Život s duchy

Život s duchy 
 
Seznámit se blíže s životem Hmongů je jako vstoupit do jiného světa, na jinou planetu.  Okamžitě si uvědomíme, jak je Evropa Asii vzdálená, jak si nemůžeme rozumět. Hmongové jsou animisté, pouze malá část vyznává křesťanství, buddhismus prakticky nikdo. 
 
Při mém pobytu mezi Hmongy jsem si uvědomil, jak jejich život je spojen s vírou, s duchy. 
Prakticky denně se s nimi setkávají, znaky přítomnosti duchů jsou vidět všude. Celý dům je oblepen různými papírky, v domě nesmí chybět oltář. Na rozdíl od Vietnamců to není oltář předků, ale oltář, kde se zahání, případně vyvolávají různí duchové. Jeho pozice musí být vždy proti dveřím, aby duch mohl dveřmi odejít, případně přijít. 
 
Součástí života Hmongů je mnoho různých rituálů, vzpomínek, modliteb, které jsem neměl šanci vůbec pochopit.
 
Ale jeden rituál jsem poznal více. Je to polní obřad, nazývaný Chư Là, se kterým jsem se setkal u hmongské menšiny v oblasti Mu Cang Chai (Yen Bai), ale je všeobecně rozšířen mezi Hmongy po celém severním Vietnamu. Na kraji pole se postaví ze čtyřech bambusů oltář, na který dají obětiny s následným zaříkáváním. 
I u nás se také setkáváme s rituály, spíše dnes ale slavnostmi, jsou to např. dožínky. Ty my ale pořádáme dnes jako vzpomínku na historii, je to zábava, snaha o to si uchovat tradici.
 
U Hmongů je to ale jinak. Veškeré rituály mají silné duchovní pozadí, věří jim. Dělají to proto, aby skutečně ochránili úrodu, aby byla co největší. Určitě ne s myšlenkou si zachovat zvyky. 
 
Tento rituál Chư Là se koná vždy v šestém lunárním měsíci (ve Vietnamu veškeré slavnosti jsou odvozeny od lunárního kalendáře). A to ve dnech 6 nebo 26 tohoto měsíce
 
Rituál má za úkol prokázat vděčnost půdě, vděčnost pracím spojeným s půdou s přáním, aby z ní vyrostla svěží plodina bez škůdců. Týká se to především rýže.  Tento rituál je zajímavý tím, že je v průběhu růstu.  
 
Vedle tohoto rituálu je řada dalších spojených s pěstováním rýže. Je to především obřad na oslavu sklizně, mohli bychom vzdáleně srovnat s našimi dožínkami. Obřady jsou spojeny se sázením rýže, ale třeba i s domem, s celou komunitou. Pořádají se rituály za příznivý déšť, za dobrý vítr, dobré zdraví, dobrou teplotu. 
 
Jednou jsem vstoupil do vesnice, kde všechny obyvatele místní šaman (každá vesnice má svého šamana) zrovna svázal provazem, pak okolo nich chodil s větví a mumlal nějaké modlitby a nakonec přes ně vystřelil zapálený šíp. Nikdy jsem se nedozvěděl, co to bylo za obřad. Vietnamsky neuměli.
 
Poznat jejich život, pobýt u nich pár dní je určitě lepší než návštěva turisticky profláklé Sapy, nebo trávit drahocenný čas na ostrově Phu Quoc. 
Seznámit se blíže s životem Hmongů je jako vstoupit do jiného světa, na jinou planetu.  Okamžitě si uvědomíme, jak je svět rozdílný, jak musíme změnit naše vnímání, pokud chceme Asii lépe rozumět. Hmongové jsou animisté, pouze malá část vyznává křesťanství, buddhismus prakticky nikdo. 
 
Při mém pobytu mezi Hmongy jsem vnímal, jak jejich život spojen s vírou, s duchy. 
Prakticky denně se s nimi setkávají, znaky přítomnosti duchů jsou vidět všude. Celý dům je oblepen různými papírky, v domě nesmí chybět oltář. Na rozdíl od Vietnamců to není oltář předků, ale oltář, kde se zahání, případně vyvolávají různí duchové. Jeho pozice musí být vždy proti dveřím, aby duch mohl dveřmi odejít, případně přijít. 
Součástí života Hmongů je mnoho různých rituálů, vzpomínek, modliteb, které jsem neměl šanci vůbec pochopit.
Ale jeden zvyk jsem poznal více. Je to polní obřad, nazývaný Chư Là, se kterým jsem se setkal u hmongské menšiny v oblasti Mu Cang Chai (Yen Bai), ale je všeobecně rozšířen mezi Hmongy po celém severním Vietnamu. Na kraji pole se postaví ze čtyřech bambusů oltář, na který dávají obětiny s následným zaříkáváním. 
 
I u nás máme zvyky, jsou to ale dnes spíše slavnosti, například dožínky. Ty my ale pořádáme jako vzpomínku na historii, je to zábava, snaha si uchovat tradici.
 
U Hmongů je to ale jinak. Veškeré rituály mají silné duchovní pozadí, věří jim. Dělají to proto, aby skutečně ochránili úrodu, aby byla co největší. Určitě ne s myšlenkou si zachovat zvyky, nedělají to pro zábavu ale s nejvyšší vážností.
 
Chư Là se koná vždy v šestém lunárním měsíci (ve Vietnamu veškeré slavnosti jsou odvozeny od lunárního kalendáře). A to ve dnech 6 nebo 26 tohoto měsíce
 
Tetno rituál má za úkol prokázat vděčnost půdě, vděčnost pracím spojeným s půdou s přáním, aby z ní vyrostla svěží plodina bez škůdců. Týká se to především rýže.  Tento rituál je zajímavý tím, že je v průběhu růstu.  
 
Vedle Chư Là je řada dalších zvyků spojených s pěstováním rýže. Je to především obřad na oslavu sklizně, který právě  bychom mohli vzdáleně srovnat s našimi dožínkami. Obřady jsou spojeny i se sázením rýže, ale třeba i s domem, s celou komunitou. Pořádají se rituály za příznivý déšť, za dobrý vítr, dobré zdraví, dobrou teplotu....   Hmongský šaman. 
Jednou jsem vstoupil do vesnice, kde místní šaman (každá vesnice má svého šamana) zrovna svázal provazem všechny obyvatele a pak okolo nich chodil s větví a mumlal nějaké modlitby a nakonec přes ně vystřelil zapálený šíp ze samostřílu. Nikdy jsem se nedozvěděl, co to bylo za obřad. Vietnamsky neuměli, pouze hmongsky.
Poznat jejich život, pobýt u nich pár dní, je určitě lepší než návštěva turisticky profláklé Sapy, nebo trávit drahocenný čas na ostrově Phu Quoc.  Zde je třeba jedna z možností.. 
 

Aktuální přednášky    

 

novinky, aktuality

2.8.2022 Život s duchy
25.7.2022 Poupata zázvoru
18.9.2021 Bambusová krysa
 
 

info@vietnamista.cz  / veškeré kontakty