Suvenýr z Vietnamu, to je hlavně příběh. Hmongský nůž.

Suvenýr z Vietnamu, to je hlavně příběh
Jednou jsem cestoval na motorce z MuCangChai směrem k NghiaLo a přepadl mě liják. Našel jsem přístřeší v jednou hmongském domě, kde zrovna kojila maminka děťátko a vedle ní dva muži vyráběli hmongské dýky. V neuvěřitelně primitivních podmínkách vyráběli skutečné skvosty. I když jsem měl již takovou dýku doma z minulých cest, neodolal jsem a dýku od něj koupil. A dnes, když se na tuto dýku dívám u mne doma, vidím před sebou tuto chýši do které bušila průtrž mračen, ve které žena v koutě kojila dítě a vedle ní její muž koval dýky. 
Hmongská dýka, nůž, mačeta, hmongsky riam hmoob, zkráceně riam, je známá také jako ptačí nůž díky svému tvaru připomínající ptačí ocas, je nedílnou součástí každého Hmonga. Nevyrazí z domu, aniž by neměl u pasu dýku. Myslím samozřejmě původní obyvate žijící tradičním životem. 
Hmongové nemají mnoho nožů jako my, ale pouze tuto jednu dýku a mají jí na vše.   Použijí jí jako mačetu na sekání bambusu, na krouhání banánových stvolů pro prasata, na zabíjení a kuchání prasete, ale i na řezání bambusových výhonků nebo zázvoru. Prostě na vše. 
Ale tato dýka má i svůj spirituální účel. Pokud si jí dá Hmong pod sebe na noc, zažene všechny noční můry a „funguje“ také proti bolení hlavy. A položená u vchodu zabrání vstupu zlým duchům. 
Hmongské dýky jsou poměrně nový „vynález“, jejich výrobu totiž podpořila válka. Nejprve se vyráběly z částí bomb, pancíře tanků, kolejnic. Dnes se v absolutní většině vyrábí z listových per nákladních automobilů. Pružinová ocel je na výrobu nožů ideální a používá se dodnes napříč celým světem.
Ale jak již bylo uvedeno v úvodu, zarazí nás podmínky v jakých jsou Hmongové schopni tyto krásné dýky vyrobit. Bez velké kovářské výhně, bez kovářského bucharu, bez velké kovadliny. Ano, určitou techniku používají, úhlovými bruskami vyříznou základní tvar a obrousí, ale to je vše. Ale i bez rukavic, bez brýlí, na nohou nic nebo plastové pantofle.
Nejprve pero popustí ve výhni z dřevěného uhlí, vyrovnají do roviny a tvar nože vyříznou bruskou. Pak nůž brousí a kovají. Po základním nabroušení nůž zakalí. To je velmi zajímavý proces, K tomu totiž nepoužívají olej ale vodu. Také rozžhavené nože zapichují do banánových stvolů, které obsahují velké množství vody a tím je zakalí. A nakonec hodiny a hodiny brousí nože ručně na kamenech. 
Nože zasazují do dřevěných rukojetí z tvrdého dřeva a nakonec zpevní mosaznými pásky. 
Protože nože nosí stále při sobě, je jejich součástí pouzdro, toulec. Ten je zhotovují také ze dřeva, ze dvou částí spolu lepených a svázaných nebo také zpevněných mosaznými pásky jako rukojeť. 
Tvar hmongské dýky není vždy stejný a liší se regionem.
K pasu se pouzdra s nožem přivazují typickým textilním vyšívaným hmongským páskem.
 
Kde dýku koupit? 
Nejlépe na trhu v malých městečkách obklopenými hmongskými vesnicemi. Typicky NghiaLo, Tram Tau, MuCangChai,-- Podle mne nejlepší jsou právě ty jednoduché, které jsou vyráběny skutečně na použití a ne pro parádu. I když dnes zvlášť hmongští kluci milují hezkou toulce, někdy lakované, zahnuté.
Nástroje, věci, které používají místní jsou celkově ty nejlepší suvenýry. Protože nejsou jenom vzpomínkou na danou zemi, ale i na život v ní. Udělat takový nůž jsou hodiny a hodiny práce ,.. za 100 Kč i s pozdrem. 
Jednou jsem cestoval na motorce z MuCangChai směrem k NghiaLo a přepadl mě liják. Našel jsem přístřeší v jednom hmongském domě, kde zrovna kojila maminka děťátko a vedle ní dva muži vyráběli hmongské nože. V neuvěřitelně primitivních podmínkách vyráběli skutečné skvosty. I když jsem měl již takový nůž doma z minulých cest, neodolal jsem a nůž od něj koupil. A dnes, když se na tento nůž dívám u mne doma, vidím před sebou tuto chýši do které bušila průtrž mračen, ve které žena v koutě kojila dítě a vedle ní její muž koval nože. Spíše než nožem bych je ale nazval sekáčem, protože jsou velmi silné, často i 8-10 mm 
 
 
 
Hmongský nůž, mačeta, sekáč, hmongsky riam hmoob, zkráceně riam, je známá také jako ptačí nůž díky svému tvaru připomínající ptačí ocas, je nedílnou součástí každého Hmonga. Nevyrazí z domu, aniž by neměl u pasu hmoob. Myslím samozřejmě původní obyvate žijící tradičním životem. 
Hmongové nemají mnoho nožů jako my, ale pouze tuto hmoob a mají na vše.   Použijí ho jako mačetu na sekání bambusu, na krouhání banánových stvolů pro prasata, na zabíjení a kuchání prasete, ale i na řezání bambusových výhonků nebo zázvoru. Prostě na vše. 
Ale hmoob má i svůj spirituální účel. Pokud si ho dá Hmong pod sebe na noc, zažene všechny noční můry a „funguje“ také proti bolení hlavy. A položená u vchodu zabrání vstupu zlým duchům. 
 
Hmongský hmoob je poměrně nový „vynález“, jejich výrobu totiž podpořila válka. Nejprve se vyráběly z částí bomb, pancíře tanků, kolejnic. Dnes se v absolutní většině vyrábí z listových per nákladních automobilů. Pružinová ocel je na výrobu nožů ideální a používá se dodnes napříč celým světem.
 
Ale jak již bylo uvedeno v úvodu, zarazí nás podmínky v jakých jsou Hmongové schopni tyto krásné nože vyrobit. Bez velké kovářské výhně, bez kovářského bucharu, bez velké kovadliny. Ano, určitou techniku používají, úhlovými bruskami vyříznou základní tvar a obrousí, ale to je vše. Ale i bez rukavic, bez brýlí, na nohou nic nebo plastové pantofle.
 
 
Nejprve pero popustí ve výhni z dřevěného uhlí, vyrovnají do roviny a tvar nože vyříznou bruskou. Pak nůž brousí a kovají. Po základním nabroušení nůž zakalí. To je velmi zajímavý proces, k tomu totiž nepoužívají olej ale vodu. Také rozžhavené nože zapichují do banánových stvolů, které obsahují velké množství vody a tím je zakalí. A nakonec hodiny a hodiny brousí nože ručně na kamenech. 
Nože zasazují do dřevěných rukojetí z tvrdého dřeva a nakonec zpevní mosaznými pásky. 
 
Protože nože nosí stále při sobě, je jejich součástí pouzdro, toulec. Ten zhotovují také ze dřeva, ze dvou částí spolu lepených a svázaných nebo také zpevněných mosaznými pásky jako rukojeť. 
Tvar hmongské dýky není vždy stejný a liší se regionem. K pasu se pouzdra s nožem přivazují typickým textilním vyšívaným hmongským páskem.
Kde nůž koupit? 
Nejlépe na trhu v malých městečkách obklopených hmongskými vesnicemi. Typicky NghiaLo, TramTau, MuCangChai,.. Podle mne nejlepší jsou právě ty jednoduché, které jsou vyráběny skutečně na použití a ne pro parádu. I když dnes zvlášť hmongští kluci milují hezké toulce, někdy lakované, zahnuté.
 
Nástroje, věci, které používají místní jsou celkově ty nejlepší suvenýry. Protože nejsou jenom vzpomínkou na danou zemi, ale i na život v ní. Udělat takový nůž jsou hodiny a hodiny práce ,.. za 100 Kč i s pouzdrem. 
 
 
Zaujalo vás to? Klikněte na Like, potřešíte. 
 
 

Aktuální přednášky    

 

novinky, aktuality

2.8.2022 Život s duchy
25.7.2022 Poupata zázvoru
18.9.2021 Bambusová krysa
 
 

info@vietnamista.cz  / veškeré kontakty