Výlet z Nguen Bing, výroba nudlí, tyčinek, nožů,..
Den šestý
Trochu jsem se musel dát dohromady léky, chlad spojený s jízdou na motorce není pro rekonvalescenci ideální, ale nakonec jsem to nějak urovnal.
Při cestování mám rád dojet do nějakého místa a z něj dělat hvězdicové výlety. To je také velmi častá chyba cestovatelů po Vietnamu, že si najdou význačná místa, města a mezi těmi se přesouvají. Zatímco je lepší si najít nějaké jedno místo a z něj vyrážet do okolí. Stejně tak byl náš úmysl to udělat z městečka Nguen Bing.
Jeli jsme asi 5 km na východ po hlavní silnici směr Cao Bang a pak odbočili do hor na sever. Řídli jsme se výhradně GPS bez konkrétní znalosti místa. Naším cílem byly menšiny. Zde nás ale nijak nezaujaly, ale zato nás zcela překvapila fantastická cesta horami, podobná jako na sever od HaGaing. Jeli jsme takto asi 20 km, určitě by šel i nějaký okruh, ale z časových důvodů jsme se vrátili. Je to neuvěřitelně fascinující příroda a jednoznačně doporučuji ostatním cestovatelům se tudy vydat. Potom jsme zajeli ještě na jih, směr DaoTien. Zde naopak různé reklamy ukazují na řadu míst, ale nás nezaujalo nic. Až úsměvná byla reklama na výrobu vyšívaných výrobků. Ve skutečnosti to byla spíše kůlna se třemi šicími stroji, kde šili něco jako jehelníčky.
Den sedmý
Cesta zpět do CaoBang byla zpestřena krásným zážitkem. Největší zážitky totiž vždy přinese náhoda. Opět se projevila obrovská výhoda mít sebou místňáka. Kamarádka mne najednou cestou zastavila, všimla si totiž nějaké cedule. Ta byla samozřejmě ve vietnamštině. Výroba skleněných nudlí. Tak jsme odbočili a vjeli do „továrny“ . Zde akorát v plném proudu probíhala výroba skleněných nudlí. Bez nejmenších barier jsme byli přivítání a mohli jsme si důkladně celou výrobu prohlédnout. Bylo to velmi zajímavé. Tím jsme si nahradili neúspěch z vesnice PhiaDen.
Projeli jsme Cao Bang tentokrát bez zastávky a vydali se po silnici na východ směr vodopád BanGioc. Přestože jsem po této silnici už před několik lety jel, teprve nyní jsem si všiml pár kilometrů za Cao Bang malých roštů na nudle, podobných, co jsme viděli ve výrobně nudlí před Cao Bang. Uvědomil jsem si, že zde se v každém domu dělají nudle. Tak jsme se v jednom zastavili a viděli opět výrobu. Zde se ale nudle dělají kompletně ručně, takže to byl další neskutečný zážitek. Určitě doporučuji.
Další zastávkou byla vesnice PhiaThap, v této čarokrásné krajině, kde se dělají vonné tyčinky kompletně ručně. Zde cedule u silnice je, dokonce v angličtině, ve vesnici je homestay, ale turistu jsme neviděli. Velmi primitivně, ručně, naštípají bambus, tyčinky pak suší a namáčejí do lepkavé tekutiny, pak do lepkavého prášku, pak se tyčinky zase suší, pak zase nanášejí do lepkavé kapaliny a obalují ve vonné hořlavé směsi. Velmi zajímavá, ale tvrdá práce. Zde video
Pak jsme pro změnu projížděli královstvím nožů. Zde už si cestou nelze nevšimnout, všude se podávají nože, jsou zde kovárny. Nevydržel jsem a jednu hezkou dýku si koupil. Při poslední návštěvě jsem koupil zubatý srp na rýži, ,, no jeho využití v ČR je hodně diskutabilní.
Ubytovali jsme se v Quang Uyen
Den osmý
Další naší návštěvou byla vesnice Thong Hoe, Ta je zase známá výrobou nepečených suchých dortíků banh khao. Navštívili jsme opět jednou výrobnu, bylo to, jako vždy nějaká výroba, velmi zajímavé. Ale moje chuťové buňky na toto zrovna přiopravené nejsou. A naší poslední zastávkou na cestě byl trh v Cho Trung Khan, v městečku, které je známé především jedlými kaštany. Zde se v okolí právě kaštany pěstují, tak známé z trhu ve městě CaoBang. I zde jsou samozřejmě všude kaštany k dostání. 
K vodopádu jsme tentokrát už nejeli, viděli jsme ho při poslední návštěvě a zvlášť v lednu nemá moc vody.
Cestou zpět jsme si užívali hlavně přírodu se spoustou zastávek.
A náš výlet v Cao Bang zakončili opět hostinou, to je jedlými pečenými kaštany.
Den devátý
Návrat do Hanoje byl opět velkým luxusním autem.
Tím skočil náš devítidenní výlet. Ujeli jsme na skútru asi 560 km. Bez problémů, bez krize. Jenom trochu a nachlazením.
Oblast Cao Bang je překrásná a doporučuji jí návštěvníkům jako alternativu k HaGiang. S vyjímkou vodopádů je zde méně turistů, více menšin
Chcete to také zažít?
Cesta touto krajinou je skutečně fascinující. Vždy píši, do cesty do Vietnamu po "důležitých" místech zařadit alespoň část původního Vietnamu. Ideálně NghiaLo, HaGiang, CaoBang, na jihu DakLak,.. Jsou v zásadě dvě možnosti. Stejným způsobem jako my, tzn půjčit si v CaoBang skútr. Předpokládá to ale na skútru umět jezdit. Pro méně zkušené doporučuji pouze jednodenní výlety na automatu a to zde zcela vhodné není. Na to je výrazně lepší NghiaLo, odkud se dají dělat velmi zajímavé jednodenní výlety do okolí. Vzdálenost CaoBang – BanGiaoc, případě CaoBang - BaoLac jsou velké
Samozřejmně určitě spojit s vodopády BanGioc.
Velmi dobré pro skupinku 4 osob je půjčit si auto s průvodcem, řidičem. (Auta jsou celkem pro 8, 10 lidí)
Silnice jsou velmi dobré, všude asfalt a ve vesnicích se dá pěšky. Určitě je týden na takovéto cestě daleko záživnější, než se snažit projet města jako Hue, NhaTrang, SaPa, DaNang, BaNa Hills ,.. Více neznamená vždy více. Naopak. Auto nebo skútr jednoznačně upřednostňuji před autobusem. Ten nezastavuje. Například cesta autobusem z Cao Bang do BanGioc je obrovská, kardinální škoda!!
Známá, co se mnou jela, má v dané oblasti kontakty, umí sehnat auto, případně průvodce a organizuje cesty právě do neturistických oblastí. Nejenom, že to je daleko levnější, ale hlavně řádově zajímavější. Ona se v horách narodila, ví co chtějí dobrodružní cestovatelé.
