Centrální Vietnam úplně jinak, menšiny

Většina turistů si pod centrálním Vietnamem představí moře, Hoi An, Da Nang, Hue, Ba Na, Golden Bridge... Poznání těchto turistických míst je jistě zajímavé, ale původní Vietnam to už dávno není. 
 
Pro poznání původního, tradičního Vietnamu je potřeba najít sílu, odpoutat se od moře a vydat se do centrální vysočiny směrem k laoské hranici. V ten okamžik nás přepadne neuvěřitelná smršť zážitků, otevře se nám obrovský svět poznání Vietnamu,
 
Kdybych si měl vybrat mezi MuiNe, Vung Tau, Nha Trang  a  Centrální vysočinou s  Pleiku nebo Kont Tum, tak moje volba bude jasná.
 
Rozumím, cestovka tam ani nemůže přivézt turisty, ale ti, co jedou sami? Je to obrovská šance a je škoda jí nevyužít. 
Centrální Vietnam mimo pobřeží je další perla Vietnamu. Právě, že blízké pobřeží „stáhlo“ turisty, zůstávají hory téměř „nepolíbené“.
Hory centrálního Vietnamu, stejně jako na severu, obývají menšiny.
Centrální vysočina Vietnamu zahrnuje provincie Kon Tum, Gia Lai, Dak Lak, Dak Nông a Lâm Dông. Region je plný přírodních krás s mnoha jezery, vodopády, s lesy i džunglemi. Oblast Vysočiny je kolébkou šesti starověkých národů, menšin, které nazýváme jedním názvem Montagnard, zahrnující menšiny Jarai, Êdê, Brau, Gei Trieng, Ro Mam, Xo Trang a Bahnar (Ba Na). Tyto etnické menšiny mají své vlastní jazyky, zvyky, kulturu a tradiční řemesla. Ve městech je řada překrásných chrámů a pagod. 
Pokud se vydáte do oblasti Pleiku a Kont Tum, nemůžete udělat chybu a nebudete litovat. 
Zde se prolínají dvě menšiny, Jahrai a Bahnar. V některých oblastech, především ve způsobu života, zvycích, si jsou velmi podobné. 
Určité rozdíly mezi těmito etniky jsou, rozdělila je hlavně novodobá historie. Poměrně málo se ví, že v této oblasti dne 24. června 1954 probíhala  poslední významná bitva mezi Francouzi a Viet Minhem, bitva o průsmyk Mang Yang známá jako bitva  An Khê.
Tato bitva byla dokonce až po (!) bitvě u Dien Bien Phu, která skončila 17. května a všeobecně se považuje jako konec Francouzské nadvlády. 
Následně ve válce Vietnamu s USA byl Pleiku strategickým bodem ve středním Vietnamu s velkou leteckou základnou. Jeho dobití Severovietnamskými vojsky bylo pro komunistický Vietnam symbolem a snad právě proto zde postavil jednu z největších soch Ho Chi Minha.
Ve středním Vietnamu začaly největší boje, zde se fyzicky střetávaly armády znepřátelených stran muž proti muži, nebyl to pouze pohled skrz pumovnici bombardéru jako na severu Vietnamu. Celá vysočina je již na území původního jižního Vietnamu rozděleného Ženevskou konferencí a menšiny se většinou stavěly na stranu Američanů, což pro ně po válce mělo až devastující dopad. 
 
Bahnar a Jarai 
Mne na Vietnamu fascinuje, že zvyky a tradice jsou stále přirozenou součástí denního života. Nevnímají je jako vzpomínku na minulost, ale jako něco přirozeného, dnešního. 
 

Ne jako u nás, kde staré zvyky nepřijímáme přirozeně, ale jako spíše nucenou tradici z minulosti. Ženy si obléknou kroj při vzpomínkové slavnosti, a ne na cestu do práce, kdy navíc je to jejich jediné oblečení které mají.
 
U menšin na severu nás první zajmou překrásné oděvy žen. V centrálním Vietnamu tradiční oděvy ženy menšin nosí již minimálně (muži je zahodili dávno) ale o to více zaujme jejich kultura. Architektura, tradice, pohřbívání. Kultura místních menšin byla na vyšší úrovni proti menšinám na severu v horách, to je dodnes viditelné především v architektuře. Místní kmeny vynikají hlavně řezbářstvím. Většinu návštěvníků zaujmou dřevěné sochy okolo hrobů, ale ve skutečnosti tyto dřevěné sochy, reliéfy a další dřevěné artefakty jsou trvalou součástí jejich života. Jejich domy jsou někdy skutečná umělecká díla.
Uvnitř i vně domů je vidět spoustu zajímavých výtvorů lidových umělců. Řezby jsou často spíše tesařská díla, hrubě opracovaná. Na domech jsou běžné součásti konstrukce s různými reliéfy. Jsou takto zpracovávány trámy, vazníky, sloupy, schody i stěny. 
Na schodech do domu mají hrubě vyřezané ženy s dětmi, slony, umístěné buvolí rohy, sloní kly a další artefakty vyjadřujících bohatství podle tradičního pojetí domorodých lidí. Ve velké míře jsou na domech zobrazována zvířata jako hadi, leguáni, ještěrky, pávi, kukačky, sloni, opice, psi a další. Obvykle se zvířata zobrazují v párech. 
Je všeobecně známé, že ve Vietnamu napříč celým náboženským spektrem je uctíván kult mrtvých, a tak se tato kultura projevuje i na hrobech. Hrobky jsou obklopeny hrubě vyřezanými řadami soch, v rozích jsou sochy zobrazeny plačící. Jsou to sochy ze života, především matky nesoucí děti, těhotné matky, ale jsou sochy zobrazují i kováře, ženy tlukoucí rýži. Nechybí ani spojení muže a ženy.
Dnes se dokonce hroby dále vyvíjejí a například u části obyvatel Bahnar v Dong Truong Son dnes existují některé nové prvky, které zobrazují respektovaná sociální postavení jako policista, voják nebo místní vůdce.
 
Přes příbuznost zvyků těchto menšin mají hrobky Bahnar a Jarai rozdíly. Sochy Jarai bývají hruběji otesané a větší, asi 2/3 výšky dospělých osob. Naproti tomu sochy menšiny Bahnar jsou vysoké pouze 50-80 cm a více propracované, vyřezávané pečlivěji, bývají i malované. 
 
Nicméně v některých případech, zvlášť v oblastech, kde se menšiny mísí, bývá velmi obtížné určit které menšině hroby patří. Navíc se liší hroby i v rámci jedné menšiny navzájem nespojených, vzdálenějších oblastí. 
Hroby nejsou zajímavé jenom z vnějšího o pohledu, ale i uvnitř. Pozůstalí umísťují do hrobu věci, které zemřelí měli rádi. Nezřídka se tam nachází televize, jízdní kolo, dokonce i skútr. Nejčastěji ale obyčejné věci denní potřeby jako lahve, nádobí, dřevěné modely nástrojů.  O hrobku pozůstalí se starají, nosí na ní někde i denně obětní rýži. 
Samotný pohřební obřad je záležitost pěti dní a je to velice nákladná záležitost 
Porážejí se prasata, buvoli, krávy, účastní se ho celá vesnice. 
Pět let po tom, co je zemřelý uložen v hrobce se koná obřad Po Thi. Je to také obrovská ceremonie, kterým se skutečně uzavírá život zemřelého, je to obřad opuštění hrobky. Účastní se ho opět celá vesnice.  Od tohoto okamžiku již na hrob nikdo nechodí, hrobka pustne. Smrt se stává konečnou, zesnulý duch je propuštěn a vdova po zemřelém se může znovu vdát.
 
Obřad Po Thi (Lễ Bỏ Mả) není jen rozloučením živých s mrtvými. Je to také jedinečný kulturní rys lidu z vietnamské centrální vysočiny.  
Tradičním náboženstvím Jarai a Bahnar je animismus . Věří že předměty, místa a stvoření mají výrazné duchovní vlastnosti.
 
Ve Vietnamu je 6 oficiálních náboženství.  Buddhismus, katolicismus, protestantismus, Islám, Kadoismus and HoaHao budhismus. Do toho náboženství menšiny Bahnar a Jarai nezapadá, a tak nemají menšiny v náboženství ze strany státu jakoukoliv podporu.
 
Velký vliv na tyto menšiny měli francouzští kolonialisté a američtí misionáři. Řada příslušníků z menšiny Jarai, ale ještě více z Bahnar, začala vyznávat křesťanství. V KonTum, kde je menšina Bahnar, stojí překrásný dřevěný kostel z roku 1913 a na místě je také bazilika, výstavní síň a Rong dům (viz níže), typický pro etnické vesnice.  Návštěva tohoto městečka je velmi zajímavá. V kostele se každou neděli v 6 ráno konají mše. Kostel také pomáhá uchovávat jazyk Bahnar protože v místních školách se dnes vyučuje výhradně vietnamsky. 
Domovina menšiny Jarai je na obou stranách hranice mezi Vietnamem a Kambodžou a tak na obou stranách byla menšina pod různým vlivem V Kambodži na rozdíl od Vietnamu  na Jarai více působil théravádový buddhismus.
 
Velkou zajímavostí proti menšinám v severním Vietnamu je, že sledují matrilineární linii. Tzn, nejenom že páteří rodu je žena, ale ve výsledku se i ženich přižení do rodiny manželky. Na rozdíl o menšin na severu také úzké vztahy mezi dívkami a chlapci před svatbou nebyly tak rigorózní. Partnera pro manželství sice určovali rodiče, ale ve výběru předmanželských lásek měli volnou ruku. 
 
Jejich domy jsou postaveny na kůlech, aby poskytovaly ochranu před divokými zvířaty a silným deštěm, který může být i přívalový! Tyto domy jsou soustředěny okolo Obecního domu zvaného zvaný Rong, který je srdcem společenského života obce.
 
Pro vesničany není Rong House normální dům, ale posvátný dům. Stavba nového domu Rong je dlouhý proces trvající mnoho let, a na jeho dokončení se podílejí všichni vesničané. Vytváří hluboké komunitní spojení v etnických menšinových skupinách.
 
Jednotlivé vesnice se předháněly, které vystaví dům vyšší. Protože velikost právě symbolizovala bohatství vesnice
 
Jak do vesnic k menšinám
Všude se snažím zdůraznit, že poznání je možné pouze s místním průvodcem.  Snad nikde to neplatí více než zde. Četl jsem několik cestopisů, především motorkářů, kteří projeli Kon Tum, Pleiku, Buon Ma Thuot.. a vlastně mimo kostela v Kon Tum, a sochy Ho Chi Mina v Pleiku či několika pagod ... neviděli NIC.   Je potřeba odbočit do vesnic a vědět KAM.  Pokud využijete rad z internetu, dostanete se maximálně zase k turistickému divadlu, šou.  Pokud nemáte něco domluveno předem, domluvte se v hotelu, na ulici, zaplaťte si místňáka. 
 
 
Zdroje
https://gialai.gov.vn/tin-tuc/khong-gian-cua-dieu-khac-go-truyen-thong-bahnar-jrai.67327.aspx
https://www.bestpricetravel.com/travel-guide/rong-house-tall-house-the-symbol-of-vietnam-architecture-in-the-vietnam-central-highland-506.html
https://vi.wikipedia.org/wiki/Ng%C6%B0%E1%BB%9Di_Ba_Na  
https://routemandarine.com/ethnic-minorities-in-vietnam-focus-on-the-bahnar-people.html
Không gian của điêu khắc gỗ truyền thống Bahnar, Jrai (gialai.gov.vn)
https://www.bestpricetravel.com/travel-guide/rong-house-tall-house-the-symbol-of-vietnam-architecture-in-the-vietnam-central-highland-506.html
https://vi.wikipedia.org/wiki/Ng%C6%B0%E1%BB%9Di_Ba_Na  
https://routemandarine.com/ethnic-minorities-in-vietnam-focus-on-the-bahnar-people.html

 

PROSBA – listopad 2022   

Web byl kompletně předělán. Pokud najdete chybu, nefungující odkaz, nejde vám rozkliknout obrázek či mapa, napište na info@vietnamista.cz. Stejně tak, pokud jste na webu něco nenašli nebo máte-li nějaké doporučení… 
Pomůžete ostatním i sobě. Děkuji vám! 
 

 

novinky, aktuality

2.8.2022 Život s duchy
25.7.2022 Poupata zázvoru
18.9.2021 Bambusová krysa
 
 

info@vietnamista.cz  / veškeré kontakty