Kapitalismus ve Vietnamu – Chybějící střed
Vietnam na nás působí jako země s volným trhem, spíše divokým kapitalismem. Jsme obklopeni obrovským množstvím reklam, vidíme všude trh.
Ale Vietnam je stále stát s vládou jedné strany, která vše řídí. Je to zcela jiný stát, než jaký si my pamatujeme z doby před listopadem roku 1989. U nás soukromé podnikání bylo prakticky zcela vyloučeno. Na venek samozřejmě direktivní řízení může být velice úspěšné, což nám ukázal například Singapur, který se během pár let proměnil z velmi chudé země v asijský gigant. Stejně dnes velmi prosperuje Čína. Nemusí příliš řešit veřejné mínění, když chce postavil letiště, zaplavit jezerem vesnice, postavit dálnici.
Jenomže při silném státu a rozsáhlému soukromému podnikání zde je také velká silná styčná plocha mezi těmito dvěma světy. A co generuje korupci? Tato styčná hranice.
Celkem bez problémů vše funguje při malém, soukromém podnikání. Hospodaří většinou v rámci rodiny, registrace je buď jednoduchá nebo žádná, placení daní spíše žádné. Tu a tam úplatek místní autoritě, a to je vše. Vedle toho je skutečný byznys oligarchů, kteří jsou propojeni s vládnoucí třídou. Až úsměvně to charakterizují různé billboardy, kdy pod plakátem s komunistickými hesly je reklama na banku, pivo, telekomunikační společnost. Která platí.
Výsledek – téměř zcela chybějící střed. Firmy střední velikosti.
Ve Vietnamu chybí střední firmy, které tvoří v Evropě základ ekonomiky. Firmy s 20 - 200 zaměstnanci
1. Malé rodinné firmy –tvoří páteř vietnamské ekonomiky. Jsou to stánky, obchůdky, malé hotýlky, restaurace, dílny, farmy. Většinou mají jen pár zaměstnanců (často rodinu).
2. Velké konglomeráty a oligarchové – typicky Vingroup, FLC, Masan, VietJet, TH Group apod. To jsou obrovské soukromé korporace, většinou vyrostly díky politickým kontaktům a investicím. Často mají výsady (přístup k půdě, bankám).
3. Střední firmy (20–200 lidí) – existují, ale je jich velmi málo. Ekonomové tomu říkají „chybějící střed“. Důvody:
- Přístup k úvěrům – malé rodinné firmy se financují z úspor, velké oligarchické z projektů a bank, ale střední firmy mají problém sehnat kapitál.
- „Bezpečná velikost“ – pro mnoho Vietnamců je pohodlnější zůstat malý, aby se vyhnuli regulacím a úředním kontrolám. Ve Vietnamu je velmi vysoká korupce a tyto firmy se stykem s úřady už nevyhnou. Nutnost účetnictví, placení daní, nutná povolení, inspekce.
Ve Vietnamu není dobré vyčuhovat. Oligarchové jsou silní ale co ti, kteří si chtějí postavit firmičku s 50 zaměstnanci? Ti velmi těžko přežijí. Na vládce nedosáhnou a současně se před nimi neschovají.
A na závěr nutno podotknout, že významnou roli v tom také hraje mentalita Vietnamců. Mají rádi volnost, nenávidí úřady, registrace, papírování, normy, předpisy. Prostě přísný řád.
Vietnamská vláda to ví, řeší to, ale v souvislosti místní mentalitou, zvyky, to není jednoduché změnit.
A zajímavost která sice nesouvisí se středními firmami, ale s řízením sopečnosti.
Pamatuji na moji návštěvu u jezera Noong u Ha Giang. To jezero v zimním období vysychá a utvoří spoustu malých tůněk. Vesničané postaví vedle tůněk budky, spí v nich a hlídají ryby, aby jim je nikdo neukradl. Ptal jsem se, a kdo určí, jaký vesničan, jaká rodina, bude mít jakou tůňku? .. Odpověď, to určí autorities. Pak jsem přišel do vesnice. Samé chudé domky a mezi nimi palác. Komu asi tak patřil?
Zaujalo vás to? Tak kliněte na like, ať potěšíte a budu vědět, že to alespoň někoho zajímá. A kdbyste čirou náhodou věděli o někom, koho by to také mohlo zaujmout, klidně mu to pošlete.
Ve Vietnamu na jedu stranu je život jednoduchý, na druhou ale také velmi obtížný Kapitalismus ve Vietnamu – Chybějící střed
Vietnam na nás působí jako země s volným trhem, spíše divokým kapitalismem. Jsme obklopeni obrovským množstvím reklam, vidíme všude trh.
Ale Vietnam je stále stát s vládou jedné strany, která vše řídí. Je to zcela jiný stát, než jaký si my pamatujeme z doby před listopadem roku 1989. U nás soukromé podnikání bylo prakticky zcela vyloučeno.
Na venek samozřejmě direktivní řízení může být velice úspěšné, což nám ukázal například Singapur, který se během pár let proměnil z velmi chudé země v asijský gigant. Stejně dnes velmi prosperuje Čína. Nemusí příliš řešit veřejné mínění, když chce postavil letiště, zaplavit jezerem vesnice, postavit dálnici.
Jenomže při silném státu a rozsáhlému soukromému podnikání zde je také velká silná styčná plocha mezi těmito dvěma světy. A co generuje korupci? Tato styčná hranice.
Celkem bez problémů vše funguje při malém, soukromém podnikání. Hospodaří většinou v rámci rodiny, registrace je buď jednoduchá nebo žádná, placení daní spíše žádné. Tu a tam úplatek místnímu autoritě, a to je vše. Vedle toho je skutečný byznys oligarchů, kteří jsou propojeny s vládnoucí třídou. Až úsměvně to charakterizují různé billboardy, kdy pod plakátem s komunistickými hesly je reklama na banku, pivo, telekomunikační společnost. Která platí.
Výsledek – téměř zcela chybějící střed. Firmy střední velikosti.
Ve Vietnamu chybí střední firmy, které tvoří v Evropě základ ekonomiky. Firmy s 20 - 200 zaměstnanci
1. Malé rodinné firmy –tvoří páteř vietnamské ekonomiky. Jsou to stánky, obchůdky, malé hotýlky, restaurace, dílny, farmy. Většinou mají jen pár zaměstnanců (často rodinu).
2. Velké konglomeráty a oligarchové – typicky Vingroup, FLC, Masan, VietJet, TH Group apod. To jsou obrovské soukromé korporace, většinou vyrostly díky politickým kontaktům a investicím. Často mají výsady (přístup k půdě, bankám).
3. Střední firmy (20–200 lidí) – existují, ale je jich velmi málo. Ekonomové tomu říkají „chybějící střed“. Důvody:
o Přístup k úvěrům – malé rodinné firmy se financují z úspor, velké oligarchické z projektů a bank, ale střední firmy mají problém sehnat kapitál.
o „Bezpečná velikost“ – pro mnoho Vietnamců je pohodlnější zůstat malý, aby se vyhnuli regulacím a úředním kontrolám. Ve Vietnamu je velmi vysoká korupce a tyto firmy se stykem s úřady už nevyhnou. Nutnost účetnictví, placení daní, nutná povolení, inspekce.
Ve Vietnamu není dobré vyčuhovat. Oligarchové jsou silní ale to ti, kteří si chtějí postavit firmičku s 50 zaměstnanci? Ty velmi těžko přežijí. Na vládce nedosáhnout a současně se před nimi neschovají.
A na závěr nutno podotknout, že významnou roli v tom také hraje mentalita Vietnamců. Mají rádi volnost, nenávidí úřady, registrace, papírování, normy, předpisy. Prostě přísný řád.
A zajímavost která sice nesouvisí se středními firmami, ale s řízením sopečnosti.
Pamatuji na moji návštěvu u jezera Noon u Ha Giang. To jezero v zimním období vysychá a utvoří spoustu malých tůněk. Vesničané postaví vedle tůněk budky, spí v nich a hlídají ryby, aby jim je nikdo neukradl. Ptal jsem se, a kdo určí, jaký vesničan, jaká rodina, bude mít jakou tůňku? .. Odpověď, to určí autorities. Pak jsem přišel do vesnice. Samé chudé domky a mezi nimi palác. Komu asi tak patřil?
Ve Vietnamu na jedu stranu je život jednoduchý, na druhou ale také velmi obtížný
