Chrámy a pagody ve Vietnamu. Poznáte Buddhu? Poznáte pagodu?
Pro laika je jakékoliv bližší vysvětlování všeho, co souvisí s buddhismem, velmi těžké, nepřehledné, ale proto zde je pouze to, co hlavně zajímá českého cestovatele a je silně zjednodušené.
Ve Vietnamu jsou chrámy (Đình) a pagody (Chùa)
Chrámy ve Vietnamu jsou věnovány různým bohům, mýtickým silám a nesouvisí s buddhismem. Naproti tomu pagody jsou buddhistické chrámy a v každém najdete zobrazeného Buddhu.
Vzhledem k architektonickým zvyklostem Vietnamu a vlastně celé JV Asie, vypadají velmi podobně a na první pohled je cizinec nemusí rozeznat.
Zobrazení a pojmenování Buddhy je poměrně složité (Závisí i na fázi, např. stavu probuzení (Bódhisattva) a… ) ale já zde velmi zjednodušeně nazvu všechny tyto sochy Buddhou.
Buddhu je možné zcela zřetelně poznat. Přestože Buddha může být zobrazen jako muž, žena, silný, tlustý, hubený, stojící, ležící, (má to řadu důvodů) má také řadu znaků, které má pouze a jenom Buddha. Většina znaků nemusí být zřetelná, nebo mohou zcela chybět, dva znaky má ale viditelné Buddha vždy.
Buddha má VŽDY sklopený zrak (správně zavřené, pootevřené oči) a má VŽDY dlouhé uši, lalůčky *) až na ramena. Méně zřetelné bývají již vlnité vlasy, třetí oko uprostřed čela, a řada dalších znaků. Tyto znaky jednoznačně Buddhu charakterizují.
Další zajímavost, která odlišuje chrám od pagody, je častá přítomnost bubnu (trống) v chrámu, zatímco v pagodě se ním nesetkáte. V pagodě bývají naopak zvony (chuông), a to jak velké zavěšené, tak malé před oltářem v podobě bronzové misky.
Zvony v pagodách jsou velmi podobné zvonům u nás, jsou ale protáhlejší a nemají srdce. Zvony se rozezní buď pomocí palice nebo zavěšeného dřeva.
V pagodách se také při modlitbách používá malý zvon v podobě mosazné rezonanční misky, do které se tluče paličkou. Místo ní se také někdy používá tzv. „dřevěná ryba“. Je to rezonující vydlabaný kus dřeva. Nazývá se mõ a tluče se do ní také paličkou.
Mõ, dřevěná ryba, dřevěný zvon, se používá v buddhistických chrámech Mahayana. Používá se v průběhu modliteb se při recitacích sutry, mantry nebo jiných buddhistických textů., a také pro určení rytmu čtení. Nástroj je vyřezán s rybími šupinami na jeho vrcholu, případně s vyřezanými rybími hlavami a proto se nazývá dřevěná ryba. Někdy je ale i zcela bez motivu.
Proč ryba? V buddhismu ryba, protože nikdy nespí, symbolizuje bdělost. Palička používaná k úderu na rybu má často pogumovanou špičku, která při tlumení poskytuje tlumený, ale jasný zvuk.
Zvláštní význam mají zvony poslední den lunárního roku, kdy se rozezní přesně 108 údery. Buddhisté věří, že když zvuk zvonu dosáhne nebe, ti v nebi odpočívají v míru, a když dosáhne pekla, ti dole jsou osvobozeni od svých utrpení.
Posvátný zvuk pagodových zvonů připomíná buddhistickým stoupencům a laikům aby sdíleli svou lásku s ostatními lidmi a modlili se za mír. Pro Vietnamce je buddhistické pojetí vesmíru hluboké a snadno pochopitelné.
Pagody ve Vietnamu
Ve Vietnamu, kde jsou silné čínské kulturní vlivy, je tvář buddhismu fascinující. V pagodách vzkvétá starodávná buddhistická tradice. Instituce, které zachovávají a předávají tuto víru, jsou pagody, buddhistické chrámy. Zde se mahajánové tradice spojují a mísí s čínským konfucianismem, taoismem a archaickým uctíváním původních duchů pro civilizaci jihovýchodní Asie. Pagody slouží především jako centra uctívání, jejich sociální funkce je však zjevně více než jen náboženská.
Kromě toho, že pagody nabízejí duchovní útěchu, fungují jako komunitní centra, poskytují náboženské vedení, rady, a především nabízejí místo pro opětovné potvrzení národní identity, která je tak drahá pro duši Vietnamců.
Protože si Vietnam prošel i svojí kulturní revolucí, mělo to bohužel vliv i na pagody. Buddhismus nemohl být součástí komunistických idejí, byl ale i v opozici na jihu. Tomu padla za oběť řada pagod. Později se ale situace změnila, stát poznal, že nemůže vést věčný boj s něčím, co je tak zakořeněné v myslích Vietnamců. A dokonce je dnes situace taková, že se staví jedna nová pagoda za druhou, jsou stavěny sochy Buddhů, a to stále větší a větší. Pagody jsou stavěny ve starém duchu a stávají se okamžitě hojně navštěvovanými místy věřících. Pagody jsou financovány se soukromých prostředků. Buddhismus (na rozdíl od křesťanství) dnes ve Vietnamu podporu má.
Společné rysy vietnamských pagod
Pagody na rozdíl od nebbudhistických chrámů mají určitý řád, mají společné znaky.
Chua Viet neboli vietnamské pagody jsou podobné, a přesto odlišné od jejich čínských ekvivalentů. Vietnamská pagoda je častěji jednopodlažní stavba než víceúrovňová věž. Řada z nich má rybníček s posvátnými želvami, zvonici a zahradu.
Před pagodou je obvykle bílá socha stojící Avalokitesvary v její ženské čínské inkarnaci jako Bohyně milosrdenství, Kuan Yin Bodhisattva, ve vietnamštině známá jako Quan Am Bồ Tát. V angličtině se jednoduše označuje jako „Lady Buddha“. Často je zobrazována, jak drží karafu se svatou vodou (Většinou obrácenou dolů) a stojí na lotosovém listu - tradičním symbolu čistoty.
Hlavní budova pagody se skládá z několika místností. V přední části jsou trojí dveře, které jsou otevřeny pouze pro velké náboženské slavnosti. Za těmito dveřmi je přední hala, centrální hala a hlavní oltářní hala, obvykle uspořádaná ve vzestupných úrovních. Za chrámem nebo vedle pagody jsou obytné prostory pro mnichy - nebo, pokud pagodu obsluhují ženy, jeptišky. Obvykle je také k dispozici jedna nebo více pomocných oltářních místností speciálně věnovaných obřadům uctívání předků, kde jsou zobrazeny pohřební desky a obrázky zemřelých mnichů a příbuzných.
Chua Viet (Vietnamské pagody) jsou zřetelně odlišitelné od chrámů Theravada (Spíše v Kambodži, Laosu). Ve vietnamských najdeme zobrazení draka, zatímco v chrámech Theravada hady. (Ve Vietnamu zobrazovaní hadi jsou ale v chrámech)
Draci a hadi nejsou nebezpečná a ničivá stvoření naší západní mytologie, ale ušlechtilá a prospěšná zvířátka. Hledejte je venku na okapu a vrcholu hlavních střech; uvnitř mohou být ovinuty kolem nosných sloupů, zvedat oltáře případně střežit dveře.
Uvnitř hlavní svatyně jsou obvykle reprezentace tří Buddhů. Jedná se o Di Di nebo Amitabha, Buddha minulosti; Thich Ca Mau Ni nebo také Šákjamuni, historický Buddha, Siddhártha Gautama; a Di Lac nebo Maitreya, Buddha budoucnosti.
V blízkosti bývají sochy osmi Kim Cangů, nebo džinové základních směrů, stejně jako různé La Han, nebo Arhats, a Bo Tat, nebo Bodhisattvas. Tito jsou obvykle líčeni jako princové, kteří nosí bohaté šaty a korunky nebo pokrývky hlavy. Oblíbeným obrazem je snímek Quan Cong – je obvykle růžový a zeleně maskovaný, doprovázený jeho dvěma důvěryhodnými společníky, generálem Chau Xuongem a mandarínem Quan Binhem, často s koněm a ženichem.
Mezi obecné dekorativní obrazy patří kromě draků také motivy svastiky a symbol jin-jang taoismu symbolizující dualitu nebo mužské a ženské prvky existence. I čínské znaky, i když jsou moderními písemnými Vietnamci dlouho opuštěné, zůstávají v duchovním světě stále de rigeur.
Někdy v chrámech, kde jsou taoistické vlivy silné, může být vyčleněn samostatný oltář pro taoistická božstva, jako je Ngoc Hoang, Jade a Thien Hau Thanh Mau, královnou nebes. Toto druhé božství je také známé jako Tuc Goi La Ba, bohyně moře a ochránkyně rybářů a námořníků. Přirozeně je toto božství uctíváno zejména v pobřežních chrámech sloužících rybářským komunitám.
Před pagodou je nádoba na vonné tyčinky, lư hương. V ní je popel z rýžové slámy a do té se zapichují vonné tyčinky. Vždy se zapaluje lichý počet, (Malá keramická nádoba na tyčinky se nazývá Bát hương).
Pozor – zdaleka ne všichni Vietnamci jsou buddhisté. Ve Vietnamu k nejrozšířenějším náboženstvím patří křesťanství, úředně je katolíků v této zemi na 6 milionů, což dělá z Vietnamu jednu z největších křesťanských zemí Asie. Křesťanství se dostalo do Vietnamu skrze evropské misionáře zhruba v 16. století a samozřejmě bylo podporováno v době kolonie, Francouzské Indočíny. Na jihu Vietnamu (oblast ChuDoc) se setkáme i s Islámem, který je zastoupen přibližně 70 tisíci obyvateli.
Ale pozor, tato čísla nic neříkají o skutečnosti. Vietnamci mají příslušnost k náboženství napsanou v občance, identity card a protože ho z různých důvodů nechtějí prezentovat (zvlášť katolíci), je Vietnam oficiálně jednou z neateističtějších zemí, protože většina má raději napsáno bez vyznání.
Ale ať už se na území Vietnamu setkáme s jakýmkoliv náboženstvím, Vietnamci se obecně považují za buddhisty, přestože registrovaných je k tomuto náboženství pouhých 10 milionů obyvatel. Projevy tradičních vietnamských rituálů jako je například pálení tyčinek, obětování předkům, nejsou považovány za oficiální součást buddhistických rituálů.
*) Uši Buddhy jsou zobrazeny dlouhé a mohutné. Dlouhé uši jsou součástí buddhistické ikonografie. Nejen Buddha, ale i bóddhisatvové, kteří také dosáhli určité formy osvícení, jsou zobrazeni s dlouhýma ušima. V orientálním buddhismu a východní Asii jsou velké uši považovány za příznivé, protože znamenají moudrost a soucit.
To může být také jeden z důvodů proč je Buddha zobrazen s dlouhýma ušima, protože je osvícený, soucitný. Říká se o něm, že má schopnost slyšet zvuk světa. Slyší výkřiky utrpení a podle toho odpovídá, aby utrpení uklidnil. Vzhledem k tomu, že Buddha je moudrý a soucitný, je přirozené, že umělci a řemeslníci z východu ho vykreslují tak, že má dlouhé uši.
Vedle toho ale existuje výklad, že Buddha pocházel z bohaté rodiny, kde se nosily těžké náušnice, ovšem později se naopak od bohatství obrátil.
Důvod jeho pohledu je ještě zajímavější. Často se sklopený zrak Buddhy interpretuje jako pokora, skromnost, ale tak to není. Buddha ale nemá sklopený zrak, má zavřené, případně pootevřené oči.
U nás zavřené oči v umění symbolizují spánek, utrpení nebo smrt, ale v hinduistických a buddhistických kulturách zavřené oči symbolizují pohled dovnitř směrem k sobě. Buddha se zavřenýma očima je schopen „proniknout do podstaty věcí“, nezatížený pouhým viděním, které přichází očima. Snaží se sdělit, že „osvícené snímání je v naší mysli“. V meditaci a osvícení proto, abychom „poznali svou přirozenost a poznali nebe“ a proto je třeba zavřít oči před světskými věcmi a lidskou společností a kultivovat to, co je uvnitř.
související - uctívání předků
A nyní, až uvidíte pagodu, budete z toho mít daleko větší zážitek, dojem.
Kod to vydržel dočíst až sem, lajkněte, potěšíte, že jsem to nepsal úplně zbytečně.
A nyní když uvidíte pagodu, budete z toho mít daleko větší dojem, zážitekChrámy, pagody ve Vietnamu. Poznáte Buddhu? Poznáte pagodu?
Pro laika je jakékoliv bližší vysvětlování všeho, co souvisí s budhismem, velmi těžké, nepřehledné, ale proto já zde představím pouze to, co zajímá českého cestovatele a je velmi silně zjednodušené.
Ve Vietnamu jsou chrámy (Đình) a pagody (Chùa)
Chrámy ve Vietnamu jsou věnovány různým bohům, mýtickým silám a nesouvisí s buddhismem. Naproti tomu pagody jsou buddhistické chrámy a v každém najdete zobrazeného Buddhu.
Vzhledem k architektonickým zvyklostem Vietnamu a vlastně celé JV Asie, vypadají velmi podobně a na první pohled je cizinec nemusí rozeznat.
Zobrazení a pojmenování Buddhy je poměrně složité (Závisí i na fázi, např. stavu probuzení (Bódhisattva) a… ) ale já zde velmi zjednodušeně nazvu všechny tyto sochy Buddhou.
Buddhu je možné zcela zřetelně poznat. Přestože Buddha může být zobrazen jako muž, žena, silný, tlustý, hubený, stojící, ležící, (má to řadu důvodů) má také řadu znaků, které má pouze a jenom Buddha. Většina znaků nemusí být zřetelná, nebo mohou zcela chybět, dva znaky má ale viditelné Buddha vždy.
Buddha má VŽDY sklopený zrak a má VŽDY dlouhé uši, lalůčky až na ramena. Méně zřetelné bývají již vlnité vlasy, třetí oko uprostřed čela, a řada dalších znaků.
Tyto znaky jednoznačně Buddhu charakterizují.
Další zajímavost, která odlišuje chrám od pagody, je častá přítomnost bubnu (trống) v chrámu, zatímco v pagodě se ním nesetkáte. V pagodě bývají naopak zvony (chuông), a to jak velké zavěšené, tak malé před oltářem v podobě bronzové misky.
Zvony v pagodách jsou velmi podobné zvonům u nás, jsou ale protáhlejší a nemají srdce. Zvony se rozezní buď pomocí palice nebo zavěšeného dřeva.
V pagodách se také při modlitbách používá malý zvon v podobě mosazné rezonanční misky, do které se tluče paličkou. Místo ní se také někdy používá tzv. „dřevěná ryba“. Je to rezonující vydlabaný kus dřeva. Nazývá se mõ a tluče se do ní také paličkou.
Mõ, dřevěná ryba, dřevěný zvon, se používá v buddhistických chrámech Mahayana. Používá se v průběhu modliteb se při recitacích sutry, mantry nebo jiných buddhistických textů., a také pro určení rytmu čtení. Nástroj je vyřezán s rybími šupinami na jeho vrcholu, případně a vyřezanými rybími hlavami a proto se nástroj nazývá dřevěná ryba. Někdy je ale i zcela bez motivu.
Proč ryba? V buddhismu symbolizuje ryba, která nikdy nespí, bdělost. Palička používaná k úderu na rybu má často pogumovanou špičku, která při tlumení poskytuje tlumený, ale jasný zvuk.
Zvláštní význam mají zvony poslední den lunárního roku, kdy se rozezní přesně 108 údery. Buddhisté věří, že když zvuk zvonu dosáhne nebe, ti v nebi odpočívají v míru, a když dosáhne pekla, ti dole jsou osvobozeni od svých utrpení.
Posvátný zvuk pagodových zvonů připomíná buddhistickým stoupencům a laikům aby sdíleli svou lásku s ostatními lidmi a modlili se za mír. Pro Vietnamce je buddhistické pojetí vesmíru hluboké a snadno pochopitelné.
Pagody ve Vietnamu
Ve Vietnamu, kde jsou silné čínské kulturní vlivy, je tvář buddhismu fascinující. V pagodách vzkvétá starodávná buddhistická tradice. Instituce, které zachovávají a předávají tuto víru, jsou pagody, vietnamské buddhistické chrámy. Zde se mahajánové tradice spojují a mísí s čínským konfucianismem, taoismem a archaickým uctíváním původních duchů pro civilizaci jihovýchodní Asie. Pagody slouží především jako centra uctívání, jejich sociální funkce je však zjevně více než jen náboženská.
Kromě toho, že pagody nabízejí duchovní útěchu, fungují jako komunitní centra, poskytují náboženské vedení, rady, a především nabízejí místo pro opětovné potvrzení národní identity, která je tak drahá pro duši Vietnamců.
Protože si Vietnam prošel i svojí kulturní revolucí, mělo to bohužel vliv i na pagody. Buddhismus nemohl být součástí komunistických idejí, byl ale i v opozici na jihu. Tomu padla za oběť řada pagod. Později se ale situace změnila, stát poznal, že nemůže vést věčný boj s něčím, co je tak zakořeněné v myslích Vietnamců. A dokonce je dnes situace taková, že se staví jedna nová pagoda za druhou, jsou stavěny sochy Buddhů, a to stále větší a větší. Pagody jsou stavěny ve starém duchu a stávají se okamžitě hojně navštěvovanými místy věřících. Pagody jsou financovány se soukromých prostředků. Buddhismus (na rozdíl od křesťanství) dnes ve Vietnamu podporu má.
Společné rysy vietnamských pagod
Pagody na rozdíl od nebbudhistických chrámů mají určitý řád, mají společné znaky.
Chua Viet neboli vietnamské buddhistické chrámy jsou podobné, a přesto odlišné od jejich čínských ekvivalentů. Vietnamská pagoda je častěji jednopodlažní stavba než víceúrovňová věž. Řada z nich má rybníček s posvátnými želvami, zvonicí a zahradu.
Před pagodou je obvykle bílá socha stojící Avalokitesvary v její ženské čínské inkarnaci jako Bohyně milosrdenství, Kuan Yin Bodhisattva, ve vietnamštině známá jako Quan Am Bồ Tát. V angličtině se často jednoduše označuje jako „Lady Buddha“. Často je zobrazována, jak drží karafu se svatou vodou (Většinou obrácenou dolů) a stojí na lotosovém listu - tradičním symbolu čistoty.
Hlavní budova pagody se skládá z několika místností. V přední části jsou trojí dveře, které jsou otevřeny pouze pro velké náboženské slavnosti. Za těmito dveřmi leží přední hala, centrální hala a hlavní oltářní hala, obvykle uspořádaná ve vzestupných úrovních. Za chrámem nebo vedle pagody jsou obytné prostory pro mnichy - nebo, pokud pagodu obsluhují ženy, jeptišky. Obvykle je také k dispozici jedna nebo více pomocných oltářních místností speciálně věnovaných obřadům uctívání předků, kde jsou zobrazeny pohřební desky a obrázky zemřelých mnichů a příbuzných.
Chua Viet (Vietnamské pagody) jsou zřetelně odlišitelné od chrámů Theravada (Spíše v Kambodži, Laosu). Ve vietnamských najdeme zobrazení draka, zatímco v chrámech Theravada hady. (Ve Vietnamu zobrazovaní hadi jsou ale v chrámech)
Draci a hadi nejsou nebezpečná a ničivá stvoření naší západní mytologie, ale ušlechtilá a prospěšná zvířátka. Hledejte je venku na okapu a vrcholu hlavních střech; uvnitř mohou být ovinuty kolem nosných sloupů, zvedat oltáře případně střežit dveře.
Uvnitř hlavní svatyně jsou obvykle reprezentace tří Buddhů. Jedná se o Di Di nebo Amitabha, Buddha minulosti; Thich Ca Mau Ni nebo také Šákjamuni, historický Buddha, Siddhártha Gautama; a Di Lac nebo Maitreya, Buddha budoucnosti.
V blízkosti bývají sochy osmi Kim Cangů, nebo džinové základních směrů, stejně jako různé La Han, nebo Arhats, a Bo Tat, nebo Bodhisattvas. Tito jsou obvykle líčeni jako princové, kteří nosí bohaté šaty a korunky nebo pokrývky hlavy. Oblíbeným obrazem je snímek Quan Cong – je obvykle růžový a zeleně maskovaný, doprovázený jeho dvěma důvěryhodnými společníky, generálem Chau Xuongem a mandarínem Quan Binhem, často s koněm a ženichem.
Mezi obecné dekorativní obrazy, patří kromě draků také motivy svastiky a symbol jin-jang taoismu symbolizující dualitu nebo mužské a ženské prvky existence. I čínské znaky, i když jsou moderními písemnými Vietnamci dlouho opuštěné, zůstávají v duchovním světě stále de rigeur.
Někdy v chrámech, kde jsou taoistické vlivy silné, může být vyčleněn samostatný oltář pro taoistická božstva, jako je Ngoc Hoang, Jade a Thien Hau Thanh Mau, královnou nebes. Toto druhé božství je také známé jako Tuc Goi La Ba, bohyně moře a ochránkyně rybářů a námořníků. Přirozeně je toto božství uctíváno zejména v pobřežních chrámech sloužících rybářským komunitám.
Před pagodou je nádoba na vonné tyčinky, lư hương. V ní ja popel z rýžové slámy a do té se zapichují vonné tyčinky. Vždy se zapaluje lichý počet, (Malá keramická nádoba na tyčinky se nazývá Bát hương.
Pozor – zdaleka ne všichni Vietnamci jsou buddhisté. Ve Vietnamu k nejrozšířenějším náboženstvím patří křesťanství, úředně je katolíků v této zemi na 6 milionů, což dělá z Vietnamu jednu z největších křesťanských zemí Asie. Křesťanství se dostalo do Vietnamu skrze evropské misionáře zhruba v 16. století a samozřejmě bylo podporováno v době kolonie, francouzské Indočíny. Na jihu Vietnamu (oblast ChuDoc) se setkáme i s Islámem který je zastoupen přibližně 70 tisíci obyvateli.
Ale pozor, tyto čísla nic neříkají o skutečnosti. Vietnamci mají příslušnost k náboženství napsanou v občance, identity card a protože ho z různých důvodů nechtějí prezentovat (zvlášť katolické) je Vietnam oficiálně jednou z neateističtějších zemí, protože většina má napsáno bez vyznání.
Ale at už se na území Vietnamu setkáme s jakýmkoliv náboženstvím, Vietnamci se obecně považují za buddhisty, přestože registrovaných je k tomuto náboženství pouhých 10 milionů obyvatel. Projevy tradičních vietnamských rituálů jako je například pálení tyčinek, obětování předkům nejsou považovány za součást náboženských rituálů.
A nyní když uvidíte pagodu, budete z toho mít daleko větší dojem, zážitek
