Cestovat po Vietnamu znamená cestování časem. Víte co to je káča?

Cestovat po Vietnamu znamená cestování časem. Víte co to je káča?
Zapomenutá nejrozšířenější první technická hračka na světě. 
 
Nemyslím tím rotující plastové nebo plechové, často i svítící káčy dvacátého a jednavacátého století, jak je zná většina z nás. Ani káčy které také nazýváme „čamburína“ 
Ale myslím „pravou“, původní, dřevěnou káču, která u nás byla běžná ještě před válkou a kterou dnes už prakticky nikdo nezná.
Naposledy jsem o ní slyšel od mého táty. Narodil se v roce 1914  a mne vyprávěl, jak si s ní jako kluk hrával. Zcela jsem si to nedovedl představit.
Ale na jeho slova jsem si vzpomněl při návštěvě Asie.
Je to nejrozšířenější zábava malých kluků ve Vietnamu. Ale nejenom ve Vietnamu, v celé jihovýchodní Asii
Malí kluci mají klacík, na kterém je připevněný provázek. Tento obtočí okolo dřevěného kuželu a při hodu jím kužel roztočí. Druhý kluk se snaží svým dřevem rotující kužel trefit.
Existuje spousta variant této hry, zcela jsme je ale nepochopil. Někdy se také ještě rotující kužel popohání bičíkem. 
Tato hra je známá v Evropě po staletí. Známé je například vyobrazení této hry Amosem Komenským v knize Orbis Pictus z roku 1658. Ale historie káči spadá do ještě dávnějších dob. Objevuje se o ní zmínka již v Homérově Iliadě. Později o ní psal i Skakespaere.
Je to zjevně vůbec nejstarší technická hra dětí po celém světě.  Můžeme považovat za pravděpodobné že, do Asie přinesli tytu hru Francouzi. Je ale i možné, že tam existovala již před jejich příchodem. 
Zapomenutá hračka
 
Dnes je už moc málo pamětníků, kteří by káču pamatovali, myslím skutečnou původní dřevěnou káču, roztáčenou provázkem.  Já jí znám z vyprávění od mého táty, který se narodil na začátku první světové války.
Káča, dřevěný špalík, byla populární hračka všech kluků napříč celým světem. Hračka, který přežila tisíce let, ale nepřežila dvacáté století. Tedy alespoň u nás ne. 

 
Vzpomínky na tátovo vyprávění se mě znovu vynořily při návštěvě Vietnamu, kde je tato hračka stále běžná, i když i tam jí kluci stále častěji nahrazují nějakou destičkou, do které neustále čumí a jezdí po ní prstem.
Holky všeobecně považují většinu klukovských her za hloupé, i když tato potřebuje skutečný um, bez něj by byla káča pouze mrtvý kus dřeva. 
 
 
Káča byla také pravděpodobně vůbec nejstarší technická hračka na světě. Zatím nejstarší nález je datován roku 3.500 před n.l., z města Ur (Muyqayer) na středím východě, dnešním Iráku. 
 
Další nálezy pochází z Egypta a Řecka z doby asi 2 tisíce let před n.l. Z Číny jsou známé nálezy z roku 1200 před n.l.  O káče se objevuje zmínka i v Homérově Iliadě. V Evropě o káče psal Shakespeare.  
Káči nebyly vždy dřevěné, jsou známé i z keramiky, porcelánu, kosti, a to zvlášť slonoviny. 
 
U nás ale káču nejvíce „proslavil“ Jan Ámos Komenský. Káča je totiž vyobrazená v jeho knize Orbis pictus z roku 1658.
 
Jak se vlastně hraje s káčou?
Protože káča přežívala staletí napříč celým světem, má hra samozřejmě i řadu odlišností. Základ hry spočívá v tom, že se dřevěný špalík na jedné straně se špičkou roztočí provázkem. Především se lišil záměr. Zda s káčou mířit na cíl, udržet jí co nejdéle v rotaci, posouvat jí,..
U nás byla káča známá tím, že se se po roztočení udržovala v rotaci bičíkem, a tím jí při dostatečné šikovnosti bylo možné udržet na špičce teoreticky neomezeně dlouho.
Ve Vietnamu se s káčou hraje tak, že nejprve jeden kluk roztočí svojí káču  a ostatní se jí snaží zasáhnout svojí káčou. Hraje se na udusané hlíně, někdy pro lepší udržení káči v rotaci roztáčí káču na podložce, která je například z papíru. 
 
Tato hra je v oblibě především u menšin v horách severního Vietnamu, kde se žije stále jako před staletími.  Hraje se celý rok, ale zvláštní období pro káču je TET, oslava nového lunárního roku. V blízkosti vesnic si kluci a holky najdou plácek, kde celý sváteční týden nového lunárního roku tráví hrou. Kluci s obrovským zápalem hrají káču a dívky si hrází míčkem. Ke klukům se někdy přidávají i starší muži, však víme že chlapi zůstávají kluky celý život.
Káča je zhotovena z tvrdého dřeva. Většinou jí tátové klukům vyrobí, ale dá se i koupit. Nebo alespoň na něj koupit špalík dřeva. Ono to není někdy jednoduché ve vesnici uříznout strom s tvrdým dřevem. 
U nás je jiný život, tomu rozumím. Kluci dnes mají řadu her, především jezdí na kole, na lyžích, hrají fotbal.  Ale různé hry jak například káča, hraní kuliček, hraní čáry, holky skákání gumy, …se vytrácí
 

Zaujalo vás to? Klikněte na Like, potřešíte. 

 

PROSBA – duben 2021   

Web byl kompletně předělán. Pokud najdete chybu, nefungující odkaz, nejde vám rozkliknout obrázek či mapa, napište na info@vietnamista.cz. Stejně tak, pokud jste na webu něco nenašli nebo máte-li nějaké doporučení… 
Pomůžete ostatním i sobě. Děkuji vám!