Trochu jiná masáž

Jednou se  mne jeden cestovatel ptal na masáže ve Vietnamu, tak při této příležitosti jsem si vzpomněl na tento můj zážitek a sepsal ho.
 
V severním Vietnamu vždy, když vidím reklamu na masáž, tak se snažím jí využít. Cena je nízká, výsledek dokonalý. Po mém často rozmláceném těle po jízdě na skútru nebo na kole mne masáž dá dohromady. A když mne na to paní domácí udělá bylinkovou lázeň, jsem jako znovu zrozený.
 
No, a jednou jsem letěl z Indonésie, z ostrova Flores. Když jsem uvažoval, kam se v Indonésii vydat, první, co jsem vždy zavrhl, bylo turistické Bali. Jenže do Jakarty se dalo dostat jedině přes Denpassar a tak mne přesto osud zavál na Bali. Sice jenom na pár hodin, ale zážitek se dostavil. 
V Denpassaru jsem musel zůstat přes noc a ráno mně letělo letadlo až odpoledne. Tak, jak se procházím městem se stánky se suvenýry abych zabil čas, vidím nápis Massage. Cena dobrá, okolo stovky, dobrá příležitost, jak příjemně ztrávit hodinku.
No, základní můj omyl byl, že moc turistická místa tak neznám a vycházel jsem ze zkušenosti především z mého zamilovaného masážního salonu z NghiaLo v severním Vietnamu. Nemusí být hned každá masáž něco jiného. 
 
A tak, jak jsem se před stánkem zastavil, mne hned oslovila jedna holka a odvedla dozadu do separé, abych si odložil. Samozřejmě zase takový blbec nejsem, abych nevěděl, jaké všechny salony existují. Ale když na tabuli byly ceny s jasnými popisy masáží, tak jsem v tom hned bordel neviděl.
 
Trochu jsem znejistěl, když nespecifikovala, co si mám odložit. Dostal jsem strach a začal jsem řešit problém. Mám s sebou úplně vše. Peníze, cestovní pas, platební karty, v malé taštičce na opasku. Tak jsem si jí sundal a křečovitě svíral se strachem v ruce. 
Moji obavu umocnil okamžik, kdy přišla druhá dívka, zda prý chci dvě masérky za příplatek.  To jsem odmítl, stačí  jedna. Čím déle bude trvat masáž, tím zde strávím více času a o to mne jde. Výrazně více jsem ale znejistěl. Ve slipech a s taštičkou křečovitě svírající pod tělem jsem si lehl na břicho. 
 
Masérka mne nejprve horkým mokrým ručníkem pečlivě omyla a začala u hlavy. Druhá, přestože jsem řekl, že chci jednu, nereagovala a začala dole. V tento okamžik vás jistě zajímá, kde dole, takže abych přesně specifikoval pojem dole, myslím skutečně dole, t.j. na chodidlech. Masáž začala zcela korektně, už jsem si začal naivně myslet, že to bude jako v NgiaLo, že vše nemusí hned být to, co mne napadá. 
 
Jenže jak se ta „dolní“ dívka pomalilinku posouvala výše a výše dosahujíc kritického bodu, horní dívka mne začala šeptat do ouška. Že masáž bude super, nejlepší jakou si jenom mohu představit, skutečně kompletní,.. A já se začal potit. Co dělat? Co zažít něco, co známe z filmů, z vyprávění? A k tomu když se mne celý život promítá sen, jaké je to se dvěma, asi jako každému chlapovi.  Proti tomu jsem trochu škudlil, ale hlavně jsem dostal strach, že se mne z hlavy přesune krev jinam, přestanu se ovládat a přijdu nejen o peníze, ale o doklady, neodletím,.. a přijde nějaký svalovec, …co lahvinku pro dívky?,..  Věděl jsem, že pokud bych se chtěl ubránit, bylo by to náročné. Ony to umí, ony ví, jak na to. Nejprve dostanou chlapa přesně kam chtějí a v tento okamžik řeknou cenu,,, …..  A takový postarší dědek jako já, který má doma už bábu, ale přitom ještě má sny, je velmi snadnou kořistí.  Chlapi, představte si, že jste ve slipech, sami týdny na cestách, a přitiskne se na vás hrudí taková krásná Asiatka a začne vzdychat do ouška. Odmítnout? Jde to vůbec? A řeknete si proč vlastně, jste přece normální chlapi a ne impotenti .. ale když je zde ale. 
 
A jste zvědaví jak to dopadlo? Já vás strašně zklamu. Neřeknu. Jsem šťastně ženatý... Nechám zde volno.
 
Pouze informaci, že letadlo jsem normálně stihl i s mojí taštičkou s doklady.
 
Třeba si řeknete, že jsem naivka. Zase tak si nemyslím, objel jsem velkou část světa a zažil skutečně nebezpečné situace. Zde se jednalo o normální situaci, kterou dokonce spousta chlapů přímo vyhledává a chce. 
 
Určitě zde nešlo o život. A o ten mne už v životě šlo. V roce 1968, když mne, patnáctiletému klukovi, zapíchl Rus ostrý samopal do břicha, když jsem se mu snažil poškodit nádrž na tanku, nebo později v Norsku, když mne přepadli náckové. 
 
Cestování jsou zážitky, nejenom koukání. A kdo se bojí, nesmí do lesa, nic nezažije. Hezký den.Trochu jiná masáž
 
Jednou se  mne jeden cestovatel ptal na masáže ve Vietnamu, tak při této příležitosti jsem si vzpomněl na jeden můj zážitek sepsal ho.
 
V severním Vietnamu vždy, když vidím reklamu na masáž, tak se snažím jí využít. Cena je nízká, výsledek dokonalý. Po mém často rozmláceném těle po jízdě na skútru nebo na kole mne masáž dá dohromady. A když mne na to paní domácí udělá bylinkovou lázeň, jsem jako znovu zrozený.
 
No, a jednou jsem letěl z Indonésie, z ostrova Flores. Když jsem uvažoval, kam se v Indonésii vydat, první, co jsem vždy zavrhl, bylo turistické Bali. Jenže do Jakarty se dalo dostat jedině přes Denpassar a tak mne přesto osud zavál na Bali. Sice jenom na pár hodin, ale zážitek se dostavil. 
V Denpassaru jsem musel zůstat přes noc a ráno mně letělo letadlo až odpoledne. Tak, jak se procházím městem se stánky se suvenýry abych zabil čas, vidím nápis Massage. Cena dobrá, okolo stovky, dobrá příležitost, jak příjemně strávit hodinku.
 
No, základní můj omyl byl, že moc turistická místa tak neznám a vycházel jsem ze zkušenosti především z mého zamilovaného masážního salonu z NghiaLo v severním Vietnamu. Nemusí být hned každá masáž něco jiného. 
 
A tak, jak jsem se před stánkem zastavil, mne hned oslovila jedna holka a odvedla dozadu do separé, abych si odložil. Samozřejmě zase takový blbec nejsem, abych nevěděl, jaké všechny salony existují. Ale když na tabuli byly ceny s jasnými popisy masáží, tak jsem v tom hned bordel neviděl.
 
Trochu jsem znejistěl, když nespecifikovala, co si mám odložit. Dostal jsem strach a začal jsem řešit problém. Mám s sebou úplně vše. Peníze, cestovní pas, platební karty, v malé taštičce na opasku. Tak jsem si jí sundal a křečovitě svíral se strachem v ruce. 
Moji obavu umocnil okamžik, kdy přišla druhá dívka, zda prý chci dvě masérky za příplatek. I když se mne celý život promítá sen, jaké je to se dvěma, asi jako každému chlapovi, jsem řekl. Stačí jedna. Čím déle bude trvat masáž, tím zde strávím více času a o to mne jde. Ve sliopech a s taštičkou křečovitě svírající pod tělem jsem si lehl na břicho. 
 
Masérka mne nejprve horkým mokrým ručníkem pečlivě omyla a začala u hlavy. Druhá, přestože jsem řekl, že chci jednu, nereagovala a začala dole. V tento okamžik vás jistě zajímá, kde dole, takže abych přesně specifikoval pojem dole, myslím skutečně dole, t.j na chodidlech. Masáž začala zcela korektně, už jsem si začal naivně myslet, že to bude jako v NgiaLo, že vše nemusí hned být to, co mne napadá. 
 
Jenže jak se ta „dolní“ dívka pomalilinku posouvala výše, horní dívka mne začal šeptat do ouška. Že masáž bude super, nejlepší jakou si jenom mohu představit, skutečně kompletní,.. A já se začal potit. Co dělat? Co zažít něco, co známe z filmů, z vyprávění? Proti tomu jsem trochu škudlil, ale hlavně jsem dostal strach, že se mne z hlavy přesune krev jinam, přestanu se ovládat a přijdu nejen o peníze, ale o doklady, neodletím,.. a přijde nějaký svalovec, …co lahvinku pro dívky?,.. Věděl jsem, že pokud se budu chtít ubránit, bude to náročné. Ony to umí, ony ví, jak na to. Nejprve dostanou chlapa přesně kam chtějí a v tento okamžik řeknou cenu,,, ….. A takový postarší dědek jako já, který má doma už bábu, ale přitom ještě má sny, je snadnou kořistí.  
 
A jste zvědaví jak to dopadlo? Já vás strašně zklamu. Neřeknu. Jsem šťastně ženatý... Nechám zde volno.
 
Pouze informaci, že letadlo jsem normálně stihl i s mojí taštičkou s doklady.
 
Třeba si řeknete, že jsem naivka. Zase tak si nemyslím, objel jsem velkou část světa a zažil skutečně nebezpečné situace. Zde se jednalo o normální situaci, kterou dokonce spousta chlapů přímo vyhledává a chce. 
 
Určitě zde nešlo o život. A o ten mne už v životě šlo. V roce 1968, když mne, patnáctiletému klukovi, zapíchl Rus ostrý samopal do břicha, když jsem se mu snažil poškodit nádrž na tanku, nebo později v Norsku, když mne přepadli náckové. 
 
Cestování jsou zážitky, nejenom koukání. A kdo se bojí, nesmí do lesa, nic nezažije. Hezký den.

PROSBA – srpen 2021   

Web byl kompletně předělán. Pokud najdete chybu, nefungující odkaz, nejde vám rozkliknout obrázek či mapa, napište na info@vietnamista.cz. Stejně tak, pokud jste na webu něco nenašli nebo máte-li nějaké doporučení… 
Pomůžete ostatním i sobě. Děkuji vám!