Sapa ve víru dějin

Sapa od tržnice k tržnici.  Radostná, smutná, radostná a nakonec zase smutná historie Sapy. 
 
Že je „naše“ tržnice Sapa v Praze na Libuši pojmenovaná po městečku SaPa na severu ve Vietnamu, ví všichni, kteří se o Vietnam aspoň trochu zajímají. Ale po čem je pojmenované samo městečko SaPa? Jmenuje se po tržnici, kterou tak nazvali místní Černí Hmongové.
 
 
Celá tato oblast blízko hranice s Čínou byla už v minulosti poměrně neklidná, neboť místní vládci mezi sebou zápasili o kontrolu nad důležitou obchodní trasou po Rudé řece do Číny. Vzhledem k významu této obchodní cesty se zde Francouzi rozhodli vybudovat železnici. 
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla již trať naplánovaná, vedla do čínské provincie Yuannu přes LaoCai a Francouzi ji také celou začali stavět.   Museli ji mít ale sami pod kontrolou, a tak v místě trhu SaPa v roce  1903  zřídili vojenskou posádku a pojmenovali ji po tomto trhu.  Všechny hmongské vesnice vojáci přesunuli do oblasti SinChai, vzdálené asi 6 kilometrů. 
Vzhledem k francouzské výslovností začali kolonizátoři místo nazývat ChaPa. 
Trať do LaoCai byla dokončena v roce 1906 a následně v roce 1909 byl v místě otevřen hotel ChaPa, v roce 1912 pak vojenské sanatorium a o místo se začali zajímat francouzští výletníci z Hanoje. V roce 1922 zde byla postavena luxusní rezidence guvernéra Indočíny. Pro oblast se ujal název Tolkinské Alpy a začala zde výstavba hotelů. Byla postavena také zpevněná silnice mezi LaoCai a Sapou.
Ve třicátých letech 20. století byla  již ChaPa  osadou s více než 200 francouzskými budovami, včetně velkého vězení. Městečko bylo moderní, mělo vlastní tekoucí vodu a kanalizaci, telegrafní a telefonní ústřednu a elektřinu zajišťovala elektrárna postavená na vodopádu Cat Cat. Po celé toto období byla ChaPa proslulá svými mnoha parky a květinovými zahradami, z nichž každá byla nádherně udržována vězni, kteří zde byli na nucených pracích. Kostel ChaPa byl postaven v roce 1934 a byl svěřen do péče faráře jmenovaného biskupem Hung Hoa. V roce 1941 byl v nedalekém Ta Phinu také založen cisterciánský klášter, kde sídlila malá skupina jeptišek, která unikla pronásledování v Japonsku. Po roce 1943 se klášterní farma stala hlavním poskytovatelem mléčných a jiných čerstvých produktů.  Městečko bylo na vrcholu své slávy. Výstavní moderní koloniální město. 

Ta doba však velmi rychle skončila.
V únoru 1947 zahájily jednotky Viet Minh ničivý útok na SaPu, zdemolovaly vojenská zařízení a donutily obyvatele města a cisterciácké jeptišky z Ta Phinu uprchnout do Hanoje. Vládní úřady, hotely a soukromé vily byly během útoku vážně poškozeny a do základů byla spálena také hlavní budova kláštera Ta Phin, který se tak dožil pouhých pěti let. Cha Pa byla sice po měsíci opět dobita a obsazena Francouzi, ale bezpečnostní situace se nadále zhoršovala. V říjnu 1949, kdy síly Viet Minhu pokračovaly v útoku a  Francouzi byli donuceni definitivně Sapu opustit. Co ale nezničil VietMinh, dokonali sami Francouzi. V březnu 1952 nařídilo francouzské vrchní velení letectvu město bombardovat. Vládní letní sídlo a další vládní budovy, komplex sanatoria a většina francouzských vil byly kompletně zničeny. Zůstalo zde pobořené město bez lidí.  

 Lidé se začali pomalu vracet až na počátku 60. let, kdy se město, známé již jako SaPa, začalo znovu rozvíjet.
Nyní je SaPa turistickým střediskem, bohužel ale i centrem turistického byznysu. Smutné je, že tento byznys ovládají lidé z Hanoje a místní Hmongové z toho mají velmi málo. Spousta velmi mladých dívek zde pracuje jako průvodkyně, často doufajíc, že si je odvede nějaký evropský princ. 
Dělají za velmi malou mzdu na jejich hlavním příjmem je „tip“. Do turistického byznysu menšiny Vietnamci nepustí. Za zmínku stojí jejich perfektní angličtina. Nikde jinde jsem se u průvodců nesetkal s tak vynikající angličtinou. Proč tomu tak je? Protože se nejprve učí mluvit, a pak teprve číst a psát (pokud se to vůbec někdy naučí). Neučí se z učebnic. To nám čtení a psaní výrazně omezuje zvládnutí výslovnosti. 
 
Ale Sapa prochází další modernizací a druhá dekáda jednadvacátého století město proměnila od základů. Aktivizují se v něm Číňané a naplno realizují svou tendenci vše kopírovat. Typickou ukázkou je v roce 2019 jimi zprovozněný luxusní hotel je Sapa Sun Plaza  ve starém francouzském stylu. Celého projektu se ujalo známé studio Billa Bentley. V budově je v maximální míře použit starý francouzský nábytek a další vybavení. 
Sapa přestává být centrem pro přespání s výlety do krásných vesniček v okolí a stává se centrem zábavy a luxusu, podobně jako BaNa Hills. Z kterého není potřeba vycházet. 
 
Ještě nedávno jsme mohli vyrazit s batohem a stanem na  nejvyšší horu FanSiPan, kde jsme na vrcholu nalezli pouze vrcholový jehlan. Kopec je dnes plný staveb, pagod, restaurací, kam se jezdí lanovkou spojenou s vláčkem.
Pokud milujete přírodu a chcete poznat Vietnam, vyhněte se Sapě. Nejenom že tam necháte spoustu peněz, ale Vietnam nepoznáte.
 
Místo Sapy, jednoznačně do MuCangChai, do NghiaLo, výlet z HaGiang... 
 
 
Dozvěděli jste se něco nového? Tak klikněte na like, potěšíte

 
 

PROSBA – říjen 2021   

Web byl kompletně předělán. Pokud najdete chybu, nefungující odkaz, nejde vám rozkliknout obrázek či mapa, napište na info@vietnamista.cz. Stejně tak, pokud jste na webu něco nenašli nebo máte-li nějaké doporučení… 
Pomůžete ostatním i sobě. Děkuji vám! 
 

 

novinky, aktuality

18.9.2021 Bambusová krysa
 
 

info@vietnamista.cz  / veškeré kontakty