Sochy ve Vietnamu

Sochy ve Vietnamu a proč je dobré si před cestou o dané zemi něco přečíst. 
Všimli jste si, že většinou když přijdeme v cizím městě na místo, kde stojí nějaký monument, socha, a když nevíme koho má ta socha představovat, nechá nás to klidnými a z paměti se nám to rychle vykouří?
Ale když víme, kdo to je, zvlášť když máme k dané osobě nějaký vztah, četli jsme o ní, je to zcela jiné.
Pamatuji, jak jsem na vršku nad městem Wellington viděl pomníček s bustou polárníka R. E. Byrda.  Protože to byl jeden z mých cestovatelských dětských idolů, hodně jsem o něm četl, ihned mne zaujal a dodnes ten pomníček mám před sebou. Stejně tak socha Paccarda v Chamonix,  socha Juliuse Kugyho ve slovinských Alpách. Všechny tyto pomníky jako bych měl před sebou, znám je, vidím je. Sochu Kolomba na vysokém sloupu v Barceloně snad ani nejde vymazat z hlavy. 
Ale když nevíme kdo to je… Koukneme, možná i vyfotíme .. a jdeme dále. Za pár dní už nemáme potuchy, co to bylo.
A proto je dobré vědět. Protože když cestujeme Vietnamem, také vidíme spoustu pomníků. Mimo monumentů Ho Chi Minha a Buddhů, což je trochu jiné téma, nás ostatní sochy nechávají rezistentní, prostě je to „někdo“. Ostatně vše z cest, o čem jsme si předem něco přečetli, když v okamžiku, kdy se na to díváme a víme na co, je zážitek násobný. 
Sochy jsou vzpomínkou na historii, zvlášť v turbulentních dobách se nové staví a staré bourají.
Vietnam zažil dvě vlny bourání soch.  Po pádu francouzské Indočíny a po pádu Saigonu. Nepřežily sochy Francouzů, nepřežily sochy Američanů, naštěstí ale přežily sochy z dávné historie. I když zvlášť na jihu i ty mají problém. Protože tam zase někdy vadí autor, nebo doba, ve které byly postaveny. 
Snad nejvíce soch má jeden z největších velikánů Vietnamu, uctívaný hrdina, Tran Hung Dao, který žil v letech 1228-1300. V tehdejší domě se na severu Vietnamu rozkládala říše jménem Dai Viet (z té je také odvozen dnešní název Vietnam) a ve středním Vietnamu se při pobřeží až k dnešnímu Vung Tau táhla Champa. Především Da Viat (ale i Champa) musel čelit tehdy velmi expandujícím Mongolům. Byli daleko lépe vyzbrojeni. Ale přestože Mongolové v Dai Viet napáchali mnoho škod, podařilo se jejich útoky pod vedením Tran Hung Dao odrazit až se nakonec Mongolové stáhli zpět. Dai Viet nezůstal sice zcela svobodný, dál odváděl do Číny určité poplatky, ale Mongolů se zbavil.  
Nejznámější pomník Tran Hung Dao je paradoxně v Saigonu, nejdál od míst jeho působení. Pak se s jeho pomníky setkáte ve Vung Tau, v  Nha Trang, v Khánh Hòa, v Quy Nhơn, v Khanh Hoa. V Hanoji můžete jeho sochu spatřit v chrámu  Ngọc Sơn na jezeře Navráceného meče v centru města.
Mezi další velikány s řadou pomníků patří Le Loi, kterému se podařilo po roce 1428 získat nezávislost pro změnu na Číně. Největší a nejznámější sochu má zcela správně v Hanoji, kterou také nadvlády Číňanů zbavil. Mezi jeho zásluhy ale patří i sociální politika, kroky k větším právům žen. Další jeho sochy jsou samozřejmě v Saigonu, v Phan Thiet,.. 
Mezi sochy před kterými bychom se měli určitě zastavit je socha mnicha Thích Quảng Đức, který se upálil na protest pogromu na mnichy, vedený diktátorském jihovietnamským prezidentem Ngô Đình Diệm. Ona to na jihu procházka rájem také nebyla a prezident Diệm byl nechtěně takovou pátou kolonou Ho Chi Minha. Nikdo snad nevyrobil tolik nepřítel a příznivců komunistů jako on. 
Některé sochy už neuvidíme, smetla je revoluce, například sochu Julese Ferryho, která stávala v Hai Phongu. Socha francouzského politika, starosty Paříže, který byl velkým propagátorem francouzské koloniální politiky, musela padnout. Ale jeho sochu spolu s po něm pojmenovaným bulvárem si můžete prohlédnout v Paříži. Ostatně tam mohou Francouzi snít o době, kdy Francie byla velmoc s koloniemi s rozlohou mnohonásobně větší než Francie.  Dnes vévodí Hai Phongu socha ženské protičínské bojovnice Le Chan z doby asi 100 let před naším letopočtem opředené mnoha mýty. 
Po některých pomnících zůstává alespoň sokl. Kdo dnes ví, že známá socha Panenky Marie stojící před chrámem Notre Dame v Saigonu stojí na stejném podstavci, který podpíral zcela jinou sochu, francouzského misionáře Pieneau de Behain více zde. 
Po pádu Saigonu logicky nemohl přežít pomník padlým americkým námořníků, který stál a ulici pojmenované po osvoboditelce od Číňanů,  Le Loi. Život pomníku byl pouhých 6 let.
Jenže pro sochy nejsou nebezpečné jenom revoluce, vítězové. Ale někdy i znelíbení autoři. Nebo prostě byly postaveny „špatnými lidmi, v špatných dobách“  To se projevuje na jihu, kde je řada soch postavených před rokem 1975. Sice přímo nesouvisí s Američany, ale jsou z doby kdy tam byly. Ty sice nikdo nebourá ale také se o ně nestará. 
Například chudákovi generálovi Tran Nguyen Hanovi, který pomáhal uctívanému císaři Le Loi porazit Číňany,  už upadla noha. A místní „autorities“ v Saigonu přišli s myšlenkou, že lépe, než opravovat je nahradit sochy jinými, moderními, aktuálními viz dole odkaz. 
Ocenil bych, kdyby na pomnících byl i datum kdy pomník vznikl. Hodně by to vypovídalo. 
 
Zde zajímavý odkaz: 
https://www.thanhniennews.com/arts-culture/experts-suggest-replacing-old-deteriorating-statues-in-vietnam-20746.html
Sochy ve Vietnamu a proč je dobré si před cestou o dané zemi něco přečíst. 
 
Všimli jste si, že většinou když přijdeme v cizím městě na místo, kde stojí nějaký monument, socha, a když nevíme koho má ta socha představovat, nechá nás to klidnými a z paměti se nám to rychle vykouří?
 
Ale když víme, kdo to je, zvlášť když máme k dané osobě nějaký vztah, četli jsme o ní, je to zcela jiné.
 
Pamatuji, jak jsem na vršku nad městem Wellington viděl pomníček s bustou polárníka R. E. Byrda.  Protože to byl jeden z mých cestovatelských dětských idolů, hodně jsem o něm četl, ihned mne zaujal a dodnes mám ten pomníček před sebou. Stejně tak socha Paccarda v Chamonix,  socha Juliuse Kugyho ve Slovinských Alpách. Všechny tyto pomníky jako bych měl před sebou, znám je, vidím je. Sochu Kolomba na vysokém sloupu v Barceloně snad ani nejde vymazat z hlavy. 
 
Ale když nevíme kdo to je… Koukneme, možná i vyfotíme .. a jdeme dále. Za pár dní už nemáme potuchy, co to bylo.
 
A proto je dobré vědět. Protože když cestujeme Vietnamem, také vidíme spoustu pomníků. Mimo monumentů Ho Chi Minha a Buddhů, což je trochu jiné téma, nás ostatní sochy nechávají rezistentní, prostě je to „někdo“. Ostatně vše z cest, o čem jsme si předem něco přečetli, když v okamžiku, kdy se na to díváme a víme na co, je zážitek násobný. 
 
Sochy jsou vzpomínkou na historii, zvlášť v turbulentních dobách se nové staví a staré bourají.
 
Vietnam zažil dvě vlny bourání soch.  Po pádu Francouzské Indočíny a po pádu Saigonu. Nepřežily sochy Francouzů, nepřežily sochy Američanů, naštěstí ale přežily sochy z dávné historie. I když zvlášť na jihu i ty mají problém. Protože tam zase někdy vadí autor, nebo doba, ve které byly postaveny. 
Snad nejvíce soch má jeden z největších velikánů Vietnamu, uctívaný hrdina, Trần Hưng Đạo, který žil v letech 1228-1300. V tehdejší době se na severu Vietnamu rozkládala říše jménem Đại Việt (Velký Viet, z té je také odvozen dnešní název Vietnam) a ve středním Vietnamu se při pobřeží až k dnešnímu Vung Tau táhla Champa (Čampa). Především Đại Việt, ale i Champa, musel čelit tehdy velmi expandujícím Mongolům. Byli daleko lépe vyzbrojeni. Ale přestože Mongolové v Đại Việt napáchali mnoho škod, podařilo se jejich útoky pod vedením Trần Hưng Đạo  odrazit až se nakonec Mongolové stáhli zpět. Đại Việt nezůstal sice zcela svobodný, dál odváděl do Číny určité poplatky, ale Mongolů se zbavil.  
Nejznámější pomník Trần Hưng Đạo  je paradoxně v Saigonu, nejdál od míst jeho působení. Pak se s jeho pomníky setkáte ve Vung Tau, v  Nha Trang, v Khánh Hòa, v Quy Nhơn, v Khanh Hoa. V Hanoji můžete jeho sochu spatřit v chrámu  Ngọc Sơn na jezeře Navráceného meče v centru města.
 
Mezi další velikány s řadou pomníků patří Lê Lợi,  velkému bojovníku proti čínské nadvládě, dynastii Ming, kterou ukončil v roce 1428. Největší a nejznámější sochu má zcela správně v Hanoji, kterou také nadvlády Číňanů zbavil. Mezi jeho zásluhy ale patří i sociální politika, kroky k větším právům žen. Další jeho sochy jsou samozřejmě v Saigonu, v Phan Thiet,.. 
Mezi sochy před kterými bychom se měli určitě zastavit je socha mnicha Thích Quảng Đứce, který se upálil na protest pogromu na mnichy, vedený diktátorském jihovietnamským prezidentem Ngô Đình Diệmem. Ona to na jihu procházka rájem také nebyla a prezident Diệm byl nechtěně takovou pátou kolonou Ho Chi Minha. Nikdo snad nevyrobil tolik nepřátel a příznivců komunistů jako on. 
Některé sochy už neuvidíme, smetla je revoluce, například sochu Julese Ferryho, která stávala v Hai Phongu. Socha francouzského politika, starosty Paříže, který byl velkým propagátorem francouzské koloniální politiky, musela padnout. Ale jeho sochu spolu s po něm pojmenovaným bulvárem si můžete prohlédnout v Paříži. Ostatně tam mohou Francouzi snít o době, kdy Francie byla velmoc s koloniemi s rozlohou mnohonásobně větší než Francie.  Dnes vévodí Hai Phongu socha ženské protičínské bojovnice Lê Chân z doby asi 100 let před naším letopočtem opředené mnoha mýty. 
Po některých pomnících zůstává alespoň sokl. Kdo dnes ví, že známá socha Panenky Marie stojící před chrámem Notre Dame v Saigonu stojí na stejném podstavci, který podpíral zcela jinou sochu, francouzského misionáře Pigneau de Behaine více zde. 
 
Po pádu Saigonu logicky nemohl přežít pomník padlým americkým námořníkům, který stál na ulici pojmenované po osvoboditeli od Číňanů,  Lê Lợi. Život pomníku byl pouhých 6 let.
 
Jenže pro sochy nejsou nebezpečné jenom revoluce, vítězové. Ale někdy i znelíbení autoři. Nebo prostě byly postaveny „špatnými lidmi, v špatných dobách“  To se projevuje na jihu, kde je řada soch postavených před rokem 1975. Sice přímo nesouvisí s Američany, ale jsou z doby kdy tam Američané byli. Tyto sochy sice nikdo nebourá, ale také se o ně nestará.
 
Například chudákovi generálovi Trân Nguyên Hânovi, který pomáhal uctívanému císaři Lê Lợi porazit Číňany,  už upadla noha. A místní „autorities“ v Saigonu přišli s myšlenkou, že lépe, než opravovat je nahradit sochy jinými, moderními, aktuálními viz dole odkaz. 
 
Ocenil bych, kdyby na pomnících byl i datum kdy pomník vznikl. Hodně by to vypovídalo. 
 
 
 
 
 
 
Zde zajímavý odkaz: 
 

 Další zajímavé články. Zde. Pokud se na této stránce také zaregistrujete, dostanete příležitostně iínformace o přednáškách, změn ve vízech.  
 

PROSBA – listopad 2022   

Web byl kompletně předělán. Pokud najdete chybu, nefungující odkaz, nejde vám rozkliknout obrázek či mapa, napište na info@vietnamista.cz. Stejně tak, pokud jste na webu něco nenašli nebo máte-li nějaké doporučení… 
Pomůžete ostatním i sobě. Děkuji vám! 
 

 

novinky, aktuality

2.8.2022 Život s duchy
25.7.2022 Poupata zázvoru
18.9.2021 Bambusová krysa
 
 

info@vietnamista.cz  / veškeré kontakty