původní lázeňské horské městečko Francouzů blízko hraničního velkého města Lao Cai. Se zbytky koloniální doby. Jedním z pozůstatků je i kostelík ve městečku. Sapa je historicky oblíbeným cílem turistů. 

Více o Sapě, historie, zde 

Doprava

Z Hanoje do LaoCai vede železnice a nyní i nová dálnice.  Do Sapy se dá jet ale i po menší silnici QL 32 přes NghiaLo a Mu Cang Chai. To je cesta delší ale s těmito zastávkami fantastická. 

Obvykle na nádraží v LaoCai vyzvedne předem dohodnuté turisty auto a odveze do Sapy, do jednoho z mnoha hotýlků. Sapa je dnes na turistech postavena. 

Co v Sapě 

Pozor, Sapa ještě relativně nedávno a dnes je diametrální rozdíl.  Prvně jsem byl v Sapě v roce 2011 a už tehdy to bylo městečko turistů odkud vyráželi do okolních vesnic mešin. Ženy menšin ve městečku prodávaly svoje výšivky, ve vesnicích byly ještě málo komerční homestay, kde se dalo přespat přímo v obydlí domácích. 

Dnes je to všechno jinak.

Plánujete cestu do Vietnamu a uvažujete o Sapě? 

Individuální turisté slepě věří, že cestovky vybírají to nejlepší, a tak jejich plány kopírují. Přitom cestovky vybírají hlavně to, co nejvíc zaujme, co táhne.

Hodně lidí si myslí, že Sapa se stala známou kvůli krásným rýžovým polím a etnickým menšinám. Pravda je ale jiná. Malebná rýžová políčka najdete na severu Vietnamu skoro všude. Sapa vznikla ze zcela jiných důvodů: kvůli své strategické poloze, nadmořské výšce a s tím souvisejícímu chladnému podnebí.

Trocha historie: Koloniální útočiště

Francouzští kolonisté potřebovali vojenskou základnu blízko čínských hranic a blízko obchodní cesty podél Rudé řeky do Číny. Zároveň hledali místo s chladným klimatem, kde by se vojáci mohli zotavovat z tropických nemocí a kam by se v horkém létě mohla stahovat bohatá francouzská smetánka z Hanoje.

Proto v roce 1910 začala přímo v místě Sapy stavba vojenského sanatoria a prvních luxusních vil, což umožnilo právě dokončení železnice z Hanoje do Lao Cai. Ve 30. letech se ze Sapy stalo doslova „letní hlavní město“ francouzské Indočíny. Místní kmeny Hmongů a dalších menšin byly z tohoto centra naopak vytlačovány.

Válečná zkáza

V následujících válečných letech byla Sapa téměř kompletně zlikvidována. Co nestihl zničit protikoloniální odboj Viet Minhu, to při svém ústupu dokončili sami Francouzi. Nechtěli totiž Vietnamcům nechat vůbec nic.

Rok 1993 a turistický boom

Když se v roce 1993 Sapa po dekádách izolace otevřela mezinárodnímu turismu, stala se pro turisty okamžitě známou. A proč? Bylo to vlastně jediné horské místo, kam z Hanoje vedla dobrá a bezpečná doprava díky tehdejší železnici. Pozemní silnice totiž byly v té době ještě v katastrofálním stavu.

Moderní lunapark a realita dneška

Zlom nastal během koronavirové pandemie, kdy brutálně expandoval domácí vietnamský turismus. Začala masivní výstavba obřích luxusních hotelů, kasin, heren a zábavních atrakcí, včetně lanovky na nejvyšší horu Fansipan.

Z kdysi malebného horského městečka se stal neustále blikající a svítící lunapark. Původní srdce Sapy, historický kamenný kostelík, dnes také bliká a krčí se hned vedle obří reklamní LED obrazovky.

Za menšinami a klidem už sem nejezděte

Cestovky sem davy turistů vozí dál, protože značka „Sapa“ má ve světě stále zvuk. Prostě táhne. Jako reklamu ale cestovky používají téměř výhradně historické snímky z trhů nebo fotografie rýžových teras odjinud – nejčastěji z mnohem autentičtější oblasti Mu Cang Chai.

Poznámka na závěr:

Vietnamci lunaparky milují a na Sapu nedají dopustit! Naopak, mají mnohem raději tu současnou, moderní verzi oproti té minulé.

S cestovkou se Sapě zkrátka nevyhnete. Proč tam ale dnes jezdit bez cestovky? To mi moc rozum nebere. Tedy pokud nechcete na vlastní oči vidět, co se s ní stalo – a to je přesně ten důvod, proč ji tu a tam navštívím ostatně i já.

V okolí je sice ještě řada domorodých vesniček s původními menšinami, především Hmongy, ale protkané byznysem, hotely, luxusními homestay,   Lidé zde chodí v původních vyšívaných oděvech, ale už pro turisty, Ano, rýžová pole v okolí jsou stále hezká, ale v Mu Cang Chai je jich násobně více. 

Největší zajímavosti 

Vesnice - menšiny v okolí - dnes protkané hotely a homestay 

Rýžová pole často v okolí nad nimi postavené turistické vyhlídky 

Vodopád, zcela pohlcen okolním byznysem

Francouzská architektura, kostel, ano, ten tam stále stojí, ušlápnutý a zastíněný hotelem Plaza, pokusem o repliku francouzké architektury 

Lanovka na vrchol Fansipan - dnes bohužel, a vláček. Na vrcholu postavili spoustu budov. pagod, Buddhů,.. kde jsou ty doby krásného vrcholu jenom s jehlanem

Tả Phìn ruiny kláštěra zniženého Viet Minhem.  - dnes zcela mimo zájem turistů 

Celou oblast mají v moci turistické kanceláře, které mezi sebou dost tvrdě soupeří.  

.

Na cestu do Sapy jsou různé názory.  Sapa se skutečně proměnila pro lunapark orientovaný na asijské turisty, kteří toto milují. SAPA bude dále růst protože přesně odpovídá asijskému zájmu. 

Fansipan. Blízko Sapy je nejvyšší hora Indočíny. Fansipan je hora vysoká 3143 m 

Na vrchol vedou dvě lanovky. Jedna lanová dráha přímo ze Sapy do spodní stanice zavěšené lanovky

V současné době doporučuji jet na vrchol oběma lanovkami. A pěší túry si nechat do vesnic. Jak pěšky na kopec je popsáno zde:  Výstup na FanSiPan a jiné kopce zde 

Lanovka na vrchol

Od roku 2016 vede na vrchol lanovka a je dnes druhá nejdelší lanovka Indočíny. Vyrobila jí švýcarská firma Doppelmayer. Má  třicetimístné kabiny. Je dlouhá 6 320 m se stoupáním 1 410 m a tím se dostala do  Guinessovy knihy rekordů. Mezi údolní a vrcholovou stanicí podpírají obě nosná lana jen čtyři stožáry. Pohybuje se 28,8 km/h. Má kabiny s vytápěnými sedáky a csta na vyhlídkovou plošinu trvá pouhých 15 minut, zatímco výstup divokým terénem donedávna i nejzkušenějším turistům zabral nejméně dva dny! 

Z panoramatických oken mohou návštěvníci fotografovat terasovitá rýžová pole a blízké osady etnických obyvatel Dzao a Hmong. Elektřinu k vytápění, osvětlení a napájení informačních panelů si kabiny podle patentu Doppelmayra vyrábějí při jízdě samy v generátorech integrovaných v závěsech na laně.  Největším novinkou je inovativní koncepce nouzového opuštění kabiny v případě vážné závady či havárie. Všechny funkční části zařízení na konečných stanicích i na stožárech jsou navzájem provázány tak, aby cestující v takovém případě nemuseli opustit kabinu slaňováním. 

Kolejová lanovka, lanová dráha

V roce 2018 je v provozu nová dráha na kolejích v délce 2 km. Vede přímo z městečka Sapa od hotelu MGalery. Vede dvěma tunely a po čtyřech mostech ke spodní stanici lanovky na FanSiPan.

Je to krásné umělecké dílo. Nejenom vozy, ale především stanice s historickým designem. Mne fascinuje spojení moderní technologie s historií. Srovnávám jí s lanovkou na Petřín. Když se zprovozňovala lanovka v Praze, použili moderní design na staré technologii. Postavili novou ošklivou bednu na starý podvozek. 

Tato lanovka je skutečně „majsterštyk“ Lanovku navrhoval Američan  Bill Bensley

Má proti  sobě dva jezdící vozy švýcarské firmy Garaventa. Každý vůz je pro 200 cestujících. 

Na vrchní stanici je  velká socha Amitabhy, pagoda Kim Son Bao Thang s mnoha sochami Buddhy a 18 bronzových arhatských soch o výšce 2,5 metru, 

Kdbyste chtěli více informací, doporučuji se vám obrátit na paní Mai, viz kontakty. V Sapě několik let žila, narodila se v horách u NghiaLo, pracovala tam jako průvodkyně. Má tam spustu známých a ví, jak se vyhnout těm profláknutným místům a může zajisttit ubytování ve vesicích. 

mapa Sapy

Zpět mapa