Hmongský tuj lub. Z Vietnamu do USA. Víte co to je káča?

Cestovat po Vietnamu znamená cestování časem. Víte co to je káča?
Zapomenutá nejrozšířenější první technická hračka na světě. 
 
Nemyslím tím rotující plastové nebo plechové, často i svítící káčy dvacátého a jednavacátého století, jak je zná většina z nás. Ani káčy které také nazýváme „čamburína“ 
Ale myslím „pravou“, původní, dřevěnou káču, která u nás byla běžná ještě před válkou a kterou dnes už prakticky nikdo nezná.
Naposledy jsem o ní slyšel od mého táty. Narodil se v roce 1914  a mne vyprávěl, jak si s ní jako kluk hrával. Zcela jsem si to nedovedl představit.
Ale na jeho slova jsem si vzpomněl při návštěvě Asie.
Je to nejrozšířenější zábava malých kluků ve Vietnamu. Ale nejenom ve Vietnamu, v celé jihovýchodní Asii
Malí kluci mají klacík, na kterém je připevněný provázek. Tento obtočí okolo dřevěného kuželu a při hodu jím kužel roztočí. Druhý kluk se snaží svým dřevem rotující kužel trefit.
Existuje spousta variant této hry, zcela jsme je ale nepochopil. Někdy se také ještě rotující kužel popohání bičíkem. 
Tato hra je známá v Evropě po staletí. Známé je například vyobrazení této hry Amosem Komenským v knize Orbis Pictus z roku 1658. Ale historie káči spadá do ještě dávnějších dob. Objevuje se o ní zmínka již v Homérově Iliadě. Později o ní psal i Skakespaere.
Je to zjevně vůbec nejstarší technická hra dětí po celém světě.  Můžeme považovat za pravděpodobné že, do Asie přinesli tytu hru Francouzi. Je ale i možné, že tam existovala již před jejich příchodem. 
Zapomenutá hračka

Pokud pojedete horskými oblastmi severního Vietnamu osídlenými Hmongy v době TET, zcela určitě narazíte na plácek ve vesnici nebo v její blízkosti, kde děti roztáčí pomocí provázku dřevěný špalík,  hmongsky tuj lub. (vyslovuje se too loo), vietnamsky đánh quay. A často ne jenom děti, ale spolu s nimi i dospělí. Tedy pro upřesnění, výhradně mužská část populace. K této hře jsou dívky a ženy imunní, ty si v této době hází malým míčkem, hrou nazývanou pov pob.  
 
Když jsem tuto hru viděl prvně, vzpomněl jsem si na vyprávění mého táty, jak si jako kluk ještě hrál s dřevěnou káčou roztáčenou bičíkem. K tomu poznamenávám, že můj táta se narodil na začátku první světové války. Vietnam je tak trochu pohled i do naší historie.
 
Káča, dřevěný špalík, byla populární hračka všech kluků napříč celým světem. Hračka, která přežila tisíce let, ale nepřežila dvacáté století. Tedy alespoň u nás ne. 
 
Káča byla také pravděpodobně vůbec nejstarší technická hračka na světě. Zatím nejstarší nález je datován roku 3.500 před n.l., z města Ur (Muyqayer) na středím východě, dnešním Iráku. Další nálezy pochází z Egypta a Řecka z doby asi 2 tisíce let před n.l. Z Číny jsou známé nálezy z roku 1200 před n.l.  O káče se objevuje zmínka i v Homérově Iliadě. V Evropě o káče psal Shakespeare.  U nás ale káču nejvíce „proslavil“ Jan Ámos Komenský. Káča je totiž vyobrazená v jeho knize Orbis pictus z roku 1658. Káči nebyly vždy dřevěné, jsou známé i z keramiky, porcelánu, kosti, a to zvlášť slonoviny.  
 
Jak se vlastně hraje s káčou?
Protože káča přežívala staletí napříč celým světem, má hra samozřejmě i řadu odlišností. U nás se roztáčel dřevěný špalík bičíkem s cílem jej udržet co nejdéle v rotaci, a tak se „honil“ po cestě.
Hmongové znají ale káču, tuj lub, i jako hru s pravidly minimálně pro dva. Na dřevěný špalík je namotán provázek, jehož konec je upevněn na krátký klacík. Jednou rukou se špalík hodí a pomocí klacíku s provázkem roztočí. Druhý hráč se snaží svůj špalík roztočit tak, aby špalík protihráče srazil.
 
Většinou špalík tátové klukům vyrobí, ale dá se i koupit. Nebo alespoň na něj koupit kus dřeva. Ono to není někdy jednoduché ve vesnici uříznout strom s tvrdým dřevem. V hmongských obchodech vedle potravin a nářadí najdete vždy bedýnku se špalíky. 
Protože do USA emigrovalo mnoho Hmongů, dostala se s nimi za moře i tato hra. Každoročně se koná v Sain Paul v Minesotě na speciálním hřišti pro tuj lub celostátní soutěž s přesnými pravidly. Na drahách o délce 21 m soutěží dva šestičlenné týmy celkem osm kol. Hra je dotažená do dokonalosti, na perfektně přepravené dráze se hraje přesnými plastovými špalíky, klacík nahradil laminát.., tuj lub v USA
Ale ten „pravý“ tuj lub uvidíte jenom ve Vietnamu, u kluků. Jeden takový tuj lub jsem si přivezl i do Prahy. Nese sebou vzpomínku, spolu s ním vidím nejenom vlastní špalík, ale mám před očima rozzářené kluky mistrovsky se strefujíce do káči kamarádů,.. 
 
 
Hra se od hmongů rozšířila i mezi ostatní menšiny i Vietnamce, ale největší popularitu si stále drží mezi Hmongy
.
 
 

Zaujalo vás to? Klikněte na Like, potřešíte. 

 

PROSBA – červenec 2021   

Web byl kompletně předělán. Pokud najdete chybu, nefungující odkaz, nejde vám rozkliknout obrázek či mapa, napište na info@vietnamista.cz. Stejně tak, pokud jste na webu něco nenašli nebo máte-li nějaké doporučení… 
Pomůžete ostatním i sobě. Děkuji vám!