Tak jsme se rozhodli, že zde přenocujeme.  GPS 21.434247, 104,343077

Místo to bylo pro táboření jako z pohádky, Jenom strašná škoda, že se Vietnamci ještě nenaučili ctít přírodu. Museli jsme nejprve místo trochu uklidit od odpadků, především plastů. Evidentně zde přespávají domorodci, co sem chodí rabovat dřevo. I když je to dnes zakázané, domorodci jsou schopni z hloubky pralesa vlastními silami dotáhnout obrovské kusy vzácného tvrdého dřeva, které potom prodávají.  

Nedaleko byl potok, takže jsme měli čistou pitnou vodu. A upravil jsem místo pro stan, to byla práce moje, kamarádi mají stále se stavěním stanu problém.

A hlavně, rozdělali jsme oheň.  Je zde ale vlhko, rozdělávání ohně je obvykle na delší dobu.

Já kdekoliv jsem, si snažím večer rozdělat oheň. Zvlášť když jsem sám. Je to taková energetická vzpruha. I když nic nevařím, najednou nejsem sám, jsem s někým, s ohněm, mám činnost, co také dělat do setmění. Mně vždy psychicky postaví oheň na nohy.

Ale zde přišlo překvapení. Zjistil jsem příčinu, proč bágl Tunga byl tak velký. Vytáhl vykuchanou slepici. Abych se pochlapil, nabídl jsem mu pro přípravu mojí dobrou velkou kudlu, ale Tung mne uzemnil, když vytáhl z batohu velkou mačetu.

S tou usekl kus džungle, bambusové stvoly a klacky, do kterých jsme slepici upevnili a pekli.

I když zvlášť pro mne je to obrovský kus romantiky, věděl jsem předem, že se sice hodně najím, ale nepochutnám si. Vietnamci milují vše tvrdé, šlachovité a tak to také dopadlo. Jedině je dobré, že mne ještě nepadají zuby. A tak jsem trochu jako člověk neandrtálský naplnil zvířecím způsobem trháním masa zuby žaludek, abych přežil.

V noci byla kosa, byli jsme už vysoko a bylo to znát. Já ale měl svůj spacáček, a i když letní, ve kterém jsem musel spát oblečený, přece jenom to byla úleva. A k tomu nafukovací karimatku. Horší to měl Tung, tem měl jenom deku a kluci karimatky samozřejmě neměli. Ale pod stan jsem jim položil hodně listí, trávy, takže zase tak tvrdé to nebylo

Po přestálé noci jsme se druhý den vypravili na vrchol. Opět jsme se vraceli zpět z několika mylných odboček, překročili větší vodopád a začali se drápat nahoru. Nakonec jsme odložili batohy a nechali si jenom vodu a základní oblečení, kdyby nahoře byla zima s tím, že se stihneme z vrcholu vrátit.  Na vršek nějaké mne neznámé džungloidní rostliny jsme uvázali šátek, abychom místo lépe našli.

A začal útok na vrchol. Opět drápání, klouzání zpět, prodírání se křovím.  Cesta se začala ztrácet úplně a Tung, vybaven mačetou, začal cestu prosekávat. Šlo to velmi pomalu a já jsem začal pochybovat o našem úspěchu. Také Tung s Čungem postupně začali měnit téma a přestávali hovořit o vrcholu.

Oni už, na rozdíl ode mne, měli jasno. Že se až na vrchol nedostaneme.  Nejprve mne začali opatrně oťukávat, jak na tom jsem fyzicky. Já byl samozřejmě na dně, ale na vrchol jsem chtěl tak strašně moc.  Tak jsem najednou já začal být tím motorem, motivací, dostat se na vrchol.

Až nakonec jsem i já pochopil, že se na vrchol prostě tudy nedostaneme. Dostali jsme se pod prudký svah, stále porostlý vegetací, totálně neprůchodný, kde navíc nebezpečí pádu bylo extrémní.

Takže už ani nevím kdo, možná společně, jsme si řekli dost.

Obrátili jsme a smutně jsme začali sestupovat dolů. Byl jsem skutečně hodně zklamán. Dostanu se sem vůbec ještě někdy?  Pro mne je TaXua prostě Everest. Já na se na něj MUSÍM dostat.

Zpět jsme opět museli použít mačetu, i když už byla cesta rozpoznatelná. Když jsme procházeli okolo našeho nočního tábořiště, nalezli jsme tam zdivočelé kozy.  Po velmi dlouhé době jsem viděl velká zvířata daleko od lidí.

Cestou zpět jsem se jenom obával aby vydržela má kolena. Vydržela.

Dole ve vesnici jsme si vyzvedli u jednoho domku naše skútry a vrátili se opět překrásnou cestou zpět, domů.

Tento článek jsem nazval výstup na horu TaXua, na které jsme nebyli. Ale jak bylo napsáno v úvodu, hory jsou hlavně o výstupu a ne o vrcholu. A dnes už vím kudy na vrchol. Musím to ještě zkusit jednou.

Třeba vás to bude inspirovat. Je krásné si užít ještě skutečný tramping, který v Evropě přes různé zákazy už vlastně ani není možný.

A tímto děkuji moc kamarádům Tungovi a Čungovi, kteří mne pomohli poznat skutečný Vietnam. 

Zpět na cestopisy 

Pokud jste vydrželi, dočetli to až sem, blahopřeji vám a dejte mně prosím like, abych věděl, že jsem to nevypotil zcela zbytečně.