chuti, ale zde bylo skutečně výtečné.  Za 10.000 VND kilo bílých, za 25 červených. Kilo, to jsou asi tři kusy.  Pak jsme ještě projížděli okolo solných lání. 

Naším cílem je MuNe,  ale asi 50 km před MuiNe se zastavujeme v resortu blízko Thuan Minh. Zajímavostí je, že majitelem resortu je Čech.  Resort  prakticky prázdný,  je zde ale bazén, pláž hezká,  ubytování dobré a to za 800. Na poměry na pobřeží je to je standardní cena dobrá cena.  Zde jsou ceny v každém případně nižší jako u Vung Tau. Zde na celé cestě je vlastně resort na resortu. A neviděli jsme zde ruské nápisy, není to ruská oblast.,

Konečně na této cestě zažíváme skutečnou dovolenou. K večeru jedeme na mopedu zpět asi 9 km na mys Ke Ga, kde je starý maják z devatenáctého století. Zde jsme si dali na trhu vynikající večeři, na mističkách grilované malé chuťovky. Zde na jihu je celkově takové množství místních specialit, že ztrácíme přehled.

Pokračování