Proč mají komunisté ve Vietnamu vysokou popularitu

• Komunisté jsou ve Vietnamu spojeni s národním osvobozením, nikoli s okupací – až za jejich vlády se země zbavila koloniální nadvlády a cizích vojsk.

• Režim si zachoval národní suverenitu a nestal se satelitem žádné velmoci (SSSR/Ruska ani Číny); Vietnam se nenechal politicky ani vojensky ovládnout.

• Komunistická ideologie byla postupně transformována v nacionalismus – komunistické symboly jsou propojeny s národními a režim silně podporuje národní cítění.

• Vietnam se oprostil od dogmatického komunismu a zavedl tržní hospodářství a soukromé vlastnictví, aniž by se vzdal politické kontroly státu.

• Největší hospodářský rozmach země nastal právě za vlády komunistů; Vietnam se vyspělému světu přibližuje, nikoli vzdaluje.

• Vlivem konfuciánské tradice nejsou individualismus a osobní svobody vnímány jako klíčové hodnoty; důležitější je stabilita a respekt k autoritám.

• Pojem svoboda je ve vietnamském kontextu chápán především jako nezávislost národa, nikoli jako individuální politická svoboda.

•

 

Popularita komunistického režimu ve Vietnamu je pro mnoho Evropanů obtížně pochopitelná, zejména pokud ji srovnávají se zkušeností zemí bývalého východního bloku, jako bylo Československo. Přestože obě země sdílely formálně stejnou ideologii, historické okolnosti, kulturní prostředí i praktické fungování režimu se zásadně lišily.

Zatímco v Československu byl komunismus vnímán jako systém vnucený zvenčí a udržovaný cizí mocí, ve Vietnamu je komunistické hnutí spojeno především s národním osvobozením. Až za vlády komunistů se Vietnam dokázal definitivně oprostit od koloniální nadvlády a přítomnosti cizích vojsk – nejprve francouzských, později japonských a amerických. Komunisté zde nebyli symbolem porážky, ale vítězství, nikoli okupace, ale odporu.

Důležitým faktorem je také vztah Vietnamu k velmocím. Přestože země v minulosti přijímala pomoc jak ze Sovětského svazu, tak z Číny, nikdy se nestala jejich satelitem v podobném smyslu, jako tomu bylo ve střední Evropě. Vietnam si důsledně chránil svou suverenitu, což se projevilo například otevřeným konfliktem s Čínou v roce 1979. Komunistické vedení tak nebylo vnímáno jako nástroj cizí moci, ale jako garant národní nezávislosti.

Postupem času se navíc vietnamský komunismus proměnil spíše v formu státního nacionalismu. Komunistické symboly byly propojeny s národními – osobnost Ho Či Mina se stala téměř mytickým zakladatelem moderního vietnamského státu. Ideologie přestala být cílem sama o sobě a stala se nástrojem k udržení jednoty, stability a národní identity. Právě národní cítění je dnes jedním z nejsilnějších pilířů legitimity režimu.

Zásadní roli v pozitivním vnímání režimu sehrál také hospodářský vývoj. Vietnam se po roce 1986 v rámci reforem Đổi Mới postupně oprostil od dogmatického marxismu a znovu zavedl prvky tržního hospodářství i soukromého vlastnictví. Ekonomická liberalizace přinesla výrazný růst životní úrovně a historicky největší hospodářský rozmach země. Přestože tento úspěch nebyl výsledkem ideologie samotné, velká část společnosti jej spojuje s vládou komunistické strany, která dokázala zajistit stabilitu a otevření světu.

Nelze opomenout ani kulturní rozdíly. Vietnamská společnost je silně ovlivněna konfuciánskou tradicí, která klade důraz na hierarchii, harmonii a respekt k autoritám. Individualismus a osobní svobody zde nejsou chápány jako nejvyšší hodnoty, jak je tomu v evropském prostředí. Pojem „svoboda“ má pro Vietnamce především význam kolektivní – znamená nezávislost státu a národa, nikoli nutně svobodu projevu či politické soutěže.

Z těchto důvodů nelze vietnamskou zkušenost s komunismem jednoduše srovnávat se zkušeností Československa. Zatímco ve střední Evropě komunismus znamenal ztrátu svrchovanosti a ekonomickou stagnaci, ve Vietnamu je spojován s národním osvobozením, státní kontinuitou a hospodářským vzestupem. Právě tato historická a kulturní specifika vysvětlují, proč má komunistický režim ve Vietnamu dodnes relativně vysokou míru legitimity a podpory obyvatelstva.