Život Hmongů ovládají duchové 

Letos (2025) jsem měl mimořádnou příležitost se účastnit šamanského obřadu, který zabránil neštěstí, které způsobila jedna slepice tím, že porušila dohodu mezi lidmi a domácími zvířaty.

 

Hmongové jsou většinou animisté a jejich život je dobrým a zlým duchům zcela podřízen.  Dodržují spoustu zvyků, které nejsou zvyky pro zachování historie, ale oni jimi skutečně žijí.

Tím, že často pobývám v hmongských chýších daleko od turistického byznysu, mně umožňuje do tohoto života nahlédnout. I když bohužel nemohu nahlédnout do mysli Hmongů. To by bylo několika řádově zajímavější  

 

Nechávám beze změny, co mě kamarád Khaab, Hmong, který mě na obřad vzal, napsal.

 

Rituál Xaa Daab v mém domě

Hmongové jsou starobylá zemědělská komunita. V našem světonázoru sdílejí lidé a domestikovaná zvířata závaznou smlouvu: lidé poskytují potravu, přístřeší a zajišťují růst stád; zvířata jsou na oplátku společníky i strážci domácího míru. Z toho vzniká blízké spojenectví, které přesahuje vztah pán-sluha a stává se stavem vzájemného bytí – soužití napříč dvěma sférami: viditelným světem (společné soužití) a neviditelným světem (sdílení duší a božstev). V hmongském pojetí duše existuje kromě mnoha dalších částí také duše hospodářských zvířat a drůbeže – ntsuj qaib ntsuj noos; ntsuj tsaj ntsuj txhu.

Kvůli této víře může neobvyklé chování zvířat signalizovat a způsobovat narušení lidské pohody. Před několika dny jedna z mých slepic snědla celou snůšku vajec, která snesla. Normálně může slepice klovat několik vajec, aby zkontrolovala, zda nejsou zkažená. Ale sežrat celou snůšku je považováno za abnormální, protože – jak říkáme – „ani divoký tygr nesežere svá vlastní mláďata“. Hmongové to nazývají zlověstným znamením (vij sub vij sw), které by mohlo rodině přinést neštěstí.

Abychom tomu zabránili, museli jsme provést rituál (ua neeb). Tento zvláštní obřad se nazývá „vyslání duchů“ (xaa daab). Během rituálu šaman vzývá ochranu pro členy rodiny, jejich duše, stejně jako pro hospodářská zvířata, úrodu a systém božstev. Zpívají se rituální zpěvy, které zahánějí zlé duchy a špatná znamení, a slepice se vynese z domu do skrytého kouta, mimo dohled. Poté se porazí, uvaří a sdílí se sousedy – ačkoli členové rodiny nesmí jíst její maso. Tímto způsobem jsou všechny zlé síly – ať už způsobily, že slepice snědla vejce, nebo vznikly v důsledku toho – unášeny větrem za úpatí hory, potápějí se se sluncem za obzor a již nemohou ublížit lidem ani živým bytostem.

 

V hmongské kultuře existuje mnoho druhů rituálů, každý z nich je určen svou příčinou. Jak kdysi řekl můj dědeček, Khang Nha Trang – starší šaman v naší vesnici –: „Bez příčiny nevíte, jaký rituál provést nebo co komu předat. Abyste mohli rituál provést, musí existovat důvod a pouze ten správný zajistí, aby rituál správně probíhal.“ Proto být šamanem není povolání, ale povinnost sloužit komunitě, stejně jako mnoho jiných rolí v hmongské společnosti.

Samozřejmě existují i nestoudní lidé, kteří zneužívají víru lidí k tomu, aby z rituálů udělali prostředek k vydělávání peněz. Zejména v digitálním věku se objevili šamani na TikToku a mistři duchů na Facebooku, kteří vydělávají miliony. Ale v mé vesnici za „těžký“ rituál xaa daab, jako je tento – takový, který trvá od úsvitu až do hlubokého poledne – dostává šaman zaplaceno jen asi 300 000 VND (asi 11,4 dolaru), což je zhruba jedenapůlnásobek denní mzdy za polní práci. Je to spravedlivá odměna za úsilí, ale nikdy nestačí k tomu, aby se ze šamanské praxe stala „obživa“.