Vietnamský Hácha
Dnes trocha historie.
Zatímco o válce s USA, Viet Congu, Viet Minhu, .. se píše hodně, je dobré vzpomenout, jak to bylo za 2 světové války. Podobnost s jakou „proplulo“ Československo a Vietnam touto válkou s kolaborující vládou je až úsměvná.
Vietnam za 2. světové války
Víte, že Vietnam měl svého „Háchu“?
Situace ve Francouzské Indočíně během druhé světové války nebyla jednoduchá. Francie byla po roce 1940 rozdělena na severní část okupovanou Německem a jižní část spravovanou vládou Philippe Pétainem ve Vichy, která kolaborovala s Německem.
Francouzská Indočína, vzdálená tisíce kilometrů, se dostala pod správu Vichy, protože Německo nemělo kapacitu kontrolovat tak vzdálenou kolonii přímo. Tuto situaci využili Japonci, kteří postupně vstupovali do Indočíny. Neměli však zpočátku dost síly, aby zemi kompletně ovládli, a proto zachovali francouzskou koloniální administrativu.
Generální guvernér Indočíny, Jean Decoux, se stal prostředníkem mezi Francouzi a Japonci. Byl sice „silnější“ než český prezident Emil Hácha, ale stejně kolaboroval. Stejně jako Hácha se snažil zmírnit útrapy místních, ale zároveň udržovat postavení Francouzů.
Vztah Francie a Japonska byl složitý: Francouzi měli formálně moc, ale Japonci kontrolovali armádu a zásobování. Francouzské jednotky směly fungovat jen omezeně a většina jejich rozhodnutí byla pod japonským dohledem. Po porážce Německa a obnovení jednotné Francie se Japonci obávali, že by mohli Indočínu ztratit, a proto v březnu 1945 provedli převrat: zatkli Decouxe, omezili pohyb Francouzů a převzali plnou kontrolu nad kolonií. Svým způsobem mu tím možná zachránili život, protože se tak stal po letech kolaborace jejich přímým nepřítelem, což mu později pomohlo při soudním procesu.
Válka samotná Indočínu téměř nezasáhla – boje byly omezené a infrastruktura zůstala relativně nedotčená. Největší katastrofu však způsobil hladomor v letech 1944–1945, při kterém zemřelo až téměř 2 miliony obyvatel. Japonská okupace a politika Vichy donutila místní pěstovat hlavně plodiny určené k vývozu, a zásoby rýže či jiných potravin, které lidé zachránili, byly často Japonci konfiskovány.
Po válce se Decoux dostal z japonského vězení rovnou do Francie, kde čelil vyšetřování, ale nebyl odsouzen — nakonec byl omilostněn a rehabilitován. Byl v nezáviděníhodné situaci: snažil se zachovat postavení Francie a zároveň působil jako prostředník Japonců. Podobně jako Hácha zůstává postavou, jejíž jednání bylo pragmatické, ale současně kontroverzní.
Zatímco o válce s USA, Viet Congu, Viet Minhu, .. se píše hodně, je dobré vzpomenout, jak to bylo za 2 světové války. Podobnost s jakou „proplulo“ Československo a Vietnam touto válkou s kolaborující vládou je až úsměvná.
Vietnam za 2. světové války
Víte, že Vietnam měl svého „Háchu“?
Situace ve Francouzské Indočíně během druhé světové války nebyla jednoduchá. Francie byla po roce 1940 rozdělena na severní část okupovanou Německem a jižní část spravovanou vládou Philippe Pétainem ve Vichy, která kolaborovala s Německem.
Francouzská Indočína, vzdálená tisíce kilometrů, se dostala pod správu Vichy, protože Německo nemělo kapacitu kontrolovat tak vzdálenou kolonii přímo. Tuto situaci využili Japonci, kteří postupně vstupovali do Indočíny. Neměli však zpočátku dost síly, aby zemi kompletně ovládli, a proto zachovali francouzskou koloniální administrativu.
Generální guvernér Indočíny, Jean Decoux, se stal prostředníkem mezi Francouzi a Japonci. Byl sice „silnější“ než český prezident Emil Hácha, ale stejně kolaboroval. Stejně jako Hácha se snažil zmírnit útrapy místních, ale zároveň udržovat postavení Francouzů.
Vztah Francie a Japonska byl složitý: Francouzi měli formálně moc, ale Japonci kontrolovali armádu a zásobování. Francouzské jednotky směly fungovat jen omezeně a většina jejich rozhodnutí byla pod japonským dohledem. Po porážce Německa a obnovení jednotné Francie se Japonci obávali, že by mohli Indočínu ztratit, a proto v březnu 1945 provedli převrat: zatkli Decouxe, omezili pohyb Francouzů a převzali plnou kontrolu nad kolonií. Svým způsobem mu tím možná zachránili život, protože se tak stal po letech kolaborace jejich přímým nepřítelem, což mu později pomohlo při soudním procesu.
Válka samotná Indočínu téměř nezasáhla – boje byly omezené a infrastruktura zůstala relativně nedotčená. Největší katastrofu však způsobil hladomor v letech 1944–1945, při kterém zemřelo až téměř 2 miliony obyvatel. Japonská okupace a politika Vichy donutila místní pěstovat hlavně plodiny určené k vývozu, a zásoby rýže či jiných potravin, které lidé zachránili, byly často Japonci konfiskovány.
Po válce se Decoux dostal z japonského vězení rovnou do Francie, kde čelil vyšetřování, ale nebyl odsouzen — nakonec byl omilostněn a rehabilitován. Byl v nezáviděníhodné situaci: snažil se zachovat postavení Francie a zároveň působil jako prostředník Japonců. Podobně jako Hácha zůstává postavou, jejíž jednání bylo pragmatické, ale současně kontroverzní.
