Válka ve Vietnamu 1964 - 1975

Válka ve Vietnamu, její příčiny

O severním Vietnamu a Ho Chi Minhovi se píše hodně, ale víme, jak to bylo na jihu za války? Proč se sjednocený Vietnam nedostal pod správu Saigonu, ale Hanoje? 

Dnes se Vietnamská válka 1964 – 1975 (1973), ve Vietnamu nazývaná Americká válka, často zjednodušuje na okupaci Vietnamu Američany s cílem si Vietnamce podrobit. Přičemž Američané používali velmi nehumánní prostředky, používání chemických přípravků na zničení vegetace Orange Agent, napalm, bombardování civilistů apod.

Tehdejší politická situace, která vyústila ve válku, byla výrazně složitější. 

Po odchodu Japonců z Vietnamu na konci II světové války se vrátili Francouzi se snahou si udržet svojí kolonii. Ale to už se rozhořelo v plné síle osvobozenecké hnutí pod vedením Ho Chi Minha a vyústilo v rozhodující bitvu u Dien Bien Phu v roce 1954,  (Severní Vietnam), kterou Francouzi prohráli. Západ, především Spojené státy, s tím neměl zásadní problém, nepodporoval snahu Francouzů udržet kolonii.  Problém ale byl, že Ho Chi Minh byl komunista, a to bylo pro Spojené státy absolutně neakceptovatelné. 

Navíc v této době světové komunistické hnutí mimořádně expandovalo. Mao v Číně, Stalin a po něm Chruščov v SSSR, Korejská válka, Kubánská krize, Maďarsko, Egypt, Alžír, Střední Amerika, … Expanze vlivu Moskvy byla extrémní, byl strach, že se z velké části světa stane obrovská Severní Korea. K tomu se Vietnam snažila dostat pod svůj vliv i Čína.  Spojeným státům se podařilo udržet mimo přímý vliv Ho Chi Minha jih Vietnamu a na Ženevské konferenci, která následovala ihned po rozhodující bitvě s Francouzi, došlo k oficiálnímu rozdělení Vietnamu na třinácté rovnoběžce, podobně jako Koreje na prozápadní jih a komunistický sever.  Spojené státy nepodporovaly pokračování kolonialismu ani na jihu a nechtěly nechat další území pod komunistickou vládou. 

Spojené státy pomohly dosadit na post premiéra, později prezidenta Jižního Vietnamu (Vietnamské republiky)  Ngô Đình Diệma, zapřisáhlého nacionalistu a antikomunistu. 

Přáli si, aby likvidoval přetrvávající snahy Francouzů udržet alespoň jižní Vietnam jako jejich vazala a současně byl kvalitní hrází proti komunistickému Severnímu Vietnamu (VDR). Ale Diemova hlavní starost byla likvidace osobních odpůrců a začal posty osazovat svými příbuznými.  Stal se skutečným diktátorem a ve výsledku logicky komunisté začali dostávat na jihu větší a větší podporu. Peníze, které Američané do Vietnamu cpali, zůstávaly v kapsách kamarádů.  Odmítal rady Američanů a pouze od nich hrabal peníze. Za jeho vlády se upalovali buddhisté, došlo k řadě krvavých demonstrací. Na rozhodující místa v provinciích dosazoval katolické uprchlíky ze severu, kteří vůbec neutušili, jak to na jihu chodí.  Přes některá pozitiva, jako investice, stavba infrastruktury, se země stále zmítala v politických šarvátkách. 

To nakonec vedlo k povstání a Diem skončil s kulkou v hlavě. A jeho následovníci šli od puče k puči a země šla spíše z bláta do louže. Jih odmítal v Ženevě dohodnuté celonárodní volby za účelem sjednocení, protože věděl, že by komunisté vyhráli v celé zemi. 

Američany stál Vietnam stále více a více peněz, ale hlavně si vozili domů vojáky v rakvích. Válka, kde jedna strana byla podporována USA a druhá SSSR a Čínou, nemohla mít vítěze. Celosvětové veřejné mínění, zvlášť co se vešly ve známost excesy Američanů s napalmem a vraždění, vytvořilo tak obrovský tlak, že Američané se rozhodli i za situace, kdy sever se nevzdal snahy sjednotit Vietnam pod svůj vliv, v roce 1973 stáhnout vojáky z Vietnamu. Bylo pak už jenom otázkou času, kdy zavlaje nad Saigonem vlajka severu. (1975) 

Jihovietnamská armáda, přestože byla velmi dobře vybavená Američany, byla nefunkční, rozkradená, s desítkami, spíše stovkami tisíc dezertérů a po odchodu Američanů neměla šanci vzdorovat.  Komunistický Vietnam vůbec nebojoval proti prosperující a vzkvétající demokratické kapitalistické zemi na jihu, ale proti neskutečnému „bordelu“. Krásné obrázky ze Saigonu z této doby vůbec nedávají skutečný obraz o stavu země. Hlavně, severovietnamský voják vůbec nebojoval za komunismus. Ale za Vietnam.   

Sovětský tank T54 vjíždí do parku před prezidentským palácem v Saigonu 1973

Američané nepodchytili jednu základní věc. Že Ho Chi Minh byl především nacionalista, Vietnamec  s cílem nezávislého skutečně svobodného Vietnamu. A až teprve potom komunistou. Nikoli naopak.  Kdyby s ním Francouzi a následně Američané začali jednat jako Angličané v Indii nakonec začali jednat s Gándím, nemusel se „strýček Ho“ tak přiklánět k Moskvě a Číně a Vietnam nemusel projít desítky let devastace.

Hlavně je důležité, že Vietnam se nezařadil po bok Severní Koreje a od poloviny devadesátých let začal budovat ekonomicky silnou zemi s volným trhem. 

Je důležité si uvědomit, že snaha, aby Asiaté měli stejnou mentalitu, chování, jako Evropané, Američané, vede k nezdaru, často tragédii. 

Je to historie hodně „komprimovaná“, ale základní představu dá. Kratší to opravdu už nejde. 

Doporučuji knihu Dějiny Vietnamu autorů Hlavatá, Ičo, Karlová, Strašáková, Šimečková

Důsledek války, dotýkající se České republiky.  U nás, stejně jako ve východních zemích, žijí Severovietnamci, výsledek tehdejší splupráce komunistických zemí. Na západě to jsou Jihovietnamci, kteří utekli z  jihu po sjednocení pod severovietnamskou vlajkou. 

Pokud se vám příspěvek líbil, dejte LIKE, potěšíte, budu vědět, že jsem to nevypotil zbytečně.