Proč? Protože mnoho lidí necestuje poznávat. Cestují si potvrdit své představy.

Evropané procestují pár měst, pár zemí, všechno funguje podobně – čisté toalety, jasná pravidla, servis, na který je spoleh. Pak zatouží po „exotice“. Vyberou si Vietnam. V hlavě už mají hotový film: ranní mlha nad rýžovými poli, menšiny v krojích, romantické stolování na zemi, kokosové palmy nad prázdnou pláží.

Jenže chtějí, aby ten film běžel podle evropského scénáře.

Chtějí dobrodružství - ale bez nepohodlí

Autenticitu – ale bez chaosu

„Zaplatil jsem si službu, tak ji musím dostat.“ To je věta, která ve Vietnamu ztrácí sílu.

Ano, můžete si koupit komfort. Exclusivní resort, organizovaný zájezd, luxusní autobus. A zaplatíte za to tolik, že vás to přestane překvapovat. Cena totiž zahrnuje i eliminaci rizika a nepředvídatelnosti.

Ale pokud chcete cestovat mimo katalog – musíte přijmout realitu.

Autobus může být přeplněný. V uličce může stát skútr. Z horní police na vás může spadnout krabice. V pokoji může proběhnout šváb. Postel nemusí být povlečená. A ano, záchod může být jen díra v zemi. Očekávat v homestay na vesnici záchod jako v evropském hotelu je opravdu špatně. Diví se, že jsou v autě namačkaní jako sardinky, oni si přece objednali velké auto.

Vietnamec vidí svět jinak, má jiné priority. A očekávat, že se bude chovat evropsky, nejde. Nevíc většina ubytovatelů v životě nebyla za hranicema, neviděla v životě normální hotel. Neví, co je náš standard. Tak ho nemůžeme ve Vietnamu chtít. 

Nejhorší je, že na základě evropského standardu turisté tyto služby požadují, očekávají a když je nedostanou, tak požadují peníze zpět systémem, já si zaplatil tak chci odpovídající službu.  Je to „podnikatel“ a tak má odpovědnost. Netuší, jak vypadá svět, ve kterém se jejich místní průvodci pohybují. Jaké problémy, včetně vztahu k „autorities“ musí řešit. Jaká rizika podstupují. Průvodce ve Vietnamu není jako u nás milovník cestování. Nikdy nikde necestoval, netuší, jaké má cestovatel problémy, zájmy. Neví, že se u nás nepěstuje rýže, neví, že počítáme každou hodinu, čas, abychom ho co nejvíce využili. Vlastně ani nechápe cestování jako zábavu. Velký vliv také má současná obrovská expanze turismu. Místní se s ním teprve seznamují, nemají zkušenosti, nemají historii. Teprve postupně se od turistů dozví, co se po nich žádá. Protože vlastní zkušenost s cestováním nemají.  Průměrný obyvatel Hanoje nenajde na mapě, na obrázku, kde bydlí. 

Turisté očekávají evropské chování. Když jsem byl před 25 lety prvně v Asii, Číně, vrátil jsem se s dojem že do Asie už mě nikdo nedostane. Smrad z kuchyně jsem nerozeznal od smradu ze záchodu, a Asiatům nelze věřit nos mezi očima. A dnes, miluji Asii. Protože jsem je pochopil.

Velká iluze spočívá v tom, že internet ukazuje Vietnam jako nekonečný sled výjimečných momentů: slavnosti, obřady, sklizeň rýže, barevné trhy, stoleté čajovníky s romantickou mlhou. Jenže to jsou výseky reality. Vybrané okamžiky. Výsledek mnoha cest, náhod a správného načasování.

Turista pak přijede a diví se, že se zrovna nesází rýže. Že není svatba. Že se nekoná pohřeb s průvodem. Že místní u stoletých čajovníků neotevřeli degustační stánek. Že se neúčastní slavnostní večeře na zemi. 

Protože skutečný život není atrakce.

Další střet s realitou přichází ve chvíli, kdy se něco pokazí. Nehoda na skútru. Srážka s dítětem. Představa, že vše vyřeší papír od pojišťovny je naivní. Místní lidé nečtou vůbec, natož nějaký papír psaný v jim neznámé řeči, pojistné podmínky. Reagují okamžitě, přímo, lidsky – a často velmi tvrdě.  Zranil jste skútrem dítě? Obstoupí vás a zachrání vás pouze peníze. Mávat pojistnou smlouvou můžete akorát abyste zahnali mouchy. A hlavně jinak chápou čas. Přijede průvodce pozdě? Na silnici je sesuv a nedá se projet? Žádný problém, zítra je taky den,  để sau. Jako to hezké španělské mañana.

Vietnam není Evropa. Nejen vzhledem, ale také mentalitou, fungováním, očekáváním.

A právě tady vzniká nespokojenost. Ne proto, že by Vietnam selhal. Ale protože návštěvník odmítl opustit Evropu – alespoň v hlavě.

 Ano, prvonávštěvníky chápu. I já jsem měl problém spát u místních. Řešil jsem hygienu, komfort, recenze. Dnes už ne. Pokud je kde ležet a co jíst, beru to jako dar. Zbytek je zkušenost. 

Ale je fér si přiznat: kdo hledá Evropu v Asii, bude zklamaný. Tito lidé si sami sobě zničí fantastický zážitek z Vietnamu