Hranice. Příběh z doby totality k 30 výročí pádu Berlínské zdi a 17 listopadu

Hranice. Příběh z doby totality k  30 výročí pádu Berlínské zdi a 17 listopadu

Pro pamětníky. A také pro ty, co by chtěli uzavřít hranice.

 

Krátká epizoda z mojí cesty na Západ v roce 1978.

Nechci zde popisovat celou cestu, ale podělit se s vámi s dojmem, z překročení hranic zpět do ČSSR.

 

Byl jsem pětadvacetiletý svobodný kluk a přes spoustu známých jsem dostal devizový příslib *). Jel jsem tehdy do Skandinávie, spal v lese, na nádražích, jedl pouze studené nejlevnější jídlo z obchodu.

 

Poslední den jsem přijel stopem na hranice do Waidhausu. (Tehdy NSR) Výjezdní doložku*) jsem měl do půlnoci. V parku jsem si sedl a čekal. Čekal na svobodě. Využíval jsem prostě pocitu být na svobodě. Nevím, jestli to dnes mladí vůbec dovedou pochopit. Prostě jenom čekal na půlnoc. Čekal jako voják, který má vycházku do půlnoci. Věděl jsem, že až přejdu tu hranici, už se mi nepodaří se dostat znovu na svobodu. Nakonec jsem otevřel bágl a udělal revizi. Vyhodil jsem vše, co bylo „závadné“. Především plakát, který jsem sebral na univerzitě v Uppsale, na kterém byl vyobrazen Brežněv řídící ruskou trojku naloženou raketami SS20. (Trojka – ruské trojspřeží) Já ho prostě sebou nosil z pocitu, že ho MOHU mít a že nemusím mít strach. Jen tak, z pocitu svobody.

 

Před půlnocí jsem se pomalu pěšky vydal k hranici. Tam byla betonová závora, otevírala se vodorovně „dovnitř“, a zapadala do betonového bloku tak, aby se nedala směrem z ČSSR prorazit. Za ní dva vojáci se samopaly připravenými ke střelbě. Celnice byla celá šedá, žádný úsměv. Nejprve mně vzali výjezdní doložku a po důkladné prohlídce jsem se vydal velmi smutně pěšky domů. Bez doložky jsem byl zase „obyčejný“ občan, který už nemůže tuto závoru překročit směrem ven.

 

Z té doby koluje také jeden vtip. 

 

Děda stojí s vnukem před hraničním plotem a vnuk se ptá: Dědo, kdo je za tím plotem? Děda odpovídá, no kdo přece, MY jsme za tím plotem.

 

Nezapomínejme

 

a pokud se vám přípěvek líbil, neváhejte kliknout na like, potěšíte

 
 
 

*) Pro mladší.  Devizový příslib byl nutnou podmínkou k vydání výjezdní doložky. (možnost nakoupit devizy) Ten vydávala banka a dostalo ho méně jak 10% žadatelů.  Výjezdní doložka byl dokument, který byl nutný pro cestu na Západ. Bylo to něco jako výstupní vízum. O tuto doložku se muselo žádat rok před cestou. Podmínkou k  vydání byl nejnom devizový příslib, ale odsouhlasení řadou složek. Přes uliční výbor, školu, zaměstnavatele, vojenskou správu,,, , a samozřejmě Veřejnou bezpečností. A na výjezdní doložce byl tajný číselný kód, který sděloval celnici, jak mají dotyčného prohledávat. Zda není u něj např. nebezpečí emigrace.  Tento kód byla písmena a číslice uvedené  v rubrice statistika. První rubrika byl příkaz celní prohlídky při výjezdu, druhá při návratu. 

 
*) Pro mladší.  Devizový příslib byl nutnou podmínkou k vydání výjezdní doložky. (možnost nakoupit devizy) Ten vydávala banka a dostalo ho méně jak 10% žadatelů.  Výjezdní doložka byl dokument, který byl nutný pro cestu na Západ. Bylo to něco jako výstupní vízum. O tuto doložku se muselo žádat rok před cestou. Podmínkou k  vydání byl nejnom devizový příslib, ale odsouhlasení řadou složek. Přes uliční výbor, školu, zaměstnavatele, vojenskou správu,,, , a samozřejmě Veřejné bezpečnosti. A na výjezdní doložce byl tajný číselný kód, který sděloval celnici, jak mají dotyčného prohledávat. Zda není u něj např. nebezpečí emigrace. Pro pamětníky. Hlavně pro ty, co by chtěli uzavřít hranice.
 
Krátká epizoda z mojí cesty na Západ v roce 1978.
Nechci zde popisovat celou cestu, ale podělit se s vámi z dojmem, z překročení hranic zpět do ČSSR.
 
Byl jsem pětadvacetiletý svobodný kluk a přes spoustu známých jsem dostal devizový příslib *). Jel jsem tehdy do Skandinávie, spal v lese, na nádražích, jedl pouze studené nejlevnější jídlo z obchodu.
 
Poslední den jsem přijel stopem na hranice do Wiedhausu. (Tehdy NSR) Výjezdní doložku*) jsem měl do půlnoci. V parku jsem si sedl a čekal. Čekal na svobodě. Využíval jsem prostě pocitu být na svobodě. Nevím, jestli to dnes mladí vůbec dovedou pochopit. Prostě jenom čekal na půlnoc. Čekal jako voják, který má vycházku do půlnoci. Věděl jsem, že až přejdu tu hranici, už se mi nepodaří se dostat znovu na svobodu. Nakonec jsem otevřel bágl a udělal revizi. Vyhodil jsem vše, co bylo „závadné“. Především plakát, který jsem sebral na univerzitě v Uppsale, na kterém byl vyobrazen Brežněv řídící ruskou trojku naloženou raketami SS20. (Trojka – ruské trojspřeží) Já ho prostě sebou nosil z pocitu, že ho MOHU mít a že nemusím mít strach. Jen tak, z pocitu svobody.
 
Před půlnocí jsem se pomalu pěšky vydal k hranici. Tam byla betonová závora, otevírala se vodorovně „dovnitř“, a zapadala do betonového bloku tak, aby se nedala směrem z ČSSR prorazit. Za ní dva vojáci se samopaly připravenými ke střelbě. Celnice byla celá šedá, žádný úsměv. Nejprve mně vzali výjezdní doložku a po důkladné prohlídce jsem se vydal velmi smutně pěšky domů. Bez doložky jsem byl zase „obyčejný“ občan, který už nemůže tuto závoru překročit směrem ven.
 
Z té doby koluje také jeden vtip. 
 
Děda stojí s vnukem před hraničním plotem a vnuk se ptá: Dědo, kdo je za tím plotem? Děda odpovídá, no kdo přece, MY jsme za tím plotem.
 
Nezapomínejme
 
 
 
a pokud se vám přípěvek líbil, neváhejte kliknout na like, potěšíte
 
 
 
*) Pro mladší.  Devizový příslib byl nutnou podmínkou k vydání výjezdní doložky. (možnost nakoupit devizy) Ten vydávala banka a dostalo ho méně jak 10% žadatelů.  Výjezdní doložka byl dokument, který byl nutný pro cestu na Západ. Bylo to něco jako výstupní vízum. O tuto doložku se muselo žádat rok před cestou. Podmínkou k  vydání byl nejnom devizový příslib, ale odsouhlasení řadou složek. Přes uliční výbor, školu, zaměstnavatele, vojenskou správu,,, , a samozřejmě Veřejné bezpečnosti. A na výjezdní doložce byl tajný číselný kód, který sděloval celnici, jak mají dotyčného prohledávat. Zda není u něj např. nebezpečí emigrace.