Hmongové, život mezi mlýnskými kameny

Hmongové, život mezi mlýnskými kameny
Přestože Hmongové nepatří k největším minoritám ve Vietnamu, jistě patří k nejvýraznějším. Překrásné oděvy žen, které nosí i při práci na poli, zaujmou každého turistu. Ve Vietnamu je přes 50 různých menšin které žijí s vlastní kulturou, mají vlastní jazyk, některé i vlastní písmo. Ve Vietnamu se s menšinami nejvíce setkáte na severu Vietnamu, ale menší komunity jsou i ve středním a jižním Vietnamu.
Hmongové jsou známí ale nejenom překrásnými oděvy žen, ale také svojí historií, která byla více než turbulentní. Byli nuceni k neustálé migraci, nasazovali životy ve válkách a po jejich skončení si ještě museli vypít hořký pohár do dna. Často s totiž přidali na „blbou stranu“.
Hmongové neměli nikdy lehký život. Po staletí žili i autonomně v odlehlých oblastech Číny s jedinečnou kulturou. Na přelomu 18 a 19 století se začali dostávat do konfliktů s Číňany což vedlo k velkým povstáním Miao (1795–1806) a povstání Taiping (1850-64). Následoval exodus do hornatých oblastí jihovýchodní Asie. Laosu, Vietnamu, Thajska a Barmy.
Nevíce Hmongů odešlo do Laosu ale ani tam nenašli spokojený domov. Francouzi nebyli populární jako dobří kolonizátoři a první co dělali, že zatěžovali obyvatele velkými daněni a nejinak tomu bylo s Hmongy.
Během Druhé světové války bojovali v Laosu i Vietnamu s Japonci dvě frakce. Francouzi a s nimi souznějící místní obyvatelé a tvořící se komunistické hnutí. Mezi Hmongy tato doba byla spíše známá jako Japonská válka. V Laosu většina Hmongů zůstala loajální k Francouzům, ve Vietnamu tento poměr takový nebyl. V Laosu se několik hmongských vůdců dostalo od vlády a ve válce se dokonce hmongské síly významně podílely na osvobození krále v Luang Prabangu, zadržovaném japonskými silami. 
Na konci Druhé světové války se Francouzi ve Vietnamu i Laosu pokusili znovu získat kontrolu nad svými bývalými koloniemi v jihovýchodní Asii a byli ostře vymezeni proti komunistickým osvobozeneckým silám bojujícími za nezávislost podporovanými Číňany ve. Mnoho Hmongů bylo zataženo do nové války, která zachvátila celý region. Během známé bitvy v Dien Bien Phu ve Vietnamu v roce 1954 bylo z Laosu odesláno asi 500 hmongských vojáků na pomoc Francouzům. Jak známo, ve Vietnamu po tomto dni komunistická vláda zcela ovládla sever s následným rozdělení země na 17 rovnoběžce a Hmongové byli již zcela mimo hru. Jinak tomu bylo ale v Laosu, kde se Hmongové stali ještě aktivnější ve vládě, který si i po této bitvě ve Vietnamu udržel královskou moc. Byli přesvědčeni, že tak dosáhnou větší autonomie na rozdíl od soužití s komunisty.
V Laosu ale sílící levicové hnutí Pathet Lao, podporované Vietnamem ke stabilitě vlády nepřidalo. Došlo k několika státním převratům. Snaha o uchopení moci nově vzniklou komunistickou stranou byla extrémní a tak začali Američané na svých základnách v Thajsku cvičit vojáky z hmongských komunit, kteří lépe znali terén a uměli se pohybovat v džungli. Navíc na rozdíl od Američanu Hmongové byli hůře rozeznatelní jako nepřátelé.  Velitelem Hmongů se stal pověstný hmongský generál Vang Pao. 
Američané pomohli sestavit skutečnou hmongskou armádu. Jak známo tato válka byla vleklá, na jedné straně USA, na druhé straně Čína a SSSR a tudíž nemohla mít vítěze. Výsledkem byli mrtví a zase mrtví. Pouze ve dvou nejhorších letech války ve Vietnamu a Laosu bylo zabito 18.000 hmongských vojáků. Do roku 1969 se ale hmongská armáda rozšířila až na 40.000 mužů, stále byli rekrutováni noví a noví, nahrazujíc padlé. Ke konci války 30% nových vojáků tvořili chlapci mladší 16 let. Zbylí byli naopak starší 45 let. Kde byli ti mezi nimi? Mrtví. 
Po tom, co se v roce 1973 pod tlakem veřejného mínění se Američané rozhodli odejít z této války bez konce, byl Laos rozdělen podobně jako Vietnam na dvě části, ale stejně jako ve Vietnamu komunisté postupně dobyli celý Laos. 
Jenomže podobně jako my známe z poválečného pohraničí, Sudet, pro ty, co byli na straně Francouzů a Američanů, začaly krušné chvíle to především v Laosu. Po svržení laoské monarchie zahájil Pathet Lao agresivní kampaň za zajetí nebo zabití vojáků a rodin Hmongů, kteří se postavili na stranu USA (CIA). Tisíce Hmongů byli evakuováni nebo sami uprchli do Thajska. Ale tisíce se nevzdali, uprchli hluboko do džungle, kde vytvořili hnutí bojovníků za svobodu Chao Fa a Neo Hom. Mnoho mužů se znovu chopilo zbraní aby chránili své rodiny. Více jak 120.000 Hmongů se stalo uprchlíky ve svojí domovině. Do převýchovných táborů bylo v sedmdesátých letech internováno až 30 tisíc lidí. 
Následně byl Hmongům poskytován v mnoha zemích politický azyl a dnes se setkáváme s hmongskými komunitami v USA, Francii, Kanadě, na Novém Zélandu a také ve Francouzské Guyaně.  
V Thajsku také našel první útočiště i generál Van Pao se zbytkem armády, především důstojníky a jejich rodinami.
Smutné také je že na základně dohody mezi Thajskem a Laosem začalo Thajsko Hmongy vracet tam, kam nechtěli a kde je nečekalo nic dobrého. 
Sčítání lidu z roku 2010 zaznamenalo ve Spojených státech více než 260 000 Hmongů. Více než 66 000 z tohoto počtu žilo v Minnesotě, většina z nich v Twin Cities nebo v jejich blízkosti – největší městská populace Hmongů v Americe.
 
Generál Vang Pao zemřel v roce 1969 v Kalifornii jako farmář, jako mnoho tamních Hmongů
 
Ale ani to není konec. Hmongové, zvyklí na drsný život v divočině, se neuměli přizpůsobit komerčnímu životu v USA. Začaly tam vznikat bandy, gangy, které začaly terorizovat ostatní včetně svých soukmenovců. Velmi dobře je toto zobrazeno ve vynikajícím filmu Grand Torino s fenomenálním hercem Clintem Easwoodem. 
V současné době je situace téměř stabilizovaná, Vietnam má programy na podporu menšin. Paradoxně je ale dnes těžší získat informace o současných vztazích na rozdíl těch historických. 
 
Zdroj https://www.mnhs.org/hmong/hmong-timeline
Přestože Hmongové nepatří k největším minoritám ve Vietnamu, jistě patří k nejvýraznějším. Překrásné oděvy žen,  jazyk a některé i písmo. Ve Vietnamu se s menšinami nejvíce setkáte na severu Vietnamu, ale menší komunity jsou i ve středním a jižním Vietnamu.
 
 
 
 
Hmongové jsou známí nejenom překrásnými oděvy žen, ale také svou velice turbulentní historií. Byli nuceni k neustálé migraci, nasazovali životy ve válkách a po jejich skončení si ještě museli vypít hořký pohár do dna. Často se totiž přidali na „nesprávnou stranu“. Tento článek nepopisuje Hmongy jako etnikum (květinkoví, bílí, červení...), ale zaměří se na nedávnou historii. 
 
Hmongové neměli nikdy lehký život. Po staletí žili autonomně v odlehlých oblastech Číny s jedinečnou kulturou. Na přelomu 18. a 19. století se začali dostávat do konfliktů s Číňany, což vedlo k velkým povstáním Miao (1795–1806) a povstání Taiping (1850-64). Následoval exodus do hornatých oblastí jihovýchodní Asie - Laosu, Vietnamu, Thajska a Barmy.
 
Nevíce Hmongů odešlo do Laosu ale ani tam nenašli spokojený domov. Nepopulární francouzská koloniální vláda zatěžovala obyvatele velkými daněni a nejinak tomu bylo s Hmongy.
 
Během Druhé světové války bojovali v Laosu i Vietnamu proti Japoncům dvě frakce. Vedle Francouzů a s nimi sympatizujících místních obyvatel to bylo také formující se komunistické hnutí. Mezi Hmongy je toto období známé spíše jako Japonská válka. Většina laoských Hmongů zůstala loajální k Francouzům, ve Vietnamu byl poměr jiný. Hmongské síly v Laosu se významně podílely na osvobození krále v Luang Prabangu, zadržovaného japonskými silami, a několik hmongských vůdců se stalo členy vlády. 
 
Na konci Druhé světové války se Francouzi ve Vietnamu i Laosu pokusili znovu získat kontrolu nad svými bývalými koloniemi v jihovýchodní Asii a ostře se vymezovali proti levicovým osvobozeneckým silám bojujícím za nezávislost, které podporovala Číňa. Mnoho Hmongů bylo zataženo do nové války, která zachvátila celý region. Během známé bitvy v Dien Bien Phu ve Vietnamu v roce 1954 bylo z Laosu odesláno asi 500 hmongských vojáků na pomoc Francouzům. Jak známo, ve Vietnamu po tomto dni komunistická vláda zcela ovládla sever s následným rozdělení země na 17 rovnoběžce. Hmongové se tak ocitli zcela mimo hru. 
 
Jinak tomu bylo ale v Laosu, který si i po bitvě ve Vietnamu udržel královskou moc a kde se Hmongové stali ještě aktivnějšími součástí vlády. Byli přesvědčeni, že tak dosáhnou větší autonomie než za pomoci komunistů.
Avšak sílící levicové hnutí Pathet Lao podporované Vietnamem ke stabilitě vlády nepřidalo. Došlo k několika státním převratům. Snaha o uchopení moci nově vzniklou komunistickou stranou byla extrémní a tak 
 
začali Američané na svých základnách v Thajsku cvičit vojáky z hmongských komunit, kteří lépe znali terén a uměli se pohybovat v džungli. Navíc na rozdíl od Američanů Hmongové byli hůře rozeznatelní jako nepřátelé.  Velitelem Hmongů se stal pověstný hmongský generál Vang Pao. 
Američané pomohli sestavit skutečnou hmongskou armádu. Jak známo, nastala vleklá válka s USA na jedné straně a na druhé straně s Čínou a SSSR, která nemohla mít vítěze. Výsledkem byli mrtví a zase mrtví. Ve dvou nejhorších letech války ve Vietnamu a Laosu bylo zabito 18 000 hmongských vojáků. Do roku 1969 se ale hmongská armáda rozšířila až na 40 000 mužů, stále byli rekrutováni noví a noví, nahrazujíc padlé. Ke konci války 30% nových vojáků tvořili chlapci mladší 16 let. Zbylí byli naopak starší 45 let. Kde byli ti mezi nimi? Mrtví. 
Po tom, co se v roce 1973 pod tlakem veřejného mínění Američané rozhodli z této války bez konce odejít, byl Laos rozdělen podobně jako Vietnam na dvě části, ale stejně jako ve Vietnamu komunisté postupně celou zemi dobyli. 
Jenomže jako to známe z poválečného pohraničí, Sudet, pro ty, co byli na straně Francouzů a Američanů, začaly krušné chvíle a to především v Laosu. Po svržení laoské monarchie zahájil Pathet Lao agresivní kampaň za zajetí nebo zabití vojáků a rodin Hmongů, kteří se postavili na stranu USA (CIA). Tisíce Hmongů bylo evakuováno nebo sami uprchli do Thajska. Další tisíce se odmítly vzdát - uprchli hluboko do džungle, kde vytvořili hnutí bojovníků za svobodu Chao Fa a Neo Hom. Mnoho mužů se znovu chopilo zbraní, aby chránili své rodiny. Více jak 120 000 Hmongů se stalo uprchlíky ve svojí domovině. Až 30 tisíc lidí bylo v 70. letech internováno do převýchovných táborů. Tvrdé potírání Hmongů bylo tako zdůvodňováno jejich aktivní účasti v produkci opia
 
Následně byl Hmongům poskytován v mnoha zemích politický azyl a dnes se setkáváme s hmongskými komunitami v USA, Francii, Kanadě, na Novém Zélandu a také ve Francouzské Guyaně.  Na obrázku scházející se hmongští veteráni v USA. 
V Thajsku (později se přesunul do USA) také našel útočiště i generál Van Pao se zbytkem armády, především důstojníky a jejich rodinami.
Smutné také je, že na základně dohody mezi Thajskem a Laosem začalo Thajsko Hmongy vracet tam, kam nechtěli a kde je nečekalo nic dobrého. 
Sčítání lidu z roku 2010 zaznamenalo ve Spojených státech více než 260 000 Hmongů: přes 66 000 z tohoto počtu žilo v Minnesotě, většina z nich v Twin Cities nebo v jejich blízkosti, kde je největší městská populace Hmongů v Americe.
 
Generál Vang Pao zemřel v roce 2011 v Kalifornii jako farmář, stejně jako mnoho tamních Hmongů
 
Ale ne všichni Hmongové si žijí svůj americký sen. Někteří z nich, zvyklí na drsný život v divočině, se neuměli přizpůsobit komerčnímu životu v USA. Začaly tam vznikat bandy, gangy, které terorizovaly ostatní včetně svých soukmenovců. Velmi dobře je toto zobrazeno ve vynikajícím filmu Grand Torino s fenomenálním hercem Clintem Easwoodem. 
 
V současné době je situace téměř stabilizovaná a Vietnam má programy na podporu menšin. Paradoxně se však dnes informace o vzájemných vztazích shánějí hůře než ty historické. 
 
Zdroj https://www.mnhs.org/hmong/hmong-timeline
 

Zpět na zajímavosti - blog

Pokud vás to zaujalo klikněte na like, potěšíte, že jsem to nestudoval jenom pro sebe. 

PROSBA – červenec 2021   

Web byl kompletně předělán. Pokud najdete chybu, nefungující odkaz, nejde vám rozkliknout obrázek či mapa, napište na info@vietnamista.cz. Stejně tak, pokud jste na webu něco nenašli nebo máte-li nějaké doporučení… 
Pomůžete ostatním i sobě. Děkuji vám!