Skoro ve všech komunistických státech postavili svým vůdcům mauzoleum.  Nejznámější je v Moskvě Leninovo, těsně za ním má mauzoleum Mao, nejvíce uctívané je KimIrSenovo, které Severokorejci uctívají, ať chtějí nebo nechtějí. A řada dalších.

Ale asi jediné komunistické mauzoleum uctívané ze srdce je Ho Chi Minhovo. Vietnamci svého osvoboditele mají v hluboké úctě.

Je řada krásných mauzolejí, jedno z nejhezčích je indický Tadž Mahal. Fotka je sice moje, ale uvnitř jsem nebyl. Snad proto, že si pamatuji ještě mauzoleum Gottwaldovo.  Osobně jsme raději navštívil pagodu na jedné noze, která je nedaleko.

Můžete si být jistí, že s Vietnamcem si o politice nepopovídáte. Není to tím, že by se báli, ale nemají to rádi. A už vůbec nezkoušejte otevřít téma Ho-Chi-Minh. Pro ně je to náš Masaryk, vlastně někdo daleko větší než náš Masaryk. S jeho obrázkem se setkáte v mnoha domácnostech a příbytcích.

Pro ně je to Strýček Ho, osvoboditel, ještě víc než pro nás T.G.M.

Země která žila dlouhá staletí pod Čínou, potom pod Francouzi, pak pod Japonci, pan zase pod Francouzi. Konečně je porazili ve slavné bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954. V té době byla na vrcholu studená válka, Ho-Chi-Minh potřeboval pomoc a nalezl jí v Moskvě. Přišli Američané, kteří se snažili expanzi komunizmu zastavit. Ale Vietnamci nebojovali za komunismus. Ti bojovali za vlastní zemi. Neřešili geopolitické rozdělení světa. Chtěli svůj Vietnam. A že by ho měli spolu s Američany, v to nevěřil nikdo.

Vietnamce nezajímá mezinárodní politika. Nechápou jí, dnes veřejně přístupným informacím nevěří.

Vietnam je stát s jednou vládnoucí stranou, komunistickou. Samotná země je však veskrze kapitalistická, stejná, jako je dnes Čína. Socialismu máme dnes v Evropě daleko více než ve Vietnamu. Na vietnamských ulicích uvidíte reklamu soukromé firmy provozující mobilní telefonní síť a na ní srp a kladivo, případně obrázek strýčka Ho. Pro nás je to těžko pochopitelný systém. Ten může existovat pouze v Asii, s asijskou mentalitou. Nejsou zavřeni za hranicemi, jako jsme byli my. Cestovat mohou bez omezení. Ale mají problém, že jim vyspělé země nechtějí dát vízum. Vietnamců jsou po světě destítky milionů a Vietnam je na ně hrdý. Přístup až na velmi malé vyjímky k informacím a k internetu mají.

Strýček Ho je z považován za jednoho z diktátorů dvacátého století, který určitě čisté ruce nemá. Ale západem je ze všech diktátorů nejvíce akceptován. Byl velmi vzdělaný, sám žil asketickým způsobem. A snad mu pomohlo i to, že „včas“ umřel a pogromy v Jižním Vietnamu po odchodu Američanů propukly až po jeho smrti.

Zpět  mapa