Koexistence buddhismu a komunismu ve Vietnamu

Proč ve Vietnamu může tak dobře žít spolu komunismus a buddhismus. 
 
Pro nás, Čechy, je nesrozumitelná a nepochopitelná výstavba mnoha nových obrovských pagod ve Vietnamu, soch Buddhy, v zemi vedenou jedinou politickou stranou, komunistickou. 
 
Starší pamatují, mladší se dočtou o represáliích směřovaných proti církvi okamžitě po uchopení moci komunisty u nás. Proti Vietnamu, Asii, je zde ale několik zásadních rozdílů. Buddhismus není katolická církev a komunismus už dávno opustil původní marxistickou ideologii.
V počátcích setkání buddhistů a komunistů se předpokládalo, že soužití nebude možné, komunistická vláda všude buddhismus potlačí. 
 
 
Byly ale také lidé, kteří doufali v mírové soužití a hledali podobnost mezi komunismem a buddhismem. Buddhisté ani komunisté nevěří v božstvo, stvořitele a buddhismus i komunismus jsou založeny na vizi univerzálního rovnostářství. 
 
Dokonce buddhistická komunita (Sangha) je někdy srovnávána s komunistickou společností. Současně je zde ale několik protichůdných ideologií. Komunismus je založen na materialismu, naproti tomu u buddhistů je počátek světa odmítán ve prospěch nirvány. Pro komunisty prostředí určuje lidské vědomí, zatímco buddhismus zdůrazňuje schopnost jednotlivých praktikujících překonat lidská omezení prostřednictvím duchovní kultivace. 
 
Mimoto buddhismus považuje nenásilí a soucit za jádro svého učení, zatímco komunismus klade důraz na konflikty mezi různými společenskými třídami a schvaluje použití násilí na podporu proletářské revoluce.
 
Komunismus měl v Asii poměrně dobré podmínky ke svému rozvoji.  V Mongolsku podporovali komunisty v jejich snaze osvobodit národ od čínské nadvlády. V KLDR komunismus získal moc jako obrana proti japonským kolonialistům a americkému kapitalistickému imperialismu. Čínský komunismus se postavil jako obrana proti hrozbě vytvořené invazí západních mocností a Japonska na začátku dvacátého století. 
Ve Vietnamu byl komunismus velmi silně spojen s nacionalismem, dokonce komunismus byl spíše v pozadí nacionalismu. A tak byl komunismus vnímán jako nástroj pro boj za nezávislost Vietnamu na imperiálních Francouzích a kapitalistických Američanech. 
 
Díky silnému národnímu cítění a současně odporu ke všemu západnímu vnímali Vietnamci buddhismus jako potvrzení národní identity. Koexistence mezi buddhismem a komunismem se proto zdá reálná.
 
Ale 
Buddhisté brzy čelili realitě. Jakmile komunisté ovládli zemi, buddhisté si začali uvědomovat, že antagonismus marxismu vůči všem náboženstvím nelze zpochybnit.  A v raných dobách uchopení moci se právě projevoval marxistický komunismus, považující náboženství za ohlupování lidí. 
Velice brzy po uchopení vlády komunistů se situace začala měnit. V různých zemích ale různě. Dokonce můžeme srovnat situaci v Asii se stavem u nás v padesátých letech. 
 
Z Mongolska bylo tisíce mnichů deportováno na Sibiř. V Číně během Kulturní revoluce pod heslem pryč se vším starým byly buddhistické praktiky prakticky vymýceny. Obdobné situace byly v Kambodži, v Laosu. K největší devastaci došlo v KLDR, kde trvá dodnes.
 
Ve Vietnamu byla situace trochu jiná, rozdílná na severu a na jihu. Na jihu vláda Ngô Đình Diệma vedla stát s jednoznačnou podporou katolíků co se týká pozic a vlastníků půdy. To vedlo k protestům, střelbě do neozbrojených buddhistů a sebe upalování. Po sjednocení pod komunistickou vládu severu v roce 1975 se ale pozice buddhistů nezlepšila. Změnilo se ale to, že začaly represe proti všem náboženstvím, nejvíce katolíkům.
 
Ale 
Situace se začala měnit počátkem devadesátých let, a to i v asijských zemích, které komunistickými zůstaly do dnešních dnů vyjma KLDR. Tzn. Číny, Laosu a Vietnamu.
 
Buddhismus pro komunistické hnutí nepředstavuje výrazné nebezpečí a rozdílné chápání světa nemá zásadní vliv na řízení státu, politiku. Musel se ale změnit přístup komunistických vlád, buddhismus neprošel a ani nemohl projít nějakým obrozením.
 
Ve Vietnamu se začala situace měnit současně se zaváděním Đổi Mới (hospodářské reformy) v roce 1986. Reforma umožnila buddhistům začít praktikovat své náboženství relativně bez překážek. Ale až v roce 2007 byl buddhismus oficiálně uznán jako náboženství. 
 
Sice ateismus  Komunistická strana Vietnamu oficiálně propaguje, ale jenom teoreticky.  Dnes je strana k buddhismu tolerantní a tím i k lidu přístupnější. Lid se se stranou ztotožňuje. Buddhismus je vnímán jako vietnamská identita, vietnamské vlastenectví. Buddhistické festivaly jsou dnes přímo podporovány vládou. Na rozdíl od křesťanských, muslimských.
 
Dokonce komunisté dovolili návrat významným buddhistickým osobnostem. Mezi ně patřil předevšemi dnes už zesnulý  Thích Nhất Hạnh (2022), vlivná buddhistická postava uctívaná ve Vietnamu i po celém světě. 
Fotografie z pohřbu mnicha Thích Nhất Hạnh 
 
A dokonce na rozdíl od sousední Číny se ve Vietnamu mohou vydávat a rozšiřovat knihy 14. dalajlámy, který byl velkým přítelem  Thícha Nhất Hạnha.
 
Vietnamští komunisté buddhismus ve své zemi přijali, zvýšili tím svojí prestiž. Dnes je některými lidmi dokonce i Ho Chi Minh přijímán jako jeden z Buddhů. Uvědomili si, že buddhismus není křesťanství. Buddhismus představuje mír. Bylo to naopak křesťanství, které šířilo víru s mečem ve jménu Krista. 
 
Tím se podařilo ve Vietnamu vytvořit na první pohled nesrozumitelnou, ale vlastně pochopitelnou dobře fungující společnost.
 
Pro nás, Čechy, je nesrozumitelná a nepochopitelná výstavba mnoha nových obrovských pagod ve Vietnamu, soch Buddhy, v zemi vedenou jedinou politickou stranou, komunistickou. 
Starší pamatují, mladší se dočtou o represáliích směřovaných proti církvi okamžitě po uchopení moci komunisty u nás. Proti Vietnamu, Asii, je zde ale několik zásadních rozdílů. Buddhismus není katolická církev a komunismus už dávno opustil původní marxistické ideologie.
V počátcích setkání buddhistů a komunistů se předpokládalo, že soužití nebude možné, komunistická vláda všude buddhismus potlačí. 
Byly ale také lidé, kteří doufali v mírové soužití a hledali podobnost mezi komunismem a buddhismem. Buddhisté ani komunisté nevěří v božstvo, stvořitele a buddhismus i komunismus jsou založeny na vizi univerzálního rovnostářství. 
Dokonce buddhistická komunita (Sangha) někdy srovnávána s komunistickou společností. Současně je zde ale několik protichůdných ideologií. Komunismus je založen na materialismu, naproti tomu u buddhistů je počátek světa odmítán ve prospěch nirvány. Pro komunisty prostředí určuje lidské vědomí, zatímco buddhismus zdůrazňuje schopnost jednotlivých praktikujících překonat lidská omezení prostřednictvím duchovní kultivace. 
Mimoto buddhismus považuje nenásilí a soucit za jádro svého učení, zatímco komunismus klade důraz na konflikty mezi různými společenskými třídami a schvaluje použití násilí na podporu proletářské revoluce.
Komunismus měl v Asii poměrně dobré podmínky ke svému rozvoji.  V Mongolsku podporovali komunisty v jejich snaze osvobodit národ od čínské nadvlády. V KLDR komunismus získal moc jako obrana proti japonským kolonialistům a americkému kapitalistickému imperialismu. Čínský komunismus se postavil jako obrana proti hrozbě vytvořené invazí západních mocností a Japonska na začátku dvacátého století. 
Ve Vietnamu byl komunismus velmi silně spojen s nacionalismem, dokonce komunismus byl spíše v pozadí nacionalismu. A tak byl komunismus vnímán jako nástroj pro boj za nezávislost Vietnamu na imperiálních Francouzích a kapitalistických Američanech. 
Díky silnému národnímu cítění a současně odporu ke všemu západnímu vnímali Vietnamci buddhismus jako potvrzení národní identity. Koexistence mezi Buddhismem a komunismem se proto zdá reálná.
 
Ale 
Buddhisté brzy čelili realitě. Jakmile komunisté ovládli zemi, buddhisté si začali uvědomovat, že antagonismus marxismu vůči všem náboženstvím nelze zpochybnit.  A v raných dobách uchopení moci se právě projevoval marxistický komunismus, považující náboženství za ohlupování lidí. 
Velice brzy po uchopení vlády komunistů se situace začala měnit. V různých zemích ale různě. Dokonce můžeme srovnat situaci v Asii se stavem u nás v padesátých letech. 
Z Mongolska bylo tisíce mnichů deportováno na Sibiř. V Číně během Kulturní revoluce pod heslem pryč se vším starým byly buddhistické praktiky prakticky vymýceny. Obdobné situace byly v Kambodži, v Laosu. K největší devastaci došlo v KLDR, kde trvá dodnes.
Ve Vietnamu byla situace trochu jiná, rozdílná na severu a na jihu. Na jihu vláda Ngô Đình Diệma vedla stát s jednoznačnou podporou katolíků co se týká pozic a vlastníků půdy. To vedlo k protestům, střelbě do neozbrojených buddhistů a sebe upalování. Po sjednocení pod komunistickou vládu severu v roce 1975 se ale pozice buddhistů nezlepšila. Změnilo se ale to, že začaly represe proti všem náboženství, nejvíce katolíků.
Ale 
Situace se začala měnit počátkem devadesátých let, a to i v asijských zemích, které komunistickými zůstaly do dnešních dnů vyjma KLDR, Tzn Číny, Laosu a Vietnamu.
Buddhismus pro komunistické hnutí nepředstavuje výrazné nebezpečí a rozdílné chápání světa nemá zásadní vliv na řízení státu, politiku. Musel se ale změnit přístup komunistických vlád, buddhismus neprošel a ani nemohl projít nějakým obrozením.
Ve Vietnamu se začala situace měnit současně se zaváděním Đổi Mới (hospodářské reformy) v roce 1986. Reforma umožnila buddhistům začít praktikovat své náboženství relativně bez překážek. Ale až v roce 2007 byl buddhismus oficiálně uznám jako náboženství. 
Sice ateismus  Komunistická strana Vietnamu oficiálně propaguje, ale jenom teoreticky. Tím, že je dnes k buddhismu tolerantní je strana k lidu přístupnější, ztotožňuje se s ním. Buddhismus je vnímán jako vietnamská identita, vietnamské vlastenectví. Buddhistické festivaly jsou dnes přímo podporovány vládou. Na rozdíl od křesťanských, muslimských.
Dokonce komunisté dovolili návrat významným buddhistickým osobnostem. Mezi ně patřil předevšemi zesnulý  Thích Nhất Hạnh (2022), vlivná buddhistická postava uctívaná ve Vietnamu i po celém světě. 
A dokonce na rozdíl od sousední Číny se ve Vietnamu mohou vydávat a rozšiřovat knihy 14. dalajlámy, který byl a velkým přítelem  Thícha Nhất Hạnha.
Vietnamští komunisté buddhismus ve své zemi přijali, zvýšili tím svojí prestiž. Dnes je některými lidmi dokonce i Ho Chi Ming přijímán jako jeden z Buddhů. Uvědomili si, že uddhismus není křesťanství. Buddhismus představuje mír. Bylo to naopak křesťanství, které šířilo víru s mečem ve jménu Krista. 
 
Tím se podařilo ve Vietnamu vytvořit na první pohled nesrozumitelnou, ale vlastně pochopitelnou dobře fungující společnost.

PROSBA – srpen 2022   

Web byl kompletně předělán. Pokud najdete chybu, nefungující odkaz, nejde vám rozkliknout obrázek či mapa, napište na info@vietnamista.cz. Stejně tak, pokud jste na webu něco nenašli nebo máte-li nějaké doporučení… 
Pomůžete ostatním i sobě. Děkuji vám! 
 

 

novinky, aktuality

2.8.2022 Život s duchy
25.7.2022 Poupata zázvoru
18.9.2021 Bambusová krysa
 
 

info@vietnamista.cz  / veškeré kontakty